Všem se daří dobře

Mam neskutocne rad taliansku kinematografiu na rozdiel od takej povedzme Snorlax, ktora je platonicky zamilovana do francuzskej kinematografie. To ja ne, lebo stale si myslim, ze hnoj sa produkuje vsade - bez ohladu na narodnost. Italia vyprodukovala uz dostatok hnoja, ale niekedy sa mi zda, ze ten francuzsky je o cosi smradlavejsi a horsie sa rozklada. No nic, prec od hnoja, smerom k dobremu a kvalitnemu filmu. Nie je tu nic komplikovane a an i strhujuci dej nehrozi - starsi chlap sa rozhodol navstivit svoje haranty ktoe ziju po roznych mestach Italie. V roli starsieho muza sa predstavil Marcello Mastroinanni /La Noche/ ktory putuje po krajine. Poznavam tu nielen pribeh kazdeho z deti ale i Italiu a jej realie. Tornatore mi rezisersky navyse dost smakuje a jeho filmy mam neskutocne rad . 74 % (10.03.2018)

Tak 85 %, lepší čtyři hvězdičky. Jedno z posledních děl Mistra Mastroianniho, film hluboce lidský a dobře vypovídající o současné společnosti. Tenkrát té italské, dnes už ale i té naší. Otec vychovává své děti k výjimečnosti a když vyrostou, stanou se z nich natolik obyčejní lidé, že než by se k tomu přiznali, raději s otcem pokrytecky přeruší kontakt. Otec při své pouti postupně poznává pravdu, kterou mu ukáže vlastně důchodkyně, s níž strávil asi dva dny na výletu v Rimini... Film navázal na kdysi dobrou tradici italského psychologického filmu se sociálními motivy. Jedna hvězdička vyškrtnuta za některé snové vize, které mi trochu narušovaly kontinuitu vyprávění. (10.09.2014)

Po fenomenálním úspěchu, kterého Giuseppe Tornatore dosáhl s mým oblíbeným Biem Ráj, natočil (za pomoci peněz tehdy hlavně mediálního magnáta Silvia Berlusconiho) příběh starého osamělého muže, který svoje veškeré ambice vložil do svých pěti dětí, za kterými se vydává z rodné Sicílie po turisticky nejvděčnějších italských městech, kde jsou už dospělé ratolesti rozesety. Možná ten příběh znáte z remaku s Robertem De Nirem. Potenciál pro doják o zpřetrhání rodinných vazeb obrovský, tak, jak to máme od režiséra rádi. Bohužel mě ze všech jeho dosud viděných filmů dostal nejméně. Může za to hlavně tezovitý scénář a na poměry Tornatoreho dost strnulá režie. Střet staromilského světa a jeho zásad, které dětmi, selhávajícími jak v rodinných, tak společenských a pracovních rolích, nemohou být naplněny, působí dost uměle a neživotně. Některé scény (přepadení hlavního hrdiny, tj. penzionáře Mattea, jeho podivné zatčení atd.) působí hodně vykonstruovaně a zpracováním i televizně. Nejzajímavější je konec filmu a konfrontace Mattea s realitou zbavenou přetvářky, ale i tady cítím dluh oproti jiným Tornatoreho počinům, kde bývá vyústění silnější. Navzdory dobrotivým očím starého Maestra Marcella Mastroianniho protentokrát nemůžu zaokrouhlit nahoru. (03.10.2013)

Krásně sladkobolný film o tom, jaké to je, když autorita otce s přibývajícími léty pozvolna přechází, až přejde do submisivního postavení, v němž se musí doprošovat něčeho tak minimalistického, jako je to, aby se děti aspoň jednou sešly u jednoho stolu. Asi to tak musí být, většinou i je, ale stejně je to, i při všem odlehčování, smutné. (29.03.2009)

Viac ako obsah na tomto filme zaujmú bohaté obrazy Talianska na sklonku 80. rokov, príjemná hudba a bravúrny výkon majstra Marcella. Škoda slabšieho deja; dosť banálny príbeh o starnúcom mužovi, ktorému sa rúcajú ideály o jeho deťoch a na ktorého deti nemajú vôbec čas. Nič nové. Celkovo - taká pohodovka. (17.02.2009)