American Pop
Režie:
Ralph BakshiScénář:
Ronni KernHudba:
Lee HoldridgeHrají:
Ron Thompson, Richard Moll, Vincent Schiavelli, Lynda Wiesmeier, Mews Small, Lisa Jane Persky, Roz Kelly, Frank DeKova, Helen Morgan (a.z.), Leonard Stone (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Americký animátor Ralph Bakshi proslul jako průkopník animovaných celovečerních filmů orientovaných na dospělé publikum. V době, kdy animace automaticky asociovala rozjařilé grotesky ze série Looney Tunes či výpravné celovečerní snímky studia Disney, přenášel Bakshi na plátna fantaskní příběhy, které reflektovaly dobovou popkulturu, promlouvaly o společenských problémech, nebo prostě jen přenášely diváky do psychedelicky fantaskních světů. Po kultovním debutu Fritz the Cat (1972) svou pozici uznávaného animačního experimentátora a vizionáře upevnil snímky Heavy Traffic (1973) a Coonskin (1975), jež také zachycovaly ruch velkoměstského nočního života a duch nespoutané doby. Po dvojici titulů z fantastických žánrů – mixu sci-fi a fantasy Wizards (1977) a adaptaci Pána prstenů (1978) – se Bakshi vrátil zpět do městského prostředí osobnějším projektem Americký pop. Snímek sleduje čtyři generace rodiny rusko-židovských imigrantů v USA a jejich snahy stát se hvězdami hudebního světa. Souběžně pak vypráví o proměnách americké populární hudby v průběhu dvacátého století. Díky svému statutu uznávané autorské osobnosti dokázal Bakshi pro film levně získat práva na zahrnutí populárních hitů od velikánů jako Bob Dylan, Jefferson Airplane, Janis Joplin, The Doors, George Gershwin, The Mamas & the Papas, Herbie Hancock či Lou Reed. Stejně jako v Pánovi prstenů i tentokrát Bakshi při natáčení použil techniku rotoskopie, kdy jsou herci či objekty v pohybu nejprve nasnímáni klasickou kamerou a následně okénko po okénku překresleni. Díky tomu získávají fluidní a organický rozměr, jemuž se běžná okénková animace zpravidla vyhýbá. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $6,000,000║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Ralph Bakshi je šíleně geniální. Ve všech smyslech spojení těchto dvou slov. Při koláži "Somebody To Love" mi šel mráz po zádech a naskočila mi opravdovská husí kůže (a potom se to ještě několikrát vrátilo - otevřené okno do noci tomu mohlo pomoci, hihi). Ta fanktaskní přímočarost a zkratkovitost a meziobrazová emocionálnost je jako kůl do srdce. Ou jé. A jeho lidé jsou tak opravdoví a jejich pohyby tak hypnotické. Nemluvě o tom, že hudba je ultimátní umění a on s ní pracuje jako s krví v žilách. ()
Sonda do americké hudby části dvacátého století pomocí pár postav, které jsou k sobě svázány krví a kde se jen tak mimochodem objeví pár desítek mrtvol. Možná bych ocenil větší důraz na postavy samotné a na jejich trošku propracovanější osudy, přece jen například závěrečný blonďák toho moc co říct ani nemá a jeho část filmu se změní spíš v sérii pár zajímavě naanimovaných klipů, které jsou navíc ozvláštněné pár animačníma změnama. Co se hudby týče, já, hudební ignorant sem znal odhadem cca polovinu použitých písní a ani jedna z nich mě nijak neurážela, ani neštvala. Konceptu by docela slušelo, kdyby někdo za dvacet let natočil pokračování s dalšími generacemi hudby, jenže další Bakshi v nedohlednu. Nechť je velebena čt ART za to, že byl Americký pop nasazen do jejího programu. ()
Famózní hudební záležitost, která se vine historií od konce 19. století a naprosto přirozeně přechází pomocí dalších a dalších postav až do doby 80. let století dvacátého. Skvělá animace, hudba i příběh - bravo! ()
Vytrhnout dějepisnou stránku v místech americké historie dvacátého století a vložit dývko American Pop. A stačilo by to. Alespoň mně. ()
....jj je TO tam! Můj milovanéj Bakshi mě zase dostal tou svou špinavostí, uvolněností a upřímným srdcem do kolen.. Prostě nářez a vypiplaná frajeřinka s drajvem ostrým jako břitva.....na víc nemám slov.... ()
O tom, jak šel čas ... v doprovodu života i smrti ... za asistence HUDBY - jedné z mála vyvolených, kteří nad ním dokážou zvítězit. Dílem rebelský a dílem sjetý příběh - jak jinak, když vyznává svobodu a fet, nemá rád vyšlapané cesty ... a nikdy nezůstane na kolenou. ()
Vývoj populární hudby tu hraje poloviční roli; druhou polovinu filmu dělá tradiční příběh volnomyšlenkáře, jehož život silně ovlivňují proměny společnosti (a politické události). Ve výsledku to ve mně ale nevyvolává dojem komplexního díla, nýbrž něčeho nedodělaného od někoho velmi ambiciózního. Ani ty písničky si člověk často nemůže vychutnat v plné délce. Ale abych jen nekritizoval: film nestihne člověka začít nudit - i díky zajímavé animaci. ()
Začátek je hodně chaotický a kdyby takový byl i zbytek, tak by to byla velká bída. Jak se ukázalo, bylo to způsobeno tím, že je to točeno s přihlédnutím k době, ve kterém se příběh nachází, takže ze začátku je film němý (na chvilku) a postupně se mění také použitá barevná škála. V určité míře jsem v části kolem 1. a 2. potomka v Americe cítil něco z Kmotra a u 3. potomka jsem cítil něco z Forresta Gumpa (jen o něco lepší a orientovaný jen na hudební události). U nejlepších chvil (skoro na konci) jsem se cítil asi jako Knives Chau ve snímku Scott Pilgrim, když křičí na kapelu Sex - bob omb : "OMG". Film je na vrcholu, když je 3. potomek v Americe v kapele. Potom to klesá, ale díkybohu ne moc. PS: překvapení jsem zažil u titulků, kdy je seznam použitých písniček dán hned na jejich začátek. ()
Zajímavé. Asi by se mi to líbilo víc, kdyby postavy trochu dávaly smysl a chovaly se normálně a kdyby hudba nebyla tak brutálně sestříhaná, na druhou stranu ten vývoj a některé momenty (60. léta nejvíc) jsou parádní. Škoda, že to je tak rozvláčné, na tu zápletku si snad ani nemuseli hrát, stačil by hudební průřez 20. stoletím. ()
Hudba je věčná... a dokáže na sobě postavit celý film a doprovázet jeho příběh. A to příběh není jen o hudbě. Výtečná atmosféra jednotlivých období amerických dějin 20. století, skvělá animace a perfektně sednoucí písničky. Škoda, že se takové snímky už netočí. ()
Rok 1981 přinesl po dvouleté odmlce i 4 animáče. No a Americký pop to je zase Bakshi, který mě zoufale nebaví. On je to docela zajímavý příběh x generací napříč 20. stoletím, motajícím se kolem hudby. Nechybí tu války, gangsteři, prohibice, světové události... jenže to režisér tak nějak prolítne a většinu filmu se zahnízdí v psychedelických 60-70. letech. Takže je to hnus, depka, fetování... zkrátka hippies art film. Hudba slušná (jazz a rock); přičemž ten rock mě bavil víc, najde se tu i pár klasik (California Dreaming, Somebody To Love, Freebird). Animace ovšem hnus na entou - odpudivé postavy, kresba to celé kořeněné LSD psychedelií a reálnými záběry. Mě se to prostě zoufale nelíbí, zajímalo by mě, jestli Bakshi natočil někdy normální film. Za hudbu a ten průlet historií 2*. ()
Naprosto naplňuje statut kultovního filmu. Výborný,všem fajnšmekrům doporučuju. Zcela zásadní počin ČT. ()
Paradni zalezitost, ktera se tahne na temer sto let a odvypravi nam fascinujici a epicky pribeh jednoho klanu pristehovalcu na pozadi americke hudebni historie. Bakshi zase kraluje. ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1980. ()
Náhodné shlédnutí. A nelituji. Hodně mi zpracování připomnělo animovaného Pána Prstenů, a ejhle, stejný tvůrce. Hudební cesta tří generací, od útěku před pogromy z Carského Ruska do Ameriky, přes válku, jazz, prohibici, květinovou éru, punk, pop-rock... Od konce jsem čekal víc, ale co. ()
Ze začátku jsem si říkala WTF, ale film nabíral s každou další epochou a přelivší se hlavní postavou grády až se v sedmdesátejch a osmdesátejch dostal do neskutečnejch obrátek. wow ()
Rod původně ruských židů se dostává do Ameriky a vzhledem k uměleckým genům prochází kromě společenského i hudebním vývojem. Začátek je, aspon pro me, poněkud rozpačitý a nešetří krví,film ale postupně nabírá tempo. Bakshi skvěle prochází atmosférou jednotlivých období, k čemuž mu slouží vše dosažitelné - dialogy, dobové momentky a situace, změny barev, dikce v hovoru, až se člověk tetelí, kam až dojde a co z toho všeho bude. Asi nevyzradím žádnou tajnost, když právě vyústění (a přece jen trochu pro mé oci nelahodící kresba) sundalo pátou hvězdu, Vypadá to totiž, jako by se už autorům nechtělo dál kreslit a řekli si, že už to stačí. Nebo snad Bakshi naznačuje, že hudba je věčná? Že je stále přítomná? Že se gen předává a projevuje se jen trochu jinak? Nebo snad , že pre-punk je finálovým přetavením Gerschwinna? :) No ale, jinak slušná práce, dramaturgie Čt art. Pokud jde o hudbu samotnou, je dobře vybraná, alternativní mainstream (Lou Reed, Janis Jopin). Soundtrack: 1."Hell Is for Children" (Benatar, Capps, Geraldo, Giraldo) – Pat Benatar 2."Summertime" – Big Brother and the Holding Company 3."California Dreamin'" – The Mamas & the Papas 4."This Train" – Peter, Paul and Mary 5."Somebody to Love" – Marcy Levy Side B 1."Purple Haze" – The Jimi Hendrix Experience 2."Take Five" – The Dave Brubeck Quartet 3."You Send Me" – Sam Cooke 4."Turn Me Loose" – Fabian. 5 People Are Strange" – The Doors ()
Z pochopitelných důvodů jsem si vždy myslel, že první Bakshiho film, který zhlédnu, bude jeho adaptace Pána prstenů. Ovšem osvícená dramaturgie naší nejkrásnější televize tomu chtěla jinak a místo pochodu na Mordor mi naservírovala něco málo z amerického popu. Navýsost jsem si užil nevšední rotoskopickou animaci, sem tam proloženou dobovým záběrem, třebaže mi bylo občas líto absolutně statického pozadí zapříčiněného, hádám, nikoliv autorskou invencí, nýbrž poněkud skromným rozpočtem. ()
Teda žádnej vodvaz, ale koukat se na to dá. Animace nejspíš vobkreslená podle natočenej herců, ale to neberu jako negativum. Dost divný je že podle těch připojených obrázků které jsou spíš 4:3 to ČT Art to vysílá divně vořízlý na 16:9. Například u tý punkový scény sou ty žlutý brýle dole total uřízlý. ()