Gamlet
Obsahy(1)
Grigorij Kozincev se chopil klasického Shakespearova dramatu s velmi osobitým a netradičním pojetím. Jeho adaptace ostatně nebyla ve své době jednoznačně přijata a rozpoutala řadu diskuzí na téma pietního vztahu Shakespearova dramatu a jeho filmového zpracování. Kozincev se rozhodl základní myšlenku i ústřední postavu důsledně oddramatizovat a zbavit divadelně nadneseného patosu. Jako základ svého scénáře zvolil prozaický překlad Borise Pasternaka, čímž hamletovské téma dostalo přirozeně narativní epický ráz. K tomu přispělo také zasazení většiny scén do přírodních exteriérů. Film nepostrádá dramatické napětí a divák sleduje vývoj tragédie téměř jako detektivku. Kozincev pak výrazněji posunul také své pojetí postavy Hamleta. Hlavní tragédie vychází z hrdinova rozporného vztahu ke společnosti, do pozadí je však poněkud odsunut vnitřní rozpor Hamletovy osobnosti. Herec Innokentij Smoktunovskij dánského prince představuje jako chladného a rozvážného muže, jako civilní postavu, která odráží úvahy a jednání člověka doby vzniku filmu. Využívá střídmých, nepatetických gest, s civilní dikcí pronáší známé monology, přesto ale dokáže velmi intenzivně vystihnout (ztvárnit) sílu, se kterou se vzpírá osudu. Působivost filmu pak dotvářejí sugestivní, malířsky komponované obrazy kameramana Jonase Gricijuse i využití hudby Dmitrije Šostakoviče. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Avonská labuť byla dravý pták, pod jehož perem hynul svého času každý, kdo se jen mihl na obzoru. Rouhačsky by se chtělo říct, že pro samý mrtvý není kam plivnout. Filmová adaptace, která zároveň využívá možností divadla, nejen toho, které ve svém pátrání použije Hamlet sám, i nádherných exteriérů a hradu, který je vskutku důstojným královským sídlem. Být tam sem tam plyšový velbloud, tak bych tam od minuty chtěla bydlet. ()
Jednu z mnoha adaptací klasické Shakespearovské hry natočil roku 1964 i Grigorij Kozincev. Jelikož jsem ještě neměla tu možnost vidět i jiná zpracování této látky, nemůžu srovnávat, každopádně tato adaptace u mě položila laťku hodně vysoko. Může za to i výborné obsazení herce do hlavní role Hamleta. Innokentij Smoktunovskij je hvězda první třídy a když už kvůli ničemu jinému, aspoň kvůli jeho hereckému výkonu by byla škoda si tuto adaptaci nechat ujít. Naštěstí to však není pouze on, co činí ruského Gamleta natolik výjimečného. I ostatní herci, scéna a vůbec Kozincovo podání divadelní klasiky přispělo ke konečnému výsledku , který skýtá skvělý divácký zážitek. ()
Považoval som za vhodné pozrieť si i Kozincevovu verziu Hamleta. Neviem aký mal tvorivý zámer s najlepšou Shakespearovou hrou, viem iba, že do začiatku mal k dispozícii Pasternakov preklad a Prokofievovu hudbu. Pozdávali sa mi dekorácie, menej som bol spokojný s hercami a výrazne mi chýbala atmosféra, pretože väčšina diania bola prvoplánová, povrchná. Najviac ma však rozladila ruština, i keď to nemôže patriť k výhradám. Vidieť Gamleta v ruštine mi pripadalo, ako vidieť Winnetoua v maďarčine. Odradilo ma to od zvedavosti, aké asi sú ďalšie verzie. ()
Až k neuvěření, tak monumentálně pojatý film dovedou opravdu jen Rusové. Nemám rád modernizování klasiky, přesazování her do jiných dob, ale tohle - to je zářná výjimka. Mohutný nedobytně působící hrad, vojáci jak z třicetileté války, móda na pomezí renesance a baroka, nic z toho mi neurazilo. Naopak! A perfektně vybraná hudba od velkého mistra, jedna lahůdka za druhou. Jen snad jedna malá drobnost - Stepan Oleksenko jako Laertes mě zklamal, díval se jako nějaké hloupé tele, takže jsem si na jeho místě představoval Borise Rösnera, který Laerta ztvárnil v nezapomenutelném Hamletovi o něco později (1982). ()
Kozincevův Hamlet je kostýmy a rekvizitami zasazen do renesanční doby (oproti Branaghově verzi s uniformami, jejichž styl spadá do 19.století). Tím se nabízí jeden výklad textu - Hamlet jako představitel renesančního člověka... Smoktunovsého výkon je strhující a opět úplně jiný než výkon Branaghův. Zajímavé je upozadnění skutečnosti, kterou Branagh naopak velmi akcentoval - Elsinor (potažmo celé Dánsko, celá Evropa) jako vězení. Kozincev několik zásadních scén "přesazuje" ven - mezi nimi i klíčový monolog "být či nebýt". Při tomto monologu stojí Hamlet na břehu moře, které symbolizuje nekonečnost pochybostí a neprobádanost končin smrti. Syntéza obrazu a textu je v této scéně strhující... Každá generace má svého filmového Hamleta (pokud budu mluvit za dnešní mladou generaci, bude jím zřejmě Halmlet Branaghův), přesto je Kozincevova verze nezapomenutelná a silná. ()
Galerie (70)
Zajímavosti (1)
- Maketu Hamletova hradu postavili pracovníci Lenfilmu a studenti tallinnské Stavební školy č. 1 na skalních stupních útesu Türisalu v katastru estonské vesnice Vääna-Jõesuu. (MeGab)
Reklama