Welt am Draht
World on a Wire
Režie:
Rainer Werner FassbinderScénář:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Michael BallhausHudba:
Gottfried HüngsbergHrají:
Klaus Löwitsch, Karl Heinz Vosgerau, Günter Lamprecht, Ulli Lommel, Ivan Desny, Joachim Hansen, Werner Schroeter, Eddie Constantine, Gottfried John (více)Obsahy(1)
Simulacron 1 je nejdůležitějším projektem Institutu pro kybernetiku a výzkum budoucnosti. Elektronické monstrum má dosavadní počítačovou technologii pozvednout o stupeň výš. Bude-li funkční, dokáže předpovídat politické, hospodářské a společenské procesy s takovou přesností, jako by se odehrávaly dnes. Tím je přístroj zajímavý pro dvě strany: pro ty, kdo chtějí zlepšit situaci světa, i pro ty, kdo chtějí získat informační náskok před konkurencí. Vypuká klasický boj o to, kdo se nové zbraně zmocní první, a také se začíná stírat hranice mezi přítomností a budoucností, mezi realitou a virtualitou... (Letní filmová škola)
(více)Recenze (18)
Z tohoto filmu musí srdce každého cinefila zákonitě vyskočit z hrudníku svého nositele, aby pelášilo co mu síly stačí ukrýt se na nejvyšší kopec v okolí, kde se bude následně oddávát chichotání, potlesku a tanci, protože z přemíry radosti bude mít potřebu chovat se jako bláznivě zamilované. Futuristický snímek předběhl svoji dobu o několik světelných let. Fassbinderova režie je fascinujícím gejzírem nápadů a jeho dvorní herec Klaus Löwitsch, který bohužel u jiných režisérů nedostával hlavní role, hraje s úžasnou grácií. Nyní už si musím konečně přečíst Simulacron-3, po zhlédnutí Třináctého patra (1999), které je natočeno podle stejné knihy a evidentně zcela zbytečně a navíc, jsem tuto potřebu neměla, ale Fassbinderova adaptace mne zcela dostala. Musím si ověřit, zda může být i v tomto případě kniha lepší, než film. Příliš tomu nevěřím. Již jen to, jakým způsobem se Fassbinderovi podařilo natočit dialogy, každý je nasnímán jinak, ať již kamera zahájí svůj pohled záběrem na akvárium, nebo v jídelně krouží nad hlavami mužů, případně prohodí díky zrcadlu pravou stranu s levou při rozhovoru Stillera s Evou v chatě. Někdo by mohl namítnout, že těch filmařských kudrlinek použil Fassbinder zbytečně mnoho, rovnou si dovolím oponovat, že natočení každého rozhovoru jiným způsobem považuji za umělecký záměr a jsem z něj unešena. Je to krásné, když mají filmaři nápady, je to úžasné, když nezůstane u jednoho. A jen tak mimochodem, využití tanga jako hudebního doprovodu ke konfrontaci Evy se Stillerem je též geniální kousek. ()
(3,5*) ()
„Nastupte si. Nemáte šanci uniknout...“ Nikdy jsem neviděl Matrix, na nějž teprve pomalu sbírám odvahu. O to raději jsem si po čase zopakoval zážitek z dnes již půl století starého sci-fi snímku na téma virtuální reality, v režii jednoho z progresivních tvůrců evropské (německé) kinematografie minulého století. Nejen rozjezd v prvním dílu se může zdát pomalý, nicméně komorní zpracování si mě získalo svou atmosférou. Fascinovalo mě sledovat výtvarně propracované kulisy futuristického ústavu a dalších interiérů, nápadité uhly kamery během dialogů, z nichž je každý nasnímán odlišně, často s využitím odrazů v zrcadlech a jiných sklech, i s bohatým hudebním doprovodem, v němž se vystřídají nejrůznější hudební styly. ____ Rainer Werner Fassbinder nečekaně po celý film kombinuje futuristickou a retro stylizaci. Netuším, nakolik tím myslel na potenciální diváky v budoucnu, ale právě přidané retro prvky pomáhají k tomu, že svět budoucnosti s telefonními budkami, černobílou televizí či psacího stroje v kanceláři (v budově jinak plné počítačů) tu díky hodně svébytné stylizaci nepůsobí tak úsměvně, jak by se u jiných sci-fi mohlo časem stát. První díl rozehrál napínavou noirovou detektivku v sci-fi kulisách, se stylově pojatými figurkami detektivů a výrazným hlavním protagonistem (Klaus Löwitsch), který začne pátrat nad záhadným zmizením svého kolegy na vlastní pěst. Ve druhém dílu přibývá víc psychologie, zvratů i gradující paranoidní atmosféry v obludné štvanici na člověka s nebezpečnou informací. K hodně povedeným za mě patří akční mysteriózní trojkombinace nástrah: vlčák, chata, strom – a následně může přiznívce žánru potěšit i delší cameo Eddieho Constatina z Alphavillu. Mne tedy potěšily i některé v rámci žánru netradiční scény kabaretního výstupu na obrazovce nebo návštěvy staré bytovky s oprýskanou zdí – přes silně futuristický ráz snímku jakoby tento chvilkový moment nenápadně ukázal, že i v budoucnosti budou vedle moderních staveb, nově vyvinutých technologií či luxusně drahých podniků v nejnovějším stylu existovat snad vždycky i místa, ve kterých jakoby se pokrok zastavil a zůstal v nich mnohem déle otisk starších časů (ať už ten otisk budeme vnímat pozitivně nebo jako zanedbání). [85%] (poprvé viděno v lednu 2019: # Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Na filmu mě nejvíc upoutaly vizuální a zvuková složka, tedy výběr hudebních skladeb i zvuky všeobecně. Užívala jsem si tvary a barvy, při prohlídce institutu, bytů Freda a Evy, restaurací i kaváren. A téma je to ovšem nadčasové, vkrádají se člověku při sledování nejrůznější úvahy o tom, v jaké z realit, že to žijeme. ()
Existence Třináctého patra, amerického sci-fi filmu z roku 1999, který se stejně jako Fassbinderův Svět na drátě inspiroval románem "Simulacron-3", nicméně by měl být o více než 100 minut kratší než komentovaný film, mě nutí se sám sebe ptát, zda si tento film svou monstrózní délku obhájil. Bohužel - se vším svým obdivem, který chovám vůči Fassbinderovým filmům - musím říct, že za mě spíše ne. První díl (dlouhý zhruba hodinu a pětačtyřicet; ostatně stejně jako díl druhý) po celou tu dobu připravuje diváka na pointu, která snad musela být jasná každému, kdo je alespoň minimálně obeznámen se žánrem sci-fi (tedy to není takový twist, jak možná Fassbinder zamýšlel); nadto po seznámení s oběma díly, kdy ty skutečně život obracející události se začnou hlavnímu hrdinovi dít až v druhém díle, na první část pohlížím hlavně jako na jednu z nejdelších a nejúmornějších expozic v dějinách filmu! Nicméně, fikční svět s kterým tento film přichází, je pekelně znepokojivý, a ta možnost, že i my bychom mohli být - však víte! - mě upřímně děsí! A Fassbinder je samozřejmě výborný filmař (inscenátor), i když byl tento jeho film pro mě zatím nejhůř stravitelný, tak mi to minimálně kompenzuje hra se zrcadly, umocňující jeden z leitmotivů snímku, tj. dvojnictví. Chci tím, že říct, že to jak po obsahové, tak formální stránce není tenhle film žádný průšvih, ba naopak, a tak tu čtvrtou hvězdičku "z klobouku" rád vytáhnu. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 70 % ()
V prvním díle jako by se Fassbinder ještě učil. Je tam spousta přeestetizovaných ptákovin, nešikovností a balastu, v nichž ho poznávám. A spousta vtipného. Druhý díl je směrem ke konci překvapivě jiný - je dobře zvládnutý řemeslně, některé momenty střihové skladby jsou dodnes moderní, kamera je rozpoutanější - až to připomínalo Rivetta sedmdesátek. Nebavila mě přejatá hudba. Funguje tu dokonale braková předloha - i na začátku jako barvotisková pitomost, i doby odkaz na melodrama a nakonec vlastně i jako věc, která není nehluboká. Krom Godardova Alphaville a Matrixu mi to připomnělo i Rivettův Duel anebo Merry-Go-Round - s výhradou zcela jiné zápletky. Sedmdesátky-). Úžasný pro mě byl dovětek filmu v zatažené místnosti. To jsem shlédnul 3x. ()
Připomíná to Godardovo Alphaville (zjevně zcela záměrně, Eddie Constantine se objeví v menší roli jako muž v Rolls-Royce), ale je to lepší, o dost. A nejenom to, jsou v tom citelné vlivy Kubricka (i toho Strausse se dočkáme), já osobně jsem si tam našla i Kmen Andromeda, THX 1138 a Tatiho Playtime. Fassbinderovi se podařilo nemožné. Zkombinoval moje oblíbené sci-fi filmy a vytvořil v dobrém smyslu slova velkofilm, beztrikové sci-fi, které působí velmi nadčasově. Nenechte se odradit stopáží, pokud vás to vtáhne, na čas ani nepomyslíte. Knižní předloha: Daniel Galouye - Simulacron-3. ()
Jako poslední film celého roku si vždy snažím nechat něco opravdu velkolepého a zatím jsem (od doby, co to mám jako tradici) neudělal špatný výběr. Ve dvou případech (obojí Wenders - Až na konec světa a V běhu času) jsem dokonce takhle viděl jedny z nejlepších filmů vůbec. Tento rok jsem měl v plánu něco jiného, co jsem nakonec přehodnotil a místo toho si vybral Fassbinderův Svět na drátě, který jsem taky už dlouho odkládal, ale doufal jsem v silný zážitek a uklidňoval se tím, že největší risk jsem měl minulý rok a ten dopadl nad očekávání. Teď už ale ke Světu na drátě - já věděl, co mě čeká, jelikož jsem viděl Matrix i remake Třinácté patro, ale naštěstí mi to film nijak nezkazilo. Sice mi přijde zbytečně dlouhý a chvíli mi trvalo, než jsem se do něj plně dostal, ale povedlo se mi to a tak jsem z toho měl zážitek vlastně stejně silný, jako z Třináctého patra. Ono je to taky tím, že celý námět točící se okolo vývojářů falešného světa, kteří jsou možná taky ve falešném světě, je dostatečně nosný i v takto rozsáhlé podobě a když se k tomu přidá Fassbinderova dokonalá kompozice záběrů a posedlost barevným laděním a synchronií, je na to radost pohledět. I na práci se zrcadly či umisťováním postav v záběrech, vše je to krásně a chytře promyšlené. Vlastně bych ani neřekl, navzdory 4:3 formátu, že to je televizní film, vzhledem k tomu, jak profesionálně to bylo natočené. Druhý díl mi sedl víc než první, jelikož byl více o otázkách, jestli nejsme jen simulace, jestli bychom to měli vědět a jaké následky by to mělo, kdybychom to věděli. Fassbinder to filozofování umí dobře podat i zasadit do celku a ačkoli s ním mám převážně dobré zkušenosti, nečekal jsem, že by to zvládl až tak. A hlavně jsem nečekal, že to zakončí takhle, takže i samotný závěr mě dost potěšil. Takže i přes přehnanou délku jsem si jako poslední film roku opět vybral víc než dobře, konečně jsem viděl Svět na drátě, na který jsem se chystal už asi tři roky a já se opravdu budu muset na Fassbinderovu tvorbu více vrhnout, protože mi sedí stále víc a víc. A ani bych neřekl, že by Svět na drátě nějak zestárl, naopak se mi jeho vizuál zamlouval. 4* ()
Svět na drátě je atmosférické vědeckofantastické filmové dílo s povedenou paranoidní náladou. Rainer Werner Fassbinder vyznával filmařskou hravost, proto není překvapivý občasný nález filmových odkazů a stop, pilní hledači budou pět chválu. Nejčastěji tak sledování struktur Světa na drátě, filmové adaptace románu Daniela F. Galouyeho, bude připomínat téměř o třicet let pozdější Matrix. Dobrodružné napětí, obrazová dychtivost, dokonalé znejistění obvyklé reality i času a schizofrenní stopy niterné úzkosti v celém pásmu nálady jsou účinnými prostředky k intenzívnímu přenosu této žánrové filmové zábavy. Hrdinou zásadního vědeckofantastického dobrodružství života je Fred Stiller (velmi zajímavý Klaus Löwitsch), se samým stvořitelem efektní počítačové simulace spolupracující a po stvořitelově smrti taktéž její nově jmenovaný technický ředitel. Nečekaná smrt jeho předchůdce vyvolává mnoho otázek, jistota se vzdala posledního zbytku síly stability a skutečnost je překryta zoufalým výkřikem odrazu zdání života. Hlavní ženskou postavou je zde Eva Vollmer (příjemná Mascha Rabben), dcera Fredova předchůdce a spolupracovníka. Spojení odlišných dimenzí života stále zastávají víru v romantické ideály. Výraznou postavou je Gloria Fromm (zajímavá Barbara Valentin), Fredova zaskakující a atraktivní sekretářka. Dohled se zaplétá s tělesnou přitažlivostí a postaví se do mírného odporu k oficiální ideologii. Důležitou postavou příběhu je Herbert Siskins (příjemný Karl Heinz Vosgerau), šéf Ústavu kybernetiky a budoucího výzkumu. Brzké spuštění provozu počítačové simulace je prvotním cílem, záhadám navzdory. K výraznějším postavám patří Franz Hahn (zajímavý Wolfgang Schenck), psycholog Ústavu a Fredův blízký a k jeho pochybnostem nedůvěřivý kamarád. A patří k nim také počítačový technik Fritz Walfang (příjemný Günter Lamprecht), spolehlivý pracovník Ústavu při programování simulace. Z dalších rolí: nepříjemně zvídavý novinář Rupp (Ulli Lommel), hlavní stvořitel simulace profesor Henry Vollmer (Adrian Hoven), zmizelý šéf ostrahy Günther Lause (Ivan Desny), nezmizelý šéf ostrahy Hans Edelkern (Joachim Hansen), nově přísnější dozor nad plynulostí spuštění Mark Holm (Kurt Raab), ochořelá zkušená Fredova sekretářka Maya Schmidt-Gentne (Margit Carstensen), či po realitě toužící Einstein (Gottfried John). Svět na drátě je filmovou zábavou vědeckofantastického žánru. Nestabilní rozpad reality je existenciální rozpolceností moderního člověka, atmosféra napětí je vskutku předností filmu. Příjemně tekoucí to zábava. ()
(LFŠ 2010) S obdivem zírám, jaký v Německu v sedmdesátých vznikl vychytaný předchůdce Matrixů, Třináctých pater, Smrtihlavů a jiných hrátek s realitami. Tempo je trošičku vleklé, ale o to víc vás pohltí a obklopí podezřelá a nepříjemně neopravdová atmosféra reality hlavního hrdiny. ()
Zaujímavý film s témou, ktorá možno občas napadne nejedného z nás. Je ten náš život skutočný, alebo je to len projekcia? Nezdieľam až také nadšenie ako Snorlax, no so všetkým čo vo svojej recenzii napísala, súhlasím. 3,5 *. ()
Vytecne osobita adaptace romanu Simulacron-3. I pozdeji natoceny (a nepravem lehce zapomenuty) film Trinacte patro podle stejne predlohy dopadl velmi dobre, ale Fassbinder vykreslil atmosferu filmarsky naprosto dotazenym zpusobem. Vyprava a kamera jsou bez chyby, priznivcum 70. let polezou oci z dulku. A ta odtazite stihomamiva atmosfera! (V roce 2010 nastesti probehlo dukladne restaurovani pro vydani na BD, vice takovych pocinu). ()
Taky mám ten pocit. ()
Shlédnuto na jeden zátah. Ne, že bych se vyloženě nudil, ale přeci jen druhá polovina druhé části byla už docela úmorná a i když působila akčněji, mnohem více jsem si užil "kecací" první část. Velmi osvěžujícím prvkem během vskutku gigantické stopáže byly hravé kamerové finesy, různé neotřelé úhly či odrazy v zrcadlech a také zajímavý futuristicky až chladně odtažitý vizuál. Celkově jsem z tohoto sci-fi nadšený vyloženě nebyl, ale zajímavost se mu rozhodně nedá upřít. ()
Inžinier-kybernetik sa podieľa na programovaní simulácie reality zaplnenej virtuálnymi entitami, slúžiacej na politické a hospodárske prognózy. Pribúdajúce nehody a náhody okolo neho ho donútia pochybovať o tom, čo je simulácia a čo realita. Veľakrát použitý nápad, ktorý aspoň pre mňa vždy lepšie fungoval v literárnej ako vo filmovej podobe. A "Svet na drôte" je toho ukážkovým príkladom, paranoidná atmosféra príbehu mi pripomenula Philipa K. Dicka a miestami Stanislawa Lema, filmársky mi zase pestrofarebne futuristický plastovo-kovový dizajn evokoval Kubricka, výlety do virtuálneho sveta zase medzivojnovú Európu a keďže sa jedná o 50 rokov starú adaptáciu 60 ročnej knižnej predlohy, počítače sú sálové a telefonuje sa z búdky. Veľa scén je vypiplaných s dôrazmi na detaily a je radosť ich sledovať, príbeh samotný sa ale príliš vlečie a triapolhodinové prepracovávanie sa k pointe, ktorá je jasná už po pár desiatkach minútach až taká zábava nie je. Ale na doplnenie si filmového vzdelania môže byť. (pozreté v rámci Virtuálneho retro kina Willyho Kufalta) ()
Myslíte si, že Matrix byl originální? Kdepak, všechno už tu jednou bylo. I s rotující kamerou! ()
Témy nastolené týmto filmom museli byť pre širokú verejnosť proste “mind-blowing“, keďže hlavný technický problém tej doby bolo či si nahrať piatočné vystúpenie Goťáka v opere NDR na VCR alebo Betamax. V dobe Facebooku a už updjtovanych zdrojov ako Matrix vieme, že Rainer bol svojou víziou totálne mimo mísu, za tri a pol hodiny strávených v Nemecku budúcnosti som nevidel jedinú kung-fu bitku alebo moslima a Blinde je tu absolútne neznámy pojem...teda už tušíme, že s týmto materiálom po 30 rokoch dieru do sveta neurobí. Ale úplne vážne, zaoberať sa virtuálnymi svetmi a umelými inteligenciami v 60. rokoch, a následne toto preniesť na plátno v rokoch 70tych chcelo veľké gule a veľké mozgy a sluší sa aspoň teda uznať pánov za ich snahy. Myšlienková základňa filmu je spracovaná výborne a je aktuálna aj dnes, dať to do ruky takému Elimu Rothovi tak vám z toho vyseká 90 minútový slasher par excellence, problém je s tým, že pre mňa (a tým pádom asi 90% ľudí) je film dnes už nepozerateľný vďaka neexistujúcej dramaturgii. Je síce štandard, že sa nás podobné filmy snažia držať v šachu a podhadzovať nám prázdne, mätúce stopy aspoň do polovice príbehu, ale pri 200 minútovej stopáži je to fakt na pecku na solar. 100 minút sledovať škaredé Nemky a zmätených Nemcov je trochu priveľa....Ak vás teda pointa filmu nenapadne okolo 7mej minúty...holt 30 rokov spraví s diváckym očakávaním svoje. Dobrý film má zub času otupiť a nie sa ním nechať ohlodať, stačí pozrieť na http://www.csfd.cz/film/20008-motylek/ alebo http://www.csfd.cz/film/5910-hodny-zly-a-osklivy/ , filmy ktoré ešte dnes vyrazia dych. Dokonca aj http://www.csfd.cz/film/5393-2001-vesmirna-odysea/ pri ktorom som 3x zaspal sa mi pozeral jednoduchšie. Je síce fajn, že režisér má technickú stránku pevne v ruke, ale ak by som mal vidieť ešte jeden kruhový objazd kamery alebo “tajomný nájazd“ na postavu, ukrytú niekde v obraze na konci každej druhej scény, tak sa stanem obeťou prvej dobrovoľnej samovraždy udusením zvratkami. Po 3 a pol hodinách sledovania konverzácií postáv, z ktorej aspoň jednu vždy vidíme v odraze striebornej misy, či iného blyšťavého predmetu, mi už automaticky zapadával jazyk keď som na plátne zbadal zrkadlo. A to nehovorím o "okružných jazdách", kde sa kamera len vykrúca dookola po miestnosti počas siahodlhých dialógov hľadajúc uhol, ktorý prispeje k epilepsii diváka ešte o trošku viac ako ten predošlí. Je to všetko strašné príma a verím, že kameraman mal z práce s logaritmickým pravítkom na učňovke v Dusseldorfe 1ku, ale v živote ma ešte kamera nerušila tak ako tu. Rád sa považujem za človeka, čo si je schopný aspoň na základnej úrovni užiť technickú stránku veci, rovnako mám napozeraného Terrence Malicka, čiže 3 hodinové bezdejové slátaniny mi nerobia problém, avšak tento film som pobrať nedokázal. Jedným z mínusov sú absolútne ohavné ženy a fakt, že hlavná samica filmu vyzerá, že v mládí vyhrávala prebory v hode guľou tomu moc nepomáha. Čo je celkom zaujímavé, ak sa pozrieme na pánov Nemcov, ktorých xichty by som hneď bral do reklamy na Head & Shoulders. Ak to mám zhrnúť, Welt am Draht je dnes už len pekná pripomienka na odvážne hlavy doby minulej, a varovný prst “umelcom“, ktorí si myslia, že 3 hodinové beztrikové “nudné“ sci-fi je nejaká novinka. Ak však chcete s kamarátmi vo flanelových košeliach a okulároch s centimetrovými obrúčkami viesť hlboké debaty o podstate vesmíru nad šálkou instagramu tak smelo do toho, máte vyhraté. () (méně) (více)