Americký pop

Teda žádnej vodvaz, ale koukat se na to dá. Animace nejspíš vobkreslená podle natočenej herců, ale to neberu jako negativum. Dost divný je že podle těch připojených obrázků které jsou spíš 4:3 to ČT Art to vysílá divně vořízlý na 16:9. Například u tý punkový scény sou ty žlutý brýle dole total uřízlý. (29.12.2013)

Ralph Bakshi je šíleně geniální. Ve všech smyslech spojení těchto dvou slov. Při koláži "Somebody To Love" mi šel mráz po zádech a naskočila mi opravdovská husí kůže (a potom se to ještě několikrát vrátilo - otevřené okno do noci tomu mohlo pomoci, hihi). Ta fanktaskní přímočarost a zkratkovitost a meziobrazová emocionálnost je jako kůl do srdce. Ou jé. A jeho lidé jsou tak opravdoví a jejich pohyby tak hypnotické. Nemluvě o tom, že hudba je ultimátní umění a on s ní pracuje jako s krví v žilách. (06.05.2015)

Sonda do americké hudby části dvacátého století pomocí pár postav, které jsou k sobě svázány krví a kde se jen tak mimochodem objeví pár desítek mrtvol. Možná bych ocenil větší důraz na postavy samotné a na jejich trošku propracovanější osudy, přece jen například závěrečný blonďák toho moc co říct ani nemá a jeho část filmu se změní spíš v sérii pár zajímavě naanimovaných klipů, které jsou navíc ozvláštněné pár animačníma změnama. Co se hudby týče, já, hudební ignorant sem znal odhadem cca polovinu použitých písní a ani jedna z nich mě nijak neurážela, ani neštvala. Konceptu by docela slušelo, kdyby někdo za dvacet let natočil pokračování s dalšími generacemi hudby, jenže další Bakshi v nedohlednu. Nechť je velebena čt ART za to, že byl Americký pop nasazen do jejího programu. (29.12.2013)

Rod původně ruských židů se dostává do Ameriky a vzhledem k uměleckým genům prochází kromě společenského i hudebním vývojem. Začátek je, aspon pro me, poněkud rozpačitý a nešetří krví,film ale postupně nabírá tempo. Bakshi skvěle prochází atmosférou jednotlivých období, k čemuž mu slouží vše dosažitelné - dialogy, dobové momentky a situace, změny barev, dikce v hovoru, až se člověk tetelí, kam až dojde a co z toho všeho bude. Asi nevyzradím žádnou tajnost, když právě vyústění (a přece jen trochu pro mé oci nelahodící kresba) sundalo pátou hvězdu, Vypadá to totiž, jako by se už autorům nechtělo dál kreslit a řekli si, že už to stačí. Nebo snad Bakshi naznačuje, že hudba je věčná? Že je stále přítomná? Že se gen předává a projevuje se jen trochu jinak? Nebo snad , že pre-punk je finálovým přetavením Gerschwinna? :) No ale, jinak slušná práce, dramaturgie Čt art. Pokud jde o hudbu samotnou, je dobře vybraná, alternativní mainstream (Lou Reed, Janis Jopin). Soundtrack: 1."Hell Is for Children" (Benatar, Capps, Geraldo, Giraldo) – Pat Benatar 2."Summertime" – Big Brother and the Holding Company 3."California Dreamin'" – The Mamas & the Papas 4."This Train" – Peter, Paul and Mary 5."Somebody to Love" – Marcy Levy Side B 1."Purple Haze" – The Jimi Hendrix Experience 2."Take Five" – The Dave Brubeck Quartet 3."You Send Me" – Sam Cooke 4."Turn Me Loose" – Fabian. 5 People Are Strange" – The Doors (31.12.2013)

Vývoj populární hudby tu hraje poloviční roli; druhou polovinu filmu dělá tradiční příběh volnomyšlenkáře, jehož život silně ovlivňují proměny společnosti (a politické události). Ve výsledku to ve mně ale nevyvolává dojem komplexního díla, nýbrž něčeho nedodělaného od někoho velmi ambiciózního. Ani ty písničky si člověk často nemůže vychutnat v plné délce. Ale abych jen nekritizoval: film nestihne člověka začít nudit - i díky zajímavé animaci. (29.10.2013)