Életjel
Fourteen Lives Saved
Režie:
Zoltán FábriScénář:
Tibor TardosKamera:
Barnabás HegyiHudba:
György RánkiHrají:
Béla Barsi, Bertalan Solti, László Bánhidi, Lajos Rajczy, János Görbe, Katalin Berek, Iván Darvas, Sándor Kőmíves, Géza Sándor, Sándor Peti, József Vándor, János Körmendi, Sándor Siménfalvy (více)Obsahy(1)
Maďarský umělecký film čerpá námět ze skutečné události, která se odehrála v prosinci 1952. Na malém dole dojde ke katastrofě, při níž jsou ohroženy životy čtrnácti horníků. Na jejich záchranu pozvedá své síly celá země. Na loňském filmovém festivalu v Karlových Varech prohlásil režisér tohoto filmu Z. Fábry: „Snažili jsme se využít tohoto otřesného příběhu ve své práci a udělat film o člověku, o lidském hrdinství, o vítězství vůle, o síle, která formuje člověka v boji a pevném společenství ... Naším cílem bylo říci pravdu o té síle, která v našem společenském zřízení přetváří člověka." (FILMOVÝ PŘEHLED 8 / 1955) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
Události, o kterých vypráví tento film, se skutečně odehrály. V prosinci 1952 došlo na malém zastaralém dole v Szuhakálló v severním Maďarsku ke katastrofě, při které se čtrnáct horníků octlo v nebezpečí života. Pro jejich záchranu byly tehdy zmobilisovány všechny síly země. Maďarští filmaři si pro své dílo vzali pouze historický základ události. Hrdinové filmu a jejich charaktery nejsou však totožní se sku tečnými hrdiny příběhu. Otřásající historická událost dala umělcům možnost k sytému vykreslení nejrůznějších charakterů, od pevného stranického tajemníka, který je všem druhům v neštěstí pevnou oporou, až po flákače Siku, který i v nebezpečí hledí, jak zachránit především jen sebe, bez ohledu na ostatní. Ovšem nejsou to jen skvěle překreslené charaktery, znamenitě ze života odpozorované a typisované, které na tomto filmu tak uchvacují a činí z něho emociálně výjimečné dílo. Film je i svým politickým dosahem významným dílem. Jako by v něm byly ztělesněny základní zákony socialistického humanismu, these socialistické společnosti, že člověk je tou nejcennější hodnotou. Socialistická společnost nelituje prostředků, aby čtrnáct lidských životů bylo zachráněno. Přímo se tu nabízí srovnání s románem Karla Čapka „První parta". Tam také jde o důlní katastrofu, i v tomto románě lidé bojují o holý život. I Karel Čapek, stejně jako tento film, výtečně vykreslil nejrůznější lidi, postavené do neobvyklé situace, oslavil jejich mužné hrdinství. Ale u Čapka, jehož román je zasazen do prostředí kapitalistického dolu, se katastrofa a snaha o záchranu hornických životů nevymyká z rámce postiženého dolu a jeho nejbližšího okolí. Ve filmu „Pro čtrnáct životů" se záchrana zavalených horníků stává věcí celé země, všeho lidu. V tom, že na místo katastrofy přiletí ministr, aby osobně řídil průběh záchranných prací, je možno spatřovat symbol, který právě markantně vyjadřuje protikladnost historické skutečnosti, v níž se odehrává román Karla Čapka a v níž se odehrává tento film. Humanistická zásada není v socialismu planou frází, socialismus na rozdíl od kapitalismu ji opravdu uskutečňuje. — Filmu byla na VIII. MFF v Karlových Varech v r. 1954 udělena Cena práce. Filmový přehled 8/1955 ()