Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Walter Kranz (Kurt Raab) je spisovatelem. V pozdních šedesátých letech byl znám jako "Dichter der Revolution" (básník revoluce) - teď mu však jaksi dochází inspirace. Vynervován z hašteřivé manželky a bláznivého bratra ukončí svoji tvůrčí krizi vraždou z vilnosti. Vypůjčuje si z díla Stefana Georgeho a je rozhořčen, když je nařčen z plagiátorství. Jeho iluze nakonec dostupují takového vrcholu, že se Kranz považuje za Georgeho samotného. Film měl původně nést titul "Keine Feier für den toten Hund des Führers" (Žádný oddech pro Vůdcova mrtvého psa). "Es wird ein lustiger Film," (Bude to veselý film) prohlásil režisér. (Pohrobek)

(více)

Recenze (18)

garmon 

všechny recenze uživatele

Satansbraten Je jeden z nejbrutálnějších Fassbinderů – bizarní travestie, ostře zakřivená hyperbola, namířená proti mnoha věcem, nejvíce proti kultu geniality a na druhé straně proti slabosti tvůrce. Všudypřítomná chtivost, potřeba i pažravost peněz, neustále (velmi vtipně) přežvykované mnohé sexuální perverze, manipulace lidmi a latentní nacismus v zacházení se slabšími (a masochistické přitakání zneužívaných), groteskně přepísknuté herecké výkony, zničující tempo vyprávění (Kurt Raab!), zatuchlost německého šosáctví (Stefan George), divadelně pojatý scénář – deformovaná kombinace brechtovské morality a anglické konverzačky. Čirá nenávist k hajzlovi uvnitř nás a vynikající, mrazivě zvrhlá zábava! ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Tohle umění musí mít zvláštní podání. To nemůže člověk vnímat jen tak v tramvaji nebo na záchodě.“ Tak nevím jak pro satana, ale pro diváka může být tahle Fassbinderova bizardní, úchylná až zvrácená komedie opravdu velmi netradičním soustem v podobě zcela nekonvenčního filmu. Některé momenty a prvky z tohoto filmu (jako třeba postava bráchy s fanatickou úchylkou v mouchách) se mi asi ještě dlouho budou vybavovat. Několikrát mě vylekalo či vyvedlo z míry, kam až je schopen vždycky odvážně výstřední režisér Fassbinder zajít (a úpřimně, tolik odhalených penisů v jedném filmu jsem vidět fakt nemusel). Ale když jsem se během prvních 10ti minut přenesl přes značný odpor, náhle jsem zjistil, jak se skvěle bavím a užívám si mimo jiné originální stylizaci takřka všech hereckých výkonů. Záměrně přepjaté herecké kreace zde skvěle fungovaly, ale pro mě osobně jen do té doby, pokud se film nebral vážně a plaval na vlnách komedie. Když se zhruba po hodině mění atmosféra na drama, ten film se zatouží stát něčím velkým a inspirován hlavní postavou nasazuje sám duši falešného intelektuála. Originalita se pro mě spíše vyčerpávala, zachování stejné stylizace hereckých výkonů už se do dramatického hávu tolik nehodilo a dlouhá stopáž občas byla pro mě občas ubíjející. Za originální tečku na závěr s návratem do absurdna za doprovodu slavného Vejvodova šlágru nakonec ale zaokruhluji směrem nahoru ke 4. hvězdičce. I s tím dojmem, že takhle nekonvenční (a na mě z větší části i účinnou) komedii nevidím každý den nebo i týden, a až se mi film v hlavě více uleží, dost možná budu mít časem chuť na opakovanou projekci. [70%] ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Sousto pro satana je v první řadě Fassbinderovou provokativní sebestředností. Satirické dráždění o fungování společnosti útočí s vědomím absurdních souvislostí reality a v opojení poetickou dychtivostí. Invektiva, vykonaná kobercovým náletem sarkastických imperativů, nalézají svůj přednostní cíl především v tvůrčí i osobní sebereflexi samotného Rainera Wernera Fassbindera. Podstata prožitků narušených vnitřních světů brání své právo na život hysterickou extravagancí a narcistním sebevědomím. Vztahy jsou poznamenány hrou o dominanci, finančním i tělesným zneužíváním, sadismem a submisivním požadavkem masochistické rozkoše. Impulsem pohybu je volný pád bez známek přirozeného strachu a bez obavy z místa dopadu, exklusivní pozice si potrpí na veřejné projekce vlastních úchylek a uvolněnost se neomezuje pouze na anomálie a na výstřednosti. Kult osobnosti se drolí pod náporem vlastní zkušenosti i díky niternému rozpadu, z revolucionáře se stává v tvůrčí krizi reakcionář Stefan George a nehodlá se vzdát svého místa na zemi. Neomezeným hrdinou autorova niterného sebestředného dráždění společnosti je Walter Kranz (pozoruhodný Kurt Raab), proslulý revoluční básník, uvyklý na lepší životní standard, kterého se nechce vzdát ani v dlouhodobější fázi tvůrčí prázdnoty. Tento trvalý stav přeje při hledání múzy inspirace extrémním náladám. Nevlastní bratři Thanatos a Éros se vzájemně přou o rozsah moci nad lidským tělem, tančí svá jednotlivá vydírání a z dálky se kochají vyvolanými zázraky moci peněz, která stimuluje sexuální apatit v rozmanitých formách vedení a závislostí. Hlavní ženskou postavou běsu sarkastického básnění je Luise Kranz (zajímavá Helen Vita), starostlivá básníkova manželka, rozlobená pouze z nedostatečného plnění partnerových sexuálních povinností. Ano, vždyť žena je určena k následování muže. Důležitou postavou je Andrée (velmi zajímavá Margit Carstensen), básníkova ochotně submisivní obdivovatelka. Podřizování se je jediným smysluplným životním cílem, post celebrity se ale v přímém kontaktu s realitou rozpouští. Významnou postavou je zde Ernst Kranz (příjemný Volker Spengler), Walterův duševně nevyzrálý bratr. I zde platí zákony dominance a podřízení, byť vlastní krev má též mnohé dovoleno. Výraznou postavou je Lisa (zajímavá Ingrid Caven), dlouhodobá Walterova milenka, která dokáže říci důrazné ne, byť často jen se sebezapřením a vypětím sil. K výraznějším postavám zde patří také Lana von Meyerbeer (příjemná Y Sa Lo s hlasem Elke Aberle), prostitutka, ochotně svolná ke tvůrčí spolupráci s básníkem, sic pokaždé získává nadvládu jen Érotův pud a zkouška materiálu. Z dalších rolí: k Walterovým potřebám přejícně shovívavý Lisin manžel Rolf (Marquard Bohm s hlasem Wolfganga Hesse), sexuální vraždu submisivní ženy vyšetřující policejní inspektor Lauf (Ulli Lommel), extrémně masochistická a zámožná Walterova milenka Irmgard von Witzleben (Katherina Buchhammer), jediný dobrovolný Walterův učeň Urs (Vitus Zeplichal), vystrašení rodiče Waltera (Brigitte Mira a Hannes Kaetner), schovávající se Walterův vydavatel (Alexander Allerson), či spolehlivě výkonná sekretářka Walterova vydavatele Erika (Ellen Eckelmann). Sousto pro satana přetéká sebestředným narcismem filmového režiséra, přesto, a snad právě i proto, je díky tvůrcově niterné sebereflexi a sarkastickému provokování společnosti jednou z jeho nejpůsobivějších filmových prací. Jedinečný to filmový prožitek! () (méně) (více)

MrPierc 

všechny recenze uživatele

Sousto pro satana je také sousto pro diváka. Absurdní příběh o pomateném umělci, kterému se nechce psát a proto zkouší vše okolo, jen ne psát a pracovat. Fetuje, souloží, zabíjí, šílí a stále se mu nechce. Je to takové pomatené, ale po chvíli jsem tuto šílnost akceptoval a výstřelky bral jako normální chování. Uhlazená němčina tyto zvěrstva krásně a básnicky omlouvá. Vše se dá slovy zaobalit. Divadelní přehrávání ještě více tlačí absurdní projevy na okraj. V hlavní roli hraje Kurt Raab a člověka baví jeho výstřelky a slizské pohledy – chvíli vraždí, chvílí se směje a požaduje po jiných nesmysly a oni je bez mrknutí oka plní. Je to křečovité, ale mrská se to zábavně, tak proč to hned zabíjet (vypínat)? Velmi jiný film a já se nemohu dívat stále jen na normální filmy. Chtěl bych se někdy také tak jednoduše rozhodovat a konat, jako hlavní pošuk (hrdina). ()

krokodlak 

všechny recenze uživatele

Film, který radikálně změní váš vztah k mouchám, Fliegen ficken! Naprosto dokonalý perverzní nářez nekompromisně dekonstruující mýtus titánského revolučního básníka (neodolatelně odporný Kurt Raab) navzdory krutě nespoutanému humoru zachovává charakteristickou Fassbinderovu poetiku a existenciální hloubku. Doporučeno zejména lidem, kteří si myslí, že Němci nemají smysl pro humor. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (8)

  • Citáty, které čte Ernst (Volker Spengler) a Walter (Kurt Raab) pak opakovaně používá, jsou fragmenty z pozůstalosti německého filozofa Friedricha Nietzscheho. (ČSFD)
  • Citované verše, které Kranz (Kurt Raab) připisuje Stefanu Georgovi, jsou v originále básní Albatros Charlese Baudelaira. Stefan George ji pouze přepracoval do němčiny. Kromě Albatrose cituje Kranz (Kurt Raab) ještě další Baudelairovu báseň, a to „Vztahy“. Z básní Stefana Georga cituje stejná postava „Wo sind perlen süsse zähren“, „Komm in den totgesagten park“ a „Es winkte der abendhauch“. Verše, které cituje prochlazená Andreé (Margit Carstensen), nejsou Ludwiga Uhlanda, jak se mylně domnívá Kranz (Kurt Raab), ale Wilhelma Hauffa z jeho básně „Reiters Morgengesang!. (ČSFD)
  • Slovo „Satansbraten“ se v hovorové němčině používá jako nadávka člověku, který by se měl za své podlé činy smažit v pekle. (ČSFD)

Související novinky

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

17.04.2010

12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)

Reklama

Reklama