Reklama

Reklama

Poslední metro

  • Francie Le Dernier métro (více)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Gérard Depardieu, Catherine Deneuveová a malé pařížské divadlo za okupace... Po okupaci Paříže v roce 1940 je Lucas Steiner, majitel divadla Montmartre, nucen se kvůli svému židovskému původu skrývat. Všichni jsou přesvědčeni, že uprchl do svobodné zóny, ale skrývá se ve sklepě divadla. Vedení divadla se ujme jeho žena Marion, která zkouší novou hru podle manželových poznámek. Hra má název Ztracená a Marion v hlavní roli sekunduje nenapravitelný sukničkář Bernard Granger, který přišel z jiného divadla. V kritickém období se divadlo více než kdy jindy stává obrazem života: každý něco předstírá, hraje svou roli a nikdo nemůže nikomu věřit. Scénář je schválen úřadem propagandy a začíná kolo zkoušek. Lucas poslouchá ze sklepa herce a připravuje pro Marion režijní poznámky. Ta se mezitím snaží získat kontakty na převaděče, aby se Lucas dostal přes demarkační linii do svobodné zóny a poté do Španělska. Divadlo navštěvuje divadelní kritik Daxiat, který kolaboruje s nacisty, ale on divadlu nepomůže. Vše se komplikuje, když Němci ovládnou Svobodnou zónu. (Česká televize)

(více)

Recenze (95)

Matty 

všechny recenze uživatele

„Divadlo je jako hajzlík a hřbitov. Když musíš, tak musíš.“ Až přehnaně vybalancovaná tragikomedie, která není nikdy příliš komická, nikdy příliš tragická, zato věčně rozkročena mezi světem na jevišti a světem okolo. První by nemohl být bez druhého, mohl by být druhý bez prvního? Hledání odpovědi komplikuje zdejší postavení režiséra. Musí se stále skrývat, přitom symbolicky nemůže od „svého“ díla utéct. Příznačně je to opět (stále?) on, kdo v poslední, sjednocující scéně režíruje osudy dvou hlavních postav. Korunu prazvláštnímu milostnému trojúhelníku nasazuje Marioninu pomyslné přijetí obou svých milenců – toho spíše fiktivního i toho spíše reálného. Život jako jedno velké divadlo (umělost exteriérů je úmyslně zjevná), lidé jako herci (velká gesta také mimo jeviště). Koneckonců, vždycky hrajeme podle něčích pokynů. 80% Zajímavé komentáře: liborek_, sportovec ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Na dvě hodiny jsem se najednou octinul v době druhé světové války v jednom pařížském divadle, sledoval nedivadelní drama divadelných herců a neodvážil jsem se při tomhle vynikajícím představení ani zakašlat. Z hereckých výkonů Catherine Deneuve a Gérarda Depardieuho jsem byl tak odbouchlej , že by mě před rypákem ujelo i poslední metro. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

První setkání s Truffautem a nic moc. Příběh se odehrává v atraktivním prostředí, ale tak nějak mě nebavil. Zachraňovala to Catharine s Gérardem, ke kterým opět role nádherně sedly. Nicméně já si nemohl zvyknout na scény v divadle, které se pořád dokola, jakoby opakovaly, protože se točily stále kolem jedné hry. ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Skvělá záležitost s vynikajícími herci a perfektní atmosférou prken, která znamenají svět. Dramata za scénou i na ní v době okupace Paříže kdy se lidé chodili odreagovat alespoň do divadla či kina. Pro mě osobně jedna z nejlepších "truffautovek". ()

novoten 

všechny recenze uživatele

Přestože Truffaut překvapuje jemnými zvraty i perfektním závěrem a dělá z Catherine Deneuve hereckou bohyni, je to právě oceňovaná divadelní vyprávěnka, která mě z režisérovy biografie příliš neoslovila. Možná za to může překvapení z nejednoznačné nálady a pocit, že si François s divákem občas hraje až moc a nebere se v klíčových okamžicích dostatečně vážně. Nenásilná satira tak podráží nohy příběhu a perfektní celkové uchopení pak vyzní trochu naprázdno. ()

Boss321 

všechny recenze uživatele

Tak tomuhle říkám prvotřídní podívaná. Dokonalá atmosféra, hudba, herci, scénář a samozřejmě režie mistra. François Truffaut byl opravdu génius a mistr svého řemesla. Ze snímku vysloveně čiší, i když se odehrává v divadelním prostředí, jeho neuvěřitelné zapálení pro film. Obrovské škoda, že se dožil pouhých 52 let. Herecké výkony všech jsou skvělé, ale to co tu předvádí Catherine Deneuve a Gérard Depardieu se slovy popsat nedá, to se musí vidět......... ()

EdaS 

všechny recenze uživatele

Překrásné retro s vynikajícími herci mi hned dalo vzpomenout na stejně skvělou Truffautovu Americkou noc, tentokrát s tím rozdílem, že jde o divadlo. U závěrečných titulků jsem byl po dlouhé době skutečně dojat. Levné knihy si zaslouží obří pochvalu za to, že levně vydávají tak úžasné bijáky. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Tentokrát jsem zkusil pozdějšího Truffauta a překvapilo mě, jak "klasickým" režisérem se "ke stáru" stal. Ne že bych proti tomu něco měl, ale při jeho návratu do druhé světové bych čekal něco jiného než nekonfliktní retro. Zkrátka pěkný kousek, i když mi přijde, že něco takového mohl natočit kdekdo, tak nevím, proč zrovna Truffaut. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Poslední metro je komerčně nejúspěšnější a divácky nejoblíbenější Truffautův film, kde se sešla silná herecká sestava v čele s herecky vyzrálou a navýsost půvabnou Catherine Deneuve a Gérardem Depardieu, který tehdy byl plný energie, charismatický a dosud neokoukaný. Přes nesporné režijní mistrovství a zajímavé okupační téma ale nemůžu dát plný počet hvězdiček, protože některé motivy ve filmu mi jednoduše nesedly. Funkční je ta část, která ukazuje svět pařížského divadla, herců a ostatních divadelníků a zároveň milostný trojúhelník mezi hlavními postavami, kdy manžel ukrývající se před represí jen bezmocně sleduje vznikající milostný vztah mezi svou ženou a jejím hereckým partnerem. Nepříliš funkční je naopak širší zobrazení historické éry okupované Francie, kdy dvě stě policistů hledá hlavního hrdinu a nezjistí, že se ukrývá ve sklepě svého divadla. Gestapo poté, co získá stopy po přítomnosti Steinera v Paříži, se nechá obalamutit tím nejbanálnějším trikem v době, kdy popravy a deportace běžely jak na drátku a široká síť udavačů a aparát gestapa prováděly efektivní práci. Tohle zlehčení a zjednodušení tíživé doby by se dalo omluvit v komedii, nikoliv ve filmu tohoto žánru. Nejzajímavější jsou momenty, kdy divadelní představení na prknech divadla splývá s reálným životem filmových hrdinů. Hravý, profesionálně velmi dobře natočený film. Celkový dojem: 85 %. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

POSLEDNÍ METRO není určitě posledním filmovým zážitkem. Snaha o neotřelé a ne zcela pravděpodobné pohledy postihující svým způsobem velmi zajímavé situace protiněmecké rezistence představuje v tomto francouzském případě zcela neobvyklý pohled na pařížskou divadelní scénu. Hlavní postavy, ztělesněné Deneuvovou a Depardieuxem, jimž zdatně sekunduje relativně méně známý - ne méně schopný nebo osobitý - Jean Poiret, nastavují odvrácenou tvář německé okupace tehdy ještě nevichystické části Francie na podzim 1942 a v dalších měsících a letech války. Obraz, který nabízí režisér Truffaut, pro něhož okupace zůstávala zřejmě trvalým traumatem jeho dětství, se v základních ohledech neliší od toho, který známe z českého prostředí. Až překvapivě velká částí inteligence hrdého římskogermánskokeltského národa Vercingetorixova a sv. Jany z Arcu až překvapivě lehce propadla při reparátu z vlastenectví, ale i obyčejné lidské slušnosti. I nejtužší tíseň nezbavuje zcela lidských potřeb a i intimní momenty, odehrávané v ne zcela klasických kulisách zákulisí divadelního prostředí, si v Truffautově líčení zachovávají stále cosi z francouzskké noblesy. Závěrečná děkovací scéna inscenace současného dramatu je v tomto případě víc než symbolická. Poděkovat musí totiž i ten, kdo si našel cestu k tomuto skvostu světové kinematografie. ()

genetique 

všechny recenze uživatele

Dramatická romanca zachytená v období druhej svetovej vojny. Znie to zaujímavo, bolo to zaujímavé. Ale Truffautovi to nestačilo. Túto zápletku navyše šupol do prostredia parížskeho divadla, zmietaného vojnovými absurdnosťami. To predsa nemôže dopadnúť zle, hovoril som si. Na rad ale prišla zbytočne rozťahaná prvá časť a pomerne nepochopiteľne nehodiaco sa komický záver, z ktorého mám stále rozpačité dojmy. 75%. ()

Lavran 

všechny recenze uživatele

Přesvědčivé komorní drama o divadle, nasnímané a zrežírované nenápadnou divadelní formou. Kamera se soustředí na interiéry (kulisy) a herecký přednes opravdu svědomitě vybraných herců. Svět, který tušíme za hranicemi divadla a ponurých ulic je charakterizován pouze distribucí subtilních náznaků a dobových reportáží, díky čemuž se povedlo dokonale navodit stísněnou atmosféru okupace. Truffaut taktéž těží z velmi kvalitního scénáře, který dokáže vykouzlit rozličnou paletu nálad, a přesto nikde příliš netlačí na pilu. Finální fígl se splynutím dvou světů je výtečný! Holdujete-li kvalitním filmovým zážitkům, nenechte si Poslední metro za žádnou cenu ujet... ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

"Potvrdzujem svojim podpisom, že nie som Žid a pokiaľ je mi známo tak ani medzi mojimi rodičmi a prarodičmi žiadny Žid nebol..." Za vojnových čias bola takáto veta v pracovných zmluvách bežná a jednu takúto podpisuje i G. Depardieu ako nový herec v parížskom divadle. Depardieu opäť vo výbornej roli, kde sa s C. Deneuve výborne dopĺňajú. Dej sa točí okolo ich postupne rodiacej sa love story, ale i jej židovského manžela -majiteľa divadla, ktorý sa pivničných priestoroch ukrýva a roky čaká na koniec vojny. Vydarená a hlavne uveriteľná dráma z vojnového obdobia. 80%. ()

liborek_ 

všechny recenze uživatele

"V Paříži se po jedenácté večer nesmí vycházet. Nikdo si nemůže dovolit zmeškat poslední metro..." V září roku 1942 byla polovina Francie okupována Němci a Truffaut do této doby zasadil jeden ze svých posledních filmů. Poslední metro je krásná variace na jeho starší snímek Americká noc; filmovou kameru vyměnil za prkna, která znamenají svět, a režiséra Ferranda vystřídal skrývající se ředitel divadla, autor a režisér Steiner. V tomto filmu však prim hraje především jeho manželka Marion (Catherine Deneuve) a mladý herec Granger (Gerard Depardieu). Snímek je metaforou přirozeného lidského odporu vůči utlačiteli a především také zobrazením obrovské lásky k divadlu, kterou "obyčejný" člověk chápe jen s obtížemi. Přitom právě kultura hraje nezastupitelnou roli v posilňování jakési národní pospolitosti. Podobně jako ve filmu Jules a Jim i zde se rozvíjí poutavý příběh vztahu trojlístku lidí - dva muži, jedna žena - který se odehrává na pozadí válečného strádání a zoufalé bitvy o divadlo, jehož přežití závisí na úspěchu připravované hry. Jako vždy vynikající režie (mého nejoblíbenějšího) Francoise Truffauta a skvělý Depardieu a Deneuve...v součtu pět hvězdiček. ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Truffautova režisérská taktovka zde dokonce zastiňuje i francouzské herecké velikány. Jeho divadelní epilog jen podtrhává jeho smysl pro experiment a hravost. Výborní nejsou jen Depardieu, či Deneuve, ale například i Bennent v roli režiséra Steinera, či krásně bezpáteřně ztvárněný cenzor. Deneuve dokonale zahrála ono rádoby nenápadné přehlížení Grangera. A Depardieu...škoda, že jej dnes těžko uvidíme v takové velké roli. Je to milý film, ale rozhodně to není taková bomba jako U konce s dechem. Chybí tomu více režisérovi nekompromisnosti ()

LiVentura 

všechny recenze uživatele

Poslední metro, poslední nádechy herecké a divadelní obce.. aneb dohromady společnými silami proti nenáviděnému nepříteli. Vzdor umělců tehdejšímu režimu je obdivuhodný dodnes! ()

lamps 

všechny recenze uživatele

Podobné názory tu padají často, ale film je příliš násilně rozkročen mezi několika světy a styly, mezi prostou divadelní hru a okolní svět plný nacistické hrozby a cenzury, mezi romantické drama a nevinnou situační komiku, přičemž krásně a komorně zobrazuje všechno, ale zároveň nic. Truffaut rozumí svému řemeslu jako málokdo, ale jen sled působivě inscenovaných, nasvícených i zahraných scének, jakkoli dohromady tvoří originální výpověď o jedné nešťastné době, k nezapomenutelnému filmovému zážitku zkrátka nestačí... ()

Reklama

Reklama