Weapons for Prague
Režie:
Ivo TomanScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Josef IllíkHudba:
Jiří ŠustHrají:
Karel Hlušička, Jiří Kodet, Hana Čížková, Karel Dellapina, Ladislav Herbert Struna, Jiří Kostka, Jiří Němeček, Slávka Budínová, Libuše Geprtová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V květnu roku 1945 použili čeští revolucionáři v bojích několik pancéřových vlaků - dílem ukořistěných, dílem sestavených ze všeho, co přinesla trať. Jednomu z nich velel posunovač Jan Chýň, kterému se podařilo dovézt zbraně z muničního skladu v Libčicích na pomoc bojující Praze. (Bontonfilm)
Recenze (71)
Na většině komentářů k tomuto filmu zaráží jejich historická nepoučenost a neochota vůbec přihlédnout ke kontextu doby i děje skutečného příběhu, který film dokládá. Doba Českého květnového povstání, pozdvižení české obezřetné statečnosti, kterou jedni zatracují, a druzí naopak vyzvedávají jako naši ctnost, dokládá - bez ohledu na věrnost dobovým reáliím - skutečnou atmosféru těch dní. Odboj, decimovaný desítkami úspěšných úderů gestapa a SD (obdoby StB padesátých let), případně RSHA (obdoba NKVD či našeho policejního ministerstva národní bezpečnosti ze stejné doby), byly zdrcující. Vojenská odbojová organizace Obrana národa prakticky zanikla. Do popředí se dostávali ti, kteří zbyli a měli odvahu. Politické rozdíly - a to tento normalizační film reprodukuje přesně - přitom braly zasvé. Bojovali všichni, kdo chtěli, mohli a alespoň trochu uměli. Na pomoc bojující a strádající Praze jely celkem 4 obrněné vlaky. I to je historický fakt. Domyslíme-li tyto zřejmé souvislosti, může se naše kritika soustředit na ideologicky dobrodružné zpracování tématu (připomínám o rok mladší televizní seriál BYL JEDNOU JEDEN DŮM Jana Otčenáška a Oldřicha Daňka a jeho špičkovou umělecku kvalitu). Ale i pak pro ty, které neoslovuje komunismus a jeho tradice, zbývá solidně zpracovaný akční film, který se ctí obstojí vedle většiny současné produkce tohoto žánru. ()
Aha, tak už vím jak si Hurvínek a Ivo Toman představují válku. Na Prahu jede obrněný a plně vyzbrojený vlak s vojáky SS a pár vesničanů v teplákách na něj dvakrát vystřelí, esesáci se vzdávají a utíkají. Německýho stíhače sestřeluje protiletadlovým kulometem děda, který čte noviny za pomocí lupy. Vlak v rukou partyzánů defiluje před německýmy tanky tak na dva metry, ale ty i přes intezivní tankovou palbu nedokáží vlak nějak výrazně poškodit a do toho všeho hlavní hrdina, který byl sympatickej asi jako Hitlerovo podpaždí. ()
Čtu si tady Enšpíglův komentář s tím, že tam zbrojí vojáci s věkem 60+. A kdybych si ten komentář nečet, asi bych si toho stejně všimnul. Zbraně pro Prahu jsou blbost. I když dobře zfilmovaná. Jenže hlavní hrdinové jak kdyby z oka vypadli Seanu Connerymu v Bondovce. Na 150 metrů trefí starým zrezivělým lugerem pohybující se cíl na první střelu a absolutně bez problémů. Následovně neskutečně vokoralej dědek sedí v protiletadlovym dělu, okem míří na barák a snaží se ho pracně sestřelit a ještě k tomu hází děsně drsný hlášky. Nevím proč to tak chtěli, ale tohodle si nešlo nevšimnout. Parta dědků se rozhodli natočit si stylovej akčňák, z druhé světové. Proč ne, no. Alespoň ta propaganda není tak velká. ()
Mám takový dojem, že já ten film vůbec nemůžu hodnotit, ani pochopit, ani nic jiného, a jako na takový jsem se na něj neměla vůbec dívat. Nevím, jaká byla realita, kterou popisuje, nevím, jak moc to zkreslil režim, který to popisuje, a nevím, jaký by měl být takzvaně ten mesidž. ()
Odpad už jen za ten mozkový výplach, to tendenční pojetí významného válečného konfliktu, odpad za nevyužití potenciálu příběhu právě z důvodů kokotí propagace, odpad ze naivní pojetí války jako takové. Pět hvězd za srandu, jak borci z kulometem pálí do tanků, které vybuchují, z nich vyskakují debilní Němci a deset jich jde hned k zemi, jakmile padne jeden výstřel... a jak jejich tanky útočí na vláček českého venkovana a samozřejmě odolává... no, furt mi to ale celkově vychází jako odpad, kterému se po deseti minutách přestanete smát a jen nevěřícně budete zírat na to, jaký strašný kokotiny se tu v rámci propagace točily. ()
Ten film jsem jako desetiletý chlapec docela prožíval.. Karel Hlušička, co by hlavní geroj se na chvilku stal mým oblíbeným hrdinou, představujíc drsné chlapy... Po letéch jsem ho potkal v metru a měřil asi 1,55 cm a bylo po iluzi... Ale na film vzpomínám rád... ()
Na to, že film vznikl ke 30. výročí pražského povstání, je v něm pozoruhodně málo ideologie. Samozřejmě, hlavní hrdina je komunista a vše končí příjezdem sovětských tanků, ale příliš se o tom nemluví, nedějí se žádná zvěrstva, scénář je poměrně férový v tom, že z rádia zní pražské volání o pomoc v ruštině i angličtině a všude vlají jen československé vlajky - jediné rudé praporky jsou ty signální železničářské. Navíc jsou Zbraně pro Prahu nadprůměrně natočené - filmaři nepoužívali triky a třeba srážka německého pancéřáku s obyčejným uhlákem je úžasná a také přestřelky mají v rámci možností šťávu (ačkoliv Ivo Toman samozřejmě není žádný Jiří Sequens). Kdyby se to obešlo bez několika naviních, úsměvných až směšných momentů, přidal bych čtvrtou hvězdičku. ()
Tenhle válečňák se moc nepovedl. Nejde ani o agitaci spíš o to, že děj je slabý a herci nevýrazní. 2* max.25% ()
Možná trochu zapomenutý film s občas výbornými a trefnými hláskami plus s charismatickým Jiřím Kodetem v roli elegantního důstojníka československé první republiky. Ani Karel Hlusička není špatný. Bojové scény mi nepřijdou špatné i když jsou zde na databázi kritizované. Navíc téma obrněného vlaku je zajímavé a během květnového povstání českého lidu jich povstalci skutečné získaly a nazvali je Orlík II, Sokol, Smíchov, Moskva nebo taky Stalin a Žižka. Ano ve filmu nejsou ani vlasovci a ani Američané. A Němci, kteří tu jsou, jsou ti špatní. ()
Hodně tendeční záležitost, ze které utkví v hlavě zejména srážka vlaku... Je to škoda, naši železničáři byli opravdu stateční. Nemyslím tím teď jen to pražské povstání, ale celou válku. Na konci války pak nejeden zemřel na našich nádražích se zbraní v ruce o čemž svědčí četné pomníčky na perónech a v halách nádražních budov. Tito hrdinové by si zasloužili nový pořádný film. Ne tuto agitku, poplatnou době a režimu rudé lůzy. Ale na druhou stranu je to film z války z celkem zajímavého prostředí a tak pokud zavřu obě oči, je to zkouknutelné. Dva flakové vagóny. * * ()
Zbraně pro Prahu nejsou špatný film. Hnací síla filmu je samotný příběh, který je velmi originální a obsahuje mnoho rozmanitých příhod. Krásně i vykresluje atmosféru májových dnů. Z herců dominuje především Jiří Kodet, jehož cynické hlášky mi ještě teď rotují v paměti a vůbec celá jeho postava je v té záplavě schématických postav asi nejživější. Pak tu je Karel Hlušička, který zosobňuje prototyp neohroženého hrdiny (komunisty), který si narozdíl od svého protipólu Kodeta ví rady v každé situaci. Čížková na mě působila dost otravně a zbylé postavy už jsou jen křoví. Teď příjdu k tomu nejhoršímu a to je technická stránka. Nechápu jak režisér Tankové brigády (geniální bojové scény) může trpět věci jako: Pancéřový vlak se srazí s jiným, přičemž se zcela viditelně ulomí dřevěná (pancéřová) nástavba a uletí jak papír někam do křoví. Aby toho nebylo málo, tak se pan režisér ani v dalších záběrech neráčí tuto chybu napravit a tak se tam ona dřevěná nástavba válí přímo v pozadí záběrů dalších 10 minut. Další hrůza jsou přestřelky. SSáci při zásahu skoro tančí a před pěti mladíkama s flintama zdrhne rovnou celá četa SS. Ještě tu máme bonus v podobě dědka, který střílí na stíhačku (model) evidentně vedle, aby jí netrefil a nebylo po modelu. Poslední bojová scéna je taky pěkně sprasená. Tanky místo aby stříleli z 20 metrů do lokomotivy, tak pálí do prázdných vágónů a Kodet trefí panzerfaustem tank, avšak projektil se záhadně odrazí od tanku a spadne do trávy. Vrcholem vší hrůznosti bylo setkání s Rudou armádou, které působilo tak pateticky a zrůdně, že i házení kyticí ustupujícím SSákům, kteří právě vyvraždili celou vesnici, by působilo lépe. ()
Tvorcovia sa spoliehali, že si divák nebude všímať nelogickostí a niekedy až hlúpostí a zaujme ho rýchle tempo a sled dobrodružných prvkov. Slušná hudba. ()
Strašlivým patetickým živým obrazem příjezdu sovětských tanků příznačně uzavřený příběh o převozu zbraní pro pražské povstání jen víceméně eviduje kroky ústředního hrdiny, které neústupně a neodchylně vedou (jak to on sám formuluje) k splnění stranického úkolu. ()
Z filmu jsem velmi rozpačitá. Na jednu stranu je to spíchnutá propaganda jako prase. Na druhou stranu jde o zajímavý příběh, po pravdě řečeno hodně naivně natočený. Nechtělo se mi uvěřit, že by pár lidí takto dokázalo zlikvidovat opancéřovaný vlak a že to bylo takhle jednoduché. Při Pražském povstání bojovali všichni bez rozdílu věku a pohlaví, takže mi nevadilo složení hereckého obsazení. Ten most vedoucí přes řeku po kterém jezdil vlak mi přišel hrozně známý. Měla jsem pocit, že jde o most, který se nachází u Měchenic. Tedy ten samý, který se objevil i v jiném filmu. Mám na mysli dobře známý Most u Remagenu, kde byl v úvodu. ()
Zbraně pro Prahu mě docela potěšili. Nízká propagace komunismu a kratší stopáž, než bývá u těchto filmů zvykem nejsou k zahození. Není to ani nuda, má to příběh a je vidět, že do toho bylo nasypáno docela hodně prachů. Neopovažuju se ale říct, že to stojí zato. I přesto, že, jak jsem se už zmínil, film nehlásá veřejně žádná komunistická hesla ani neopěvuje rudou armádu, ale je zde pořád ten hlavní hrdina - muž, který nemá sebemenší strach a nepodléhá žádným citům a pocitům, prostě jen bojuje za spravedlnost a je jasně patrné, že kdyby žil v době natáčení, kopal by a hrdě bojoval za srp a kladivo. A hádejte co! Ve filmu se dozvíte, že to přeci jen je člen komunistické strany. Juchů! No, třeba jen tehdy ještě nevěděl, do čeho leze, že. :-) ()
Pěkný komentář Sportovec, nezbývá mi než s ním souhlasit. ()
Celkem zábavný pohled na to, jak se místní sdružení klubu důchodců, rozhodlo pro turistycký výlet do Prahy, tentokrát netradičně ve zbrani a ve vlaku :-) Jediné pozitivum filmu, je téměř zanedbatelná soudružská propaganda, kterých jsou všechny normalizační bijáky plné. Na druhou stranu ho sráží neskutečně absurdní děj, kterého je film plný. Prostě a jednoduše mě nemůže nadchnout film, kde se z posunovače snaží udělat hrdinu velké vlastenecké války z dědka před futrálem dokonalého kulometčíka a z celé té party bojovníků z věkovým průměrem 150 let, elitní zabijáky amerických SEALS. ()
Těžko říct, co o tomto filmu napsat. Děj se odehrává na konci války, kdy parta důchodců přebere Němcům obrněný vlak a ještě k tomu s ním vyjedou na Prahu. Po cestě postřílí co se dá. To vše za poměrně pohodové nálady, jako by se nechumelilo. V tomto smyslu je to prvotřídní paskvil, který by se ve skutečnosti nemohl stát. Dědkové mají mušku jako Zajcev, Němci totálně neschopní, když nedokáží trefit tankem jedoucí vlak na pár metrů, naprosto nesnesitelná Hana Čížková, která je tu fakt na odstřel a vše završí přijiždivší Rusové. Sračka jak vyšitá. Nicméně jsem se u toho prostě bavil. Nevím proč, ale bavil. 50% si to snad s odřenýma ušima zaslouží. ()
Na tohle jsme museli jít ve škole povinně do kina a v té době se mi to docela líbilo. ()
Side sa novodobe udalosti po 1945 vykladaju presne v duchu vladnucej KSC, aj tak vsak zavrhnut tento film je chyba. Uz len preto, ze ma vlaky a ja upozornujem na Martinovu slabost, a to ze vlak vo filme = vzdy plus. A este lepsie vlakove zrazky vo filmoch, tak tie priamo zboznujem . 60 % ()