Martha
Martha
Režie:
Rainer Werner FassbinderScénář:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Michael BallhausHrají:
Margit Carstensen, Karlheinz Böhm, Barbara Valentin, Peter Chatel, Adrian Hoven, Günter Lamprecht, Peter Berling, Ingrid Caven, Kurt Raab, El Hedi ben Salem (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Štúdia patologického vzťahu medzi dominantným mužom a submisívnou ženou. Martha je tridsiatnička, žije s rodičmi a všetok svoj čas venuje práci knihovničky. Po otcovej smrti sa ujme starostlivosti o panovačnú matku a odmietne kvôli nej ponuku na sobáš so svojím šéfom. Situácia sa postupne vyhrocuje, matka je stále agresívnejšia a zdá sa, že ju baví dcéru ponižovať. Martha sa preto rozhodne osamostatniť a vydá sa za Helmuta. Avšak Helmut je v skutočnosti surový tyran. Martha si spočiatku myslí, že prejavy despotizmu, fyzické i psychické ponižovanie patria k manželstvu. Keď však Helmut podá v jej mene výpoveď, umiestni matku do ústavu a Marthu uvrhne do domáceho väzenia, je jasné, že ide o vzťah tyrana a obete. Ale čo ak je Martha obeťou z vlastnej vôle a vydáva sa do rúk tyrana dobrovoľne? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (29)
Môj druhý Fassbinderov film, takže ešte nemám s čím porovnávať. Veľmi jemne a presne psychologicky rozpitvané postavy, ktoré sú mierne preexponované, majú rovnaké túžby ako my, reálni ľudia (dôraz je kladený na tie zvrátené) a chovajú sa podľa pravidiel, ktoré im boli zafixované nesprávnou výchovou, čo je aj základné posolstvo filmu. Množstvo výjavov a dialógov dostáva v priebehu deja svoj význam. Fassbinder často používa zábery postáv v zrkadle interiéru domu, ktorý nikdy nevidíme zvonka, aby sme sa viac vcítili do Marthinej kože. Martha vystrieda teror zo strany matky iba novou formou a to manželom, ktorého si vybrala sama, čím dostáva jej psychologický profil nový, menej súcitiaci význam zo strany diváka. Mačka, o ktorú sa začala starať, predstavuje túžbu po chýbajúcom dieťati. Záverečný záber zatváracieho sa výťahu symbolizuje klaustrofóbnosť prostredia, v ktorom svojim spôsobom dobrovolne žije ako vo väzení. Veľmi kvalitný, zároveň ale veľmi nepríjemný film. ()
Při sledování tohoto filmu jsem měla vztek. Vztek na Marthu, která před svou matkou uteče do manželství s mužem, který s ní od začátku zachází jako s nesvéprávnou, vztek na despotického Helmuta, kterému bych o hlavu rozbila celý ten gramofón už při prvním "nepřeji si" a na dobu a prostředí, které si nejvíc zakládají na sňatcích, ať už to bylo s kýmkoliv zabezpečeným. Film je to silný, bez důrazu na dialogy, ale spíše na mlčení a mimice, která toho prozradí mnohem víc. Snímek spíše považuji za jakési varování před submisivitou, nedůvěrou v sebe sama a pohodlností se raději svěřit do rukou despotovi, než se sám rozhodovat za sebe. Vynikající dílo, ale už ho nechci nikdy vidět :-) ()
Další skvělé drama, velikého psychologa. Fassbinder se tentokrát nevydává cestou realismu, ale právě naopak. Jeho postavy zde pronášejí něco, co by se působí jako nepřímá řeč dialogů uložených v něčím podvědomí. Jednotlivé repliky spíše shrnují postoje jednotlivých postav, než aby se snažili o realistický dojem. Herci pak kladou na tyto repliky až divadelní důraz. Špatně se to popisuje, pro pochopení je nutno vidět. Každopádně se jedná o skvělé drama o ženě, jejiíž submisivita a touha být ve všem zadobře jí táhne nejkratší cestou do pekel. ()
Jeden z nejlepších Fassbinderových filmů - taková je doprovodná odezva dostupné kritiky a publicistiky - je přeplněn novinkami všeho druhu, z nichž nejproslulejší je kruhový objezd Martina seznámení s budoucím sadistickým manželem. Dílo, které se plně odehrává v dobové současnosti data svého vzniku, se soustředí na okruh několika klíčových postav a jejich dramatu. Podivné konzumistické manýry prakticky všech prostředí, která film divákovi nabízí, vrcholí dobrou partií zdánlivě atraktivního lva salónů s dobrým hmotným zabezpečením. 19. století, které z MARTHY čouhá jako sláma z bot, si vybírá na 31leté mladé ženě svou hrůznou daň. Vybírajíc tak dlouho, až přebrala, platí ztrátou svobody. Mechanismus tohoto "sametového" zotročování je Fassbinderem zachycen do nejmenších podrobností a silně připomíná bojovná díla demokratické protifašistické mezi- i poválečné německé literatury. Divadelní obrazy - tak lze také vnímat jednotlivé scény díla - mrazí a gradují až k tragickému závěru. Při posuzování hereckých výkonů je nutno vzít v potaz specifickou německou hereckou školu, ale také brechtovskou Fassbinderovu inspiraci. Pak teprve plně doceníme dílo, které lze považovat za jeden z posledních výběžků velké filmové vlny evropské kinematografie hraného filmu šedesátých let minulého století. ()
...uživatel MORION se mýlí - film je jedním ze zakladatelských činů postmoderní filmařiny - neústrojnost, přehnanost výkonů, "nepřesvědčivost" záběrů - jde o zpochybnění toho, co jsme byli zvyklí (a stále jsme) pokládat za "dobrý film". Je to snad lineárně odvyprávený vyrovnaný nyvý příběh a la Hollywood? A proč? Tahle úchylárna od Fassbindera mě z kompletu z Levných knih dostala vedle Třetí generace nejvíc. Neviděné záběry kamery byly to první, čeho jsem si po křeči Carstensen všiml. Carstensen pro Fassbindera natočila i děsivější zrůdy, ale její sebekarikatura zde je všeovládající. A usměvavý Peeping Tom / Franz Josef Sissi jí v děsivosti směle sekunduje... Německá hnusnost v bravurní vizionářské podobě. ()
Reklama