Reklama

Reklama

Adaptace povídek Tibora Déryho. Zatímco matka je v přesvědčena, že její syn žije šťastně kdesi v Americe, její snacha Luka věrně očekává jeho návrat z vězení, kam se dostal jako oběť politických represí v roce 1956. „Nekonečný“ dialog obou žen je apoteózou mravní síly, obětavosti, víry a lidské statečnosti. (oficiální text distributora)

Videa (1)

Trailer

Recenze (21)

ORIN 

všechny recenze uživatele

Moje první zkušenost s tvorbou Károly Makka a musím uznat, že velmi pozitivní. Film natočený podle autobiografických povídek Tibora Déryho Láska a Dvě ženy oslavuje mravní sílu, víru, lásku. V úvodu sledujeme dialog dvou naprosto odlišných žen. Stařenka a její snacha se baví o někom dalším. Je jím manžel snachy, tedy syn stařenky. Matka si myslí, že natáčí film v Americe. Její syn je ale delší dobu ve vězení. Makk v tomto filmu použil do té doby nezvyklou techniku střihové skladby. Rychlým střídáním vzpomínek, imaginací a reálna se snaží napodobit způsob, jakým pracuje lidské myšlení. Dále bych rád vyzdvihl kameru Jánose Tótha a herecké výkony dvou hlavních představitelek ženských rolí Lili Darvas a Mari Töröcsik. ()

giblma 

všechny recenze uživatele

Károly Makk v komorním dramatu reflektuje následky maďarského povstání a pozdním návratem, ale i nepřílišnou doslovností mi evokuje Michalkův pozdější film Pět večerů - čekající žena, muž vracející se z vězení. Tady je ale navíc Lukyna péče o stánoucí tchýni, kterou vytrvale přesvědčuje o tom, že syn ve skutečnosti pěstuje zdárnou kariéru filmového režiséra v Americe. Právě mozaikovité vzpomínky umírající ženy na své mládí vytváří parametry a dělají snímek formálně rafinovaným (a připomínají Sindibáda, který je na takovéto parametrické naraci založen úplně celý). ()

Reklama

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Silný snímek, který těží z minimalistického pojetí, při kterém vidíme většinu filmu pouze umírající matku, která čeká na dopisy od svého syna, který je prý v Americe. Herecké výkony, hlavně matky "muže, který si žije svůj americký sen" , jsou skvělé a jen podtrhují dobře zvládnutý film. Jako film o stáří, důvěře, statečnosti a lásce je to výborné dílo, které je lehce pokaženo opravdu pomalým tempem. ()

Bajda 

všechny recenze uživatele

Dny čekání jsou zajímavým snímkem, ve kterém je styl některých scén přizpůsoben tomu, jak funguje naše mysl a paměť. //SPOILERY// Jeho jádro ale tvoří silný příběh o trojúhelníku umírající matka-její syn (politický vězeň)-její snacha. Tyto reálie jsou nám ale odhalovány postupně, což má silný emotivní účinek. Nejprve se totiž domníváme, že syn je v Americe a že matku chodí navštěvovat nějaký profesor, kterého má velice ráda. Obojí se ale později ukáže být milosrdnou lží vytvářenou právě snachou. //KONEC SPOILERŮ// Scény, ve kterých pozorujeme jakoby rozpomínání a přemýšlení staré ženy, jsou fascinující. Její paměť je tvořená střípky (krátkými záběry) jejichž zdroj je ve vzpomínkách, ale také ve věcech, které jsou rozmístěné po pokoji ženy. S jejím rozpomínáním se pak frekvence střihu zpomaluje a záběry se prodlužují. Vztah jednotlivých záběrů je často odvozen od způsobu asociativního způsobu fungování naší mysli. Nenechte se ale mýlit; film opravdu není pouhým stylistickým experimentem. Má silný příběh, který kromě emotivních scén, leccos vypovídá o tvrdé realitě v socialistickém Maďarsku. ()

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Tři lidi nalevo, tři lidi napravo...všichni film prospali, v předních řadách jsem si všiml dalších čtyř, ze zadu jeden chrápal a jeden krásně zachrochtl... Utěšuju se tím, že to bylo únavou po náročné noci a nikoli náročností filmu, který sice byl vyprávěn velmi pozvolna až minimalisticky, nicméně už ty prostřihy, jimiž Károly Makk krásně vystihl fenomén asociací a který mi (nevím proč) evokoval Godarda, by mi nedaly spát... Příběh samotný by ve své době u nás zcela určitě přinejmenším skončil v trezoru, spíše by vůbec nevznikl... Není to sice film převratný, ale podívat se na něj rozhodně dá! ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama