Nude... si muore

• Neoprávněně opomíjený thriller, který v mnoha ohledech předběhl svým uzpůsobením moderní „italské slashery“, a to do té míry, že jej lze považovat za již plnokrevné giallo rozvádějící výrazové prostředky raných předchůdců, ať už vzpomeneme na La lama nel corpo (1966), Il dolce corpo di Deborah (1968) či Sei donne per l'assassino (1964) průkopníka Maria Bavy. A byl to právě Bava, který se na předprodukci filmu Nude... si muore podílel, navzdory tomu, že o míře jeho otisku lze kvůli brzkému opuštění výroby pouze spekulovat. Řadou motivů dá naopak tento thriller režiséra Antonia Margheritiho vzpomenout na pozdější výkladní skříň gialli filmů – možná až přespříliš skloňovaného – Daria Argenta, v čele se Suspirií  (1977) či Phenomenou (1985). Záhy nadužívaným hororovým námětem z dívčího internátu thriller předstihnul i takové matadory, k jakým patřil Narciso Ibáñez Serrador (La Residencia, 1969). Od prvních minut snímek předjímá a zhušťuje dekorativní estetiku giallo éry 70. let do fetišistického diadému; od barevného bodového svícení utkvělého v lesku zrcadel přes šmíráckou kameru z pohledu první osoby, členitou architekturu až po groovy hudební skladby – mezi tím vším se plíží fantom v kožených rukavicích, jehož počínání dostředivě ohýbá vypravěčský sloh do té správně překombinované paranoie. (Blazena)