Everest, the Hard Way
Obsahy(1)
Dá sa najťažšia cesta na Mount Everest vyliezť alpským štýlom? Jej autor, najznámejší britský horolezec Chris Bonington, sa vyjadril, že je to nemožné. Ale pre štyroch slovenských horolezcov je to výzva. V roku 1988 nastupujú do juhozápadnej steny Mount Everestu, z ktorej niet návratu... (K2studio)
Videa (1)
Recenze (26)
Krásny, ale tragický dokument o ceste bez návratu. Ako človek, ktorý vyrastal pod Tatrami som žasol nad dychberúcimi zábermi Everestu. Chápem, že je ťažké niekomu vysvetliť, prečo sa niekto dobrovoľne vyberie na najťažšiu cestu najvyššej hory sveta a ešte bez kyslíku a ľudí, ktorí sa pre to dobrovoľne rozhodnú obdivujem. Dokument po mne po dopozeraní zanechal zmes obdivu a beznádeje. Bolo mi ľúto štvorice hlavných hrdinov aj Ivana Fialu a neviem si ani predstaviť, čo musel zažívať po skončení expedície. ()
Najťažšia cesta a najsmutnejší Barabášov film. Dokázal však natočiť film o 30 rokov starej tragicky končiacej výprave takmer len s pomocou hovoriacich hláv a dvoch priamych účastníkov. Napriek tomu je to napínavé, dramatické a dojímavé. Ivan Fiala možno potreboval tento film viac ako Pavol Barabáš, aby zo seba dostal to, čo ho ťažilo po celý život, a nikdy neprestalo. ()
Že jsem u sledování usnula už není žádná novinka. Slabé 4* se ale nebojím dát, protože mi přítel dost slušně tuto tragickou událost převyprávěl. Kousky dokumentu jsem ale viděla a velitele expedice mi bylo extrémně líto. Vypadal jako milý pán, kterého i po tolika letech sžírá vina a lítost na svými kamarády. Asi přicházím na chuť dokumentům pana Barabáše. Určitě jich ještě pár padne. ()
Smutný dokument o slovenských horolezcov , ktorí putovali na najvyšší vrchol sveta. Ivan Fiala mi vyčaroval kvapku slzi v očku. Je takmer nemožné že sa tam niektorý horolezci dostali. No ale Paľko urobil dobrú robotu. Jednoducho fakt fascinujúce. Barabáš porobil taký dobrý dokument že mnohí svetoví dokumentaristi by to nedokázali. ()
Kdybych měl zkušenost s nutkáním, které vede k takovým extrémním hazardům! A kdybych zažil typ uvědomění, který se – snad - po zdárném výstupu dostavuje! Potom bych – snad - pojal vysokohorské ultrariskantní počínání jinak než jako výsledek kvasu adrenalinu, endorfinů a touhy dokázat Něco, Něco, jež se mi zpovzdálí jeví jako něco, z čeho, je-li dokázáno, neplyne než holý fakt, že to bylo dokázáno („tautologie činu“, drama pro drama, rekord pro rekord, pokoření pro pokoření). Ve výtečně vystavěném dokumentu zřetelně vidíme, že z dobytí vrcholku nevyplývá pro druhé nic, zatímco ze smrtelného sestupu plyne pro pozůstalé doživotní darda. // Dívám se, zmagnetizovaný dramatem, ovšem nic nosného se z něj do mě, a potažmo téhle glosy, nepřeklápí. Ale připouštím možnost, že to přínosné se děje uvnitř vabankářů; třeba jen k uvědomění, ke kterému mně stačí Zebín, Ralsko, Radobýl…, potřebují oni aspoň osm kilometrů. ()
Galerie (8)
Photo © K2 studio
Reklama