Den røde kappe
Rauðu skikkjuna
Den röda kappan
The Red Mantel
Hagbard and Signe
Obsahy(2)
V 11. století se v severských zemích postupně a obtížně prosazovalo křesťanství. V této době se odehrává legenda o nenávisti mezi dvěma rody a tragické lásce dvou mladých lidí, kteří z těchto znepřátelených rodů pocházejí. Režisér Gabriel Axel našel vhodné exteriéry v civilizací nedotčené přírodě na Islandu. Pochmurná a málo barevná krajina dala příběhu vhodný rámec. (NFA)
(více)Recenze (12)
Zlatá Palma - výběr ()
Příběh ze středověkého Severu vyprávěný s odpovídající strohostí. Na LFŠ v Uherském Hradišti diváci projekci tohoto filmu houfně opouštěli. Jiní se řehotali nad jednoduchými průpovídkami blonďatých árijců, kteří úsečnost slov záhy střídali sečností meče. Ty divácké reakce mě trochu mrzí, neboť Rudá kápě přesně vystihuje svět starých islandských povídek a ság i s jejich lakoničností a fatalismem. ()
Severská stredoveká dráma z islandských rovín sa nesie v znamení súbojov a mladučkej lásky, ale bohužiaľ podľa mňa aj chýbajúcom zmysle pre filmársky cit. Tvorcovia striedajú scény, ktoré posúvajú dej dopredu s nudnými dlhými pasážami. Ale možno to bol zámer, aby všetky scény v divákovi dozneli podľa ich predstáv. Príbeh je jednoduchý a pripomína slávnu shakespearovskú tragédiu Rómeo a Júlia. ()
Film z linie bergmanovských středověkých podobenství, nejbližší asi Pramenu panny. Překrásná kamera a překrásní herci, překrásné exteriéry a důraz na skvělou evokaci. A oproti tomu multiseriální hudba, stejně jako v Pramenu panny. Je to zde: https://rarefilmm.com/2018/05/den-rode-kappe-1967/ ()
Islandská verze příběhu o Romeovi a Julii. Strohé, osudové a málomluvné drama, naprosto ladící s krajinou i s psanými ságami (jak si je aspoň z dávné četby pamatuji). V té jednoduchosti a strohosti mi to připomnělo Pasoliniho film Oidipus král, který je také takový fatální a archetypální. Dnes asi bude tento film zřejmě pro masového diváka neatraktivní, když je zde to vzájemné zabíjení vyvedeno bez jediného digitálního triku, který by je estetizoval. ()
Mohlo by se říct, že z "Gesta Danorum" může něco stvořit jedine Shakespeare, ať už je to kdokoli. Gabriel Axel sice věděl (od Shakespeara), jak se to dělá, ale film není divadlo. Mileneckou dvojici Hagbarda a Signe ne(šťastně) obklopil králi (živým i mrtvým, jako v H(Amletovi), našptávačem a žárlivcem (jako Jago v Othelovi), pomstychtivou královnou (jako Lady Macbeth)... To muselo fungovat, a v "Červeném plášti" to zafungovalo to dobře. Stydět by se za to nemusel Shakespeare, ani Bergman (ostatně ani Saxo Grammaticus, i když pro něj by to bylo asi příliš povrchní). - Od 12. století příběhů tragické lásky ubývá, do Gottfrieda Kellera pomalu, po něm už rychle; ne, že by tragických (asi ne zcela v původním smyslu) lásek bylo méně, ale jsou to už jen takové, s nimiž se lehce (či tíže), rychleji (či pomalu) sami vyrovnají. ()
ocenenia : MFF Cannes 1967 - Zvláštne uznanie spoločnosti "Commission supérieure technique de l'image et du son" (CST) ()
Rudá kápě je zfilmovanou poezií severské ságy. Milostný příběh Hagbarda a Signe patří k základním kamenům skandinávské mytologie, přivlastňují si ho Dáni, Švédi i Norové. Dánský letopisec Saxo Grammaticus zapracoval legendu do zpěvů ság a oslavných hrdinských činů severské mytologie "Gesta Danorum" ve 12. století. jeho verze v lidové písni vznikla ve století 13. a ještě za dalších 400 let šlo ve Švédsku o nejoblíbenější píseň, a její varianty se ozývaly ze všech koutů skandinávských zemí. Jde o věk hrdinů, o časy legend, bájných vikingských vládců a slavných mořských králů. Ságy řadí příběh do 5. století, do lítých bojů o panovnické trůny, a legenda zpívá o válce, míru, politické intrice, lásce, žárlivosti, úskočné zradě a věrnosti, zpěv se brodí krví smrti i touhy, tragédie má ve vikingském měřítku mohutné proporce, nekrčí se skromně v zapadlém koutě šlechtického dvorce, ale rozbíhá se do krajiny, do chladných vln příboje, do pobřežních skal i do vřesovišť a temných lesů. Čest a pozbýt čest, přesto je dualita zkrocena křesťanskými protipóly dobra a zla. Láska a naplnění, žárlivost, korupce, osobní nevraživost, toť počátek dramatické proměny vládnoucí rodu a společenského uspořádání. Gabriel Axel jedinečně převedl starou legendární ságu do filmové podoby, v poezii, pochmurnosti, ve vidění vikingského uspořádání života, společnosti a životních potřeb. Hrdinou ságy je Hagbard (velmi zajímavý Oleg Vidov), syn krále Håmunda a slavný mořský král. Příběh lásky, vášně a věrnosti, jež nemá omezení lidskou smrtelností. Hrdinkou mytologické romance jest Signe (zajímavá Gitte Hænning), dcera krále Sigvora s probuzeným intimním zájmem a vzplanutím lásky. Láska a nevraživost, hryzající si rty opodál, vášeň, zloba a věrnost. Důležitou postavou je Hildegisl (velmi zajímavý Manfred Reddemann), germánský šlechtic a urputný nápadník Signe. K výraznějším postavám zpěvu ságy patří také otec Signe a mocný vikingský král Sigvor (dobrý Gunnar Björnstrand), a Sigvorův slepý a z mírotvorné změny nedůtklivý a nevrlý rádce Bølvis (dobrý Håkan Jahnberg). Z dalších rolí: ze smrtí synů pomstychtivá Sigvorova choť, královna (Eva Dahlbeck), vdova po králi Håmundovi (Birgitte Federspiel), proradná služebná krále Bengerd (Lisbeth Movin), Bolvisův bratr a šlechetnější králův rádce Bilvis (Johannes Meyer), Sigvorův host a oficiální snoubenec Hake (Henning Palner), mladšší bratří Hagbarda Helvin (Folmer Rubæk) a Håmund (Jörgen Lantz), či synové krále Sigvora - Sigvald (Gisli Alfredsson), Alf (Borgar Garðarsson) a Alger (Frederik Tharaldsen). Rudá kápě je poetickou filmovou variací vikingské mytologické legendy, severskou pochmurnou romancí a stylovým ságovým zpěvem. Skandinávsky syrový filmový zážitek. ()
Sparťansky strohý film s jednoduchým príbehom o pomste a láske mladého páru. Tá jednoduchosť by síce sama o sebe nevadila, ale v spojitosti so slabším spracovaním je nepriehľadnuteľná. Keby aspoň bola do filmu zapracovaná surovosť, veľakrát používaná v severských filmov. ()
Moc pěkné, ale bohužel dost nevěrohodné. Hlavně ty bitky vypadaly dost podivně. Nepochybně byly předem pečlivě secvičeny, ale kameraman je bohužel nedokázal lépe zachytit a střihač sestříhat. Připomínalo to bitku kluků s plastovými meči ve školní tělocvičně. Ta useknutá hlava letící vzduchem tomu všemu dala korunu. Ani herecky to není nic moc k pokoukání. Mladí bojovní chalani jsou patrně finalisté nějaké soutěže krásy, ale bez výraznějšího hereckého nadání (i když popravdě řečeno nevím, zda ho zde bylo možné uplatnit, když se zde nikdo moc nerozkecával a nerozdával emoce na potkání) a Gunnar Björnstrand byl sice prokazatelně dobrý herec, ale tady toho taky moc ukázat nemohl. 65% ()
Tenhle film jsem viděl v hodně útlém věku a musím přiznat, že na něco tak drsného a chmurného mne doposavad naši nenechali koukat. Naštěstí máma usnula a táta byl trochu benevolentnější, za což jsem mu zrovna v tomhle případě vděčný, protože jinak bych o tuhle perlu severské kinematografie přišel. Námět nebyl kdovíjak originální, v podstatě Romeo a Julie ze severu, ale samotné pojetí se znatelně lišilo. Děj navíc podtrhovala divoká severská příroda, častá bojová střetnutí znesvářených rodů a když shodou tragických okolností zemřela láska hlavního hrdiny Hagbarda, brečel jsem jako želva a táta mne zahnal do peřin. Souhlasím s Aidanem a je mi také líto, že tento snímek upadl v zapomnění. ()
Na ten film si pamatuju jeste z dob meho detstvi. Maminka odesla na nejaky ples z prace a ja zustal sam doma. Byla sobota a v polske televizi obvykle davali takzvane nocni kino, coz byvaly horrory nebo detektivky. Jenze tentokrat k memu zklamani bezel tento film. Zklamani vystridalo po par minutach nadseni a ja pak hodne stastny videl film jeste jednou v Ceske televizi. Od te doby nic a k sehnani neni. Skoda. ()