Satansbraten
Satan's Brew
Režie:
Rainer Werner FassbinderScénář:
Rainer Werner FassbinderHudba:
Peer RabenHrají:
Kurt Raab, Margit Carstensen, Helen Vita, Volker Spengler, Ingrid Caven, Y Sa Lo, Ulli Lommel, Armin Meier, Katherina Buchhammer, Vitus Zeplichal (více)Obsahy(1)
Walter Kranz (Kurt Raab) je spisovatelem. V pozdních šedesátých letech byl znám jako "Dichter der Revolution" (básník revoluce) - teď mu však jaksi dochází inspirace. Vynervován z hašteřivé manželky a bláznivého bratra ukončí svoji tvůrčí krizi vraždou z vilnosti. Vypůjčuje si z díla Stefana Georgeho a je rozhořčen, když je nařčen z plagiátorství. Jeho iluze nakonec dostupují takového vrcholu, že se Kranz považuje za Georgeho samotného. Film měl původně nést titul "Keine Feier für den toten Hund des Führers" (Žádný oddech pro Vůdcova mrtvého psa). "Es wird ein lustiger Film," (Bude to veselý film) prohlásil režisér. (Pohrobek)
(více)Recenze (18)
Nejlepší a nejsilnější Fassbinder, kterého jsem zatím viděl (a to se v díle tohoto režiséra už docela vyznám). Strhující snímek o smrtelném egocentrismu a zničující krizi mezilidských vztahů. V obalu komedie, což funguje překvapivě dobře. Ze začátku jsem se docela zasmál, stále více jsem se za to ale styděl, a nakonec jsem se už skoro jen styděl - i když film je vybaven dvěma pointami. Jednou klasickou a jednou absurdně komediální, která je podbarvena Vejvodovou Škodou lásky - asi nejnečekanější použití téhle klasiky ve filmu. Film je to hodně nemilosrdný, dost provokativní a občas i poněkud nechutný (na "otevřené" homosexuální scény ještě nejsem zvyklý.) ()
"Tady Walter Kranz. Neomdlela jste? Ano, Kranz. Opravdu jsem to já. Už roky mi píšete, zbožňujete mě, chcete mě poznat. Teď nadešel váš šas." Surrealistická černá komedie, ze které vám ke konci nebude úplně do smíchu... protože zlidštit si svět znamená cítit se v něm stále více pánem. ()
Niekedy to zobrazuje ľudské vlastnosti, medziľudské vzťahy a životné situácie úplne bez príkras, inokedy je to neskutočne bizarná divočina. Sama poriadne neviem, čo si mám o tomto filme myslieť a ani svojim hodnotením som si nie istá. Tú jednu hviezdu si zatiaľ nechávam v talóne. Uvidím neskôr. ()
„Tohle umění musí mít zvláštní podání. To nemůže člověk vnímat jen tak v tramvaji nebo na záchodě.“ Tak nevím jak pro satana, ale pro diváka může být tahle Fassbinderova bizardní, úchylná až zvrácená komedie opravdu velmi netradičním soustem v podobě zcela nekonvenčního filmu. Některé momenty a prvky z tohoto filmu (jako třeba postava bráchy s fanatickou úchylkou v mouchách) se mi asi ještě dlouho budou vybavovat. Několikrát mě vylekalo či vyvedlo z míry, kam až je schopen vždycky odvážně výstřední režisér Fassbinder zajít (a úpřimně, tolik odhalených penisů v jedném filmu jsem vidět fakt nemusel). Ale když jsem se během prvních 10ti minut přenesl přes značný odpor, náhle jsem zjistil, jak se skvěle bavím a užívám si mimo jiné originální stylizaci takřka všech hereckých výkonů. Záměrně přepjaté herecké kreace zde skvěle fungovaly, ale pro mě osobně jen do té doby, pokud se film nebral vážně a plaval na vlnách komedie. Když se zhruba po hodině mění atmosféra na drama, ten film se zatouží stát něčím velkým a inspirován hlavní postavou nasazuje sám duši falešného intelektuála. Originalita se pro mě spíše vyčerpávala, zachování stejné stylizace hereckých výkonů už se do dramatického hávu tolik nehodilo a dlouhá stopáž občas byla pro mě občas ubíjející. Za originální tečku na závěr s návratem do absurdna za doprovodu slavného Vejvodova šlágru nakonec ale zaokruhluji směrem nahoru ke 4. hvězdičce. I s tím dojmem, že takhle nekonvenční (a na mě z větší části i účinnou) komedii nevidím každý den nebo i týden, a až se mi film v hlavě více uleží, dost možná budu mít časem chuť na opakovanou projekci. [70%] ()
Fassbinder ve své nejzlomyslnější aroganci. Nekompromisně bizarní groteska, nadupaná uřvanými dialogy a přehnanými gesty. Náročné sousto pro diváka. "Ach sooo...?" ()
Satansbraten Je jeden z nejbrutálnějších Fassbinderů – bizarní travestie, ostře zakřivená hyperbola, namířená proti mnoha věcem, nejvíce proti kultu geniality a na druhé straně proti slabosti tvůrce. Všudypřítomná chtivost, potřeba i pažravost peněz, neustále (velmi vtipně) přežvykované mnohé sexuální perverze, manipulace lidmi a latentní nacismus v zacházení se slabšími (a masochistické přitakání zneužívaných), groteskně přepísknuté herecké výkony, zničující tempo vyprávění (Kurt Raab!), zatuchlost německého šosáctví (Stefan George), divadelně pojatý scénář – deformovaná kombinace brechtovské morality a anglické konverzačky. Čirá nenávist k hajzlovi uvnitř nás a vynikající, mrazivě zvrhlá zábava! ()
Bizarní, dekadentní, perverzní, odporné, přesto a nebo právě proto mě film nepustil, magnetizoval, držel mne svými drápy a pomalu drtil a vycucával. Brrr.... a teď mi leží v hlavě a ne a ne z ní ven. ()
Aby si byl člověk alespoň trochu jistý, co je to film, pak si musí (občas, ne však příliš často) pustit nějakého Fassbindera. A tato satanská pečínka se servíruje s takovou mnohovrstevnatostí (zřejmě se jedná o sendvič) a v tak strhujícím tempu (asi je to hamburgr), až přechází zrak i sluch. Náboženství, fašismus, mesiáštví, solipsismus, sexualita, l’art pour l’art atd. atd. se tu pojednává nečekaně zábavnou, až komickou formou. Blíže to rozebírat však nemá cenu. Cenu má pár veršů Stefana George, třeba: "Da dein gewitter o donnrer die wolken zerreisse: / Dein sturmwind unheil weht und die vesten erschüttert / Ist da nicht nach klängen zu suchen ein frevles bemühn? (Nechť tvé hromy a blesky mraky roztrhnou / Tvá bouře nese pohromu a zdrtí pevnosti / Není hledání zvuků pouhou svévolí?)"... A asi o tohle nejspíš šlo. ()
Sousto pro satana je také sousto pro diváka. Absurdní příběh o pomateném umělci, kterému se nechce psát a proto zkouší vše okolo, jen ne psát a pracovat. Fetuje, souloží, zabíjí, šílí a stále se mu nechce. Je to takové pomatené, ale po chvíli jsem tuto šílnost akceptoval a výstřelky bral jako normální chování. Uhlazená němčina tyto zvěrstva krásně a básnicky omlouvá. Vše se dá slovy zaobalit. Divadelní přehrávání ještě více tlačí absurdní projevy na okraj. V hlavní roli hraje Kurt Raab a člověka baví jeho výstřelky a slizské pohledy – chvíli vraždí, chvílí se směje a požaduje po jiných nesmysly a oni je bez mrknutí oka plní. Je to křečovité, ale mrská se to zábavně, tak proč to hned zabíjet (vypínat)? Velmi jiný film a já se nemohu dívat stále jen na normální filmy. Chtěl bych se někdy také tak jednoduše rozhodovat a konat, jako hlavní pošuk (hrdina). ()
Absurdně surrealistická hříčka, se několika vynikajícími nápady, jenž bohužel sama sebe tak od poloviny začne vykrádat a opakovat a ke konci už člověk velmi těžko potlačuje zvolání: "Fliege. Langeweile!" ()
Ač připraveno z kvalitních ingrediencí sousto těžce stravitelné nutno zapít tuplákem německého piva a pak minimálně hodinu šaškovat v místnosti plné much a když ani to nepomůže vemte si na sebe tenké letní šaty a procházejte se okolo řeky do čtvrt na pět to by vás mělo zchladit. ()
Ihned po dokoukání jsem jen tak civel do monitoru a hlavou mi okamžitě problesklo "co to kurva bylo?!" ... a tak jsem si říkal, že než to definitivně odsoudím a uvrhnu do vroucích pekel, tak si to nechám uležet v hlavě. A taky, že jsem dobře udělal! Mé první seznámení s Fassbinderem bylo poměrně šokující. Jen v málo filmech jsem viděl tak záměrně křečovité herectví kombinované s totální situační absurditou, ponížením, fašizací, bezohledností, ironíí a vražedným cynismem. Walter Kranz je totální archetyp rádoby geniálního zneuznaného umělce, který si myslí, že být umělcem ho předurčuje a ospravedlňuje k tomu, aby mohl všechny kolem sebe ponižovat, urážet, všem s největší samozřejmostí lhát a s krutostí manipulovat těmi, kteří k němu mají vřelí vztah. Člověka, kterému se pro peníze nehnusí udělat naprosto cokoliv. I přesto, že mi tenhle film zcela uplně nesedl, musím uznat, že režie a herci (Kurt Raab je ďábel) jsou bravurní a vyznění filmu je více než znepokojující. Fassbinder je zajimavý autor a snad budu mít to štěstí vidět další z jeho filmů. Snad budou stravitelnější :o) Šukat mouchy ! ()
90 %... k Pohrobkovu komentáři není moc co dodat - - - snad jen že dvě ženské představitelky (byť jedna jen epizodně) nosí ve filmu obrovské brýle (galerie; tmavé nepočítám). ()
groteskní černý humor, křečovitá satira anebo hysterická provokace? ()
Film, který radikálně změní váš vztah k mouchám, Fliegen ficken! Naprosto dokonalý perverzní nářez nekompromisně dekonstruující mýtus titánského revolučního básníka (neodolatelně odporný Kurt Raab) navzdory krutě nespoutanému humoru zachovává charakteristickou Fassbinderovu poetiku a existenciální hloubku. Doporučeno zejména lidem, kteří si myslí, že Němci nemají smysl pro humor. ()
No vida, pak že se k umělcově roli ve společnosti nedá už nic dodat.... Třeskutej "humor" ()
Když vidim to hodnocení a neuvěřitelné konentáře plné superlativ, napadá mě jen: Do prdele: Intelektuálové! ()
Související novinky
12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri
12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)
Sousto pro satana je v první řadě Fassbinderovou provokativní sebestředností. Satirické dráždění o fungování společnosti útočí s vědomím absurdních souvislostí reality a v opojení poetickou dychtivostí. Invektiva, vykonaná kobercovým náletem sarkastických imperativů, nalézají svůj přednostní cíl především v tvůrčí i osobní sebereflexi samotného Rainera Wernera Fassbindera. Podstata prožitků narušených vnitřních světů brání své právo na život hysterickou extravagancí a narcistním sebevědomím. Vztahy jsou poznamenány hrou o dominanci, finančním i tělesným zneužíváním, sadismem a submisivním požadavkem masochistické rozkoše. Impulsem pohybu je volný pád bez známek přirozeného strachu a bez obavy z místa dopadu, exklusivní pozice si potrpí na veřejné projekce vlastních úchylek a uvolněnost se neomezuje pouze na anomálie a na výstřednosti. Kult osobnosti se drolí pod náporem vlastní zkušenosti i díky niternému rozpadu, z revolucionáře se stává v tvůrčí krizi reakcionář Stefan George a nehodlá se vzdát svého místa na zemi. Neomezeným hrdinou autorova niterného sebestředného dráždění společnosti je Walter Kranz (pozoruhodný Kurt Raab), proslulý revoluční básník, uvyklý na lepší životní standard, kterého se nechce vzdát ani v dlouhodobější fázi tvůrčí prázdnoty. Tento trvalý stav přeje při hledání múzy inspirace extrémním náladám. Nevlastní bratři Thanatos a Éros se vzájemně přou o rozsah moci nad lidským tělem, tančí svá jednotlivá vydírání a z dálky se kochají vyvolanými zázraky moci peněz, která stimuluje sexuální apatit v rozmanitých formách vedení a závislostí. Hlavní ženskou postavou běsu sarkastického básnění je Luise Kranz (zajímavá Helen Vita), starostlivá básníkova manželka, rozlobená pouze z nedostatečného plnění partnerových sexuálních povinností. Ano, vždyť žena je určena k následování muže. Důležitou postavou je Andrée (velmi zajímavá Margit Carstensen), básníkova ochotně submisivní obdivovatelka. Podřizování se je jediným smysluplným životním cílem, post celebrity se ale v přímém kontaktu s realitou rozpouští. Významnou postavou je zde Ernst Kranz (příjemný Volker Spengler), Walterův duševně nevyzrálý bratr. I zde platí zákony dominance a podřízení, byť vlastní krev má též mnohé dovoleno. Výraznou postavou je Lisa (zajímavá Ingrid Caven), dlouhodobá Walterova milenka, která dokáže říci důrazné ne, byť často jen se sebezapřením a vypětím sil. K výraznějším postavám zde patří také Lana von Meyerbeer (příjemná Y Sa Lo s hlasem Elke Aberle), prostitutka, ochotně svolná ke tvůrčí spolupráci s básníkem, sic pokaždé získává nadvládu jen Érotův pud a zkouška materiálu. Z dalších rolí: k Walterovým potřebám přejícně shovívavý Lisin manžel Rolf (Marquard Bohm s hlasem Wolfganga Hesse), sexuální vraždu submisivní ženy vyšetřující policejní inspektor Lauf (Ulli Lommel), extrémně masochistická a zámožná Walterova milenka Irmgard von Witzleben (Katherina Buchhammer), jediný dobrovolný Walterův učeň Urs (Vitus Zeplichal), vystrašení rodiče Waltera (Brigitte Mira a Hannes Kaetner), schovávající se Walterův vydavatel (Alexander Allerson), či spolehlivě výkonná sekretářka Walterova vydavatele Erika (Ellen Eckelmann). Sousto pro satana přetéká sebestředným narcismem filmového režiséra, přesto, a snad právě i proto, je díky tvůrcově niterné sebereflexi a sarkastickému provokování společnosti jednou z jeho nejpůsobivějších filmových prací. Jedinečný to filmový prožitek! () (méně) (více)