Stopař

Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film (29.06.2004)

Sympatický dobrodružný příběh ze střídmě filmařské země, jakou je Norsko, který zaujme ani ne tak jednoduchým příběhem o pomstě, jako svou autentičností a exteriéry v čele s mrazivě nádhernou norskou přírodou, při jejíž sledování se i divákovi, zachumlaném pod dekou v teple rodinného krbu, zadírá zima pod nehty. A poklona také lidem od castingu, kteří pro představitele nepřátelského kmene našli opravdu dokonalé divoké ksichty. (25.01.2006)

Výrazově neobyčejně úsporný a skromný film, který sámskou legendu líčí s mrazivou věcností a tlumenou emotivitou. Díky tomu je Gaupova verze mýtu srozumitelná, plná přirozeného života a zajímavých momentů spíše národopisného než filmového charakteru. Čistý a nenápadný severský epos o pomstě a rituální jednotě člověka a světa. (10.02.2011)

Tenhle film by neměl uniknou vaší pozornost už jenom kvůli tomu, jak málo filmů Norové natáčejí. A ty 3 hvězdičky jsou lepší tři. Jeden člen kmenu Čudes má tak hrozivou tvář a oči, že by mohl z fleku hrát v hororech. (10.03.2005)

Mezi Saamy se tento příběh předává z generace na generaci už téměř 1000 let..... Když vám vyvraždí rodinu, je jedno jestli jste Japonec nebo Laponec. Touha po pomstě je na rozdíl od způsobu jak jí dosáhnout všude stejná. Film z prostředí jaké známe z pravěku, noci jsou stále chladnější a tmavší, lidí pomálu, a když je 15 minut do konce, nechápu chlapce, jehož neomlouvá ani to, že je jeho mysl zastřena myšlenkami na pomstu. Všechno skončí samozřejmě tak, aby film mohl být nominován na Oskara, ale tam uvnitř mě hlodá ono ale…. Každopádně je to film, jaký jen tak někdy a někde neuvidíte! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět novodobé Lovce mamutů. 2.) Připravujete se v ZOO vyzvat na souboj medvěda. 3.) Zjistím, co má R.Hood společného s Laponci. 4.) Hledám netradiční jméno pro svého potomka. 5.) ALE HLAVNĚ – mám rád příběhy o pomstě! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (21.06.2010)

Kdybych neviděla Stopaře, nevím ani náhodou nic o nějakém kmenu Čudů a už vůbec ne o žádné legendě, či mýtech, které se k nim vážou. Tady se jednalo podle toho, co jsem si přečetla na Wiki o finské, karelské nebo ruské lupiče. Byl to příběh tak trochu ojedinělý svým mysteriózním nádechem. Bude vám zima z toho obrovského množství sněhu a mrazu, kde byl slyšet zcela zřetelně ten skřípot nohou lidí, kteří po něm chodili. Budete se bát při pohledu na jakéhokoliv Čuda, který se tam objeví a budete s úžasem v očích vzdychat nad nádhernou norskou krajinou, ovšem v teple svého domova. A závěrečné finále vás nerozběsní, protože je to přece legenda a v nich je možné téměř cokoliv. Nechtěla bych v té době a na tomhle místě žít ani náhodou, ale jsem ráda, že jsem se alespoň na chvíli mohla ponořit do minulosti a života takových lidí, jako byli třeba hezoučká Sahve a odvážný Aiigin. Přemýšlím do čeho všeho bych musela být zabalená já při natáčení takového filmu, muselo to být docela náročné. Klobouk dolů před celým filmovým štábem a všemi herci, kteří na takové klima přece jen nejsou zvyklí. (11.01.2017)

Náhodou jsem na to narazil při hledání filmu Stopař s Rutgerem Hauerem a vzpomněl jsem si, že jsem tohle vlastně viděl taky. Já nenávidim zimu a tenhle film na mě působil úplně mega depresivně. Prostě film, kde celou dobu vidíte jenom sníh, led, eskymáky a sněhuláky, se mi nemůže líbit už z principu. Jo a navíc si tam při nějakym rituálu flušou do xichtu a pak si tady někdo bude stěžovat, že Klub sráčů je nechutnej. (20.11.2006)

Průměrnej Pathfinder s Karl Urbanem rozhodně nezapře, že má základy v tomhle filmu, ale Ofelas je daleko realističtější, drsnější a celkově lepší, jenže bohužel, i když vůdce čudů je drsnej téměř jako Wes Studi a i když jsou souboje realisticky pojatý, tak tak to prostě působí trochu plytce, přišlo mi, že na úkor realistickýho ztvárnění zapadly nájezdy čudů do nezáživnýho průmeru, krom toho i závěr je hodně urychlenej (11.10.2008)

Drsný dobrodružný snímek, vlastně starodávná eskymácká legenda. Je velmi naturalistitcký a při pohledech do očí mužů z kmene Čudas (zvláště jejich veliteli) běhá mráz po zádech. Příběh je sice dosti jednoduchý, ale nic nebrání tomu, abych jej mohl doporučit. 75%. (11.03.2007)

V Praze samozřejmě taky hrajeme. Severská filmová zima 2011. (07.02.2011)

(česky: Stopař). Stopař vypráví drsný příběh z drsných časů, legendu kmene Saanů (laponců) starou tisíce let. Je to někdy krutá podívaná, ale ne zbytečně a přehnaně. Atmosféra filmu mi připoměla Holdstockovy knihy. Vyniká především svou naturalističností. Mladý muž po té,co byl jeho kmen zničen bandou zabijáků se přidá ke kmeni novému. Nechce na minulost zapomenout a hledá pomstu, ikdyž ostatní chtějí spíše uchránit své životy tím, že ustoupí. Na závěr si počkejte sami. A plyne z filmu nějaké poučení? Asi to, že každý musí někam patřit. A taky se dozvíte, jak v horách přelstít zabijáky. (17.06.2004)

Sámská neboli laponská legenda z mrazivého severu, která zahřeje duši nejednoho diváka. Tlupa Čudů jsou zloduši jak vyšití. Hlavní hrdina Aigin je vcelku sympatický, i když v boji proti Čudům se musí ještě něco naučit. Silný příběh z dávných dob, v krasné ledové krajině, je podbarven sámskou domorodou podmanivou hudbou. (31.03.2016)

Jednoduchý, dobrodružný príbeh o pomste, no bohatý na vizuálne i duševné potešenie. S jednotlivými charaktermi postáv je tu narábané tak rozumne a precízne, že by snímok kľudne mohol dostať nálepku psychologický. Podstatne to vylepšilo celkovú atmosféru, ktorej dopomohla aj výborná réžia s dôrazom na detaily a so zaujímavými mytologickými prvkami. No a samozrejme do toho prenádherná príroda, ale tak nádherná, že ma prechádzal zrak, krása. Na príjemný filmový večer viac nie je treba. 80/100 (07.02.2017)

Příběh je možná trošku jednodušší, ale to ostatní nemá skoro žádnou chybu. V první řadě je to nádherná, severská krajina, u níž jsem se tedy opravdu okem pokochal a poté také fakt, že osazenstvo tohoto příběhu o krvavé pomstě, na mě působilo po celou dobu trvání velmi věrohodně. Byli to prostě takový "krasavci", jací se možná v těchto končinách tehdy opravdu vyskytovali a teď mám na mysli hlavně loupeživou bandu Čudů, tam byl vyloženě jeden dobrák, vedle druhého! Nad úplným koncem jsem přivřel jedno oko a napálím s čistým svědomím za čtyři, protože hlavně co se týče nelítostné, mrazivé přírody, hezčí film už jsem dlouho neviděl. (30.06.2014)

,,Žiadny človek sa nemôže odtrhnúť od celku." Legendicko-dobrodružný film zo zasnežených nórskych exteriérov, ktorý je okrem iného aj ukážkou stredovekého života a ľudových tradicií "stopárov" v severských krajinách. Malé pochybnosti, či malo zmysel dívať sa na takýto drsný film plný krvavých mrtvôl a surových bitiek, úspešne vyvážilo silné vyvrcholenie so záverečným posolstvom hrdinskej obetavosti. Mrazivá atmosféra, pravidelné stupňovanie napätia a doslova autentické stvárnenie hrôzostrašného kmeňa Čudov, ktorí sa divákom určite tak skoro z pamäte nevytratia. 90% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (09.03.2018)

Příjemný norský snímek, taková dobrodružná akčňána o pomstě, z blíže neurčené doby. Život místních je vykreslen až skoro s folklórní výpravností - ne teda až s takovou jako třeba v Mollbergově opusu Země je hříšná píseň, ale i tak víc než precizně. Samotný děj je celkem dost jednoduchý, což vůbec není na škodu spíš naopak. Čudové jsou dobře zahraní chladnokrevní zabijáci, ústřední postavy zase v pohodě sympaťáci (Sahve je pohodářka :-) ). Kapitola sama o sobě jsou záběry severských krajin a přírody - úchvatná věc. Včetně celkem fajn atmosféry, ve které se místy blesknou až trochu ambientní momenty. Fajn snímek, potěší. A viděl jsem sobího býka, je to sympaťák na entou, heč :-) (20.02.2011)

Ani nevím, kde jsem k tomu filmu přišel, ale o to víc jsem byl z výsledné podoby překvapený. Příběh pomsty v neobvyklém zpracování. (10.08.2014)

Vybavilo se mi, že už jsem kdysi viděl. Nemohu říci, že jsem odvázán z kmene Čudů jako někteří zde v komentářích. Jednání onoho kluka mi připadlo značně riskantní a na hraně. Ano, laponština je zajímavý jazyk, ano, prostředí pravděpodobně za polárním kruhem, je více než zajímavé. Ale připadne mi, že se filmařina od té doby posunula o kousek dál. Proto jen 3*. (01.10.2015)

Zvláštní film ,který je naturalisticky drsný, takže se v něm zabíjejí a házejí pod led ženy i děti, kde zcela nehollywoodsky ti, kteří chtějí bránit vesnici, umřou úplně zbytečně atd. Ale na druhou stranu je mystický, ano, obsahuje mystické prvky, a dokonce jde nakonec - přes zdánlivou jednoduchost děj - i o podobenství o věcech, které nejsou vidět, a přesto existují (ostatně scéna rozhovoru Rastiho s mladíkem večer ve stanu je pro mne vrcholem celého filmu), a o soudržnosti nejen věcí, ale i lidí (jeden bez druhého nejsme nic, každý náš čin ovlivňuje životy druhých). Plus je v tom hodně národopisných prvků, ale tak nějak ústrojně do děje zapojených, takže nevyzní až tak přeplácaně jako ve Stínech zapomenutých předků, dokonce v jednu chvíli (v sauně) s sebou nesou podvědomý pocit blížícího se zla. (31.08.2023)

Líčka jako jablíčka, že by i Marfuška záviděla a jakby ne, když lyžovačka a saunování bylo na denním pořádku a panenská příroda vůkol produkovala kvanta zdravého kyslíku. Hlad zahnala medvědina či jiná domácí bio zabíjačka, oproštěna éček i atb. Život bez stresu ve veselé lidské pospolitosti, jak už ji my civilizované, schvácené trosky sotva známe. Být Laponcem v dobách dřívějších znamenalo vlastně hotovou idylku. Pominu-li těch padesát pod nulou nebo nájezdy krvežíznivých Čudů... (26.03.2013)