Americký pop

Začátek je hodně chaotický a kdyby takový byl i zbytek, tak by to byla velká bída. Jak se ukázalo, bylo to způsobeno tím, že je to točeno s přihlédnutím k době, ve kterém se příběh nachází, takže ze začátku je film němý (na chvilku) a postupně se mění také použitá barevná škála. V určité míře jsem v části kolem 1. a 2. potomka v Americe cítil něco z Kmotra a u 3. potomka jsem cítil něco z Forresta Gumpa (jen o něco lepší a orientovaný jen na hudební události). U nejlepších chvil (skoro na konci) jsem se cítil asi jako Knives Chau ve snímku Scott Pilgrim, když křičí na kapelu Sex - bob omb : "OMG". Film je na vrcholu, když je 3. potomek v Americe v kapele. Potom to klesá, ale díkybohu ne moc. PS: překvapení jsem zažil u titulků, kdy je seznam použitých písniček dán hned na jejich začátek. (30.12.2013)

Vývoj populární hudby tu hraje poloviční roli; druhou polovinu filmu dělá tradiční příběh volnomyšlenkáře, jehož život silně ovlivňují proměny společnosti (a politické události). Ve výsledku to ve mně ale nevyvolává dojem komplexního díla, nýbrž něčeho nedodělaného od někoho velmi ambiciózního. Ani ty písničky si člověk často nemůže vychutnat v plné délce. Ale abych jen nekritizoval: film nestihne člověka začít nudit - i díky zajímavé animaci. (29.10.2013)

Teda žádnej vodvaz, ale koukat se na to dá. Animace nejspíš vobkreslená podle natočenej herců, ale to neberu jako negativum. Dost divný je že podle těch připojených obrázků které jsou spíš 4:3 to ČT Art to vysílá divně vořízlý na 16:9. Například u tý punkový scény sou ty žlutý brýle dole total uřízlý. (29.12.2013)

Ralph Bakshi je šíleně geniální. Ve všech smyslech spojení těchto dvou slov. Při koláži "Somebody To Love" mi šel mráz po zádech a naskočila mi opravdovská husí kůže (a potom se to ještě několikrát vrátilo - otevřené okno do noci tomu mohlo pomoci, hihi). Ta fanktaskní přímočarost a zkratkovitost a meziobrazová emocionálnost je jako kůl do srdce. Ou jé. A jeho lidé jsou tak opravdoví a jejich pohyby tak hypnotické. Nemluvě o tom, že hudba je ultimátní umění a on s ní pracuje jako s krví v žilách. (06.05.2015)

Rok 1981 přinesl po dvouleté odmlce i 4 animáče. No a Americký pop to je zase Bakshi, který mě zoufale nebaví. On je to docela zajímavý příběh x generací napříč 20. stoletím, motajícím se kolem hudby. Nechybí tu války, gangsteři, prohibice, světové události... jenže to režisér tak nějak prolítne a většinu filmu se zahnízdí v psychedelických 60-70. letech. Takže je to hnus, depka, fetování... zkrátka hippies art film. Hudba slušná (jazz a rock); přičemž ten rock mě bavil víc, najde se tu i pár klasik (California Dreaming, Somebody To Love, Freebird). Animace ovšem hnus na entou - odpudivé postavy, kresba to celé kořeněné LSD psychedelií a reálnými záběry. Mě se to prostě zoufale nelíbí, zajímalo by mě, jestli Bakshi natočil někdy normální film. Za hudbu a ten průlet historií 2*. (10.03.2024)