• Stegman
    ***

    Čekal jsem 10 uměleckých videoklipů, dostal jsem je. Jen mě trochu zaskočilo, že se jich většina soustředila vyloženě jen na atmosféru - na úkor příběhu. Což neříkám jako mínus, ale jen jako fakt. Jednoznačně nejlepší (*****) je podle mě Roddamův klip (7. v pořadí), ale dobré (****) jsou i klipy od Roega (1.) a Sturridge (2.). Zbytek hodnotím jako průměrné až podprůměrné věci (eventuálně jako nepochopitelné podivnosti - Godard (3.)). Každý klip je ale každopádně něčím zajímavý, zaslouží si pozornost. Snad jen kromě Altmana (6.). :)(26.1.2010)

  • Master19
    ***

    Těžko hodnotitelné - operní árie jsou něco tak neuchopitelného, že jejich působení na každého jedince je diametrálně odlišné. Další otázkou je, zda vůbec jde tuto hudbu zmuchlat, prohnat dráty a reprodukovat pomocí televize. Na druhou stranu kladně hodnotím odvahu režisérů typu Altmana či Godarda... a také telefonát Woodymu. :-)(3.1.2008)

  • RHK
    **

    Tento film mě vysloveně nudil, přitom mám operu rád. Opera však jsou zpívané a hrané melodie a k tomu divadelní příběh. Problémem filmu Arie je, že posloucháte v italštině krásné operní melodie, jejichž příběh neznáte (pokud opravdu neznáte tu kterou operu detailně) a naopak je tam naroubován němý nebo téměř němý příběh nový a úplně jiný nebo jen abstraktní. To celé vynásobte desíti áriemi s desíti různorodými filmovými kreacemi desíti režisérů. Pak vůbec nevíte, co tímto dílem chtěli autoři říci. Výsledkem je možná lahůdka pro fajnšmekry, ale pro obyčejného diváka nesourodý filmový chaos byť s líbivou hudbou.(6.3.2009)

  • IdaHutt
    ****

    Příklad ryzí postmoderny. V tomto výjimečném případě však je pro mě postmoderna akceptovatelná, protože organicky vychází z celého projektu: 10 árií, 10 pojetí, 10 režisérů. V zásadě nešlo (na rozdíl od obdobného, avšak animovaného snímku L´Opéra imaginaire) o to, ilustrovat konkrétní árii, natož konkrétní operu. Ukázalo se však, že postmodernistická volnost (a svévolnost) vedla spíše do slepé uličky - jako v případě rádoby "komicky" ztvárněného Verdiho Rigoletta pod taktovkou Juliena Templa. Ani Ken Russel s nejslavnější (bohužel, už reklamně profláklou) árií Nessun dorma z Pucciniho Turandot se zrovna dle mého názoru nevytáhl a jeho prvoplánová, maringotkově nablýskaná verze mi skutečně hodně vadila. Ostatní bylo dobré, Therese Russell v uniformě albánského krále Zoga (opět čirá postmoderna) rozkošná. Za nejlepší pokládám Altmana a jeho sarkastické Les Boreades (Jean-Phillippe Rameau) - tentokrát nikoli coby postmoderna, nýbrž pronikavý symbolický výjev ze špinavého, prohnilého rokoka (důraz na genitálie a sekundární pohlavní znaky je v tomto případě navíc hrozivě aktuální - včetně dalších sociálních konsekvencí). A dojala mě Depuis Le Jour z opery Louise (G. Charpentier), jak ji minimálními prostředky vystřihl r. Derek Jarman - ano, sice na hraně sentimentality, avšak stylově čistě a se dvěma dokonale vybranými představitelkami - starou, leč zářící dámou Amy Johnson a mladičkou, samozřejmě zářicí Tildou Swinton. - Ke špičkové hudební stránce pochopitelně nelze mít jedinou výhradu. Navzdory podnětnému uměleckému zážitku však nedávám plný počet bodů, poněvadž ten si zaslouží už výše zmíněná L´Opéra imaginaire.(26.4.2011)

  • Artran
    ***

    Un ballo in maschera (N. Roeg) * ; La Forza del Destino (Ch. Sturridge) *** ; Armide (J.-L. Godard) * ; Rigoletto (J. Temple) *** ; Die Tote Stadt (B. Beresford) *** ; Abaris ou les Boréades (R. Altman) *** ; Tristan und Isolde (F. Roddam) *** ; Turandot (K .Russell) **** ; Louise (D. Jarman) ** ; Pagliacci (B. Bryden) **(29.11.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace