Reklama

Reklama

Poslední metro

  • Francie Le Dernier Métro (více)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Gérard Depardieu, Catherine Deneuveová a malé pařížské divadlo za okupace... Po okupaci Paříže v roce 1940 je Lucas Steiner, majitel divadla Montmartre, nucen se kvůli svému židovskému původu skrývat. Všichni jsou přesvědčeni, že uprchl do svobodné zóny, ale skrývá se ve sklepě divadla. Vedení divadla se ujme jeho žena Marion, která zkouší novou hru podle manželových poznámek. Hra má název Ztracená a Marion v hlavní roli sekunduje nenapravitelný sukničkář Bernard Granger, který přišel z jiného divadla. V kritickém období se divadlo více než kdy jindy stává obrazem života: každý něco předstírá, hraje svou roli a nikdo nemůže nikomu věřit. Scénář je schválen úřadem propagandy a začíná kolo zkoušek. Lucas poslouchá ze sklepa herce a připravuje pro Marion režijní poznámky. Ta se mezitím snaží získat kontakty na převaděče, aby se Lucas dostal přes demarkační linii do svobodné zóny a poté do Španělska. Divadlo navštěvuje divadelní kritik Daxiat, který kolaboruje s nacisty, ale on divadlu nepomůže. Vše se komplikuje, když Němci ovládnou Svobodnou zónu. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (95)

Vančura 

všechny recenze uživatele

Krásný film, který mi hodně sednul. O nějaké zasazení děje do časů WWII zde podle mě nejde (stejně jako o žádné "poslední metro" - to je zde zmíněno jen okrajově na začátku), ten film je v první řadě o lásce k divadlu, hraní, režirování, potažmo jakékoli tvůrčí činnosti, a mohl by se tedy odehrávat kdykoli; atmosféra okupované Paříže zde slouží jen k tomu, aby tato láska ke své profesi o to více vynikla, když je nucena se realizovat za "ztížených" podmínek (časy společenského útlaku a cenzury měly obecně odjakživa blahodárný vliv na kvalitu umělecké produkce, pochopitelně vyjma té kolaborační). V tomto smyslu mi přišlo, že Lucas Steiner vykazuje autobiografické rysy Truffauta (čistě jen moje domněnka). Film se mi líbil díky hereckým výkonům, Catherine Deneuve je úchvatná jako vždy (byť mi zde ve svých 37 letech přišla mnohem starší a jako by už její krása začala odkvétat) a překvapivě i Gérard Depardieu je velmi dobrý (i když jsem ho nikdy moc nemusel); stejně tak ostatní herci jsou skvělí a celkově je to velmi pěkný film s poněkud překvapivým závěrem - a silným humanistickým poselstvím. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Na Truffautovi se mi líbí, že se nikdy nezalekl jakéhokoli jiného typu filmu než kdy dřív točil a tak si vyzkoušel různé styly a žánry a tenhle film toho není zrovna výjimkou. Jednak tím válečným tématem, ale také tím, jak přístupné a divácké to vlastně je. To rozhodně nemyslím špatně, naopak je dobře, že si zrovna tohle našlo víc diváků, protože to téma fungování divadla během druhé světové je určitě zajímavé a nedá se říct, že by ho Truffaut podal špatně. Jen si myslím, že to není až tak výrazné jak mohlo být a že se tu tak moc nesourodě střídá divadelní zákulisí s událostmi druhé světové války, že to nakonec není pořádně ani o jednom. Do jisté míry to každé jednotlivě řekne o sobě sice dostatek, ale jako celek to podle mě nešlo moc dohromady, nebo aspoň ne takhle. Tentokrát mám z Truffautova filmu sice slabší zážitek, ale určitě ne špatný. Jen to mohlo být lepší... Silné 3* ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Poslední metro coby Truffautův film z divadelního prostředí asi není tak ikonickou záležitostí oproti režisérově filmu o natáčení filmu Americká noc a to v rámci obsahu zejména spojením divadelního tématu se specifickou érou 2. světové války, nicméně nadchnout mě dokázal téměř stejně. Velice mě tu upoutal náhled do zákulisí divadla s osobitými vedlejšími postavami (např. v případě „lidového“ tlustého inspicienta), kdy zároveň vedle dění na jevišti v rámci zkoušek i představení ještě zažíváme neobvyklé zabydlení důležité divadelní osobnosti v zaprášeném sklepu, který se stává pro židovského režiséra a majitele divadla oním posledním metrem záchrany před nebezpečnou situaci holokaustu za nacistické okupace. Retro atmosféru válečné Paříže zvlál Truffaut za pomocí Deleruovy i dobové hudby též na jedničku a byť snímek přes závážné téma plyne dlouho v relativně pohodovějším duchu, v druhé polovině dokáže napětí stále více houstnout. Můžu tedy říct, že mi Poslední metro během víc než dvou hodin nabídlo skutečně atraktivně nabité drama. Nejvíc mě dostalo zpracování závěrečných vyústění, jak zhuštěním několika dramatických prožitků na krátkém prostoru, tak jednou nečekanou mystifikací, kdy zdánlivě reálná scéna s odstupem času představuje (jak zjistíme až dodatečně) pouze nový sehraný jevištní akt. Catherine Deneuve mi opět potvrdila, že dokáže svou přítomnost na plátně nabýt stejně tak jako půvabnou krásou i skvělým výkonem (byť zdaleka ne každý z filmových počinů jí to takhle umožnil). U Gérarda Depardieu mi asi jako úspěch postačí, že mi tu ještě zamlada skoro vůbec nevadil, nakolik mě však výrazněji upoutali v nezvyklých režisérských postavách výborní Heinz Bennent a můj oblíbenec Jean Poiret. [90%] ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Přepsáno v dubnu 2018. Poslední metro má jedinečnou atmosféru. Základním pilířem zájmu je citové napětí a elektrizující chvění, střet vnitřních světů. K tomu se přidává spletitá soudržnost i rozervanost divadelního světa, rámec velké sjednocující rodiny. Odchylky dráždí nesnášenlivost. Doba událostí je začleněna do truffautovského jemného ironického nádechu. Okupace se stává pouhou kulisou, dramatické politicko-společenské dění slouží k celkovému vykreslení charakterů a přibližuje dobové prostředí bez nutnosti podlézání a citového vydírání. François Truffaut svou filmovou estetikou poutavě vypráví skrze nálady vnitřních světů, které z postav vystupují a rozehrávají strhující příběh a nejosobnější intimitu ve velikosti i pádu. Hlavní postavou okupační romance je Marion Steiner (šarmantní Catherine Deneuve), úspěšná herečka a provozovatelka divadla v pařížské čtvrti Montmartre z donucení. Tíživost doby rozvrátila zavedený profesní i soukromý život. Hrdost a zakořeněný odpor musí dělat ústupky a kompromisy. Přitažlivost divokosti se stává nutkavou myšlenkou, neodbytným pocitem i osvobozujícím uvolněním. Polohou živočišné vášně je Bernard Granger (dobrý Gérard Depardieu), mladý talentovaný herec a idealistický romantik. Vzpřímená hlava se v pulsaci života stává předzvěstí. Temperamentu se dostává obdiv i rozčíleného odmítání. Rozpolcené napětí, doba nesvobody a romantická vzplanutí se v nestabilní proměnlivosti stávají blahodárnou oázou. Poslední částí romance je Lucas Steiner (dobrý Heinz Bennent), Marionin manžel a divadelní impresário v utajení. Původ nedává jinou možnost a žárlivost s ušlechtilostí svede svůj nutný boj. Cestou se stává pracovní zapálení a izolovanost se násobí. Výraznou postavou je Arlette Guillaume (zajímavá Andréa Ferréol), vnadná kostymérka, odrážející s pobaveným úsměvem Bernardův tanec svádění, směřující proti její vlastní podstatě. Důlěžitou postavou je Daxiat (velmi zajímavý Jean-Louis Richard), divadelní kritik a loajální přívrženec nově nastoleného režimu, který vždy sleduje své osobní zájmy. K výraznějším postavám patří Raymond Boursier (příjemný Maurice Risch), dobrácký divadelní technik, důvtipně věrný své divadelní rodině. A také Nadine Marsac (zajímavá Sabine Haudepin), mladá ctižádostivá herečka s bezelstnou naivitou i jasným cílem k dosáhnutí opojné popularity. Z dalších rolí: vstřícný a umně manévrující homosexuální ředitel divadla Jean-Loup Cottins (sympatický Jean Poiret), stará divadelní uklízečka Germaine Fabre (Paulette Dubost), rozporuplná Raymondova známost Martine Sénéchal (zajímavá Martine Simonet), malý talisman Jacquot (Franck Pasquier), jeho osobitá matka (Rose Thierry), snaživá hotelová služebná Yvonne (Hénia Ziv), Bernardův kamarád a člen odboje Christian Leglise (Jean-Pierre Klein), či šantánová zpěvačka Greta Borg (Rénata). Poslední metro rozehrává svou verzi romance v nejednoduché době a na okupační poměry se dívá s lehkým nadhledem a hravým idealismem. Hlavní pozornost je upřena na vnitřní pocity a rozpolcenost vztahů. Truffautův styl mi sedí a přináší intensivní filmové prožitky. () (méně) (více)

mm13 

všechny recenze uživatele

Neviem sa zbaviť dojmu, že je tu zasadenie do konkrétnej doby na škodu... Aby som bol presnejší - vadí to príbehu, ktorý by som zhliadol radšej, než toľké balancovanie na hranici umenia pre umenie, ktoré, aby sa stalo dokonalým (a že to je dokonalosť sama!), nutne muselo voliť prostriedky, aké volilo, teda konkrétny priestor aj čas... Truffaut sa rád pohráva - divadlo predstiera život, v živote sa hrá divadlo a nakoniec už nie je jasné, kedy sa hrá a kedy žije. Žije ostatne len tak z polovice, tá druhá predstiera a koho viac baví ponáranie do príbehu než do formy, ten si to neužije (môj prípad). Naopak "inžinieri-architekti" majú vystarané o jeden z najsilnejších filmových zážitkov vôbec... Aj to treba vedieť (a vidieť nezaškodí). ()

Galerie (73)

Zajímavosti (3)

  • Když Lucas mluví s Marion o hře, kterou viděl v Londýně, míní Plynové lampy Patricka Hamiltona, který byly také dvakrát zfilmovány. (Matty)
  • Film sklidil řadu ocenění. Krom nominace na Oscara a Zlatý globus vyhrál rovných deset Césarů. (Matty)

Reklama

Reklama