Želary

Vychvalované dílo Hřebejkova týmu očekáváním, která vyvolalo, odolalo vcelku důsledně. Relativně velký počet jalově zpracovaných scén ruší původní velkorysý půdorys a dává mu rozporuplné vyznění. Hodně zachraňují výkony protagonistů v hlavních rolích, v některých obrazech je však jejich úloha zvláště nevděčná. ŽELARY ovšem i tak zůstávají velkým činem, jehož tíhu nesou převážně její protagonisté - právě tak Donutil jako Aňa Geislerová či György Cserhalmi. Místy je možné dovědět se řadu podstatných věcí-detailů ze všedního dne konspirace s vědomím, že takto přežily stovky a tisíce mužů a žen. Anebo zahynuly. Scény z vesnického života a kontrast životních stylů českého města a slovenského venkova jsou asi nejpůsobivějšími částmi ŽELAR. V kontextu devadesátých let - navzdory popsaným výhradám - jde o dílo nadprůměrné s dosti důvodnou nadějí na nadčasovou kvalitu. (03.01.2008)

Kdybychom každý rok natočili aspoň jeden takový snímek, tak by se naše kinematografie neměla za co stydět. Bohužel takový film přijde tak jednou za tři roky. Nevyčerpatelná tématika let druhé světové války opět přinesla nádherný příběh o Hanulce, která se musí ukrýt do slovenských hor, aby ji gestapo nenašlo. I ve světě tak na sebe upozornila Aňa Geislerová, kterou náš divák dobře zná. Koprodukce přináší vždy i nějaký ten zahraniční objev. Tím je pro tento film Maďar György Cserhalmi. Casting vyšel ale celkově zcela na jedničku - Ivan Trojan, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek a filmoví historici si přijdou na své, neboť se s filmem v Želarech rozloučily dvě legendy předválečného filmu – Zita Kabátová a Svatopluk Beneš, po jehož smrti Kabátová prohlásila, že hrál již velmi špatně a velká část jeho epizodní roličky nebyla použita. Napočítal jsem mu dvě krátké větičky, ale aspoň něco. (08.05.2009)

Výborný a silný příběh ženy, která prožívá německou okupaci ukrytá v dřevěnici v horské osadě pod novou identitou a s novým přiděleným manželem a s novými zvyklostmi. Výborný scénář. Strhující je výkon Geislerové, potěšili i Cserhalmi, Donutil a Dušek. Pár výhrad: Knižní děj Želar se odehrává na chotárech kdesi v zadních Moravskoslezských Beskydech či Javorníkách. Natáčeno však bylo v okolí Zazrivé na Slovensku, tj. na rozhraní Oravy, Kysuce a Malé Fatry. A přízvuk horalů ve filmu je ryze pražskou imaginací a vůbec neodpovídá, nejvíce připomíná nenarozeného křížence ostravského nářečí a slovenštiny. Trailer: http://www.csfd.cz/film/9061-zelary/videa/ (09.12.2009)

Taky jste cítili tu neodolatelnou a podmanivou chuť prostého života? Také jste měli radost z nové podlahy, na které chlapi celý den makali? Cítili jste ten chlad, když pršelo? A obavy, když se Haňula vracela kolem vypáleného domu? Já ano. Drsný, ale klidný a svým způsobem krásný život. Tenhle film se povedl a mám dojem, že takovou poetiku umíme vykouzlit jen my, národ, který zradila půlka Evropy a který umí na pozadí 2. světové války vyprávět malé velké příběhy. Ano, jen ten konec mohl dopadnout jinak... (19.04.2006)

Tetsuo napísal, že skanzen. Nejako pociťujem potrebu sa k tomu vymedziť. Takže asi toľko: stačí dnes zájsť na naozajstné kopanyce a dozviete sa toľko želarovských príbehov že až. Toľko k skanzenovskému obsahu. No a k forme: neviem, či by práve takémuto typu príbehu svedčalo nejaké formálne ozvláštňovanie, či u filmových kritikov tak milované "rozbíjanie narácie". Skôr si myslím, že by to film poškodilo, len aby sa pár okuliarnatých rozumbradov nadchlo. Osobne mi dokonca nevadili vraj často obsadzovaní herci Dušek a Geislerová, nakoľko české filmy sledujem väčšinou s odstupom a zdiali. Takže rezultát: u mňa skôr konvečne spracovaný, doslova vypovedaný príbeh, ktorý napriek svojej dĺžke zaujal a nenudil, čiže štandardný film by som ocenil tak 60 - 70%. Nakoľko však zobrazuje život na osobne obľúbených lazoch, zvyšujem hodnotenie. (09.05.2012)