High Score
Hrají:
Charles Martinet (vypravěč), Tomohiro Nishikado, Rebecca Ann Heineman, Nolan Bushnell, Mike Horowitz, Akira Nishitani, John Romero, Pat Buchanan (a.z.) (více)VOD (1)
Epizody(6)
-
Bublina, co praskla (E01)
-
Návrat na scénu (E02)
-
Rolové hry (E03)
-
Válka konzolí (E04)
-
Do boje! (E05)
-
Úplně jiný level (E06)
Obsahy(1)
Dokumentární seriál o historii klasických videoher plný postřehů od průkopníků, kteří přivedli tyhle legendární herní postavy a jejich světy k životu. (Netflix)
Recenze (45)
High Score je dokument, který je nutné, aby existoval. Doba arkádových her, kazet do video herních konzolí nebo ovládání střílečky z první osoby pomocí klávesnice je prostě pryč. Přesto je to doba legendární, plná změn a novátorství. Líbí se mi, jak seriál umí prodat jednotlivé příběhy, jak dovolil některým extrovertům zahrát si sami sebe a trochu si z toho udělat i srandu. Co se mi nelíbí je struktura, při které by se naprosto neznalý divák mohl občas ztrácet... vypráví tady 5-10 minut příběh, pak zastaví, vysvětlí úplně něco jiného, atd. Občas je to trochu chaotické. Vše se dá pochopit, ale lepší struktura by podle mě byla přístupnější. Stejně tak třeba roleplaying tu trochu nezvládli a nedává takový smysl oproti ostatním dílům (navíc tlak na gay téma je patrný, i když pro kontext vlastně nedůležitý). Co je super jsou herní turnaje, nedávno jsem se díval na mistrovství světa v Tetrisu a je zábava vidět turnaje z roku 1990... jak ten svět vypadal, co se řešilo v US a tady jsme byli rádi, že můžeme koukat na arkádové hry, když přijely kolotoče a zrovna fungovaly... Mám to rád a pohladilo mě to po duši. ()
Ach jo je mi to líto, tak dlouho žadoním o podobný dokument a když to přijde tak to musím hejtit. Abyste pochopili já jsem velkým fanouškem starých videoher a podobných věcí jsem viděl již nespočet, nečekal jsem tedy že mě tady něco překvapí. Očekával jsem jen to že seriál seznámí nové lidi se starými hrami a trochu je edukuje v tom jak tohle skvělé médium vzniklo a jak to byla skvělá storka. No a to jsem dostal tak napůl, ty informace tady se hrozně zkracují a kdybych některé příběhy neznal před tím, po tomhle si je vyložím určitě jinak. Pokud to má seznámit novou generaci se starými hrami mělo by se to udělat poctivě od A do Z a neskákat a nesnažit se jen o to aby to vypadalo cool. Okej vizuál je pecka a celé je to natočené prostě na Netflix kvalitě, ale dokumentární hodnotu to nemá ani omylem. Takhle to vypadá že parta chlápku udělala tuhle hru a tuhle hru, ale není tam to ONO, to proč by to vůbec někoho mělo zajímat. Jsem rád, že se dokument snaží ukázat i legendární hráče, ale místo toho aby se tedy věnoval hrám přesune to celé na LGBTQ+ a rasistické okénko. Nic proti těmhle lidem nemám, ale sakra proč mi cpete tyhle témata do pořadu o hrách? Pokud se tady najde někdo koho tohle téma zajímá a chce vidět opravdu kvalitní dokument, který prezentuje věci tak jak jsou a popořadě pusťte si "Příběh počítačové hry" užijete si to mnohem víc. ()
Seriál jsem natěšeně rozkoukal, bohužel se potvrdily mé obavy, že je to americký seriál pro americké Američany, a tudíž se věnuje hlavně hrám, které byly populární v Americe, jsou to samé arkádové automaty, Nintendo a Sega, které v Česku skoro nikdo neměl. Navíc počet her, kterým se seriál věnuje, je velmi omezený, tak 2-3 na jeden díl, a často se věnují třeba 15 minut něčemu úplně nedůležitému. A nemyslím jen Gayblade, děje se to snad v každém díle. ()
Pro mě celkem nadhodnocený dokument. O herním průmyslu toho vím celkem dost, ačkoliv jsem většinu událostí vyprávěných v oněch šesti dílech neprožil, jelikož jsem nebyl na světě, nicméně s vervou jsem je doháněl. Proto pro mě spousta informací nebyla ani nová, ani zásadně informačně zajímavá a přišlo mi zvláštní, jak se tvůrci zaměřili pouze na určité události a jiné úplně vynechali. Dle mého se zkrátka mohlo jít více do hloubky, nicméně i tak jsem pochopitelně rád, že dokumentární seriál vznikl a že vznikl na Netflixu, kde se k němu dostane násobně více lidí (ačkoliv nejspíše ten zájem zas nebyl takový). Trošku bych ubral na karikaturnosti, ale vlastně to bylo fajn, celkem rychle to uteče a pro lidi, co se vůbec neorientují v událostech v herním průmyslu minimálně před rokem 2000 to bude značně obohacující. PS : V posledním díle High Score se objeví John Romero, nicméně John Carmack ne. Je evidentní, kdo má v dnešní době více napilno a kdo z velké části žije ze slávy minulosti...70% ()
Chvíli trvalo, než mě to chytlo. Protože seriál, který začíná papouškováním nesmyslné vyprávěnky (že kvůli Space Invaders v Japonsku docházely mince - to je v těch automatech jako nadobro pozřely černé díry, že se nevracely zpět do oběhu?) přece jen moc důvěry nebudí. Pak mě samozřejmě taky zklamalo, že se autoři věnují výhradně Americe (japonské hry a jejich tvůrci jsou tam jen proto, že měli úspěch v Americe). Amerikocentrismus provází většinu anglojazyčné popularizační literatury o historii videoher, což je škoda nejen proto, že v Evropě byla situace radikálně odlišná (hrály se jiné hry a víc na počítačích než na konzolích), ale i proto, že to jednostranně ovlivňuje interpretace - je jasné, že pokud se například na vzestup a pád Segy budete ptát (jen) jejích někdejších amerických zástupců, nejspíš dojdete k závěru, že všechna špatná rozhodnutí udělali Japonci a nikoli oni sami. Když se ale člověk smíří s tím, že Nejvyšší skóre není informačně vyčerpávající, encyklopedický dokument, ale že se zkrátka na historii americké herní scény dívá skrze vybrané příběhy, je to nakonec příjemná podívaná. _____Na rozdíl od řady diskutujících jsem ocenil různé pikošky o "okrajových" hrách, tvůrcích a hráčích a nevadilo mi, že tyto jsou vybírány tak, aby něco vypovídaly o kulturních praktikách příslušníků různých minorit. Zkoumání historie médií a kulturních artefaktů už se snad dávno posunulo za opěvování "geniálních počinů geniálních tvůrců" a Gay blade rozhodně není méně významným herním počinem než třeba československé hry vyráběné amatéry na osmibity, kterým Jaroslav Švelch věnoval celou knihu (a vydali mu to Američani). Ostatně, byly to zároveň přesně ty momenty, kdy se i v tématu zorientovaný člověk mohl dozvědět něco nového. I když přiznávám, že jsem zároveň neznal třeba přesné pozadí vzniku Night Trap a produkční problémy, které vedly k jeho lacině campové podobě. _____btw. Taky myslím, že už je konečně čas, aby se hráči posunuli za plačtivé chápání svého koníčku a pořád v sobě neživili pocit ukřivdění nad tím, jak jim svět nerozumí a ubližuje jim. A tenhle pocit se krmí třeba tak, že se ze senátních slyšení z roku 1993 vyberou jen ty největší špeky o zlých hrách. Navzdory tomu, že většina z přítomných starých bílých mužů samozřejmě žádné velké primární zkušenostmi s hrami neměla, jejich postoje byly v úhrnu poměrně smířlivé a rozumné . ()
Za třetí díl samozřejmě hvězda dolů, jinak ale zajímavý. Nevim co měl nebo hrál Dadel, ale to bude asi jeho problém. ()
Stylový dokument, který má z čeho čerpat - svět videoher nabízí spoustu zajímavého materiálu. Tvůrci High Score k hrám ale přistoupili tak, že se těžce soustředí na jednotlivce. Vidíme tvůrce her a dalšími lidmi z oboru, ale také různé hráče (kteří třeba první vyhráli nějaký herní turnaj)... A mnozí lidé jsou fakt zajímaví, někteří však o dost méně. Přitom mají téměř stejný prostor (obvykle dva na jeden díl)! V dokumentu jsou i opravdové legendy jako Richard Garriott, Roberta Williams a John Romero, takže u některých mě mrzelo, že toho člověk s nimi nevídí víc a u některých mi zase přišlo, že tolik stopáže si nezasluhují. High Score chce hrozně moc vytáhnout z často i ve skutečnosti o dost komplexnějších příběhů jednotlivce a jejich příběhy, ve kterým vždy musí překonat nějaký ten problém a tak podobně... Pravděpodobně tvůrci dokumentu taky cílili na ženy a menšiny, kteří zde dostávají slušný prostor. High Score je dobře natočený a díky tomu pojetí leccos z historie videoher fakt vynikne. Myslím, že tahle vzdělávací forma je efektivní - divák si toho formou příběhů hodně zapamatuje. Každopádně jak už jsem napsal, výběr materiálu je někdy trochu zvláštní. Také se jedná dokument spíše pro laickou veřejnost, než pro nějaké gamery, kteří už toho o minulosti videoher vědí dost. (7/10) ()
Skvěle natočený seriál o herním světě z dob pravěku se Space Inviders až po nástup fenoménu Doom. Uznávám, že kdyby to mělo jet dál, tak by bylo asi potřeba tak 20 dílů. Takhle je to hravý úvod, plný archivních záběrů a skvělých animovaných vsuvek. ()
Výtečně zpracovaný dokumentární počin, který mapuje vývoj některých legendárních her, s nimiž má mnoho z nás spojeno dětství a podstatnou část dospívání. Pokud tedy máte pořád slabost pro Pac-Mana, Mortal Kombat či Super Maria, tak tato dokumentární série je přesně tím pravým retrospektivním okénkem, které nutně potřebujete vidět. Výborná práce! (Netflix) ()
Je to teda hodně povrchní, ale zpracované je to pěkně - fajn vizuál i suprový synthwave soundtrack - a přehledně - od prvních pokusů o hry až do vzniku prvního Dooma. Škoda, že právě tam tahle minisérie končí. Osobně jsou pro mě roky následující ještě daleko zajímavější a doufám v případné pokračování. Ani zmiňovaná povrchnost mi nevadí, ti největší a nejzásadnější průkopníci tam přítomni jsou. Je to hezky přístupné jak pro mladší generace, které už tyhle klasické pecky neznají, tak pro nehráče, kteří by měli zájem se dovzdělat. A i pro znalce je tam řada zajímavých informací o hrách a tvůrcích, nejen těch amerických. Danda Vávrů zase hejtí něco, co ani neviděl. ()
Celý den jsem přemýšlel jak komentář na dokument od N pojmout. Jde totiž o vcelku povedenou záležitost. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že v mnoha místech ne tak úplně dotaženou. Nebo možná jsem čekal něco jiného? Já nevím. No asi takhle... Představte si, máte možnost sedět na tiskové konferenci s někým koho uznáváte nebo koho prostě zbožňujete. Třeba s oblíbeným hercem. Je vás tam 6 a vám odešly hlasivky. Lidi kolem vás se vyptávají a herec odpovídá. Otázky jsou mnohdy opravdu zajímavé a vy sám by jste lepší nepoložil. Jenže jindy vám připadají naprosto zbytečné a vůbec vás nezajímá, který den v týdnu se u herce seká trávník. No a aby toho nebylo málo, když už se u toho super dotazu celebrita dostává k opravdu něčemu co vás extrémně zajímá skočí úplně jinam. Občas se po pěti minutách okrajově vrátí, ale vás už to vlastně přestalo brát. 70 procent za někdy rozevlátý, ale určitě fajn dokument, který mohl a měl některé věci dělat jinak. ()
První díl ještě ušel, ale pak mi začali zase dopč cpát, jak kdysi vznikala nějaká gay hra o které nikdy nikdo neslyšel a jak to bylo těžké pro černochy a mě se chtělo zase zvracet... Mě tyhle lidi nezajímají ,tak proč mi to ten Netflix furt a pořád cpe??!! ... ()
První díl nám zevrubně popíše, jak si jeden japonský strejda nakreslil medůzu na kostičkovaný papír, čímž naprogramoval Space Invaders, a kterak si druhý japonský strejda objednal pizzu, díky které vytvořil Pac-mana. Taky vylíčí srdceryvný příběh šikovných amerických studentů, kteří přišli na to, jak z her dostat víc peněz geniálním nápadem přidat do velké krabice malou krabičku. To vše podpořeno nesmírně otravným hudebním podkresem a komentářem, který je dávkován natolik pečlivě, aby ho zvládl pochopit i středně debilní dorostenec při současném sledování Fortnajt streamu. Průvodce "dokumentárním seriálem" osciluje od různorodých nepřesností až k nejtupější novinařině čtením vět, které mnohdy naprosto postrádají smysl, a sem tam se snaží tlačit na nostalgickou pilu efektními vsuvkami (ostatně jako každý filmový počin s videoherní tematikou z posledních pár let, bohužel). Pochopitelně vše obaleno stylovým "8bit" intrem a prošpikováno cool efekty, protože proč ne, když to Netflix platí. Ke druhému dílu se už jednoznačně nedostanu, stačilo. Pro zájemce doporučuji poohlédnout se na Youtube, kde existují daleko kvalitnější a propracovanější série věnující se tomuto tématu, a s podstatně šlechetnějšími záměry, než jen dotáhnout cílovku k placené službě. * ()
je celkem pravděpodobné,že někde existují dokumenty,které jdou víc do hloubky a jsou lepší - minimálně pro ty,kteří se v herní tématice orientují - ale tohle je Netflix,který se primárně snaží tuhle kulturu srozumitelně ukázat i těm,kteří hrají sporadicky a nebo vůbec.A to si myslím,že se povedlo na výbornou a tahle minisérie si vyzobává ti zásadnější momenty,které ovlivnily herní vývoj v posledních cca čtyřiceti letech.Za mě jakožto někoho kdo kdysi hrál hodně a pamatuje si boom okolo Wolfensteina a prvního Dooma a před pár lety se po pauze k hraní zase vrátil rozhodně palec nahoru...80% ()
Na pohodu dokument o periferiích, který mě osobně v životě minuly (PS ftw), ale historii a hry znám a nebýt zbytečných LGTBQ hoven a rádoby humoru a grafiky, tak je to skvělý. Takhle jen moc dobrý. 4* a.k.a 85% ()
Měl jsem to štěstí, že s většinou her, které se podílely na tomhle vývoji videoherního světa, jsem nasbíral nějaké zkušenosti. Takže na mě dokument působí ještě o něco lépe než na někoho, kdo je nezná. Pacmana jsem sice v arkádách nezažil, ale ježek Sonic se mi po obrazovce televize proháněl hodiny a hodiny. A hry jako Mario, Wolfenstein, Doom nebo Mortal Kombat jsou nezpochybnitelné legendy, takže rozhodně bylo na co si zavzpomínat. Trošku mě zklamalo, že se nedostalo i na nové konzole jako Playstation, ale i tak to působí jako dobrý a ucelený dokument mapující vývoj herního světa. Podle mě je to stravitelně podaná historie her, která si občas odskočí k tématu, které vás nezajímá. ()
Na YT je spousta dokumentů, které jsou lepší a jdou více do hloubky, pro běžného diváka by tohle mělo být OK. Proč ale dokument, který se má věnovat herní historii neustále odbočuje k, v tomto dokumentu zbytečným, GAY / RACIST / LGBT agitkách netuším ... vlastně tuším, NETFLIX. ()
Taká mala pocta pre hráčov a legendárne videohry, ktoré som síce nezazil ale ročníky predomnou áno. Pekný šesťdielny dokumentárny seriál ktorý bavil, až na epizódu kde sa riešilo lgbt, ale to by predsa nebol netflix. 4* ()
Paradni dokument..sice nejde do hloubky ale i tak je kazdy dil zajimavy ()
Pro vášnivé fanoušky ready player one skoro povinnost. Skvěle jsem si užil pozadí vzniku prvních a průlomových her, díky kterým vznikl celý nový svět. Další už bude svět kompletně virtuální, s vizorem na očích. Dávám tomu rok, maximálně dva. Facebook pracuje na svém vlastním virtuálním prostředí, stejně tak Google, paralelně s tím vznikají jednotlivé projekty her, virtuálního designu etc. Sony, Fujitsu a další vyvíjí lepší vizory s vyšším rozlišením, kde už bude těžké rozlišit skutečnost od virtuálu. Jen jsem se ještě nerozhodl, jestli se na to těším, nebo děsím. ()