Noční války

Vrcholné snímky Davida A Priora, mezi nimiž "Noční války" vysoce ční, představují v kategorii akčních video braků ekvivalent dětských snímků Stevena Spielberga. Stejně jako "E.T. - Mimozemšťan" či "Hook" totiž i priorovky mají sílu přenést nás dospělé diváky zpět do dětství. Zatímco my jsme museli dospět a přijmout mnohoznačnost a zneklidňující neuchopitelnost reality, Prior se ještě nyní prohání po lesíku za domem s kapslíkovkou, kde s růžovými brýlemi utkanými z estetiky béčkových akčňáků osmdesátých let a pod vládou juvenilní logiky svádí jednu heroickou bitvu za druhou. Jako trashový Peter Pan nás vyzývá k tomu, abychom opustili všední trudnomyslnost, v níž nás v dnešní době dokonce ukotvují i "realistické" a "sofistikované" akční blockbustery, a abychom se spolu s ním vrátili do světa, o kterém nám na férovku řekne "It's a dream, anything can happen." Také tentokrát před námi rozprostírá absurdní představu o válce odpovídající pohledu dvanáctiletého chlapce, který si myslí, že černobílá dobrodružství už jsou pro něj příliš naivní, ale jehož představa o vážnosti a ponurosti vychází z mainsteamových komiksů a polopatických válečných filmů. Samozřejmě nechybí ani akční choreografie a dramaturgie po vzoru klukovských her na vojáky, kde záporácký kanonenfutter nikdy nic netrefí, nejlepším krytem před palbou je tenký stromek a hrdinové pobíhají válečnou vřavou bez helem (zase nutno uznat, že jejich 80's kštice zajisté mají větší odolnost než nějaký kus plechu). Ale vše, co si lidé s Priorem asociují na základě jeho nejznámějšího fláku "Smrtelná kořist", je zde pouhým podhoubím pro zcela dech vyrážející vyprávění, které můžeme popsat jako blouznivý mix "Čety" (1986), "Narozen 4. července" (1989), "Jakubova žebříku" (1990), "Noční můry v Elm Street" (1984), "Inception" (2010) i filmů Satošiho Kona - přičemž, jak vidno z roků výroby, drtivou většinu z nich "Noční války" předchází. Mistrovu progresivnost dále stvrzují i takové výstřelky jako dlouhý záběr veteránů kontemplujících na břehu jezírka nad stigmatem války pojatý jako kompozice Jasudžiróa Ozua či opět na svou dobu relativně novátorské odkazování k vlastní tvorbě (hrdina má doma plakát na Priorův starší flák). Ostatně už samotný koncept snímku naznačuje, že Priora neradno podceňovat coby pouhého akčního rutinéra bez osobitých vizí: Noční můry dvou veteránů z Vietnamu začínají prosakovat do reality a tak se oni musí vydat do snů, aby tam de facto vyhráli válku a zachránili kámoše, kterého ve Vietnamu nechali padnout do zajetí. Právě četné detaily vázané na prolínání reality a snu i samotného fungování vstupu z reality do snu až paralyzují svou nápaditostí, ale i bláznivou absurditou naprosto vážného pojetí. Zcela fenomenální je sekvence první hrdinovy výpravy do snů pod dohledem druhého veterána, která vlastně prolamuje čtvrtou stěnu fikce a podobně jako soudobé blockbustery nám na chvíli ukazuje svého ideálního diváka a stává se návodem i posvěcením pro kýžené divácké reakce. Interpretační bohatost snímku stvrzuje i fakt, že zdejší "Vietnamce" hrají chlapíci v modrých mundůrech, které vypadají jako pyžama. Korunou všeho je ale famózní finále, kde nás pan Prior na rozdíl od svého mentora Winsora McCaye nenechá po velkém snovém dobrodružství jako Little Nema jen vyjukaně koukat vyklopené z postele. Naopak coby správný Peter Pan zažehná noční můry a znovu před námi rozprostře staré dobré začarované místo na vrcholku Lesa, kde si jeho ztracení chlapci s kapslíkovkami můžou stále hrát. (08.12.2013) (méně) (více)