L’Argent de poche
Small Change
Pocket Money
Režie:
François TruffautScénář:
François TruffautKamera:
Pierre-William GlennHrají:
Jean-François Stévenin, François Truffaut, Jeanne Lobre, Philippe Goldmann, Virginie Thévenet, Thi-Loan Nguyen, Eva Truffaut, Marcel Berbert, Monique Dury (více)Obsahy(1)
Jako by François Truffaut chtěl tímto dílem publiku poskytnout dvojitou porci povzbudivé laskavosti: jednak evokací sousedské a vstřícné atmosféry v malém městě, jednak zaujatým pohledem na svět dětí, od batolat až po adolescenty. Spolužákům z místní základní školy je ovšem věnováno více místa než těm nejmenším a film se nenápadně člení na epizody, když jednotlivé děti ze školního kolektivu vystoupí na chvíli do popředí a režisér upře pozornost na jejich osobní problém. Osamělost, neúspěch, nesmělost, neporozumění dospělých, trápení se zamilovaností – žádná z těchto starostí zde není zlehčena. Naopak, načrtnuté příběhy naznačují, že život dětí je neméně dramatický než ten, který vedou jejich rodiče. Truffaut neokázale skládá hold citlivosti, vitalitě a vynalézavosti svých malých hrdinů a diváka dokáže opakovaně dojmout jejich mistrovsky zachycenou spontaneitou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (74)
...O rodičoch a deťoch školopovinných, keď sa režisér prostredníctvom tohto mimoriadne „osobného filmu,” vracia do detských liet, konkrétne a najmä do školských lavíc, aby si proste zaspomínal na staré, dobré časy so samými huncútstvami, pričom si zároveň myslím, že zo všetkých postáv, vystupujúcich vo filme, má zrovna najbližšie k „intelektuálovi Patrickovi Desmouceauxovi”, t.j. k danému charakteru, ktorý má v skutočnosti, teda v reálnom živote, naprosto identické priezvisko, z čoho snáď automaticky srší neuveriteľná autenticita, keďže to v takomto duchu pokračuje i (na)ďalej... Dokonca by som ešte pridal i ďalšiu postavu v podobe „problémového jedinca” Juliena Leclouea, čo mi zase priam evokuje - určitú odvahu, ktorú si François Truffaut, následne pretavil do svojich celevočerných filmov. Podľa predchádzajúcich skutočností by sa práve teraz mohlo vskutku zdať, že dospeláci sú odsunutí na vedľajšiu koľaj, kedy by mohlo zdanie väčšinou klamať, ale niečo na tom pravdy predsa bude, pretože zvyčajne pôsobia, ako „dekorácie”, len akási výplň určitého priestoru, kde napríklad taký profák Jean-François Richet, i napriek tejto faktickej poznámke, jednoznačne mal niečo do seba. Najviac pozornosti sa ale dostáva hore spomenutým postavám a mnohým ďalším, pritom najzaujímavejším príbehom sa rysoval byť I-B-A ten Julienov, čo sa nakoniec aj potvrdilo, na čo sa treba zamerať, no možno s rozpačitým dodatkom na záver. Zo sledovania počinu, ktorý mi miestami pripadal, ako „dokumentárne ladený film”, mám nadštandardne pozitívne dojmy, lebo tomu skrátka nechýbala ani tá najmenšia úprimnosť, akú si vôbec dokážem, (ja) divák, predstaviť, a o to je to potom cennejšie, čo sa dnes už nevidí... ()
Fantastická práce s tlupou dětí dělá z tohoto filmu jeden z Truffautových masterpieců. V podstatě žádný příběh, pouze děti v různých situacích – sami doma, ve škole, na černo v kině. Truffaut ignoruje dětskou škodolibost, sobeckost. „Jeho“ děti drží při sobě, život si jen užívají. Celé je to natočeno v podstatě z dětského pohledu, anebo možná z pohledu staršího člověka, který vzpomíná na to hezké, a špatné už dávno vytěsnil. Truffaut buduje svět, kde všechno je možné, a vše končí rozpustilým dětským smíchem. Za zmínku stojí neuvěřitelná scéna, v níž se malé dítě vyklání z okna až ... to musíte vidět na vlastní oči. ()
ČESKOSLOVENSKÁ Pay-TV PREMIÉRA: MGM = 2.10.2013, réžia českého znenia (MGM) = ? - Skrátka klasický Truffaut. (3.10.2013) ()
Film, pro dospělé o dětech. Velice příjemný. ()
Kapesné je neuvěřitelně milý a pohodový film. Francois Truffaut jen tak pozoruje děti jak si hrají, učí se nebo jsou jen samy doma. Svou práci zvládá natolik dobře, že si může dovolit vypustit nějakou souvislou dějovou linku, která by nás prováděla celým filmem, a přesto film ani na okamžik neztrácí tempo. Od rozzářených dětských tváří kamera přejíždí přes fasády domů, maminky svým dětem kupují na večeři bagety, ve škole se zrovna probírá Moliérův Lakomec, a Truffaut nikoho nenechává na pochybách, kde že se to jeho film vlastně odehrává. Ale nebyl by to on, aby se spokojil pouze s jednou stranou mince. Děti mají také problémy. Někdy jen ty zcela přirozené, ale někdy je to mnohem vážnější. Normálně by mě ta moralistická pasáž ohledně toho klučiny (novodobého francouzského Olivera Twista) přišla dost samoúčelná, ale když on to Truffaut přes pana učitele vyslovil tak působivě a osobitě, že i to skvěle zapadlo do celkového kontextu. ()
Moc hezky, inteligentni a laskave humorny film, ale pozor, ne vzdy o humornych zalezitostech. Kazdy v nem v urcite podobe najde sebe, kus sveho detstvi, prihody a situace, ktere zazil ci videl, poznava v nem spoustu lidi kolem sebe. Davam maximum za tento nadherny exkurs do detstvi (temer) nas vsech. ()
Neuvěřitelné, jak může být film tak přirozený, nadčasový, úplně ze života. Jako bych sledovala skrytou kameru. Také se mi moc líbí, jak se (ať už malé či velké) jednotlivé příběhy navzájem porůznu prolínají, a vlastně zároveň jakoby "pomalu ztrácí, ale dřív nebo později opět nějak nenápadně vplují zpět". :-) A ten čiperný chlapeček v červených gaťkách je tak roztomilý, přímo k sežrání. :-D Skvělá je také hudba a střih (jako ostatně u většiny Truffautových filmů). ()
Filmy s detskými predstaviteľmi veľmi nemusím. Poväčšinou dokážu svojim chovaním otráviť celý film. Tu sa to našťastie obišlo bez otravných detských elementov, no nenašiel sa ani nikto, kto by si dokázal získať moje sympatie. Prvý hlavný problém filmu je, že nemá žiadny dej. Truffaut sleduje deti v škole, deti mimo školy, občas sa tam pripletú aj nejakí dospelí... No nič z toho nie je zaujímavé. To ja som teda mal oveľa zaujímavejšie a zábavnejšie detstvo ako tento ansámbl. Druhý problém filmu je, že keď už sa Truffaut rozhodol pre polodokumentaristický štýl o deťoch, tak by mali pôsobiť prirodzenejšie. Z niektorých z nich doslova kričalo, ako boli strémovaní a mali problém s replikami a stále pokukávali vedľa kamery, či je pán režisér spokojný (hlavne dievčatko Sylvie je toho najjasnejším príkladom). To sa dá deťom bez filmárskych skúseností odpustiť, no pán režisér to mal asi poňať trochu inak. Film, ktorý mal pôsobiť realisticky a prirodzene, je tak umelý, že mu neveríte takmer nič. Z akého sveta sú tie deti, že sa jeden druhému neposmievajú, nebijú sa, neexistuje žiadne šikanovanie... Asi z nejakého dokonalého, mimo tejto planéty. Občas síce vystroja menšiu lumpárnu, ale každé decko behom týždňa toho vystrojí viac ako všetky deti tu behom niekoľkých týždňov resp. mesiacov dohromady. Vlastne najvystížnejším momentom celého filmu je scéna s padajúcim dieťaťom, presne taký dojem mám z celého filmu, ako pôsobila táto scéna - trápne a úplne mimo realitu. Zlatá Obecní škola... Pre mňa najhorší Truffautov film, nudnejší ako Jules a Jim. Pritom tu zvolil podobný prístup ako v skvelej La nuite americaine, no tam to bolo zaujímavé od začiatku do konca, tu nebola zaujímavá ani minúta. Radšej mal točiť filmy z filmárskeho zákulisia ako o deťoch. ()
Milý výlet zpět do dětského světa ,kde se řeší skoro dospělácké věci. Závěrečný proslov pana učitele o bezbranosti dětí a malé ochraně ,polemika o tom zda je lepší mít dětství težké a býti připraven ,nebo zda být jako dítě hýčkán a pak naivně vejít do dospělosti a nabít si pusu ,ve mně rozvlnily bouři pocitů. Dala bych i za 5 hvězd ,ale měla jsem velký problém s pádem z okna. ()
Musím říct, že Kapesné mi na první zhlédnutí úplně nesedlo. Celý film se rozpadl do několika scének (některých více úspěšných, některých méně) a závěrečná řeč pana učitele, která by to celé měla sjednotit, mi přišla příliš násilná. Scéna s dítětem, kocourkem a oknem patřila k těm nejsilnějším, zamčené hladové děvče zas bylo vyloženě originální a ukázalo na klasické vnímání světa dětskýma očima, kterému okolí uvěří, aniž by danou situaci hlouběji analyzovalo. PS: Viděno na MGM a český dabing byl NAPROTO příšerný. ()
Milý, příjemný film s trošku suchou dějovou kostrou, která je však obskládána zajímavými lapáliemi malých výtečníků. Bohužel, doporučuji zhlédnout v původním znění s titulky, český dabing je zde asi to nejhorší, co jsem v poslední době slyšel ... tohle bylo plivnutí do tváře naší dabingové škole. ()
Velmi něžné, svobodné a vtipné. ()
Francois Truffault asi nemá pověst odborníka na dětskou duši jen tak. V tomto filmu vykresluje život mládeže a všechno co ji hýbá. A to poetickým, ale zároveň velmi reálným pohledem. To i za pomoci přirozených dětských představitelů, kterým možná Truffault dal i menší hereckou volnost, jak bylo u něj zvykem. Výsledkem je velmi přirozený a něžný film, na který se hezky kouká a pár nesmyslů (malý kluk seskočí z balkónů z posledního patra až dolů na ulici, ale vůbec nic se mu nestane) se da odpustit. Jen je to možná trochu moc dlouhé. Téma se mi ke konci už trochu okoukalo a trochu mi chyběla větší k konfrontace s rodičovským světem jako u Nikdo mne nemá rád. Jestli jsem se tedy ke konci už mírně nudil, o to víc mě pak položil do země (skoro závěrečný) projev chlapeckého učitele (skvělá role, kterou si zahrál sám Truffault) k žákům plný ohleduplnosti k dětem. ()
Tohle je Truffaut, kterýho mám rád. Spolu s Doinelovskou pentalogií (s níž je to nakonec dost příbuzný) to jsou moje asi nejoblíbenější filmy, tedy z Truffautovo filmografie. Opravdu milý vykreslení dětských charakterů, dětskýho světa, určitě autobiorafický narážky na Truffautovo složitý dětství, závěrečná plamenná obhajoba dětí od jejich učitele je taky zajímavá. A pád děcka z paneláku je úúúúúžasnej!!! ()
Truffaut sociálně kritický. Nejspíš čerpal i ze svého nepříliš lehkého dětství. Pomalý rozjezd, postupná gradace, až nakonec možná příliš polopatisticky vysvětlil, o co mu vlastně šlo. To pro nechápavé, kterých je kolem asi strašně moc. ()
Možná, že kdyby se Truffautovy filmy pouště mladým rodičům, změnilo by to přístup k výchově a přestalo by se nadávat na děti jako ty grázly, ale ukázalo by se na pravou příčinu nedostatků ve výchově mládeže. Jinak standardní neubrečenost a vtipnost při zachování závažnosti, která je mistrovi vlastní. Ten, kdo bude mektat nějaký sračky o nereálnosti po scéně s dítětem a oknem, vůbec nechápe režisérův záměr a styl filmu. Jinak epizodka s holčičkou, kabelkou a večeří je kouzelná a poslední část o polibku na dětském táboře ultra nostalgická. Kapesné je lepší než Jihlavanka, pokud jde o poctivost a upřímnost a o to jde u podobných témat především. ()
Ta nedějovost mi sice vadila (ačkoli teda na začátku něco začne a na konci to nějak skončí, ale nedá se o tom ani říct, že by to šlo odněkud někam...) a nějaké pevnější vedení jsem v tom taky postrádal, ale i přes to mě to dokázalo bavit a všemožně nápaditými scénami bavit - hlavně u těch, které by se jednoduše mohly zvrtnout v těžce depresivní drama, tam bych vtipnou a pozitivní pointu nečekal ani náhodou. Navíc je to celé dost milé a děti se tu chovají skutečně jako děti, ani ne přehnaně šíleně, ani ne přehnaně chytře, prostě fakt jako děti. A na tomhle realistickém vykreslení příběhu z života dětí a jejich rodičů to stojí především a také díky tomu Kapesné velmi dobře funguje. Řeč učitele v závěru při předání vysvědčení a vypuštění dětí do letních prázdnin to navíc krásně shrne a uzavře. Jen teda ta část o volebním právu mi přišla úplně mimo, ale záleží, jak moc ji Truffaut myslel vážně a jak moc jen jako nevinné zamyšlení. Spokojenost z mé strany tu ale určitě je a Truffaut mě opět nezklamal. Vůbec mě těší, že se za svoji kariéru pokoušel o tolik různých typů filmu a nejen, že do nich vždycky dal svůj osobitý styl, ale hlavně se mu tyhle "experimenty" skoro vždy vydařily nadprůměrně. I takhle se pozná skutečně dobrý a talentovaný režisér :-) 4* ()
Kéž by dospělí uměli hrát jako děti. A kéž by všichni režiséři uměli točit jako Truffaut. Pohled na svět obyčejných dětí s obyčejnými problémy nám dává tento neobyčejný film. Příběh je sice o dětech, ale jejich peripetie mají mnoho paraler ve světě dospělých. Některé dětské příhody jsou veselé, některé spíše melancholické, ale všechny jsou nesmírně poutavé. Truffaut se také dotýká tématu týrání dětí, ale nijak tím citově nevydírá a vše zapadá do většího celku. Vrcholem filmu pro mě byla scéna z kina - dvě dívky, dva clapci, jeden nesmělý, druhý zkušený. Hodně se mi líbí takézvuková stránka filmu; francouzštině sice nerozumím ani zbla, ale strašně pěkně se mi poslouchá. ()
Kapesné je láskyplný film rodinného žánru. Nevyhýbá se silným momentům, naštěstí je nezneužívá k citovému vydírání, ale s nenucenou noblesou jim dodává jemné ironizující zakončení. Kapesné je průzračně upřímná radost ze života. Jednotlivci a sounáležitost. Osobnosti ve své jedinečnosti i všeobecnosti. Postupuje po krůčkách, každého něžně vezme za ruku a na malý okamžik odhalí jeho vnitřní svět, aby je zvědavě porovnával v rozporech i spřízněnosti. S pochopením pozoruje skrytá dobrodružství, aktuální touhy i nejintimnější oblasti zájmů a vášní. Život v maličkostech, ozvláštňujících společenské soužití i osobnost. Tiší bolesti, otevřeně se přidává k veselí. Kapesné je vzletnou a jemnou oslavnou básní života. Kapesné rozdává lásku dětem a nejenom jim. Z dětských postav stojí v popředí sociální případ Julien Leclou (zajímavý Philippe Goldmann) v osamění a lehkomyslnosti, tělesnou stránku uvědomující si Bruno Rouillard (Bruno de Stabenrath) v póze sebevědomého floutka, pilný a do matky svého spolužáka zamilovaný Patrick Desmouceaux (sympatický Georges Desmouceaux) v nesmělosti a očarování, bezelstná akvaristka Sylvie (sympatická Sylvie Grezel) v dokonalosti rafinované odplaty, a rozkošně vynalézavá sourozenecká dvojice Mathieu (Claudio De Luca) a Franck Deluca (Franck De Luca) v souzvučné bratrské harmonii. Mezi dospělými je v popředí hledající svobodná matka malého Grégoryho a uvaděčka biografu (Nicole Félix), svědomitá a nejistá učitelka Chantal Petit (sympatická Chantal Mercier), ušlechtilý a milovaný mladý učitel Jean-François Richet (příjemný Jean-François Stévenin), jeho laskavá a těhotná manželka Lydie (půvabná Virginie Thévenet), milovaná i milující kadeřnice Nadine Riffle (šarmantní Tania Torrens), a její manžel a hrdý kadeřník (Francis Devlaeminck). Z dalších dětských rolí: láskou matky otrávený Laurent Riffle (Laurent Devlæminck), divoce ostříhaný Richard Golfier (Richard Golfier), prvním romantickým okouzlením zasažená Martine (Pascale Bruchon), první tělesné dotyky poznávající kamarádky Corinne (Corinne Boucart) a Patricia (Eva Truffaut), či malý neohrožený Grégory (Grégory). Z dalších dospělých rolí: přátelský ředitel školy (Marcel Berbert), invalidní Patrickův otec (René Barnerias) Sylviiny zostuzení rodiče (Katy Carayon a Jean-Marie Carayon), vytížení rodiče vynalézavých bratrů (Michele Heyraud a Paul Heyraud), přívětivý školník (Vincent Touly), zodpovědná dětská lékařka (Hélène Jeanbrau), či Julienova nezdárná matka (Christine Pellé). Pestrobarevná mozaika lidského hemžení se zaměřením na dětský svět je protkána láskou a hřejícím poselstvím. Kapesné je Truffautovo harmonizující filmové vyznání lásky k životu. ()
Nadherny, diky ()