Reklama

Reklama

Bažina

(festivalový název)
  • Argentina La ciénaga (více)

Obsahy(1)

Mecha, Tali a Mercedes byly v mládí blízké přítelkyně. Dnes je jim okolo padesátky a pojí je pocit znepokojení. Všechno jsou to nevraživosti a nevole, jež se ale přímo neprojevují. Tali žije v La Ciénaga (Bažina), městě v provincii Salta, se čtyřmi dětmi a manželem. Mecha bydlí se třemi dětmi a manželem alkoholikem nedaleko v Mandrágoře. Její nejstarší syn José odjel do Buenos Aires s Mercedes, která předtím byla milenkou Josého otce a Mechiina manžela Gregoria. Tali, kterou nezajímají detaily tohoto vztahu, neví, proč se Mecha opíjí, ale závidí své kamarádce, že má bazén, nezpochybnitelný symbol společenského statutu. Nezáleží na tom, že voda je špinavá, zkrátka mají bazén. To je pouze útržek z mnoha scén jedinečného pocitového filmu. Bažina zaujímá privilegované místo v historii argentinské kinematografie. Analyzuje sociální modernitu okraje společnosti, kde se vše zdá primitivní a podřízené normám dřívějších dob. Chování hlavních hrdinek je pouze dekadentní fasádou všeho, co pramení z morální únavy těch, kteří nevidí žádné východisko. Bažina se objevuje v momentě, kdy byla Argentina zaplavována jako smrtelná past pro zvířata a měnila se v místo hemžení mrchožroutů. (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (9)

Narciska 

všechny recenze uživatele

Bažina se velmi snaží přivést vás ke stejné znuděnosti, jako zažívají členové téhle velké rodiny, vyznavači života lachtanů, většinu času tráví vyvalení na posteli. Možná mi ale uniká snaha o umělecký přístup, bylo snad cílem navodit zdání každodenního života? Pak by ale situace nesměly být utnuty v polovině, výsledkem je dojem ještě větší nesmyslnosti. Jedinou hvězdu tak dávám sobě. Za to že jsem to zvládla dodívat. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Komedie to není v žádném případě, je to umně zkonstruované a vystupňované dusivé rodinné drama s prvky psychologického hororu. *** Je záměrem snímku, aby vám od počátku přivodil kolmou vrásku na čele a stáhl koutky úst dolů a pak už vám nedal příležitost je povolit. *** Nejdřív se v tom hluku, šumu a chaotickém hemžení budete snažit něčeho podstatného se zachytit, rozeznat, co je důležité, vyznat se v situaci, v ději, pak alespoň v místech a osobách... ale film vám to nedovolí, provádí vás rovnou tím dusivým, nepřehledným, úmorným mumrajem, nechává vás zažít tu všeobecnou letargii a bezvládí, nechává vás pocítit tu ztrátu sil, to zeslábnutí vůle se v takovém únavném a nezvládnutelném hemžení o něco zřetelného pokoušet, ať už o myšlenku, čin nebo o spásné vyproštění se z toho bahna... nedopočítáte se dětí ani matek, nevyjasníte si beze zbytku, kolik je tam dospělých a jak se k sobě navzájem mají, které děti či náctiletí jsou spolu příbuzní, co přesně se mezi kterými dvojicemi odehrává, které vztahy jsou přátelské, sourozenecké nebo milenecké, které aktivity či expozice překračují hranice obvyklé morálky a naznačují něco zkaženého, kde jsou ty hranice, za nimiž se čirá voda mění v bažinu... intimita v horku sdílených postelí, sprchových koutů, bezvládně odhalených těl, kousků spodního prádla a ledabylých doteků vám nic přesně neodhalí, dusno a nepřehledno, podporované utišujícím alkoholem, všechny oslabuje a nikdo si z ničeho nic nedělá, nikdo nemá sílu si nic vykládat jako závadné, protože následné řešení přiznaných situací by stálo další kvanta sil, které v sobě nikdo nenachází... a možná je to i tak, že nikdo s nikým ani nic moc nemá, nic se tu intimně nesdílí, protože v tom dusivém, lepkavém malátnu by se nikdo natolik nevzepjal, aby se pokusil fyzicky či psychicky vnímat ještě někoho druhého... Nepřehledno je posílené i tím, že stejná malátnost tíží i kameru, která je ledabylá, roztržitá, rozhrkaná a přímo tu únavnost prostředí na diváka přenáší. *** A v tomhle nezřetelném prolínání dvou nebo tří spletitých rodinných klanů, které tráví prázdniny v několika blízkých domech a bytech a navzájem si přehazují povinnosti a péči o děti, pak bez dozoru podroušených a ospalých dospělých běhají malé děti se psy a zbraněmi po lesích, puberťáci se povalují v cizích postelích, jezdí bez řidičáků auty, motají se po klubech a ocitají se v šarvátkách, a nikdo na nikoho nedává pozor... *** Film nemá děj, ale co ho jako tikající nálož pohání kupředu, jsou drobné i větší nehody, zranění, čerstvě utržené jizvy, traumata, újmy i tragédie, které se sčítají a nevyhnutelně přibývají jako kuličky na počitadle, a vráska na čele diváka se prohlubuje, koutky se stahují ve stále větším napětí, jak tohle může skončit, jak tohle musí dopadnout... *** Úvodní scéna filmu sleduje opilou manželku a matku, jak malátně sbírá vinné skleničky z vratkých stolků u zahnívajícího bazénu, až je nakonec všechny upustí a popředu spadne v plavkách do střepů ... zakrvácená, pořezaná hruď, a nikdo z dospělých kolem páchnoucího bazénu, v němž se nedá koupat, si toho valně nevšímá... starají se jen vyjukané pubertální děti, které to berou jako svého druhu divoké dobrodružství a podle toho se chovají... A nehod přibývá, tu a tam některé mladší děcko přijde o oko, další má namále, některý puberťák se opije, porve a probudí se plný modřin, kluci v lesích na sebe uprostřed nekontrolovaných her míří zbraněmi, mezi nimi běhají psi s vyceněnými tesáky... Brzy se v tom hemžení nedopočítáte ani osob, kterým se ještě nic nestalo, ať už jde o újmu fyzickou nebo psychickou, všichni začínají být poznamenaní... A letargie, otupělost a nevšímavost vedou ke zbytečné krutosti a k větším tragédiím... Při pomyšlení na úvodní scénu se hrozíte, jak bude vypadat ta závěrečná, kam to vyústí. *** Jediná dospělá postava, jeden z manželů a otců, z toho všeho nemá dobrý pocit a má dost sil a jasno v hlavě, aby to nahlas říkal, aby se pokoušel něčeho dosáhnout... Ale sám mezi všemi nic nezmůže, nezíská vládu ani nad svou ženou, ani nad svými dětmi, nikdo ho neposlouchá, když je nechce pouštět do domu té druhé rodiny, všechny jeho snahy přicházejí vniveč, děti utíkají jako voda mezi prsty, manželka ho nevnímá... A všechny to táhne ke zřídlu malátnosti a dusivého chaosu toho domu s bazénem, k té zahnívající bažině, močálu, v němž se nesmyslně plácají a který je pak už ze svého bahna nepouští a stahuje je hlouběji... A nehod přibývá... A za vysokou zdí dvorku tam štěká a zuří veliký zlý pes a malý chlapec z něj má vítr... představuje si ho, jeho fantazii umocňují hloupé vtipy druhých, kteří nevnímají, jak vážná chlapcova úzkost je... nemůže spát... A na žebřík opřený o zeď se nesmí lézt... Ale nikdo ho nehlídá... žebřík, ani dítě, které se chce možná poprat se svým strachem, protože jako jedno z mála na to ještě má dost sil... A jak jsem psala, nehod přibývá... A jestli se na konci stala ta největší tragédie, anebo ne, se přesně nedozvíme, protože žádná z postav není ve stavu, aby ji to vůbec zajímalo, aby se šla podívat, co je s dítětem... *** () (méně) (více)

Reklama

Rob Roy 

všechny recenze uživatele

Další typický příklad "artového" umění poslední doby - filmu s omezenou narací. Těžko definovatelné vzájemné vztahy v jedné rodině, neexistující dramatický oblouk. Dospělí, dospívající a omladina přežívající vedle sebe ve venkovském baráku a u špinavého bazénu několik ulepených a upocených dní. Přesně takových dní jaké jsou teď ( koncem června 2006 ), kdy ať chodíte doma svlečení sebevíc, tak by jste za půl hodiny nejradši znova skočili do vany smýt ze se be ten lepivej pot :)) Ale nuda se nekonala, určité náznaky v jednání postav vytvářejí téměř neznatelné napětí, kdy čekáte jakým způsobem bude film zakončen. Já to vytušil předem ( a vzpomněl jsem si na Twentynine Palms ). Nenudilo, nepobavilo, prostě film o kterých musí nebozí studenti filmových věd psát práce.... ta upocená atmosféra je na tom asi to nejlepší ... ()

Tom Hardy 

všechny recenze uživatele

Výborná atmosféra, postavená podobně jako Solaris (2002) a Police Beat na zvukové složce, je tím jediným, co stojí za povšimnutí. Naprosté dějové vakuum je smutným odrazem toho, čemu se dnes říká "umění". Nehodlám něco označit za artovku čistě proto, že to bylo levné a svým pojetím to jde razantně proti mainstreamu. To, co se v tomhle filmu děje, by se mohlo odehrávat v barvách kterékoli národnosti, na to to nemusí mít hrdou nálepku "argentinské nové vlny". Žádné výrazné charakteristické znaky tamní kultury (holčičky zmalované jako štětky nepočítám), žádné zajímavé charaktery. Rozhodně to má atmosféru, ale to neomlouvá fakt, že je to hrubě o ničem... ()

Madsbender 

všechny recenze uživatele

Byť divákom neobyčajného debutu Lucrecie Martel znamená podvoliť sa a stať sa len jednou z množstva ďalších postáv jej filmu; prijať pozvanie do širokej rodiny, ktorá sa behom niekoľkých dní stretáva a míňa v chátrajúcom sídle, kedysi honosnom, teraz už len prostom symbole úpadku. Pozvanie do sveta, v ktorom vám nikto nič nevysvetlí a nepovedie vás za ruku. Vy môžete iba pozorovať, ako sa postupne prepadá do močiara pasívnej dekadencie, malých každodenných lží a záhaľky. Ako dospelí trávia dni popíjaním vína a s pobavením i záujmom sledujú v televízii správy o zjaveniach Panny Márie, vytrhávajúce ich z bezdejovosti neoblomnej reality. Len zvedavé deti dokážu nahliadnuť pod rúško rutinných úkonov a mdlého stereotypu, aby z neho vyťažili trochu životnej energie a možno odhalili pravdu. Čo je ale tou pravdou? Štekanie neviditeľného psa za vysokým múrom? Výstrely v lese, ktoré sa menia v hrmenie búrky? Kým orezaná perspektíva (časté detaily a polodetaily zamerané na zdanlivo nepodstatné veci) viditeľný svet zužuje, trojdimenzionálne auditívne obrazy ho rozširujú všade navôkol a objímajú diváka. Zvuk ilúziu prehlbuje i rúca a opäť tak oživuje dávny mýtus o Platónovej jaskyni, ktorej väzňami sú egoisticky zaslepené postavy (i diváci). Hlavné je, že majú bazén. Že skôr pripomína žumpu je nepodstatné. Ako spoločenský komentár i ako štúdia o povahu role zvuku vo filme je „La Ciénaga“ funkčným dôkazom autorskej bystrosti a dôvtipu. Preto som sa rozhodol, že svoj 2000. komentár venujem Lucrecii Martel a jej filmu. 100% ()

Galerie (18)

Zajímavosti (1)

  • Ceny (výběr): Ceny argentické asociace filmových kritiků 2002: nejlepší debut, herečka (Borgesová), kamera, MFF Berlín 2001: Cena Alfreda Bauera, MFF Havana 2001: nejlepší herečka (Borgesová), režie, zvuk, debut. [LFŠ 2010] (Krouťák)

Reklama

Reklama