Cat People
Cat People
Režie:
Jacques TourneurScénář:
DeWitt BodeenKamera:
Nicholas MusuracaHudba:
Roy WebbHrají:
Simone Simon, Kent Smith, Tom Conway, Jane Randolph, Jack Holt, Alec Craig, Alan Napier, Donald Kerr, Eddie Dew, Charles Jordan, Theresa Harris, Mary Halsey (více)Obsahy(1)
Mladý pohledný muž se v newyorské zoologické zahradě seznámí s krásnou ženou, kreslící před klecí s velkým černým panterem. Jmenuje se Irene Dubrovna a je módní návrhářkou. Začnou se častěji vídat, přestože Irena zůstává uzavřená a dějí se kolem ní divné věci. Když se jednou schovají před deštěm v krámku se zvířaty, začnou ptáci v klecích zděšeně poletovat. Kanárek, kterého dostane darem, uhyne, a když se krátce na to Irena za svého přítele provdá, je svatební veselka přerušena neznámou ženou s výrazem kočky. (Benjamin-L)
(více)Recenze (66)
NFR 1993 ()
Tyhle staré horory mají pro mě tak velké kouzlo, radost se dívat. Ano, synopse je velmi, VELMI naivní a z bulíkovského chování Olivera si zřejmě ukroutíte krk. Ale pro tu úchvatnou černobílou kameru, kdy většina scén se odehrává v příšeří, jen za jemného světla rozpáleného krbu, či pouličních lamp a kdy kamera fantasticky pracuje s obrazem, jeho nasvícením a působivými scény, tak jen kvůli tomu tomu stojí za to film vidět. Nemluvě o parádní scéně v krytém bazénu, kdy se zde vytváří pocit jakéhosi neznámého nebezpečí, které je přítomno uprostřed zvlněného světla vln, odrážejícího se na stropě. Žádné monstrum nevidíme, pouze slyšíme slabý vrčivý zvuk a tvar stínu, který prochází po stěně a schodech. Krátká, subtilní scéna a přitom tak působivá. Pro mě je ikonickým momentem kinematografie 40.let, srovnatelném snad jen se sprchovou scénou ze Psycha. ()
Scény, které film proslavily (úvod, koupel, pronásledování, bazén) by se daly analyzovat záběr po záběru, ostatek je spíše do počtu (přesněji do celovečerní délky). Tourneur rafinovaně užívá znervózňujícího hudebního podkresu, kdy to jen jde, vytváří erotické napětí (odpovídající době) a obzvlášť úžasná je jeho práce se světlem a s S t T í Í n N y Y. 75% ()
║Rozpočet $134,000║Tržby USA $4,000,000║Tržby Celosvetovo $8,000,000║ ()
Takový polohoror s dosti jalovou zápletkou o kočičích lidech ze Srbska. Oliver mi přišel jako jouda a jeho "fajn" kolegyně z práce mi také nebyla sympatická. Přál jsem tedy Ireně, ať se zbaví prokletí a pak si s Oliverem řádně zašuká. Velmi mě zaujala tajemná kočičí žena na svatební hostině. Opravdu měla velmi kočičí rysy. ()
Cat People je prvním ze čtyř filmových hororů které vytvořili producent Val Lewton a režisér Jacques Tourneur. Všeobecně je považován vůbec za jedno z nejlepších filmových děl tohoto žánru ve 40. letech. Nevím jestli má cenu se tady více rozepisovat o dějovém obsahu filmu jen tak pro představu, protože vidím že už to přede mnou udělala uživatelka anais. Akorát zde napíši a zanechám můj celkový dojem z filmu ve stručné výpovědi: Film Cat People okouzluje určitě svou subtilní hrůzou. Vraždící monstrum já jako divák nikdy nevidím, je pouze nebo je naznačeno zvuky a reakcemi strachem ochromené oběti. Simone Simonová se ukázala jako fakticky ideální představitelka této role, určitě mě a nejen mě, ale i všechny ty co tento film viděli, nadchla jak svými ladnými kočičími pohyby tak i svou divokou krásou. Na film jsem si vzpomněl až teď a to prostřednictvím ČT která ho před časem snad v rámci Filmového klubu uvedla ve svém vysílání, ještě společně s filmy Frankenstein, Dracula, Frankensteinova nevěsta, Mumie, Neviditelný muž, Fantom opery aj. Všechno vesměs klasické hororové snímky známého dnes již legendárního amerického studia Universal a zároveň zřejmě i to nejlepší s klasického filmového hororu... ()
Cat People je horor HODNĚ naivní (který chlap si vezme za ženu někoho, kdo s ním nejenže nechce mít sex, ale odmítá jej i políbit), na druhou stranu má právě díky tomu své kouzlo. Co mě ale vzalo nejvíc je úžasná výtvarná stránka filmu, zejména pohrávání si se světlem a stínem - nápaditost tvůrců v tomhle ohledu nemá mezí. ()
Zajímavý příklad klasického hororu z dob, kdy si kinematografie nemohla pomáhat technickými vynálezy a digitálními triky, takže musela spoléhat na atmosféru vytvářenou scénářem, hrou stínů, zvuků a hereckou mimikou. A ono to kupodivu velice dobře funguje, takže tohle původní zpracování je důstojným soupeřem pozdějšímu remaku. Napětí postupně graduje a je neuvěřitelné, jak málo stačí k jeho navození. Hororový námět zároveň úzce souvisí se sexuální tématikou podobnou například upířím hororům oné doby. Vzájemné soupeření dvou žen o jednoho muže může vést v případě, že jedna z nich má drápky a povahu jít ve všem nadoraz, k opravdu děsivému dramatu. Celkový dojem: 65 %. ()
Viem si predstaviť, že na svoju dobu musel byť toto ozajstný kasový trhák. Dnes mi neostáva nič iné, len potvrdiť kvalitu, režisérsku zručnosť, herecké výkony a pomerne bezproblémový priebeh. Ako celok však už film ostáva ďaleko za mojimi očakávaniami z filmu tohto žánru. 65%. ()
Ve 40. letech minulého století film možná působil jako horor, ale dnes spíše vypadá jako atmosferické drama s několika povedenými scénami. Mírný nadprůměr - Kočičí lidé nenadchnou, ale ani neurazí. ()
Koncentrovana nuda nejak se nemuzu do techto moc starych hororu dostat ve svy dobe to asi u divaku bodovalo dneska uz to jenom nudi tech 70% tady bude asi nadhodnocovani od pametniku a milovniku cernobilych filmu kteří neziji v realite jinak to nechapu tohle dnesnimu fanouskovi hororu nema co rict remake s Nastasjou Kinski usel ale tohle je o nicem ()
V prvom aj druhom pláne ( dá sa to brať ako horor resp. dark fantasy ale aj ako psychologická dráma) vynikajúci, výborne natočený ( scéna sledovania je kameramanská a zvuková lahôdka) a vyznením nejednoznačný film. ale má to jeden veľký problém. Film je príliš krátky ( iba 70 min) a niektoré motívy a vzťahy by sa patrilo rozvinúť . Hlavne vzťah hlavných 2 postáv nie je aj napriek výborným hercom v prvej tretine uveriteľný. Alebo vážne existuje chlap ktorý si väzme ženu, ktorá nielen že s ním nespáva ale dokonca ho ani nepobozká? Ale aj napriek tomuto obrovskému záporu plná pálka. pretože v rámci svojho žánru a svojej doby je to úplná špička. ()
Irena pochází ze Srbska, vzdálené východní země podobně tajemné, jako je třeba Transylvánie. Když se seznámí v New Yorku s Oliverem Reedem, mladým americkým mužem, měla by být šťastná z rodícího se přátelství. Bohužel, v jejích stopách jde strašlivá kletba spojená s čarodějnictvím v její rodné zemi. Pokud políbí muže, obejme ho, či naopak na něj začne žárlit, promění se v obrovskou kočku a roztrhá jej. Černý panter za mřížemi v ZOO neklidně přechází z místa na místo a Irena přemýšlí, zda má dovolit svým citům, aby jí změnily život. Okolí je přesvědčeno, že trpí duševní poruchou způsobenou traumatem z dětství, kterou je možno vyléčit. Až příliš pozdě si všichni zúčastnění uvědomí, že čarodějnický kult kočičích lidí existuje. Baladické drama je nasnímáno černobílou šerosvitnou kamerou, k napětí stačí hra stínů či řev šelmy. Mezi působivé momenty patří třeba scéna, kdy Alice, spolupracovnice Olivera, jde za tmy sama domu nebo je sama v bazénu. Škoda, že tvůrci nedali více prostoru tajemné kočičí ženě (uhrančivá Elizabeth Russellová). Dnes již poprávu kultovní snímek. Ke zdejšímu obsahu: neschovávali se před deštěm v krámku se zvířaty, šli tam vyměnit kotě, které se Ireny, jako všechny kočky, bálo. ()
Drsné. ()
Snímek jsem dlouho odkládal, protože se mi nedařilo sehnat titulky a bál jsem se, že tak úplně nepochytím, o co v Cat People jde. Nakonec jsem to riskl a výsledek byl víc než slušný. Ani jsem nečekal, že se mi to bude tak líbit. Vedle Vlčího muže s Lonem Chaneym Jr. je tohle pro mě nejlepší hororový snímek 40. let minulého století, i když jich moc není. Alespoň ne těch, které by stáli za zmínku. Kočičí lidé jsou určitě správnou volbou pro milovníky starých černobílých thrillerů, ale běžného hororového diváka asi nepotěší. Každopádně já byl potěšen velmi. ()
Pekná metafora, čoho je schopná žiarlivá žena. Možno to tak režisér nemyslel, ja som si ale z jeho filmu zobral toto ponaučenie a dám si na to pozor:) Hodnoteniu škodí označenie horor, je to skôr romantická dráma. Krása herečiek zlatého veku Hollywoodu nemala limity. V tomto filme predovšetkým Alice. Na svoju dobu velmi originálne, vyššiemu hodnoteniu mi bráni ale moje očakávanie, že sa bude jednať o plnokrvný horor. K ďalším Tourneurovým filmom budem pristupovať inak. ()
Hra světel a stínů, dokonale budovaná atmosféra, tísnivé erotické dusno, krásná Simone Simon. Je až s podivem jak film funguje i po sedmdesáti letech, na rozdíl od svého remaku, který myslím nefungoval nikdy ani z poloviny tak dobře. ()
Je vidět, jak se dá krásně poprat s mizivým rozpočtem. Místo triků stačí stíny a trocha zvuků nahraných v ZOO. A výsledek je působivější než dnešní krví stříkající horory, nehledě na to, že Francouzka (tedy stejné národnosti jako režisér) Simone Simon je dostatečně kočkoidní. ()
Je záhadná, k tomu je nádherná a sexy, a je zo Srbska s komplexmi, ktoré si doviezla, sem do Spojených štátov amerických, kde jedného dňa spozná v zoologickej záhrade pri čiernom panterovi, partnera, za ktorého sa vydá, čoskoro na to, ju bude mať za podivína, začne pokukovať po kolegyni z práce, ale aj ona po ňom, či najíma pre ňu odborníka, psychiatra, aby sa jej, trebárs zbavil. Hovorím o Irene Dubrovne, ktorá si ma svojou chladnou krásou, komplet celého obmotala okolo prsta, bohužiaľ, ostatné prvky filmu, už nie, aj keď atmosféra a kamera s réžiou, je vskutku na dosť vysokej úrovni, nevoňalo mi, že film trvá pod hodinu dvadsať minút, lebo sa mi to zdá málo, zároveň aj dosť, že film rýchlo skončí, ako začal. Má to plusy aj mínusy, kde vravím, že snímok považujem za zlatý stred, ktorý nijako zvlášť neurazí, ale ani nenadchne, ale bola by škoda nevidieť ho. Najmä Simone Simon je dokonalý dôvod, prečo zvoliť alternatívu času 1 hodina a čosi navyše, pretože pôsobí strašne zaujímavo, so sexy zjavom a hlasom, taktiež je to classic hollywood, ktorý ja mať tak rád, no, nie je to nič, na čo by som si zajtra spomenul... ()
Po natěšení přichází zklamání. Jednotlivé scény filmu fungují skvěle, ať už jde o úplný začátek, "moju sestru" na svatbě, plašící se zvířata v Irenině přítomnosti nebo o bazén; k tomu je třeba přičíst skvělé nasvícení a dobrou hudbu. Jenže dohromady to nějak nefungovalo, psychologizace postav nebyla úplně povedená a vše působilo spíše jen tak lehce načrtnuté, místo aby si to divák mohl s postavami prožít. Což je škoda, protože tušení čehosi zlého trvá celou stopáž, a když se to personifikuje do tušení velkého pantera obcházejícího kolem, potenciál byl obrovský. PS: Jak se tu tak dívám, jsem zřejmě jediný, komu se Simone Simon nelíbila, a to ani trošičku. Ale fakt mi přijde ošklivá. ()