V roce se třinácti úplňky

Fassbinder tento film natočil krátce poté, co jeho přítel Armin Meier reagoval na jejich společný rozchod sebevraždou. Film sleduje posledních pět dnů života Elvíry Weisshaupt, která byla ještě před léty mužem. Ke změně pohlaví se (tehdy ještě) Erwin rozhodl kvůli neopětované lásce k excentrickému podnikateli s koncentráčnickou zkušeností Antonu Seitzovi. Elvíra své poslední chvíle tráví chozením po Frankfurtu nad Mohanem, při kterém potkává staré známé a rekapituluje život, až nakonec zjišťuje, že již nemá cenu žít. Film obsahuje tolik úrovní (politická, společenská, osobní), že je divák během jednoho zhlédnutí nemůže všechny ani registrovat, natož plně pochopit. Co se týče stylové stránky, najdeme zde všechny Fassbinderovy "trademarky" - výrazné rámování obrazu, časté užívání zrcadel, nediegetický zvuk... Film, na který se můžete dívat znovu a znovu, aniž by ztrácel na síle. (03.04.2007)

Fassbinderov asi veľmi osobný film, ktorý bude ťažšie stráviteľný aj pre jeho priaznivcov. Vyžaduje maximálnu sústredenosť a asi aj viaceré pozretia, pretože je napechovaný množstvom rýchlo podánavých myšlienok v nie zrovna ľahko pochopiteľných frázach. Zápletku nahrádza filozofovanie, napriek tomu to nie je ťažkopádny film, jeho dĺžka mi vôbec neprekážala. Nereálnosť situácií a chovanie postáv sú tu dovedené takmer do extrému, čo pre mňa paradoxne predstavovalo ten najzaujímavejší faktor filmu. Trochu mi pripomenul neskoršie, málo divácke Godardove filmy. Dávam nižšie hodnotenie, pretože Amok a Martha boli ľahko pochopiteľné a uchopiteľné hneď na prvý krát. (04.11.2012)

Film, který v mé soukromé hitparádě depresivních filmů jasně vede. Hravě trumfne i taková esa, jako je "Saló" nebo "Tanec v temnotách". Filmařsky je to rozhodně výborný snímek, má silné téma a upřímnost výpovědi mu nelze upřít. Zároveň ve mně ale už od úvodní scény v parku vyvolával silný odpor a pocitů hnusu jsem se nedokázal zbavit až do konce. Scéna z jatek, do jejíchž syrových záběrů zní hlas hlavního hrdiny(ky) - to je jeden příklad mně nemilé estetiky za všechny. Fassbinder nikdy nebyl optimistický autor, jeho filmy mám přesto rád, ale tenhle nejmíň. (25.08.2007)

Přepsáno v lednu 2020. Film "V roce se třinácti úplňky" je tortura psychoanalýzy s poetickým vyznáním a v extravagantním afektu exhibicionisty. Frankfurtská balada se prodírá zjizvenou krajinou vnitřního světa, identifikuje příčiny i následky, malý poutník vyprahlou cestou umdlévá žízní a v samotném centru podstaty je silným zemětřesením smeten až k hladovějícímu jazyku tekutých písků. A právě v tu chvíli přestává platit všeobecná platnost života. Rainer Werner Fassbinder se pomocí předvědomí pokouší, i za pomoci mírného násilí, pátrat v bolestech nevědomí, a nejosobnější pocit viny s masochistickým zadostiučiněním vyžaduje své výstražné potrestání. A protože je to Fassbinder, nesmí scházet ani společenská a politická provokace. Hlavním prostředkem poezie psychoanalytického uvědomování podstaty lidského bytí je Elvira Weishaupt, ale dříve Erwin (pozoruhodný Volker Spengler), transsexuál v úzkosti osamělosti a niterné prázdnoty. Proti své vůli, avšak též z vlastního rozhodnutí je ostrakizován z bezpečných jistot života, svět se znenadání převrátil naruby a každičká částečka nekonečného vesmíru plní odlišné funkce hodnot a potřeb. Osamělost se stává nesnesitelně pálivou tíží. Hlavní ženskou postavou je Zora (příjemná Ingrid Caven), bezelstně zvědavá animírka. Je přitahována magickou silou osudového zvratu života a soucit se pere s vlastní potřebou a touhou. Důležitou postavou je Anton Saitz (zajímavý Gottfried John), mocný to kapitalistický obchodník. Společná minulost je již téměř zapomenutou a tak vzdálenou vzpomínkou, že na ni nelze navázat. Provokativní útok na fungování společnosti je tu nejhalasnější. Výraznou postavou je Irene Weishaupt (příjemná Elisabeth Trissenaar), Erwinova manželka v kamarádském odloučení. Manželství je více pouhou neosobní vzpomínkou, než cílem a nutkavou potřebou. Výraznější postavou je Gudrun (sympatická Lilo Pempeit), stará řádová sestra sirotčince. Je klíčem k pochopení deformace vnitřního světa, a ani bůh není laskavým dobrodincem. K výraznějším postavám patří také J. Smolik (příjemný Günther Kaufmann), spolehlivý osobní ochránce a řidič mocného Antona. Povinnosti jsou preferovány i v době zármutku tragédie. Z dalších rolí: již téměř dospělá dcera Erwina a Irene na počátku vlastního života Marie-Ann Weishaupt (Eva Mattes), spisovatel a novinář s nejasným pocitem viny Burghard Hauser (Gerhard Zwerenz), jeho životní partnerka Sybille (Isolde Barth), Elviru opouštějící partner Christoph Hacker (Karl Scheydt), z reality odtržený muž s podivným snem (Walter Bockmayer), filozofující sebevrah (Bob Dorsay), či zatrpklý bývalý Antonův zaměstnanec (Peter Kollek). Film "V roce se třinácti úplňky" má extravagantně dráždivou formu niterné úzkosti, přesto má poezie stále výraznou převahu nad gestem manýru. Disharmonie nitra cíleně využívá nekonformní výrazové prostředky a nestydí se za svůj pláč bolesti před veřejností. Zazní zde čeština, jatka jsou romantickým vyznáním. Pozoruhodný niterný prožitek! (25.11.2009)

Tento film je nekompromisně experimetnální a brutální. Dokud se Fassbinderovi daří udržovat dějovou linii ve smysluplné rovině, tak vše funguje, ale v závěru se smysl vytrácí a zůstává jen neochvějná vůle tvořit nevídané. Jako by se ze snímku postupně vytrácel smysl pro uměřenost. Ale film rozhodně obsahuje několik nezapomenutelných scén. Například když Elvíra vypráví historii svého vztahu, která je obrazově doprovázen porážením krav. Nebo dlouhá scéna ve která hraje prim televize. V ní se střídá záběr sexuálních hrátek Evlíry a jejího expřítele, pak scény z nějakého filmu, jež nápadně připomínají konec jejího vztahu, reportáž o Pinochetovi a komentář samotného režiséra. Od této scény se ale všechen smysl jako by rozpije do nezřetelna. Scéna kdy muži napodobují scény z muzikálu už mi přijde tak trošku moc. Škoda, že režisér neudržel svůj chtíč po rozbíjení tradic trochu na uzdě. Přesto se jedná o nezapomanutelný zážitek a to také díky hercům a jejich absolutnímu nasazení, a také díky kameře a střihu. (18.05.2009)