Hezké holky

Hajzl !! Jeden ten mužskej i Chabrol zároveň... nepotěšili mě s tím na konci ani jeden. Já vím, čekat od Chabrola, že natočí romantický film s několika happyendy, by bylo asi trochu mimo a sám jsem už během prvních scén s lákáním holek do auta a přítomné noirové stylizace vytušil, že tady se stane něco nelibého... byť později už to tak ve víru odlehčené atmosféry nevypadalo a já se dlouhou dobu radoval z nevšedního pojetí romantického filmu, který je nejen herecky naprosto civilně zahrán a plyne v přirozených dialozích, ale celkově působí díky stylu nové vlny v mnoha scénách (včetně zobrazení nekonečných pracovních hodin ztrávených v obchodě s minimem zákazníků) nebývale realisticky. Chabrolovi se tak spolehlivě daří kombinovat více žánrů, aniž by film výrazněji měnil styl nebo dělal ho překombinovaným. Hezké holky mě bavily po celou dobu i jako film, včetně sekvence z varieté, snad jen část z plovárny (byť paradoxně jedna z vypjatějších) se mi zdála mírně zdlouhavá. Jenom si stále nejsem jist, zda mám po skončení být nadšen či spíš naštván...:o) Ačkoliv úplně poslední záběry na tanečním parketu, s pohledem krásné Clotilde Joano do kamery a poetickou melodií v pozadí, jsou vážně kouzelné a ukazují, že ne pro všechny se jeden z osudových dnů končil špatně. [85%] (08.01.2023)

Jsem ráda, že Willy Kufalt  Hezké holky zařadil do promítání Virtuálního kina, protože podle popisku bych si asi film sama nevybrala, a tak bych přišla o kouzlo večerní Paříže přelomu padesátek a šedesátek, neprožila bych líně se vlekoucí pracovní den party čtyř děvčat, ani se s nimi nepobavila v bazénu či nočních podnicích. Každá z té čtyřky holek je trochu jiná, ale každá má podobné plány, naděje a touhy. Stačil den a něco a pro jednu z nich naděje mizí, pro další se probouzí. A Paříž si dále žije svým životem. (08.03.2024)

Film Hezké holky je poetickou skladbou osobitého černého humoru a metrické básnické rytmiky estetického formátu Nové vlny. Claude Chabrol vymodeloval existenciální baladu mladých žen moderní doby. Touhy, přání a sny jsou v kontaktech s realitou života nuceny k ústupkům a přehodnocování. Pořádá na ně loveckou honitbu, v klínovém šiku seřazeny, vyčkávají na svůj čas maloměšťácké konvence, společenská očekávání, mužská chlípnost a neurvalost i bezradnost v osamělosti a nenaplněností. Existenciální výkřik ve verších kroku černého humoru používá úhledné míry antické velikosti, neodvratnost je řízena znameními předurčeného osudu. Henri Decaë vlévá do kompozice pohybu poezie niterné pocity, naději i úzkost a víří vášní a strachem. Hrdinkou té zlomyslné vůle antického božstva je Jacqueline (pozoruhodná Clotilde Joano), mladá prodavačka. Věří ve velkou lásku, vždyť její víra je podporována na každém kroku. Černý humor nekompromisně utká ze souběhů drobností velkolepý výkřik. Druhou hrdinkou básně je Jane (velmi dobrá Bernadette Lafont), mladá prodavačka. Mužská chlípnost a ten sebevědomě povzbuzovaný chtíč vymezují cestu, přizpůsobení se musí povznést nad možný pocit ublížení. Třetí hrdinkou je zde Ginette (zajímavá Stéphane Audran), mladá prodavačka a spolubydlící Jane. Její představa o úniku z nenaplněné bezútěšnosti obyčejného života musí nejprve překonávat obavy z veřejného zostuzení, inu moderní popkultura udává směry. Hlavní mužskou postavou je André Lapierre (velmi příjemný Mario David), osamělý motorkář a ta mužná ochranná ruka v nejvhodnějším okamžiku. Základní živočišný instinkt slaví své vítězství. Z dalších rolí: čtvrtá, další mladá prodavačka se svým ústupkem výhodného zasnoubení, Rita (Lucile Saint-Simon), stařičký a mlsný majitel obchodu spotřebního zboží Belin (Pierre Bertin), důstojná pokladní obchodu s netradičním fetišem, paní Louise (Ave Ninchi), Ritin výhodný snoubenec Henri (Sacha Briquet), sebevědomý chlípník neurvalých způsobů Marcel (Jean-Louis Maury), jeho ve všem spolehlivý kumpán Albert (Albert Dinan), Janina známost a mladý voják Ernest (později slavný režisér a producent Claude Berri), v citech neúspěšný doručovatel (Serge Bento). či Henriho upjatější rodiče (Gabriel Gobin a France Asselin). Hezké holky jsou básní, důvěrně stylizovanou estetikou a rytmem Nové vlny. Film je obratný ve skládání slok a směrech energie i pohybu, je přímým svědkem bezútěšnosti i osamělosti a zlomyslně nechává vyniknout nadhled černého humoru. Jedinečná existenciální poezie! (02.08.2020)

Viděla jsem od pana Chabrola několik filmů (Ženská záležitost, Kloboučníkovy přeludy, Bestie musí zemřít, Nevěrná žena atd.) a v porovnání, jakým dojmem na mne zapůsobily, hodnotím tento snímek za 3*. Upřímně řečeno ničím mě nenadchnul, no na druhou stranu ani neurazil, finále mě překvapilo, bohužel ne příjemně a poslední záběr byl snad z úplně jiného filmu.. (01.04.2024)

„Koho zaujíma, kto ťa žerie? Muž alebo vlk, v tomto smere sa mi zdá každé brucho také, o deň skôr, o deň neskôr, nie je to veľký rozdiel.” • Ďalšia naprosto vynikajúca, k tomu ešte len ranná, vskutku i Decaëom dosť brilantne nasnímaná, "chabrolovka", ktorej asi najväčšou hybnou silou, bolo najmä samotné obsadenie v podobe niekoľkých, mimoriadne atraktívnych, koketných predstaviteliek, síce neprezradím, zrovna koľkých, na to už musí prísť proste „nažhavený divák” úplne sám. • Väčšinou som bol týmto mladým Parížankam, autentickým spôsobom neustále v pätách, podobne ako aj istá, »záhadná postava« , sledujúc nielen ich pracovné (ne)nasadenie, ale zároveň snáď aj ich časté, romantické úlety s rôznymi povahovými črtami ich náprotivkov, čo je v spoločnej kombinácii, jednoznačne fascinujúcim a obzvlášť intenzívnym zážitkom, teda aspoň z mojej konkrétnej strany, som to tak i bezprostredne vnímal, že som takmer ani nevnímal reálny čas, iba ten sprostredkovaný filmovou optikou, a to prostredníctvom špičkovej, strihovej skladby, ktorý mi ušiel neuveriteľnou rýchlosťou, keď som sa azda ani poriadne nenazdal, a už sa pomaličky blížilo i konečné vyvrcholenie s pomerne celkovo zvláštnymi, pocitovými dojmami z predchádzajúceho diania, skrátka bol som tak zvláštne ponorený do tohto príbehu, že mi bolo za ním nakoniec veľmi smutno, nakoľko by som si vedel kľudne reálne predstaviť i niečo na spôsob trebárs - ďalších mnohých pridaných minút extra naviac, á la „čo sa potom vlastne dialo po tej zlomovej udalosti v lese?” • To by v podstate už predstavovalo pokračovanie, ktoré by sa samo o sebe bez akýchkoľvek debát uživilo, minimálne by ma totižto zaujímalo, kadiaľ viedli ďalšie cesty buď tohto motorkára, alebo ako sa k danej situácii postavili tieto divy? (26.07.2023)