Hideg napok
Cold Days
Chladné dni
Režie:
András KovácsScénář:
András KovácsKamera:
Ferenc SzécsényiHrají:
Zoltán Latinovits, Iván Darvas, Tibor Szilágyi, Ádám Szirtes, Margit Bara, Teri Horváth, Irén Psota, Mari Szemes, Éva Vass, István Avar, Tamás Major, János Zách (více)Obsahy(1)
Tři důstojníci a jeden poddůstojník sdílejí v roce 1946 maďarskou vězeňskou celu. Jsou obviněni z účasti na zločinu Horthyho armády, která měla roku 1942 na svědomí přes tři tisíce mrtvých převážně srbské národnosti v pohraničním městě Ujvidék (Nový Sad). Všichni čtyři se cítí jako bezmocní svědci tehdejších událostí. V dlouhých monolozích líčí své verze masakru, které si částečně odporují. Major Buky navíc od oné události pohřešuje svou rodinu. (Krasus)
(více)Recenze (8)
Film s tak dokonale "ukázněně frenetickým" rytmem, že člověk skoro zapomíná dýchat, aby mu neunikl určitý podstatný detail, gesto, tón vyřčené věty nebo souvislost mezi záběry, dělenými nečekanými a přitom sametově hladkými střihy. Střídání vypravěčských hledisek snad nikde nebylo zvládnuto s takovou průrazností, ztrouchnivělého Rašómona nevyjímaje. Lze promítat ve smyčce všem, kdo mají v rukách moc a nebojí se ji zneužít, dokud se jim nerozsvítí v egem nabobtnalých hlavách. "Ismerem. Nem ismerem." ()
Doteraz som videl minimum maďarských filmov, ale podľa ohlasov môžem dať za pravdu, že Hideg napok je určite jeden z najlepších maďarských filmov a rok výroby na tom veľa nezmení, pretože film je z veľkej časti komorný, dobrá polovica sa odohráva v cele a zvyšok sú výpovede odsúdených, vďaka ktorým sa vraciame v čase. Mená hercov sú pre nás väčšinou neznáme, ale prekvapí Margit Bara, ktorú poznáme z československého filmu Polnočná omša. Film rozpráva o hnusných časoch a ešte horších skutkoch, kde fašistické Maďarsko vraždilo Srbov v Novom sade. Je to smutný pohľad, aj keď tu niet mnoho drsných záberov, film ich ani nepotrebuje. V istom zmysle ho možno nazvať maďarským Schindlerovým zoznamom. 80%. ()
Vzpomenu-li také "Dny čekání" (1971), "Beznadějné" (1966) a nejnověji "Odvrácenou tvář" (1963), tak ty nejlepší maďarské filmy, které znám, spojují herci Iván Darvas a Zoltán Latinovits. "Chladné dny": Maďaři a Němci, Novi sad a události roku 1942 v retrospektivách jednoho desátníka a tří důstojníků v cele smrti čtyři roky poté. Výborně dávkované informace divákovi, hledisko společenské i osobní, také otázky morálky a svědomí, nejednoznačnost pravdy, neschopnost zúčastněných objektivně vidět a pojmenovat svůj podíl na dějinných událostech, nemožnost volby a správných rozhodnutí. Film, který bych chtěla vidět v kině. ()
asi nejlepší středoevropský film ever. i když za to může zejména stejnojmenná předloha Tibora Cserese, ze které režisér adaptoval i ty dokonalé stylistické prostředky. pučte si to v knihovně, po přečtení knížky dáte film i bez titulků. ()
Gro filmu je plne obsiahnuté v obsahu. Reflexia Maďarov v spoluúčasti na juhoslovanskom vyvraždovaní. Napriek jasnému a silnému odkazu hodnotím jeho formu ako strohejšiu a viackrát nudiacu. Hlavne zo začiatku. Lepšiaci sa záver nedokáže príliš vytrhnúť to, čo sa (ne)deje predtým. Pokrivkáva technické spracovanie - napr. nekvalitné audio. Vadí mí tiež, keď sa vo filme často vrieska a tu je toho požehnane. ()
Z obrovské škály výrazových prostředků, které má film k dispozici, je zde použito poměrně málo. Většinu času to připomíná divadelní představení. To filmu v žádném případě neubírá na působivosti. Naopak, nejsme odváděni od podstaty žádnými povrchně efektními scénami a můžeme přemýšlet o slovech mužů, kteří jsou za válečné zločiny odsouzeni k smrti. Mužů, kteří byli součástí maďarské fašistické mašinérie a snaží se navzájem přesvědčit o tom, že nemohli jednat jinak... Chladné dny jsou velmi, velmi mrazivý film... ()
Ze začátku jsem se v tom doslova topil. Ale postupným rozkrýváním se člověk dostává blíž a blíž celému příběhu, až ho z toho mrazí. Ten film vypadá, že musí být nudný, opak je ale pravdou - něco mě pořád nutilo nespouštět oči z plátna a tento snímek je úžasným svědectvím těchhle málo známých svinstev. Navíc velice trefně (a potřebně) naráží na schopnost lidí ospravedlňovat si pokud možno každý špatný čin. A scéna ke konci, kdy se vytváří díry na pohřbívání v zamrzlém Dunaji, má tak mrazivou atmosféru, že si ji budu ještě dlouho pamatovat. ()
Netradiční forma vyprávění je artistní i divácky účinná zároveň. ()