Bažina

Další typický příklad "artového" umění poslední doby - filmu s omezenou narací. Těžko definovatelné vzájemné vztahy v jedné rodině, neexistující dramatický oblouk. Dospělí, dospívající a omladina přežívající vedle sebe ve venkovském baráku a u špinavého bazénu několik ulepených a upocených dní. Přesně takových dní jaké jsou teď ( koncem června 2006 ), kdy ať chodíte doma svlečení sebevíc, tak by jste za půl hodiny nejradši znova skočili do vany smýt ze se be ten lepivej pot :)) Ale nuda se nekonala, určité náznaky v jednání postav vytvářejí téměř neznatelné napětí, kdy čekáte jakým způsobem bude film zakončen. Já to vytušil předem ( a vzpomněl jsem si na Twentynine Palms ). Nenudilo, nepobavilo, prostě film o kterých musí nebozí studenti filmových věd psát práce.... ta upocená atmosféra je na tom asi to nejlepší ... (25.06.2006)

Byť divákom neobyčajného debutu Lucrecie Martel znamená podvoliť sa a stať sa len jednou z množstva ďalších postáv jej filmu; prijať pozvanie do širokej rodiny, ktorá sa behom niekoľkých dní stretáva a míňa v chátrajúcom sídle, kedysi honosnom, teraz už len prostom symbole úpadku. Pozvanie do sveta, v ktorom vám nikto nič nevysvetlí a nepovedie vás za ruku. Vy môžete iba pozorovať, ako sa postupne prepadá do močiara pasívnej dekadencie, malých každodenných lží a záhaľky. Ako dospelí trávia dni popíjaním vína a s pobavením i záujmom sledujú v televízii správy o zjaveniach Panny Márie, vytrhávajúce ich z bezdejovosti neoblomnej reality. Len zvedavé deti dokážu nahliadnuť pod rúško rutinných úkonov a mdlého stereotypu, aby z neho vyťažili trochu životnej energie a možno odhalili pravdu. Čo je ale tou pravdou? Štekanie neviditeľného psa za vysokým múrom? Výstrely v lese, ktoré sa menia v hrmenie búrky? Kým orezaná perspektíva (časté detaily a polodetaily zamerané na zdanlivo nepodstatné veci) viditeľný svet zužuje, trojdimenzionálne auditívne obrazy ho rozširujú všade navôkol a objímajú diváka. Zvuk ilúziu prehlbuje i rúca a opäť tak oživuje dávny mýtus o Platónovej jaskyni, ktorej väzňami sú egoisticky zaslepené postavy (i diváci). Hlavné je, že majú bazén. Že skôr pripomína žumpu je nepodstatné. Ako spoločenský komentár i ako štúdia o povahu role zvuku vo filme je „La Ciénaga“ funkčným dôkazom autorskej bystrosti a dôvtipu. Preto som sa rozhodol, že svoj 2000. komentár venujem Lucrecii Martel a jej filmu. 100% (30.05.2015)

Výborná atmosféra, postavená podobně jako Solaris (2002) a Police Beat na zvukové složce, je tím jediným, co stojí za povšimnutí. Naprosté dějové vakuum je smutným odrazem toho, čemu se dnes říká "umění". Nehodlám něco označit za artovku čistě proto, že to bylo levné a svým pojetím to jde razantně proti mainstreamu. To, co se v tomhle filmu děje, by se mohlo odehrávat v barvách kterékoli národnosti, na to to nemusí mít hrdou nálepku "argentinské nové vlny". Žádné výrazné charakteristické znaky tamní kultury (holčičky zmalované jako štětky nepočítám), žádné zajímavé charaktery. Rozhodně to má atmosféru, ale to neomlouvá fakt, že je to hrubě o ničem... (28.06.2006)

Bažina se velmi snaží přivést vás ke stejné znuděnosti, jako zažívají členové téhle velké rodiny, vyznavači života lachtanů, většinu času tráví vyvalení na posteli. Možná mi ale uniká snaha o umělecký přístup, bylo snad cílem navodit zdání každodenního života? Pak by ale situace nesměly být utnuty v polovině, výsledkem je dojem ještě větší nesmyslnosti. Jedinou hvězdu tak dávám sobě. Za to že jsem to zvládla dodívat. (10.02.2024)

Mno, nerad suhlasim s Madsbenderom, lebo je adminom tej odpornej smradlavej zumpy zvanej Filmova teoria. Asponze je jeho komentar citatelny, bez odpornych filmovo -teoretickych termitov Pribeh je len z obycajneho zivota 3 dievcat. Po 50 -ke im zivot preteka pomedzi prsty, jedna zenska zije s chlapom alkoholikom, druha zas sa venuje zavisti ...... rezisersky vynimocne na urovni, dalo sa to pozerat - hlavne slusne exteriery sa mi pacili, preto : 77 % (23.05.2020)