Hříšnice

Zatím jsem neviděla, ale může jít o zajímavý film námětem hodně podobný "Padlým ženám" o klášterech pro dívky a ženy sešlých z "pravé" cesty... Teď po shlédnutí filmu "Hříšnice" mohu jen potvrdit svoji původní domněnku, a to totiž, že jde v mnoha ohledech o film velice podobný "Padlým ženám (které byly v kinech minulý rok). Až paradoxní je i jakási vnější shoda - oba filmy byly natočeny v témže roce (2002) a oba v irské produkci. Dějově a zejména námětově se sobě také dosti podobají, i když vyústění se maličko liší (hlavní hrdinku "Padlých žen" zachraňuje její bratr, který musel počkat až dospěje, zatímco Terezu z Hříšnic zachrání spíše její nápadník Frank a bratrův souhlas je jen nutná formalita). Nicméně téměř totožné jsou oba filmy v popisu prostředí, základních motivů jednání postav i jejich charakterů. To ovšem nemusí znamenat, že by od sebe autoři "opisovali", spíše je to doklad autenticity a kruté pravdy, že snímky jsou inspirovány skutečnými událostmi ze západní "civilizované" společnosti. Po vizuální stránce nejsou Hříšnice nijak originální, ale režisér umí výborně gradovat dramaticky vypjaté scény, že jsem si nezřídka řekla: "kulku na ty č...y a nemyslela jsem jimi ony "hříšnice". Herecké výkony snad ani nemá cenu zmiňovat, ty jsou tradičně velmi dobré. Scénář snad působí trochu demagogicky (jistě ne všechny řádové sestry uspokojuje týrat mladé dívky a ženy), ale nemohu si pomoci, římskokatolickou církev nijak zvlášť ráda nemám a tento film je tedy vodou na můj mlýn. (23.05.2005)

Tohle nepříjemně syrové drama z prostředí kláštera, v němž krutou rukou vládne sadistická matka představená (naprosto přesvědčivě zahraná), člověka rozhodně nenechá chladným - a to je hlavní. To pověstné "něco" mi zde sice chybí, ale i tak snímek rozhodně stojí za zhlédnutí - stejně jako velmi podobné Padlé ženy. (3,5*) (25.01.2007)

Zaujímavé, že v roku 2002 vyšli v írskej produkcii dva filmy, ktoré riešia navlas rovnakú tému. Padlé ženy a toto. A sú aj takmer totožnej kvality. Film je dobrým mementom, ale nie je pre mňa dostatočne silný, aby privodil väčšie emócie. Myslím, že ak by bolo ukázaného viac násilia, potupy, neprávosti, tak by som hodnotil vyššie. Film určite potvrdzuje, že žiadna cirkev, žiadne náboženstvo by nikdy nemalo mať svetskú moc a všetko by za bez tutlania malo riadne prešetrovať. Mníšky a kňazi tohto typu sú hanbou kresťanstva a v podstate od viery ľudí len odrádzajú, čo je aj prípad mnohých cirkevníkov v súčasnosti. Rovnako ako v Padlých ženách, aj tu som veľmi prekvapení, aké typy žien sú niektorí muži ochotní pomenovať, že "pretty". Na tých ostrovoch sú fakt podivné zjavy. (25.05.2022)

Veľmi pôsobivý a drsný príbeh nešťastných obetí bigotnej spoločnosti, ktoré v ponižovaní a väzenskej disciplíne zakúšajú najrôznejšie metódy lámania vzdoru, pošliapania sebaúcty a padajú na samotné dno psychického vyčerpania, aby ďalej prežívali na základe vlastných zákonov a mlčky prechádzali svojím nekonečným peklom na zemi. To všetko v mene Božej lásky a uchránenia verejnosti pred pohľadom na hriešnice, či ich rodín pred potupou. Film nám predstaví niekoľko netypických osudov chovaniek, ktoré majstrovsky ilustrujú celú atmosféru ústavu, aby nimi len spečatili osud ostatných, ktoré pretrvávajú v nemennej podriadenosti pod železnou rukou cirkvi. Je takmer symbolické, že predstaviteľka hlavnej role v Hriešniciach, Anne-Marie Duff, hrala jednu z hlavných postáv aj v Padlých ženách. Tieto dva filmy vznikli v rovnakom čase a zaoberajú sa rovnakou témou. Majú veľa spoločného a predsa nie sú rovnaké. K hereckým výkonom v Hriešniciach sa môžem vyjadrovať iba pozitívne, scenár nie je nudný ani naivný a celkové spracovanie je výborné - jednoducho vynikajúci film, ktorý patrí medzi televíznu elitu. (24.05.2005)

Drsné a mrazivé: aké pocity asi musela mať matka, ktorej kojace dieťatko jej nedobrovoľne a navždy odtrhávali od prsníka, pričom jej postavenie sa ani po tomto násilnom akte nemalo nijako zlepšiť ? Naopak - perspektívou bola drina v kláštornej práčovni, večné odriekavanie, či počúvanie zdravasov a dozor sadistických sestier. Radosťou sem-tam uchmatnutá cigareta, niekedy návšteva príbuzných. Porovnaniu s Padlými ženami sa asi vyhnúť nedá najmä pre môj neustále prítomný pocit zo sledovania toho istého po druhýkrát, len v umelecky menej presvedčivom prevedení. (24.05.2005)