The Queen's Gambit
Režie:
Scott FrankScénář:
Scott FrankKamera:
Steven MeizlerHudba:
Carlos Rafael RiveraHrají:
Anya Taylor-Joy, Marielle Heller, Harry Melling, Bill Camp, Thomas Brodie-Sangster, Moses Ingram, Marcin Dorociński, Isla Johnston, Chloe Pirrie (více)VOD (1)
Epizody(7)
Obsahy(1)
V 50. letech v sobě mladá dívka ze sirotčince objeví mimořádný šachový talent. Její překvapivou cestu ke slávě ale komplikuje boj se závislostí. (Netflix)
Videa (2)
Recenze (615)
Další z povedených netflixovských flicků, který je řemeslným zpracováním, dobovým feelingem a zaměřením se na detailní studii silné hlavní hrdinky ve světě mužů náramně podobný The Crown. Jen méně rozsáhlý a namísto politiky se řeší téměř výhradně šachy. A podobně jako Koruna je primárně o životě státníka, je i Gambit natočený tak, že skalní fandové nosného tématu - šachu - si přijdou na své, ale nudit se nebudou ani mainstreamovější diváci, kteří potřebují i klasickou, emocionální rovinu zápletky, aby je to bavilo. Tenhle seriál má téměř vše. Občas zamrzí okatě odfláklá výprava a triky, ale udělat retro s omezeným rozpočtem není žádná sranda, takže se to dá přehlédnout. Parádní "záporák" Borgov a Anya Taylor-Joy exceluje jako ještě nikdy předtím. ()
Tuhle sérii lze definovat jedině kultovní hláskou ze 'Shawshank Redemption': "Šachy jsou hra králů." "Jo, a pro mě zasraná záhada." - přičtěte si k tomu Aniččin šibalský kukuč a sekundujícího flegmatika Duddleyho a máte zaděláno na solidní retro atrakci - jenže právě proto že levá mozková hemisféra a logické uvažování u mě nejsou adekvátně provozuschopné k tomu abych pochopil herní princip týhle perský deskovky, nedokázal jsem si děj náležitě užít. Jde převážně o standardní seriálovou rutinu s mnohdy až papundeklovou formou, takže za mě lehkej nadprůměr.... // VERDIKT: 7,3 emancipovaných šachistek z 10 // ()
Hm, hm, vidím, že náš největší zdejší expert ve skákání proti zdi a velevážený pedagog FAMÚ (Facebukake Akademie Masturbačních Úchylek) je i největším expertem v leštění pěšců v zatuchlém pokojíčku. Nepochybuji, že mistrovský zvládá i další „mentální sporty“ a dozajista dokáže vyhonit nejmíň tak tři minuty pod par. To já vám povím skutečný příběh. Začalo to v mých čtyřech letech, kdy mě můj dědek z matčiny strany, sice už téměř senilní, s posledními dvěma zuby v držce, avšak s nějakými osmi tisíci nadrcenými partiemi pořád v palici, mlátil u šachovnice srolovanými novinami po hlavě se slovy „Dej ty paprče z teho krala, bo ti fak jednu jebnu“. Nebo „Kolikrat ti mam, kurwa, řykať, že kuň tahně enem do el! Něviš, co je el, neboco???!!!“. Načež po mém pravdivém a nesmělém „Ne“ následoval další výprask tiskovinami v závěsu s prskavou filipikou „Ze mě si, kurwa, standu robiť něbuděš!“ A po takovýchto ultimativních lekcích „Šachuj nebo se nech umlátit!“ jsem se raději do roka naučil číst a do dvou let zvládal tu figurální prudu natolik, že mě pak půlku základky vozili jako cvičenou opici po různých turnajích. Tam mě vždycky posadili naproti nějakému škaredému, vycukanému a bezesporu pravidelně šikanovanému psychorovi, který mě s obsedantní kompulzivitou kradmě sjížděl opravdu děsivým LMD pohledem a když prohrál, zafuněl, až mu z rypáku vyjel sopel, hystericky praštil do stolku a podivně klátivým během se beze slova oddementil kamsi do zákulisí dýchat do sáčku nebo se vztekle zahryznout do pryžové hadice. Narazil jsem třeba i na jednoho, co se při matu pochcal. Prý to dokonce bylo nějaké neporazitelné zázračné dítě. Paxem ale někdy kolem třináctého roku zjistil, že jsem celkem pohledný, sociálně bez problému zapadnu kamkoliv a netrpím OCD, autismem, aspergrem ani jinou pervazivní nebo dezintegrační poruchou, jejichž záchvaty bych potřeboval tlumit nutkavým přesouváním pinčlíků po startovním praporku. Také jsem tenkrát přišel na to, že je daleko zábavnější nutit pokládat atraktivní prsatice místo nehezkých uhrovitých ufonů, strkat střelce do štěrbin než do gambitů, tlačit do defenzivy výhradně královny večírků a držet je pak místo strategicky rozmístěnými figurkami v šachu pérem, tudíž jsem se jim na tu hru asociálních králů zvysoka vysral. A ano! Anička Krejčí-Radostná je seksy! S igelitkou z Billy přes hlavu. Bez ní, navíc do obludnosti dotažená odporným mikádem, je odpudivější než cigánské hračky a chybí ji na obou stranách fretčího xichtu asi tak cenťák, aby měla oči na spáncích. Ale to je také pro tyhle kvasimódovité autistické nešuky úsměvně příznačné a vlastně i zcela přirozené, že s gustem masturbují nad mutantdívkami z Fekálboye a ze sklepních lig. Nicméně herečka je to naprosto VY-NI-KA-JÍ-CÍ a tu asociální psychoškvíru vystřihla tak skvostně, až by jeden klidně věřil, že je autistka i ve skutečnosti a má nějaké to ELO i mimo vinyl. Navíc je Frank naprostý génius a uplácal pro Netflus až nevhodně dokonalý a komplexní seroš, nejen zajímavý, dramaticky přikovávající a šachově strhující, ale hlavně se všemi těmi perfektně napsanými a typově úžasně obsazenými šacholabily, nacidozorci a patochovanci ze sirotčinců, stereotypním předměstským životem otrávenými ochlasthospodyňkami, jakož i s detailně vyňuňanou šedesátkovou retrovýpravou. Nadstandardní povyražení! () (méně) (více)
Ačkoliv se mi to ve výsledku docela líbilo (a tak, jako jsem brečela, když našla zeď z výstřižků ve sklepě, jsem už u popkultury nebrečela dlouho), tak mě The Queen's Gambit stejně spíš jenom utvrdil v přesvědčení, že vlastně nemám moc ráda seriály. Bývá v nich tolik místa na věci, které ve výsledku nic neznamenají... A musím se povrchně přiznat, že pokud v nich nehrají moji oblíbení herci, tak mám často problém vůbec udržet pozornost. Tady mě nejvíc zajímal vztah s maminkami a některé to pozlátko kolem na mě docela fungovalo, ale něco tedy vůbec. Byla jsem velmi ráda, že se na konci vrátila kamarádka z dětství, aby dala věcem trochu zdravé ženské perspektivy. Zajímavě mírně netradiční charakter hlavní hrdinky, zda by to mohlo být tím, že knižní předloha je poměrně "stará". Protože ano, děti, knížka z roku 1983 už je dneska skoro čtyřicetiletá. Všechno se mění a pomíjí. I já už mám na hlavě stříbrné vlasy. Copak asi udělám dál. Každopádně Anya Taylor-Joy nalíčená podle Marisky Veres, krása. A ještě péesko, za nejlepšího soupeře jsem považovala toho dětského ruského šachistu. ()
Šachy miluji. Jedná se o duševní sport, který rozvíjí myšlení, paměť, fantazii, přesnost či vůli. Tato hra mi zásadním způsobem napomohla k tomu, abych se stal zdejším hororovým expertem. V mládí jsem byl dokonce šachovým mistrem a právě Dámským gambitem jsem každou partii zahajoval. Je fantastické, že roli Beth Harmon ztvárnila zrovna Anya Taylor-Joy, jednoznačně nejpůvabnější, nejcharismatičtější a nejlepší herečka současnosti, která opět dostála svým mimořádným kvalitám a v minisérii The Queen's Gambit doslova exceluje. Vydařená adaptace, která těží z interesantního a inspirativního příběhu o šachové "Lisbeth Salander". Bez hluchých míst, velmi chytře napsané (včetně práce s metaforickou rovinou) a gradující do strhující koncovky. Uděluji čtyři silnější hvězdy. ()
Galerie (180)
Zajímavosti (27)
- Píseň „Venus“, na níž tančí Beth (Anya Taylor-Joy) v průběhu svého alkoholového opojení, byla vydána v roce 1969. V seriálu se ale tou dobou nacházíme teprve v roce 1968. (oli009)
- Natáčení probíhalo v Berlíně a v kanadském městě Cambridge. (oli009)
- Když matka pošle Beth (Anya Taylor-Joy) do obchodu pro tři balíčky cigaret, prodavač ji dá jen jeden, ale domů donese všechny tři. (Guilemot)
Související novinky
Soudní spor šachistky s Netflixem pokračuje
Minisérie Dámský gambit se stala jedním z největších hitů Netflixu, zvedla zájem o šachy a představila světu inspirativní postavu geniální mladé šachistky. Příběh s jasným feministickým laděním se… (více)
Netflix ovládl seriálové Emmy 2021
Netflix všude, kam se jen rozhlédneš. Tak zhruba tak nějak to letos vypadalo na předávání slavnostních cen Emmy 2021. Oproti loňskému komornímu přenosu bez živé účasti publika se letošní ročník… (více)
Nadějná mladá žena vyhrála ceny AACTA
Včera proběhl 10. ročník předávání Mezinárodních cen AACTA, které uděluje Australská akademie filmových a televizních umění. Snaží se tak ocenit význačné tvůrce a jejich díla z uplynulého roku, bez… (více)
Byly uděleny Zlaté glóby
V noci z neděle na pondělí proběhl 78. ročník udílení cen Zlatý glóbus a celý ceremoniál se z důvodu pandemie odehrával ve velmi úsporném duchu s minimem přítomných diváků a ze dvou lokací najednou.… (více)
Reklama