Sinners
Magdalen Laundry, The
Režie:
Aisling WalshScénář:
Lizzie MickeryKamera:
Simon KossoffHudba:
Adrian JohnstonHrají:
Anne-Marie Duff, Ruth McCabe, Gary Lydon, John Kavanagh, Bronagh Gallagher, Ruth Bradley, Tina Kellegher, Macdara Ó Fátharta, Ger Ryan, Elaine SymonsObsahy(1)
V šedesátých letech dvacátého století se světem hnala vlna svobody, liberalismu, obrovských sociálních i politických změn. V katolických klášterech severního Irska se však čas jakoby zastavil. Sem byly zavírány dívky, které se jakýmkoliv způsobem prohřešily proti dobrým mravům a společenským konvencím. Padlé ženy, které měly těžkou prací odčinit své nemravné skutky, děvčátka sotva odrostlá sirotčinci, která by jejich krása venku ve světě nepochybně vrhla do náruče hříchu a ďábla. Jednou z nich je i Anne-Marie, čekající nemanželské dítě. Deset hodin denně šest dní v týdnu pere teď prádlo cizích lidí a kromě toho zná už jen modlení a tvrdý dril. Ve chvíli, kdy za ní zapadla klášterní vrata, ztratila všechno. Civilní oblek, vlasy, dokonce i jméno. Nejhorší ovšem je, že ztratila naději. Naději, že se odsud ještě někdy dostane... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Hustá záležitost o zařízení, které, ač se tomu nechce věřit, ještě před pár lety existovalo, a kde díky laskavosti nevěst Kristových s gumovou hadicí v ruce a slovem Božím na jazyku probíhala převýchova žen, jejichž "padlost" spočívala v něčem tak strašném jako je těhotenství. ()
Tohle nepříjemně syrové drama z prostředí kláštera, v němž krutou rukou vládne sadistická matka představená (naprosto přesvědčivě zahraná), člověka rozhodně nenechá chladným - a to je hlavní. To pověstné "něco" mi zde sice chybí, ale i tak snímek rozhodně stojí za zhlédnutí - stejně jako velmi podobné Padlé ženy. (3,5*) ()
Televizní a imho výborné zpracování temnější stránky irské převýchovy "padlých žen". Osobně považuji toto skromnější zpracování za lepší než filmařsky namakanější snímek PADLÉ ŽENY. PADLÉ ŽENY však byly na můj vkus až příliš tlačící na pilu; tolik, že mi to v tom lepším případě přišlo tendenční, v těch horších případech mi to pak degradovalo samotné burcující sdělení. Shrnuto a podtrženo: Není to čistých 100%. Ale díky závěru a tomu, že jde o "pouhé" TV-zpracování, je to u mne velmi vydařených 90 %. Jen více takových televizních dramat. ()
...Vůle Boží bezbožná... Skvělé a navýsost citlivé (ač jen televizní) drama, uměřenou a velmi civilní formou vyprávějící o >pravověrné< bigotní a pokrytecké >morálce< , proti níž stojí přeze všechnu bolest a utrpení prostá lidská důstojnost a pravdivá morální síla, která nakonec dočká se i naděje... Byť ostatním "hříšnicím" zjevně štěstí jen tak pšenku nepřinese... P.S. Katolictví jako takové bych až tak zas jen bez rozmyslu nehanil. Zeptejte se třeba muslimských žen... :-( ()
Takže snímek jsem neachal uležet dostatečně dlouho a jsem schopen posoudit jeho doznění, které není zrovna slabé, ale zároveň nemohu potvrdit, že by se v mé mysli snímek nějak více usadil. Pamatuji si spíše nějaké detaily, celkový děj a posloupnost událostí nikoliv. Prvně bych se pžiznal, že Padlé ženy mi připadaly mnohem intenzivnější, snaha o sdělení kruté pravdy a šokovat diváka byla mnohem větší. Ale chápu, že někdo má raději střídmý a objektivní přístup, je to logické. Srovnání s Padlými ženami rozhodně není od věci. Krom jedné herečky a místa děje mají filmy i velmi podobné příběhy, dokonce i charaktery některých postav. Inu, ono se z podobného tématu moc jiných dějových linek získat nedá. To, že film Hřišnice vznikl v Irku je jasně znatelné už od úplného začátku, podle hudby, ta je úžasná, dynamická a přesto působí velmi klidně. Skvěle podkresluje jednotlivé scény, ale nestrhává pozornost na sebe. Vizuál na tom také není špatně. Televizní zpracování tématu očividně sedí, neboť minimem financí 'utrpěla' zejména vizuální stránka, která působí ošuntělým dojmem, což snímku dodává na autenticitě. Přesto se však nezdá, že by Hřišnice měly být finančně náročným projektem. Odehrávají se v malém prostoru a doplňků je v nich minimum. Slabinou snímku není malá údernost, ale přílišné opakování některých scén, některé jsou i protažené, prádelná je sice důležitá, ale nevěnoval bych jí tolik prostoru. Také by stálo za to více se zaměřit na ostatní postavy, jejichž osudy jsou také velmi zajímavé. Ačkoli se nezdá, že by Hřišnice byly upnuté na jednu 'hrdinku', je jasně patrné, že skupina jíž se věnujeme je vlemi malá. Celkově o kousek slabší než-li Padlé ženy, přesto však velmi povedený snímek s malým množstvím na první pohled znatelných chyb. ()
Zatím jsem neviděla, ale může jít o zajímavý film námětem hodně podobný "Padlým ženám" o klášterech pro dívky a ženy sešlých z "pravé" cesty... Teď po shlédnutí filmu "Hříšnice" mohu jen potvrdit svoji původní domněnku, a to totiž, že jde v mnoha ohledech o film velice podobný "Padlým ženám (které byly v kinech minulý rok). Až paradoxní je i jakási vnější shoda - oba filmy byly natočeny v témže roce (2002) a oba v irské produkci. Dějově a zejména námětově se sobě také dosti podobají, i když vyústění se maličko liší (hlavní hrdinku "Padlých žen" zachraňuje její bratr, který musel počkat až dospěje, zatímco Terezu z Hříšnic zachrání spíše její nápadník Frank a bratrův souhlas je jen nutná formalita). Nicméně téměř totožné jsou oba filmy v popisu prostředí, základních motivů jednání postav i jejich charakterů. To ovšem nemusí znamenat, že by od sebe autoři "opisovali", spíše je to doklad autenticity a kruté pravdy, že snímky jsou inspirovány skutečnými událostmi ze západní "civilizované" společnosti. Po vizuální stránce nejsou Hříšnice nijak originální, ale režisér umí výborně gradovat dramaticky vypjaté scény, že jsem si nezřídka řekla: "kulku na ty č...y a nemyslela jsem jimi ony "hříšnice". Herecké výkony snad ani nemá cenu zmiňovat, ty jsou tradičně velmi dobré. Scénář snad působí trochu demagogicky (jistě ne všechny řádové sestry uspokojuje týrat mladé dívky a ženy), ale nemohu si pomoci, římskokatolickou církev nijak zvlášť ráda nemám a tento film je tedy vodou na můj mlýn. ()
.........Románově nachlup stejné s Magdalene Sisters, až na pár vyjímek. Po filmové stránce je však rozdíl markantnější. První co mě třísklo do očí bylo herectví Anne Marie Duffové, která si roli vystřihla v obou filmech..... zajímavé, co..? :-)) Televizní zpracování mě tedy zrovna moc nechytlo, pro oko filmového fajnšmekra je rozhodně snesitelnější a uchvacující varianta v MS. Jen bych chtěl podotknout k zputnajzovi, ohledně té pily, že téma v MS se zpracovalo a podalo mnohem mírnější formou, ve skutečnosti bylo vše mnohem krutější a boj proti fanatickému šílenství byl těžký a strnitý........... ()
Drsné a mrazivé: aké pocity asi musela mať matka, ktorej kojace dieťatko jej nedobrovoľne a navždy odtrhávali od prsníka, pričom jej postavenie sa ani po tomto násilnom akte nemalo nijako zlepšiť ? Naopak - perspektívou bola drina v kláštornej práčovni, večné odriekavanie, či počúvanie zdravasov a dozor sadistických sestier. Radosťou sem-tam uchmatnutá cigareta, niekedy návšteva príbuzných. Porovnaniu s Padlými ženami sa asi vyhnúť nedá najmä pre môj neustále prítomný pocit zo sledovania toho istého po druhýkrát, len v umelecky menej presvedčivom prevedení. ()
Veľmi pôsobivý a drsný príbeh nešťastných obetí bigotnej spoločnosti, ktoré v ponižovaní a väzenskej disciplíne zakúšajú najrôznejšie metódy lámania vzdoru, pošliapania sebaúcty a padajú na samotné dno psychického vyčerpania, aby ďalej prežívali na základe vlastných zákonov a mlčky prechádzali svojím nekonečným peklom na zemi. To všetko v mene Božej lásky a uchránenia verejnosti pred pohľadom na hriešnice, či ich rodín pred potupou. Film nám predstaví niekoľko netypických osudov chovaniek, ktoré majstrovsky ilustrujú celú atmosféru ústavu, aby nimi len spečatili osud ostatných, ktoré pretrvávajú v nemennej podriadenosti pod železnou rukou cirkvi. Je takmer symbolické, že predstaviteľka hlavnej role v Hriešniciach, Anne-Marie Duff, hrala jednu z hlavných postáv aj v Padlých ženách. Tieto dva filmy vznikli v rovnakom čase a zaoberajú sa rovnakou témou. Majú veľa spoločného a predsa nie sú rovnaké. K hereckým výkonom v Hriešniciach sa môžem vyjadrovať iba pozitívne, scenár nie je nudný ani naivný a celkové spracovanie je výborné - jednoducho vynikajúci film, ktorý patrí medzi televíznu elitu. ()
Velmi silný snímek, vypovídající místy hodně drsným způsobem o málo známých stránkách života v Irské republice v nepříliš vzdálené minulosti. Člověk žasne, jak mohla v Irsku existovat tak otřesná, takřka středověká instituce jakou byly Ženské domovy ve stejné době, kdy tuto zemi vedl tak osvícený člověk, jakým byl Eamon De Valera. ()
Zaujímavé, že v roku 2002 vyšli v írskej produkcii dva filmy, ktoré riešia navlas rovnakú tému. Padlé ženy a toto. A sú aj takmer totožnej kvality. Film je dobrým mementom, ale nie je pre mňa dostatočne silný, aby privodil väčšie emócie. Myslím, že ak by bolo ukázaného viac násilia, potupy, neprávosti, tak by som hodnotil vyššie. Film určite potvrdzuje, že žiadna cirkev, žiadne náboženstvo by nikdy nemalo mať svetskú moc a všetko by za bez tutlania malo riadne prešetrovať. Mníšky a kňazi tohto typu sú hanbou kresťanstva a v podstate od viery ľudí len odrádzajú, čo je aj prípad mnohých cirkevníkov v súčasnosti. Rovnako ako v Padlých ženách, aj tu som veľmi prekvapení, aké typy žien sú niektorí muži ochotní pomenovať, že "pretty". Na tých ostrovoch sú fakt podivné zjavy. ()
Mrazivý, silný film s hudbou, která mi ještě dlouho hrála v hlavě. Je zvláštní, že církev je TAKHLE pokrytecká. To člověka mrzí i to, že je křestanem... ()
Film má rovnaký námet a podobné spracovanie ako THE MAGDALENE SISTERS (PADLÉ ŽENY). Ukazuje obraz bigotného zaslepeného kresťanstva a výrazne patriarchálnej spoločnosti. Človeku sa až nechce veriť, že niečo takéto je možné. Je to smutný, trpký a tragický príbeh, ktorý sa však nestal v nejakom zapadnutom kúte sveta, alebo v stredoveku. Dialo sa to v "civilizovanej" Európe ešte na konci 20. storočia. Preto nemáme právo kritizovať iné kúty sveta za to, čo sa robí u nich. Niečo podobné sa dialo a deje u nás, nie však verejne, ale skryto - pokrytecky. ()
Hodně dobře natočený, až mrazivé pocity z toho, co se opravdu v nedávné době událo... Jen téměř stejný námět jako Padlé ženy (že by kopie?) ()
Nevím, jestli to byl přímo klášter, každopádně to bylo jakési zařízení pod vedením řádových sester, kam byly zavírány se souhlasem příbuzných ženy, které otěhotněly, aniž by byly provdané. Zde musí dřít v prádelně pod dohledem přísných sester a když porodí, jsou jim jejich děti odebrány a dány do lepších rodin, zatímco jejich převýchova nadále pokračuje, protože co by se s takovou hříšnicí stalo jiného, než že by na ulici začala prodávat vlastní tělo, kdyby ji propustily. V uzavřeném prostoru se odehrává drama zoufalých žen, jimž jsou odebírány jejich děti, to vše v druhé polovině 20. století, ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Katolická církev a především její mnohdy až fanatičtí představitelé, způsobili tolika lidem jen bolest a trápení... Tento film je drsným dramatem, při němž se člověka zmocňuje vztek. Není to zrovna pozitivní emoce, ale film, který dokáže jakékoliv emoce vyvolat, je vždy dobrý. ()
Irske MAgdalenine Pradelny su uz folklor, napokon posledna bol zlikvidovana roku 1996 : 95 % ()
Koncentrovaná deprese. Tohle by se mělo promítat v kostelích před katolickýma orgiema. ()
Neskutečný příšernosti, které se dějí ve jménu někoho (zde Boha) či něčeho. Jak se to mohlo dít? ()
Prekvapilo ma to natoľko, že sa mi až nechce veriť, že ide o TV film... drsná téma, ktorá je citlivo spracovaná a dobre herecky podaná. Klobúk dole pred takýmito TV filmami. ()
Film, ze kterého jsem v pubertě byla úplně vypleskaná. Naprosto přesvědčivě zahrané drama, ze kterého jde husí kůže, protože si každý musí uvědomit, že tohle se fakticky dělo. ()