Isten hozta, őrnagy úr!
The Toth Family
Vitajte, pán major
Režie:
Zoltán FábriScénář:
Zoltán FábriKamera:
György IllésHudba:
András MihályHrají:
Zoltán Latinovits, Imre Sinkovits, Márta Fónay, Vera Venczel, Antal Páger, István Dégi, János Rajz, Teréz Bod, Árpád Gyenge, Sándor Szemere, József Vándor (více)Obsahy(1)
Absurdní komedií natočená podle novely (a posléze i divadelní hry) "Tóthovi" (nebo "Tóthové") klasika maďarské literatury Istvána Örkénye. Do malé maďarské vesnice za 1. sv. války přijíždí do rodiny Tóthů na zotavenou armádní důstojník, nadřízený mladého Tótha, který je na frontě. V průběhu pobytu major Tóthovi čím dál více terorizuje tím, že je nutí na řezačkách vyrábět krabice z kartónu, až postupně celou rodinu rozvrátí. Tóthovi se sice v závěru vzbouří, nic jim však nebrání, aby poté opět zasedli k monotónní a nenáviděné práci.
Autor předlohy, István Örkény (vysl. 'ištván erkéň'), se v našich zemích proslavil divadelní tragikomedií "Kočičí Hra", ve které svého času excelovala Dana Medřická (divadelní záznam vyšel na VHS, zvukový též na LP a později v reedici i na CD). (Saippua)
(více)Recenze (3)
Nejsem cílový divák absurdních komedií nebo parodií. Za vysokým hodnocením zfilmované hry o krabičkovací šikaně rodiny Tóthových panem majorem se skrývá můj letitý obdiv k hereckému projevu Zoltána Latinovitse. Zoltán Latinovits před kamerou byl prostě borec. V každém filmu. V každé roli. Prostě furt. ()
Rok 1969 na poli maďarského filmu výrazně zářil i ve znamení absurdních satirických komedií, za opakované účasti Zoltána Fábriho. Zatímco v trezorovém Svědkovi ztvárnil Fábri přímo jednu z hlavních rolí, v případě PANA MAJORA se chopil své tradiční úlohy režiséra. Další Zoltán (Latinovits) obdařil film nesmírně povedeným výkonem v hlavní roli a výsledkem je komedie, která díky hořce vtipnému ději a skvělým dialogům pobaví i po víc než 50ti letech. Fábri vkládá velký kus humoru i do střihu, díky němuž se nejednou nečekaně zjeví nebo zmizí postavy ze scény v hale rodinného domu. Karikaturní postavička pana majora zapáleného do výroby a skladání krabic trefně odzrkadluje absurditu totalitního systému skrze ukázku obludné nadprodukce nepotřebného zboží. Heslo zní jasně: dělat, skládat a být nadšen z práce. Dej přednost práci i před spánkem, neptej se proč, jen ať nám ten socialismus na zahrádce hezky rozkvétá... Systém pohltil sám sebe, přetrvává v pomyslném vákuu a postrádá po náhlé změně situace najednou i toho, proti komu jsme se ještě nedávno všichni bouřili. Nebo nepostrádá? A protože jsme se všichni tak pěkně sešli, proč nesložíme nějaké ty krabice? [80%] ()
ocenenia : MFF Moskva 1971 - Nominácia na 1. cenu ()