L'Oeil du malin

Všechny Chabrolovy filmy jsou založeny na schématu, jehož prvky mají svojí vzájemnou vazbou vytvořit patřičný účinek. A ten také většinou vytvářejí. Zde mi však Chabrolovo schéma přišlo příliš strnulé, vazby mezi uzlovými body příběhu příliš tuhé, a herci, kteří je měly zprostředkovat příliš kožení. Pokud je všeho "příliš" může ovšem vzniknout nová kvalita. Zde jsem ji bohužel nenašel. (14.10.2015)

Jsou tři a jedna hra. Jeden hraje jako o život, druhý je slastně obehráván, zatímco ať už si třetí myslí cokoliv, náleží mu zrovna sedadlo v hledišti. A přisoudí-li ve své domýšlivosti divák hlavní roli sám sobě, zpravidla to mívá na předváděné divadlo fatální důsledky. (11.07.2011)

Film Oko zla je zlomyslností černého humoru v poetické formaci Nové vlny. Claude Chabrol s ironickým nadhledem břitce útočí na zahořklost a závist, s nimiž se častokrát buduje osobní štěstí. Méně schopní a šťastní jedinci nejsou pobízeni do činorodosti a nadšení pro věc nebo podpoření ideálů, ale veškerou energií plýtvají na rozbourání toho nechutného štěstí a úspěchu druhých. To je výchozí stav pobídky, ze které černý humor vyvěrá, pohyb a slova jsou seřazeny do slok a refrénů a chuchvalců pocitů, obrazy Jeana Rabiera zajišťují poezii pevnou konstrukci ke zlomyslnosti a výsměchu. Nakonec jde o to, zda je divák ochoten přistoupit na způsob a vyznění Chabrolových hrátek. Hrdinou drsnějšího druhu pobavení je Albin Mercier (zajímavý Jacques Charrier), mladý francouzský novinář v Bavorsku. Nadání je tak nahrazeno povýšeností, cesta k úspěchu je vyměněna za závist, s ní se bourá nalezený stav, aby se dosáhlo pocitu niterné naplněnosti. Bláznivý nápad netalentovaného pisálka nemůže mít očekávaný průběh, ani slastné zakončení. Hlavní ženskou postavou filmu je Hélène Hartmann (pozoruhodná Stéphane Audran), atraktivní Francouzka a manželka úspěšného Němce. Ženský půvab, zjevná Albinova jazyková bariéra a příliš zářící partnerské štěstí dráždí závistivce do té míry, že ani pečlivě ukrývané tajemství už nedokáže být nezávislé. Třetím účastníkem těch zlomyslných hrátek je Andreas Hartmann (dobrý Walter Reyer), úspěšný německý spisovatel a spokojeně šťastný manžel půvabné Hélène. Velkorysost přilévá hořkost Albinovy profesní i privátní sterilitě, přesto v nitru plane mocný plamen temperamentu vášně. Z dalších rolí: krvavý zločin vyšetřující policejní komisař (Daniel Boulanger), či jeho zástupce, policejní inspektor (André Badin). Oko zla je filmem francouzského systému niterné poezie Nové vlny a černohumornou zlomyslností Clauda Chabrola. Ojedinělá filmová zábava bez zábran a předsudků, ale zato s poezií! (04.08.2020)

Konecne kvalitny Claude Chabrol. mlady ambiciozny novinar ide z Pariza do Bavorska aby napisal nieco o tamojsom zivote ... mno jo, to bol rok 1962traumy holokaustu brutalne zive, nemci sa snazia avyrovnat hlavne s tymto a ne ze ne . Dobre, prec od tychto zlovestnych tem , v ofilme nejde len o manzelsky trojuholnik, reziser riesia aj vnutorne napatie dotycnych ludi. Cim pan Chabrol vzdal uctu svojmu US vzrou Alfredovi Hitchcockovi. Claude Chabrol je pred aj za kamerou a opat tu hrala reziserova manzelka Stephane Audran, k tomu par nemeckych hercov : 77 % (23.08.2020)

Druhoradého, francúzskeho spisovateľa Andrého "Albína" Merciera, vysiela jeden malý parížsky denník, aby povedzme v Bavorsku, neďaleko Mníchova, napísal snáď úplne bežné články o každodennom živote Nemcov, no jeho vlastne oveľa viacej láka predstava o napísaní/nenapísaní článku o prvotriednom, nemeckom spisovateľovi Andreasovi Hartmannovi, bývajúcim(i) za veľkým múrom, vo veľmi priestrannom dome, áno, nakoľko tu nie je vôbec sám, ako nejaký kôl v plote, a tak práve preto mu robí spoločnosť jeho mimoriadne atraktívna francúzska manželka Hélène. • Na začiatku je možné najprv (s)pozorovať akúsi, „rečovú bariéru”, či skôr vhodnejšie povedané, započuť, pričom postava Hélèny, sa tým pádom čochvíľa stáva akousi »tlmočníčkou« medzi týmito dvomi mužskými charaktermi, čo by v podstate i napriek tomu, nemuselo predstavovať žiadny výraznejší handicap, skrátka, koľkokrát sa dá dorozumieť iba «rukami a nohami», ak to mám povedať takto expresívne. • Chabrolov vskutku stále ranný titul Oko zla, a to s pomerne dosť častým vnútorným hlasom hlavného predstaviteľa Albína v podaní Jacquesa Charriera, čoho mimochodom bolo miestami asi až trochu príliš; iba o dorozumievaní sa a ďalej o učení sa jazykov, stopercentne nie je, i keď v opačnom pomere veru áno, proste nebyť k priamej dispozícii tejto nadmieru nádhernej prekladateľky v podaní Stéphany Audranovej, teda konkrétne takto napísanej protagonistky, tak tým by počin naprosto strácal nielen svoj potenciál, ale zároveň i svoj ucelený význam. • Dialógy vo francúzsko-nemeckom jazyku, totižto boli neoddeliteľnou súčasťou celého diania. • Počas predchádzajúcich riadkov ste už pomaličky mohli prísť na to, že tomuto budúcemu „parazitovi” Albínovi, nejde v podstate o nič iné, než zrovna o to, ako zničiť životy týmto dvom hrdličkám, ktoré sa tak strašne navzájom milujú, alebo je to celkom inak? • Postupom času sa čoraz viac pridávalo na psychologickej intenzite zo strany tohto posadnutého jedinca, až to pomaly zachádzalo do totálneho extrému, viď nasledujúce scény, z ktorých bude divákovi mierne nevoľno. • A zase z mojej strany nechýbalo príliš veľa k maximálnemu hodnoteniu, lebo to bolo jednak skvelo nakrútené, no ale ako som už o pár riadkov vyššie spomínal, občas mi vnútorný a vonkajší hlas ústrednej postavy splýval do jedného celku, čo považujem za nie zrovna úplne najšťastnejšie riešenie z pohľadu scenáristu, inakšie zväčša prevládala veľká spokojnosť! (27.07.2023)