Pevnost na Rýně

"Věříte v předem prohrané bitvy?"                                                                                                                                        "Věřím v logiku."                                                                                                                                                                             Film, který mohl být struhující, kdyby ho natočil někdo jiný a bez omezení. Hledám nějaký důvod, proč film vidět. Snad jen jako doplnění naší československé tvorby. Chybí vnitřní napětí. Příběh se odehrává někde na pozadí, jako by se nás ani netýkal, Marně čekám, kdy vystoupí nějaká tažná postava z davu, kdy mě uzemní dramatické vyvrcholení. Ale celý film se odvine tak nějak mimoděk a než se nadějete, je konec. Přitom dialogy jsou dobré, film má téma i příběh, jsou tam zajímavé figury. Ale jako celek to na mě bohužel nefunguje. Škoda. (02.08.2016)

Možná ten film měl v době svého vzniku ze sebou nějakou politickou objednávku, ale rozhodně nedopadl špatně. Zajímavé drama ze zajateckého prostředí o vztazích vítězů a poražených, generálů a mužstva a důstojníků samotných. Rozhodně není povrchní ani hloupé. V kontextu toho, že bylo natočeno v Československu v roce 1962, je velmi zdařilé. Někdy trošku ztrácí tempo, na druhou stranu má zase výtečnou výpravu. (09.05.2009)

100 generálů drží hladovku za záchranu deseti vojáků. První generál umírá. „A opravdu se nedá nic dělat?“ Doktor přemýšlí, napětí roste: „Existuje jedno řešení. Musí se…. najíst.“ Generálové nejsou žádní blbci: „V Indii jsme postavili stovky nemocnic.“ – všichni si přijdou pro očkování zdarma. „Věříte na předem prohrané bitvy?“ – přiznaná pravda. „Naučili jsme se přinášet národu oběti.“ – na generálský flek muselo padnout hodně obětí.  „Vskutku nadlidské oběti.“ – a vokounovi skoro vypadnou voči. „Kůň pana poručíka už čtvrtý den nežere.“ – taky hladovka. To je asi jediná souvislost s předchozím dějem. „Do Anglie se Hitler nikdy nedostane.“ – admirál zná scénář. Tam někomu stále zvoní mobil?? Naštěstí nemusíme sledovat osudy všech papalášů. Dobrá muzika z plechových barelů. Zednářská symbolika: 0:21 – svastika (= Polárka - Velký vůz jaro, léto, podzim, zima); 04:31, 14:13 – železný kříž; 06:19, 1:26:04 – pěkný zednářský pozdrav; 32:38 – V-sign (27.12.2022)

Zdejší hodnocení jsem absolutně nechápal. Pak přišel všemi zmiňovaný konec a já si říkal, že i přes ten jasně propagandistický tón je to pořád slušné. To jsem ale netušil, že mě čeká ještě dovětek, který je tak debilní, že si ho tam snad muselo dopsat politbyro. To byla opravdu nepěkná tečka za tímto filmem. 60% (06.12.2021)

Tahle záležitost je tedy po čertech zajímavá! Jasně, Ivo Toman byl jejich..  Někdo jeho filmy raději obchází, protože jsou krom těch jeho prvotin vždy politicky zabarvené a prorežimní. Pevnost na Rýně je takovou třešničkou na dortu těchto jeho počinů. Takže jasně, je to natočeno evidentně na politickou objednávku a to tak aby to poškodilov očích diváka tehdejší naše spojence a SRN. SRN byla tepána často, leckdy oprávněně, protože ani já moc nechápu angažmá bývalých nacistických velitelů ve  vysokých armádních pozicích po válce. Rusové samozřejmě také sebrali všechny zkušené Němce a odvlekli do Ruska, tam ale nežili jako primadony a tvrdě si odpracovávali své válečné hříchy např. v raketovém výzkumu. (viz. kniha Kurta Magnuse - Otroci raket). Takže ano, film je propagandistické prorežimní dílo a leckdo si odplivne. Jenže pokud tomu dáte šanci, zjistíte, že se soudruhům ta dehonestace až tak nepodařila. Čím více o válce víte, tím lépe pro vás. Film je vlastně složen z několika epizodek zajatých generálů, vězněných v německé pevnosti odkud se nedá utéci. Kdesi dole jsou vězněni řadoví vojáci, nahoře pak v zámeckém luxusu generálové. Tak to ale určovala Ženevská úmluva, že důstojnictvo má být v případě zajetí ubytováno mimo mužstvo a má mít lepší podmínky zacházení. Jen blázen by to v případě zajetí odmítl, byť byly případy, kdy např. důstojnícíi od zajatých sestřelených osádek bombardérů protestovali proti rozdělení a chtěli zůstat v zajetí s nižšími hosnostmi ze své osádky. Většinou šli ale do důstojnické sekce zajateckého tábora. Já tohle nikdy pořádně nechápal a to se o válku zajímám už hooodně dlouho. Vrcholem pak byly situace, kdy v např. Tichomoří zajatí Britové umírali v zajateckých táborech střežených Japonci často hlady a na podvíživu a zatím důstojníci tam měli sebou třeba svého psa... Takže s těmito znalostmi vám filmové chování generálů nepřijde až tak divné. Film navíc zabíhá do osobních až filozofických rovin ohledně hrdinství, osobní cti a díky tomu, že v tom hrála naše herecká elita z toho vzniklo sakra zajímavé válečné drama. Navíc velmi výpravné! Jistě sem tam něco skříplo, já se smál hlavně u uniforem černých hráčů jazzu, asi to měli být letci z Tuskegee, ale jinak musím uznat, že film opravdu stojí za vidění. Proto radím oprostěte se od předsudků, prorežimní patiny a dívejte se na to čistě jako na drama popisující chování jedinců v extrémních situacích během války. No a ten závěr? Prostě tak to tehdy bylo. Akorat jak jsem psal výše, Rusové to využití zajatých zkušených lidí ve válečném řemesle nedělali tak okatě.  Dávám 4 injekce inzulínu. * * * * (05.01.2022)