Cat People
Cat People
Režie:
Jacques TourneurScénář:
DeWitt BodeenKamera:
Nicholas MusuracaHudba:
Roy WebbHrají:
Simone Simon, Kent Smith, Tom Conway, Jane Randolph, Jack Holt, Alec Craig, Alan Napier, Donald Kerr, Eddie Dew, Charles Jordan, Theresa Harris, Mary Halsey (více)Obsahy(1)
Mladý pohledný muž se v newyorské zoologické zahradě seznámí s krásnou ženou, kreslící před klecí s velkým černým panterem. Jmenuje se Irene Dubrovna a je módní návrhářkou. Začnou se častěji vídat, přestože Irena zůstává uzavřená a dějí se kolem ní divné věci. Když se jednou schovají před deštěm v krámku se zvířaty, začnou ptáci v klecích zděšeně poletovat. Kanárek, kterého dostane darem, uhyne, a když se krátce na to Irena za svého přítele provdá, je svatební veselka přerušena neznámou ženou s výrazem kočky. (Benjamin-L)
(více)Videa (1)
Recenze (66)
Princi, dám vám hádanku, a když ji uhodnete… Poprvé: je to hebké, přítulné, měkce to našlapuje, miluje tmu a přede. Co to je? Podruhé: je to mamlas bez fantazie, který kočce koupí kanárka pro potěšení a ve snaze si ji ochočit. Kdo to je? A do třetice: kdo se dožije titulků – kočka, mamlas nebo kanár? Simone Simon, která pod vzhledem gaučového pejska skrývá kočkovitou šelmu a starodávné prokletí, exceluje v nádherně atmosférickém thrilleru, kterému černobílá i léta jen přidávají na kráse. ()
Z tohoto snímku si každý môže vybrať SVOJ žáner, v ktorom ho chce chápať. Lebo brať to ako zlepenec psychologickej drámy, romantického hororu či temného outlife trileru je dosť zcestné. Navyše som nezaznamenal silné momenty vytŕženia a to je alfou omegou takýchto filmov. Pohľad na horory v 40. rokoch upadal počtom snímkov a pohľadom na ne. Odstránila sa z nich fantazíjnosť a sci-fi symbolika, ktoré obsahovali poukazovanie na problematiky pomocou svojho vlastného sveta. Ja viem veľmi oceniť aj desivé snímky s reálnou hrozbou (naj asi M - 1931), ale Kočičí ľudia sú takou jednorázovou vychytávkou (hoc nonšalantne pracujú s tieňohrami). ()
Podle mého skromného názoru je to ztráta času. Nerad cupuju něčí práci na kousky, ale tahle si to zaslouží. Je to totiž přímo ukázkový příklad toho, když se režisér upne na formální stránku a zbytek mu uteče. Ano, i mně se líbila Simone Simon. I ty stíny na zdech. A mělo to napětí i romantiku. Ale k čemu to, když se všechno upíná k závěru, a ten je pro kočku? (Dnešní mladí by řekli "na hovno".) ()
Tyhle staré horory mají pro mě tak velké kouzlo, radost se dívat. Ano, synopse je velmi, VELMI naivní a z bulíkovského chování Olivera si zřejmě ukroutíte krk. Ale pro tu úchvatnou černobílou kameru, kdy většina scén se odehrává v příšeří, jen za jemného světla rozpáleného krbu, či pouličních lamp a kdy kamera fantasticky pracuje s obrazem, jeho nasvícením a působivými scény, tak jen kvůli tomu tomu stojí za to film vidět. Nemluvě o parádní scéně v krytém bazénu, kdy se zde vytváří pocit jakéhosi neznámého nebezpečí, které je přítomno uprostřed zvlněného světla vln, odrážejícího se na stropě. Žádné monstrum nevidíme, pouze slyšíme slabý vrčivý zvuk a tvar stínu, který prochází po stěně a schodech. Krátká, subtilní scéna a přitom tak působivá. Pro mě je ikonickým momentem kinematografie 40.let, srovnatelném snad jen se sprchovou scénou ze Psycha. ()
Spíše psychologické drama než horor, kde tvůrci dokonale využili při budování atmosféry strachu černobílý formát filmu. Tato klasická hororová romance se obejde bez vraždících nestvůr, hektolitrů krve a digitálních efektů. Díky nasvícení, spíš než samotné zlo, navozuje pocit tušení zla. Při budování tajemna využívá pouze hru světel a stínů. Hudební, vizuální a výtvarná stránka je úžasná. Simon v roli hlavní hrdinky je velmi atraktivní a charismatická. Příběh je jednoduchý, výprava slušná, herecké výkony působivé a pár napínavých scén se taky najde. Horory nepatří mezi moje oblíbené žánry, ale takhle nějak má správný horor podle mne vypadat. ()
Reklama