The Secrets We Keep
Temné spomienky
The Secrets We Keep
The Secrets We Keep
Režie:
Yuval AdlerKamera:
Kolja BrandtHudba:
John PaesanoHrají:
Joel Kinnaman, Noomi Rapace, Amy Seimetz, Chris Messina, Lucy Faust, Victoria Hill, David Maldonado, Jeff Pope, Ritchie Montgomery, Ed Amatrudo (více)Obsahy(2)
Příběh je situován do Ameriky po II. světové válce. Rumunská uprchlice Maja si vybudovala nový život a chce žít jako každý jiný svobodný člověk. Bydlí na předměstí s manželem Lewisem a synem Patrickem. Stále ji však pronásledují temné vzpomínky na válku a mívá noční můry. Na ulici jednou uvidí muže, který má podobu německého vojáka z koncentračního tábora. Sleduje ho domů a zjistí, že má ženu a dvě děti. Je přesvědčena, že je to on, kdo spáchal tolik zla a je zodpovědný za smrt nevinných lidí. Druhý den, pod záminkou, že se jí porouchalo auto, muže omráčí, zavře do kufru auta a unese ho. Cítí povinnost pomstít se mu za válečné zločiny, které spáchal. (JOJ Cinema)
(více)Videa (1)
Recenze (41)
Divný, ale ne nezajímavý film.. Hlavní je to, že ze začátku vůbec nevíme, co se bude dít a proč, a vlastně ani na konci nezjistíme pravdu - prostě se to blbě popisuje, je to celkem zajímavý psychologický thriller se zvláštním průběhem a ještě zvláštnějším koncem. Herci odvedli slušný výkon, je to i docela napínavé...60% ()
Při skutečnostech, že menší nazi-fische pronikly velkými oky sítí a svět je malý, musí malí Wiesenthalové usilovat o soukromou spravedlnost a vnitřní smíření ve vlastních sklepích.. Variace na Ripleyovou podávající si Gándhího je více thrillerem než psychologickým dramatem, očekávané flashbacky jsou dávkovány v kvantitě i délce úměrné kvalitě a mírně překvapivý konec sympaticky relativizuje pocit viny a zadostiučinění. Nechci tady šířit rasové stereotypy, ale ty požadované informace nešly vyčíst ze zajatcovy ruky? ()
Film je remaké filmu „Smrť a dievča“, z toku 1994 s rozdielom, že tento film je vsadený do obdobia 2. svetovej vojny a konkrétne do Rumunska. Podstatou filmu je rómsky holokaust v Rumunsku. Rumunsko do vojny vstúpilo, ako verný spojenec nacistického Nemecka. Jednotky maršala Antonesca sa zúčastnili útoku na Sovietsky zväz. Doma zaviedol diktatúru a presadzoval etnické čistky. Pripisuje sa mu vyvraždenie takmer 300 tisíc Židov a v pracovných táboroch v Podnestersku zomrelo okolo 11 000 Rómov, ktorí tam podľahli chorobám, hladu, chladu, alebo ich zabili vojaci. Ďalšie tisícky boli vyvraždení jednotkami SS na základe vydaného dekrétu k norimberským zákonom, v ktorom boli Rómovia klasifikovaní ako „nepriatelia rasového štátu“. A práve o takomto holokauste je tento film. Mladá Rómka Maya v Rumunsku prežila takýto zážitok s vraždením a znásilňovaním a utkvel jej v pamäti hlas a podoba SS-áka, ktorý túto operáciu riadil. Neskôr pracovala, ako zdravotnícky pracovník v Grécku, kde sa zoznámila s americkým lekárom a spoločne odišli do USA. A tu pri prechádzke v parku stretla muža o ktorom sa domnievala, že pred rokmi proti jej rodine spáchal tie najťažšie vojnové zločiny. Ale spomienky sú subjektívne, ani ona si nebola úplne istá, spomienky sa dajú zmanipulovať a často dozrievajú v období mesiacov až rokov. To už mnohokrát všetky detaily nezodpovedajú realite ale snaží sa s týmito zážitkami vyrovnávať, ako aj s minulosťou. A tak pivnica jej rodinného domu je premenená na osobný Norimberský proces. Film je tvrdý, presvedčivý a pokúša sa dostať k pravde minulých činov, ale taktiež skúma, akú voľbu máme medzi odpustením a pomstou a či je pomsta skutočne taká sladká.. ()
Tohle už tu bylo několikrát a jediný rozdíl oproti podobně laděným příběhům je v tom, že zatímco dřív se jednalo takřka výhradně o Židy, je tentokrát obětí rumunská cikánka. Ale to je tak všechno. Takže zápletka je zoufale neoriginální. A podobně zoufale je to předvídatelné. Adler se sice snaží hrát na nejistotu, ale každé další matení diváka funguje přesně opačně. Přesto se u toho dá v pohodě vydržet, protože si film drží relativně slušné tempo a Noomi Rapace s Kinnamanem podávají tradičně výborné výkony. Nicméně na víc než na průměr film nemá. 50% ()
Přestože jména představitelů dvou ústředních postav Joela Kinnamana a Noomi Rapace bohužel stále nepatří ve světě filmu k těm nejvýznamnějším a hlavně komerčně nejúspěšnějším, tak minimálně pro mě osobně právě tyto dvě tváře patří k těm rozhodně nejvýraznějším a nejzajímavějším vůbec a každý jejich film očekávám s velkým nadšením, a právě o to hůře se mi nyní s povzdechem konstatuje a přiznává, že zrovna právě jejich společný projekt nedopadl příliš dobře. Co se tedy naštěstí týče jich dvou, tam zklamání nepociťuji, jelikož oba herci tu opět předvedli působivé výkony, a bez pochyb alespoň částečně zachraňující vše ostatní. Což o to, ona tedy jakoby není špatná ani ústřední myšlenka filmu, jenže její zpracování jednoduše postrádá, s prominutím, koule. Celé to na mě totiž působilo jako naprostý polotovar, kde vše fungovalo tak maximálně napůl, bez tahu na bránu, bez dosažení dopadu na diváka, a to jak po emoční, tak dramatické stránce, dále i co se napětí a atmosféry týče, všeho se zde zkrátka podařilo dosáhnout, ale již se to nepodařilo dotáhnout do onoho efektního cíle, který by oslovil a zaujal. Tudíž emoce jsou, ale chladné, dramatické scény jsou, ale zcela nevygradované, napětí je, ale vlažné a atmosféra též přítomna, jen opět ne zcela trefně zvolená a přesvědčivá. Závěr, respektive pointa, pak tu celkovou nevyváženost už jen podtrhuje, a tudíž opakuji, já z této podívané nejsem příliš nadšený, a štve mě to o to víc, že potenciál to přitom mělo dostatečně velký, aby z toho mohla ve výsledku vzniknout po všech stránkách zatraceně působivější a výraznější podívaná. ()
Reklama