Martha

...uživatel MORION se mýlí - film je jedním ze zakladatelských činů postmoderní filmařiny - neústrojnost, přehnanost výkonů, "nepřesvědčivost" záběrů - jde o zpochybnění toho, co jsme byli zvyklí (a stále jsme) pokládat za "dobrý film". Je to snad lineárně odvyprávený vyrovnaný nyvý příběh a la Hollywood? A proč? Tahle úchylárna od Fassbindera mě z kompletu z Levných knih dostala vedle Třetí generace nejvíc. Neviděné záběry kamery byly to první, čeho jsem si po křeči Carstensen všiml. Carstensen pro Fassbindera natočila i děsivější zrůdy, ale její sebekarikatura zde je všeovládající. A usměvavý Peeping Tom / Franz Josef Sissi jí v děsivosti směle sekunduje... Německá hnusnost v bravurní vizionářské podobě. (16.03.2011)

Při sledování tohoto filmu jsem měla vztek. Vztek na Marthu, která před svou matkou uteče do manželství s mužem, který s ní od začátku zachází jako s nesvéprávnou, vztek na despotického Helmuta, kterému bych o hlavu rozbila celý ten gramofón už při prvním "nepřeji si" a na dobu a prostředí, které si nejvíc zakládají na sňatcích, ať už to bylo s kýmkoliv zabezpečeným. Film je to silný, bez důrazu na dialogy, ale spíše na mlčení a mimice, která toho prozradí mnohem víc. Snímek spíše považuji za jakési varování před submisivitou, nedůvěrou v sebe sama a pohodlností se raději svěřit do rukou despotovi, než se sám rozhodovat za sebe. Vynikající dílo, ale už ho nechci nikdy vidět :-) (23.05.2010)

Přepsáno v lednu 2020. Film Martha je televizní adaptací povídky amerického spisovatele temných a kriminálních příběhů Cornella Woolriche. Rainer Werner Fassbinder se škodolibou dychtivostí a sarkastickým tónem, flirtující s drsnou polohou černého humoru, opět dráždí zdání ctihodné spořádanosti. Sadismus, masochismus, přehnaně přísná puritánská cudnost a traumatizované nevědomí z dětského formování osobnosti jsou skrytá nebezpečenství partnerských i rodinných vztahů. Zlo přijalo úspěšnou podobu a své sadistické choutky uspokojuje pouze v soukromí, masochismus poslušně přijímá svou roli a neváhá vylepšovat své vzdělání. Hlavní postavou skrytého temna a kritiky morálního pokrytectví je Martha Salomon, rozená Heyer (pozoruhodná Margit Carstensen), žena s první sexuální zkušeností teprve v jejích třiceti letech. Její životní rozhodování je uspořádáno nekritickým zbožněním otce a neurovnaným vztahem s matkou, rozervanou manželstvím. Již v této fázi se objevují skryté neřesti ve vztazích mezi mužem a ženou. Katolické kořeny přijímají utrpení s přesvědčivou vírou a pokorou. Hlavní mužskou postavou je Helmut Salomon (dobrý Karlheinz Böhm), Marthin manžel. Charismaticky úspěšná tvář stavebního inženýra je velmi pečlivě udržovanou maskou společenského vystupování, ale k uspokojení zvrhlého nitra potřebuje absolutní intimní nadvládu. Z dalších rolí: Marthina kamarádka v mírnějším vystřízlivění ze stavu manželského Marianne (Barbara Valentin), zdání úniku a chvilkový Marthin kolega z práce Kaiser (Peter Chatel), Marthina nevyrovnaná matka se slabostí k alkoholu a ve stále žárlivém postavení vůči dceři (Gisela Fackeldey), Marthin nečekaně umírající otec (Adrian Hoven), Marthina kolegyně knihovnické práce Erna (Ortrud Beginnen), provozovatel knihovny opatství Ottobeurenu Meister (Wolfgang Schenck), Helmutův bratr a vážený lékař Herbert (Günter Lamprecht), či jeho novomanželka a Marthina kamarádka Ilse (Ingrid Caven). Televizní film Martha je další provokací zuřivého exhibicionisty Fassbindera, a to především díky sarkastickému pojetí. Společenská ctihodnost se zde drolí pod útočným náporem a na kolenou pláče svou utajovanou bolest. Mimochodem, i sám autor povídky skončil na vozíku, byť ze zcela jiného důvodu. (24.11.2009)

Priebeh opisu jedného domáceho násilia, je zároveň prenikavou kritikou spoločnosti, nahrádzajúcou citové vyhorenie, stratu empatie a míňanie sa v komunikácii pohybom v barokovo okázalom prostredí a hromadením vecí. Množstvo filmárskych vychytávok sa zameriava popri vykreslení samotného vzťahu (fascinujúca kamerová jazda prvého stretnutia pohľadov) na pozoruhodné detaily prostredia, v ktorom sa postavy príbehu prevažne vyskytujú (prezdobené interiéry). Fassbinder cez príbeh gradujúcej sadistickej manipulácie ponúka opäť znepokojivé úvahy a otázky. O type žien, ktoré svojím konaním dávajú najavo, že podvedome, napriek precitlivenému vnútru, túžia po despotizujúcej ruke. O reakciách okolia, ktoré nechce porozumieť a zaslepene toleruje tyranov v maske počestných elegánov. Smutne končiaca vzbura v závere je varujúcim výkričníkom voči hladkaniu si kultivovane vzdelaného ega, ktoré, na základe zdania o pochopení problémov blížnych, nevedomky prispieva k ruinovaniu ich životov. (20.10.2006)

V chladně strohém sledu tichých a mnohdy až bezcitně nesnesitelně dlouhých záběrů sledujeme zvláštní svět, kde jsou mocenské role nezvratně rozděleny. Submisivní Martha utíká z dosahu despotické matky do náručí Helmuta. Zdá se ale, že ve společnosti, ve které se Martha pohybuje, platí pro manželství jiné zákony a domácí násilí je na denním pořádku. Brzo tato pravidla začnou platit i pro svazek Marthy a Helmuta, který je v týrání své ženy velmi vynalézavý. Když se hlavní hrdinka odhodlá k ráznému řešení, osud s ní naloží jinak. (04.03.2009)