Známi neznámi
Perfect Strangers
Režie:
Zuzana MariankováKamera:
Peter BencsíkHudba:
Slavo SolovicHrají:
Táňa Pauhofová, Klára Issová, Martin Hofmann, Tomáš Měcháček, Tomáš Maštalír, Petra Polnišová, Anna Kadeřávková, Sväťo Malachovský, Hana Müllerová (více)Obsahy(1)
Hořkosladká komedie o partě českých a slovenských přátel, kteří se sejdou v pražském bytě, aby oslavili příchod Nového roku. Znají se už dlouho a i toto setkání by se neslo v duchu klasické silvestrovské oslavy, kdyby… Kdyby se nenarodil zdánlivě nevinný nápad: dát všechny mobilní telefony na stůl a nahlas sdílet každou doručenou zprávu a dát na hlasitý odposlech každý příchozí hovor. Kolik toho o sobě nesmíme vědět, abychom mohli zůstat přáteli, milenci, manželi, rodiči…? Stačí jeden večer a z dobrých známých se stanou neznámí. Adaptace světoznámé předlohy Naprostí cizinci z pera scenáristy Petra Jarchovského. (CinemArt)
(více)Recenze (371)
Rozdíly mezi českým remakem a italským originálem jsou pouze kosmetického rázu a ve vyznění i většině dialogů se jedná o zcela totožné dílo. Známí neznámí jsou spíše vycizelovaným produktem než jedinečným filmovým dílem – ale produktem zhotoveným s řemeslnou zručností. Více zde. ()
Není to špatný film, ale není to originál, takže veškerá chvála na Mariankovou a Jarchovského jde pouze ve smyslu adaptátorů. Jinou verzi (a bude jich ve výsledku asi několik desítek) jsem neviděl a nevím, jestli chci. Různorodé obsazení, jemuž bez debat kraluje (jako téměř vždy) Martin Hofmann. Hodně jsem si užil dvě vážnější pasáže, velká škoda, že diváci na projekci, kde jsem byl (a stává se mi to často) se u nich smáli dál, i když míň. ()
Italský originál mě kdysi dostal, tady ten film mě odpověděl na otázku, že když český herci dostanou kvalitní námět, může z toho být docela kvalitní zážitost, škoda, že kvalitní náměty a scénáře si musíme brát se zahraničních originálů. Jinak k tomu tématu, mě by vlastně moc nezjímalo soukromí mých nejbližích, ale to bylo tóčo, kdyby frajeři co si říkaj, poslanci, vláda, senátoři zveřejnovali svoje pracovní - zůdraznuji pracovní telefony, schůzky, ty se totiž bráněj nejvíc a přitom každej z nich mele o blahu lidí, demokracii atd, ale už Havel nastavil standarty, když se někde v přítmný o samotě sešel s komoušem Čalfou a prý to nepatří na veřejnost, takže takové myšlenky jsme měl já během tohoto filmu. Kolik špíny od roku 1989 (před to je jinej level) od všech těch sviní co nám tu kdy vládli vyplavalo, to by jsem asi všichni utopili v záplavě sraček. Proti tomu téma kdo s kým píchá a tají to je úplný hovno. ()
Většinou se na remaky koukám dost odtažitě. Nerad se do nich pouštím a už vůbec je nevyhledávám. Známí neznámí mě ale lákaly na všech možných platformách dost dlouhou dobu. Hlavně mě tedy zajímali naši herci, ale i pro mě mnohdy neokoukaní slovenští kolegové. No a ve výsledku to bylo fajn. Mělo to hodně dobré momenty, čehož si na filmu vážím asi nejvíc. Jinak je to přesná kopírka italského originálu. Čtyři hvězdy dávám jenom za fakt, že stačí dobrý scénář, aby si s tím naši herci poradili s prstem v nose a já mohl být spokojený. Jenže kolik takových tu do roka je, co? ()
║Rozpočet $-miliónov║ Tržby USA ║ Tržby Celosvetovo $1,737,560▐ Skoro delikatesa bez zákusku. Tieto ohromujúce vygradované drámy nám teda moc nejdu. /40%/ ()
„Všetci sme strašne krehkí. Nie je dobré sa s tým zahrávať.“ Koniec mi až tak nesadol a osobne mám s týmto scenárom ten problém, že si ako človek tak nejak ľudsky (ehm) myslím, že ak by aj s niečím takýmto partia ľudí súhlasila, pomerne čoskoro by to odpískala a nechala by to tak. Bolo to proste príliš veľké sadomaso. V niečom takom by nikto normálny dobrovoľne nepokračoval. Na strane druhej, čo ja viem. V živote sa dejú aj väčšie bláznovstvá. A zas je pravda, že keď už sa guľa zo svahu raz začne valiť, je ťažké ju zastaviť. Nejeden raz sa aj v reálnom živote skutočne zmení na smrtiacu lavínu, ktorá zvalcuje každého, kto jej stojí v ceste. Čiže aj relatívne mínusy sú vlastne dosť zo života. Takže vlastne nie sú mínusmi, hmmm. Vidím, že sa tu opäť vyrojilo plno patriotov, ktorí samozrejme odsúdia film so slovenskými hercami len preto, lebo podľa nich posledný dobrý slovenský herec bol Ladislav Chudík a nových hercov síce pri práci nikdy nevideli (max. v nejakej reklame, lebo veď patrioti do divadla nechodia), ale „vedia“, že stoja za hovno. Rovnako tak, ako chrúst nad životom, i oni premýšľajú nad tým, kde slovenská producentka Wanda Hrycová vzala morálne (a iné) právo urobiť remake. Nuž, experti, vedzte, že za posledné roky na celom svete vznikli stovky remakov, nie je to fakt nič nové po slnkom, len ste opäť preukázali svoju malosť. Ale odbáčam a to si tento film nezaslúži. Vynikajúce dialógy, skvelé hlášky. Vizuálne... jasné, odohráva sa to v jednom byte. Ale aj interiér sa dá natočiť hnusne alebo dobre a tu je natočený luxusne (nevraviac o nádherných úvodných exteriérových záberoch, hneď by som do vianočnej Prahy utekal). Postupne sa to tak zapletie, prepletie, dopletie a prekombinuje, že možno i vy trochu stratíte prehľad. Možno ho jemne stratili aj samotní tvorcovia, vinou čoho sa im po lúke rozutekalo priveľa králikov a nie každého na konci dokázali úspešne strčiť do klobúka. Ale to sú ozaj len detaily, je to vynikajúci film. Nie vynikajúci na slovenské pomery. Proste vynikajúci film. Bodka. Herci si to neskutočne užívajú, majú medzi sebou fantastickú chémiu a každý, kto tvrdí opak, je závistlivá guma. Áno, niektoré postavy sú trošku do počtu resp. nemajú príležitosť naplno rozvinúť svoj charakter, čo je asi najviac prípad Tomáša Maštalíra, ale zas ten je taký charizmatický, že mu stačí sedieť na stoličke a má vás v hrsti. Geniálny je (opäť raz) Martin Hoffman; to, čo predvádza, podľa mňa už ani nie je klasický herecký výkon, ale niečo úplne iné (avšak neviem to presne pomenovať). ()
Italský originál neznám. V této české verzi jsem viděl skvěle zahrané a vygradované drama, kterému bych drobnosti, které jsou mu tu v komentářích vytýkány, bez problémů odpustil. Jsou totiž většinou naprosto nepodstatné. ()
"Kdo se ráno nestyděl, ten se večer nebavil." Já jsem se bavil. Třetí verzi toho samýho jsem sice moc vidět nechtěl, ale ono se to zase povedlo. Zejména pánové byli vynikající. A i když považuju hru s odemčenejma mobilama na stole za nebezpečnou, tak bych se jí klidně zúčastnil. Hrdě bych totiž ustál esemesku od pošťáka, že mi veze balík nebo telefonát od kámošů ohledně biatlonu. S mým štěstím by mi ale spíš zavolala slečna, kterou neznám, nikdy jsem s ní nesouložil v ledničce a proč u toho byla ta ovce, tak to už si vážně nepamatuju. Takže žádnej mobil. Nemám sice co skrývat, ale stejně to skryju. Ať se odhalí Známí neznámí. Těm se to celkem daří. ()
Jak jinak bych mohla hodnotit kouzlenou Táňu, charismatickýho Hofmanna a jeden z mých nejoblíbenějších scénářů? Fajn, měla jsem lehké obavy a tiché přání, aby to nebyl úplný průser, ale ukázalo se, že zbytečně. Česká verze se drží originálu, a podle mě jí to jenom prospělo. V porovnání s adaptacemi z ostatních zemí patříme do té lepší půlky. Moct jim do toho kecat, dám o něco větší důležitost servírovanému jídlu, protože i na tom jsou hezky vidět odlišnosti různých zemí, ale to je jen maličký detail. ()
Tĕsnĕ před zhlédnutím jsem viděl originál, což byla chyba, protože jsem až moc viděl, jak moc jde takřka stejný scénář realizovat o řád líp. Ne že by originál byl dokonalý, ale teda své chyby skryl úspěšněji. A potřebujeme si vážně promluvit o úrovni českého herectví (vedení herců), protože to je jako tradičně tristní. Obludně neprofesionální technické zpracování od příšerného mixu zvuku, kdy je lidem stěží rozumět, po příšernou kameru nemá cenu ani řeši. ()
Italskej originál považuju za jednu z nejlepších konverzaček všech dob. Viděl jsem ten film několikrát a rád se na něj podívám znovu. Pak jsem viděl německou verzi, která byla taková odlehčenější a přinesla i nějaký nový nápady. I ta německá verze se mi přes nějaký výhrady líbila. Myslel jsem si, že česká (slovenská) verze přinese třeba něco, co je typický tady pro nás. Ale nepřinesla nic. Oni prostě doslova a do písmene obšlehli italskej originál. A to třeba i včetně oblečení postav. Kdo měl puntíkovaný šaty v originále, má je i tady, kdo měl modrou košili a brejle, má je i tady... Navíc některý ty rozhovory prostě nedávaj smysl, když se maj odehrávat tady v našich podmínkách. Já třeba nevim, jak funguje licence na provoz taxi v Itálii, ale když tady v český verzi jedna z postav prohlásí, že svou licenci bude prodávat, tak to je prostě blbost. Nebo tam je postava učitele a on má jako šílenej problém najít si práci. A ty ostatní mu tam jako řikaj, že si prostě nemůže vybírat, že musí vzít jakoukoliv práci. V ČR je učitelů nedostatek a rozhodně by učitel neměl problém práci najít. A navíc je celkově takový nepřirozený, aby Češi a Slováci oslavovali Silvestra tim, že jako u stolu decentně pocucávaj víno a k tomu přikusujou tiramisu a kapary. Asi bych spíš čekal, že v ČR se bude chlastat pivo a jíst nějaký běžný český jídlo. Já opravdu netušim, jestli bylo podmínkou práva na scénář, že se do toho scénáře nebude zasahovat (nebo zasahovat nějak naprosto minimálně), ale v tom případě se na to měli tvůrci asi radši vysrat a netočit nic. Ten originální scénář je sice výbornej, ale naroubovat ho takhle doslovně do našeho prostředí nedává smysl. Pokud originál neznáte, tak se vám tahle předělávka asi líbit může. Já originál znám a tenhle film považuju za zbytečnej a nepovedenej. ()
Kdepak, kopírovat pořád umíme. Jarchovský si jen přeložil původní scénář, což je jedině dobře. Kdyby se v tom hrabal, tak to akorát zase posere. Marianková má tak rázem v životopisu filmovou pecku. Na silvestrovské oslavě září hlavně přítulná Pauhofová a sarkastický Hofmann. Nadstandardní tempo i fungující chemie mezi postavami jsou položky, kterých si na domácím rybníčku musíme vážit. ()
Sliboval jsem si, že další remake až v produkci Trinidadu a Tobaga, ale u československé verze mě přemohla zvědavost. Historka o nalévání bílého, červeného a čistého vína už těžko překvapí dějem a já chci hledat to pozitivní. Poměrně elegantně podané finále po konci „kouzla“, Martin Hofmann bavící humorem i jako Leonard Cohen light (závěrečné titulky) a jedno vyzvánění, které tu dusnou atmosféru vždy rozčíslo nadějí, že vše přijede urovnat pohledný muž v kožené bundě a s mluvícími digitálkami.. Zhodnotil bych to asi tak, že správný sběratel má kopii na zdi a originál v trezoru.. ()
Dle mého jsou podobné předělávky slavných děl naprostou ztrátou času a i průměrný režisér by měl být schopen natočit film úctyhodné kvality dle takto úspěšné předlohy. Běžně se to však točí a i když bych o tom normálně neuvažoval, letos jsem snímek shlédl v odpočinkovém režimu v předvánoční čas. Proto si myslím, že se Český remake relativně povedl a přestože jsem si stále ještě dobře pamatoval děj, jsem se sledováním pobavil. 40% PS: Konec možná trochu odflaknutý. ()
Nevidět originál, tak jdu o hvězdičku nahoru. ()
Máme ji každý. Naši kapesní malou “černou skříňku” plnou tajemství. Nebo ne? Karty - tedy telefony - na stůl dámy a pánové! Co se asi bude dít, když před známými odhalíte všechny zprávy a hovory, co vám během oslav Nového roku přijdou? Tahle česká konverzačka se opírá o téma dnešní zvrácené doby, kdy je jednodušší lhát a podvádět víc než kdy jindy. Na české poměry to bylo dost zábavné, takže lehce nadhodnotím. ()
Originálu se to přirozeně rovnat nemůže (další jazykové verze jsem neviděl), ovšem i přesto mě překvapilo, jak to po ne úplně přesvědčivě natočeném začátku do sebe hezky zapadlo a jak mě to vlastně celé bavilo. Za pár let si dam německou verzi. :D ()
Z toho původního nápadu Perfetti sconosciuti vznikla nečekaná série jazykových verzí a zároveň kulturních adaptací. Zatím můžu srovnávat jen německou a česko-slovenskou verzi a ta naše záležitost Známí neznámí je taková klasická Čechárna, směska populárních herců, zbytečné tlačení na pilu tím, že se to celé odehrává na Silvestra, a bohužel celek je především velmi ustrašené řešení všech patových situací a dává nám velmi negativní zprávu o tom, co bychom měli a neměli řešit. Případně jak nám bude lépe, když vše necháme zametené pod kobercem. Ač se pohybujeme v žánru komedie, sousední německá verze Das perfekte Geheimnis je po všech stránkách mnohem zralejší film, je lépe zahraný a navíc předává zprávu o mnohem dospělejší společnosti, která dokáže pojmenovat realitu, poučit se z ní a vyjít do dalších dnů s čistým štítem. Máme se ještě hodně co učit. ()
Určitě už o tom (italský tragikomický originál z roku 2016 nebo celá řada adaptací napříč světem) každý slyšel. Tři manželské páry a jeden vlk samotář se při společné večeři rozhodnou, že učiní pokus. Každý si položí na stůl svůj telefon, a když mu v průběhu večera přijde jakákoliv zpráva, nebo obdrží hovor, musí se o obsah podělit s ostatními. Vždyť se přeci dobře znají, o nic tedy nejde. Jenže! Viděl jsem německou předělávku, která si šla asi trochu „svou“ pěšinkou, zatímco domácí se rozhodli jít cestou co nejmenších zásahů od zdroje – někdy až moc, tudíž na stole mají mascarpone nebo třeba kapary, které se používají hlavně ve středomořské kuchyni, zároveň závěr byl v německé verzi pojatý odlišně. Výsledek je nicméně solidním hořce komediálním filmem, který si užijí hlavně ti, kteří žádnou z verzí neviděli. Série nepříjemných situací postupně získává solidní tempo, pochopitelně je ale třeba myslet na to, že je to celé HODNĚ přitažené za vlasy. Prakticky každá z postav má tu smůlu, že zrovna v daný večer „něco“ vyplave na povrch. A nejsou to žádné malichernosti. V důsledné česko-slovenskosti castingu vyniká skvělý Martin Hofmann. Spíš než o smíchu to bylo o cukání koutku. Ale uběhlo to fajn. Důstojný zástupce, něco mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Ač je to tedy samozřejmě „nefér“ (chvála za někoho jiného). ()
Italský originál jsem neviděl (a už asi ani nechci), ale podle lidí, kteří ano, je česk(oslovensk)ý remake prakticky totožný film, jen s našimi herci. A já tomu věřím, protože Známí neznámí na mě opravdu tak působili. Jako zahraniční film, v němž kromě Prahy a jazyka není vůbec nic našeho, což je škoda. Možná to licence nedovolovala, ale já bych si ideální remake zcela vážně představoval zasazený do prostředí silvestrovské oslavy v hospodě čtvrté cenové skupiny a nesoucí se v hořce humorném duchu Okresního přeboru. Pak by se možná povedlo odstranit i to, co mi vadilo hlavně - všudypřítomné extrémy. Od začátku je jasné, že každá postava něco skrývá, jednání všech je postupně víc a víc přehnané, aby děj gradoval, náhoda za náhodou přichází právě vždy v tu chvíli, kdy je třeba ještě přiložit pod kotel, a přitom máloco z toho překvapí... A nakonec mě ty postavy už vůbec nezajímaly, nedokázal jsem se s žádnou ztotožnit a bylo mi úplně jedno, co ještě vyjde najevo a jak to dopadne. Herci a herečky jsou super, jenže já tyhle škatulkové role, kde jsou karty předem jasně rozdané, prostě nemám rád. Nabízí se srovnání s Papouškovou trilogií o Homolkových, v nichž se zdánlivě jasně definované postavy během filmů proměňují jedna báseň. Tady ale ne. ()