Kono Oto Tomare! Sounds of Life - Part 1

K mému překvapení tu máme něco, co mě baví jako Chihayafuru. Člověk by to neřekl, ale něco vás tu prostě drží... A hudba to nebude. Protože poprvé, co se mi zde líbila píseň, tak byla na konci 12. dílu... Ale když si na ní vzpomenu, tak mě zamrazí... A když bych neviděl předchozích 11 dílů, tak mi to nic neřekne. Tedy - nelituji. Příjemný příběh středoškoláků, kteří se učí hrát na Koto (do té doby jsem netušil, že existuje) a jejich různé problémy jak s muzikou, školou, tak i mezi sebou. Klasické "školní dorama". Je tam však každou chvíli něco, co vás prostě polechtá u srdce a přinutí se kouknout na další ep. A poté přijde předposlední díl... Wou... To bylo prostě... Naposled jsem se takhle nechal unést v Nodame Cantabile, když Chiyaki hrál Rachmaninoffa. A stálo to za to. Pěkné anime k uvolnění. Ko ko KOTO 75 % (12.01.2020)

Tak co tu máme? Uťáplého kluka s brýlemi s problémy se sebevědomím, který má být kapitánem klubu. Drsného delikventa se zlatým srdcem s tragickou a komplikovanou minulostí. Sympatické a kouzelné děvče opět s komplikovanou minulostí. Další děvče s problémy s důvěrou a sebevědomím. Profesora (co dělá našemu klubu dozor) s komplikovaným vztahem k hudbě. Kamarády našeho delikventa, z nichž minimálně jeden (blonďák) má opět problémy se sebevědomím. Zkrátka to co vypadá jako sbírka případů pro školního psychologa a je nacpané hromadou (opravdu velkou) žánrových a příběhových klišé je překvapivě poměrně dobře fungujícím a sympatickým anime. Většina klišé totiž dobře funguje, dramatické chvilky jsou dramatické, postavy umí být cool i chápavé v těch správných momentech a tak jim Jeoffrey jako divák většinu času věří, že se vlastně v těch důležitých chvílích perfektně doplňují. Takže jsem si dokázal velkou část postav oblíbit, věřil jim jejich obavy a fandil jim při jejich boji dostat se se hrou na Koto co nejdál. Bohužel čím dál se v příběhu posouvám, tím víc je pro mě míra klišé stále víc viditelná a i zpracování těch klíčových momentů samotné hry (kdy má všechno vypadat jakože maximálně epicky) na Koto u mě trošku drhne a třeba to velké představení na konci 13. dílu, které mělo být v určité části jakože tím nejlepším z toho co zatím naše parta zahrála, ve mě na rozdíl od zdejšího obecenstva nic velkolepého vlastně ani nezanechalo a ani drama kolem Kudoa a jeho ruky (což je další velké příběhové klišé) už pro mě také nebylo tak dramatické, jak jsem byl zvyklý. Zkrátka v jednu chvíli pro mě bylo Kono Oto Tomare! TOP této sezóny, ale dojem a zájem u mě bohužel negraduje, spíš lehce upadá, což může být velký problém pro druhou sezónu v říjnu 2019. Ta první si u mě nakonec těsně udržela nějakých 8/10 (30.06.2019)