Reklama

Reklama

Dvě Angličanky a kontinent

  • Francie Les Deux Anglaises et le continent (více)
Trailer

Obsahy(1)

Někdy na počátku 20.století potkává Claude Roc – typický středostavovský mladý Pařížan – mladou lady Anne Brownovou. Po několika společně strávených dnech jej Anne pozve do Anglie na prázdniny, kde žije se svou matkou a sestrou Muriel, kterou by chtěla dát s Claudem dohromady. Během prázdnin se mladá trojice velmi sblíží, a Claude s Muriel se do sebe hluboce zamilují. Před uzavřením sňatku se milenci dohodnou na jednoletém „zkouškovém“ období svého vztahu. Vydrží Claude nástrahy mládí? (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (38)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Truffaut se ve své tvorbě držel spíš studia mezilidských vztahů, zvlášť těch mezi dvěma pohlavími, a do minulosti se příliš nevracel. Dvě Angličanky a kontinent se dá s nadsázkou označit za jediný jeho kostýmní film, ovšem z ne tak dávné historie. Jeho příběh se odehrává na samém počátku 20. století a Truffaut v něm popisuje zajímavý milostný trojúhelník mezi francouzským mladíkem z dobře situované měšťanské rodiny a dvěma sestrami z typické puritánské anglické rodiny. Není to jen film o lásce a sexu, ale i o rozdílných kulturách a zejména o přelomové epoše, kdy se rodila moderní společnost, jak ji dnes známe. Dívky Muriel a Anne jsou dílem moderní, hrají tenis, dychtivě poznávají svět a mají pro své rodiny až nezdravě pokrokové názory, dílem podléhají rodinné tradici měšťanského konzervatismu a neodvažují se a ani nemůžou vzbouřit přísným pravidlům tehdejší morálky. Z dnešního pohledu je trochu zvláštní svět, kde se na první sexuální styk čeká sedm let naplněných odříkáním a planým milostným vzdycháním. Některé dialogy působí poněkud knižně a v jiném filmu by mi vadily, ale Truffautovi a jeho hrdinům je věřím. Hotovou lahůdkou jsou postoje a chování Claudovy matky, která je ztělesněním měšťanské vypočítavosti a ryzího pragmatismu. Tam, kde čeští tvůrci potřebovali v případě Sňatků z rozumu celý seriál, tam Truffautovi k načrtnutí jedné epochy stačil dvouhodinový film. Celkový dojem: 95 %. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

V životě musíme často řešit různá dilemata, třeba ohledně filmů, potažmo jejich hodnocení. Vím, že Dvě Angličanky by z objektivního hlediska zasloužily čtyři, možná pět hvězdiček. Byly v nich scény, při kterých jsem slyšel vlastní dech, i scény, při kterých jsem dech zcela zatajil. Minimálně prvních dvacet minut jsem si opravdu užíval Truffautův um využívat nenápadně a přitom tak působivě sofistikované filmové řeči. Dokázal jsem ocenit přítomnost sebeironie pramenící z vypravěčova komentáře, jenž veškeré dění vtipně glosoval. Postupně mě však film začal utvrzovat v tom, že krom pěkné režie a komentáře nemá co nabídnout, nebo spíše že nedokáže nabídnout nic jiného, než nabídlo množství předešlých adaptací historických románů. Claude má rád Muriel, Muriel nemá ráda Claudea, Claude nemá rád Muriel, Muriel má ráda Claudea, Claude má rád Annu, Anna má ráda Claudea, ale ne na dlouho – tohle jako náplň dvouhodinového dramatu? Hodnotit srdcem, hodnotit hlavou? Shrňme si fakta: Režie OK, i když dost odměřená, herci velice dobří, i když některé – knihou příliš poznamenané – věty vyslovovali jen s obtížemi, kamera solidní, hudba minimální, nuda maximální. Co s tím? Co s tím jenom udělat? Dát tomu jen tak, pro potěchu oka, ty čtyři hvězdičky, nebo být upřímný a tedy nemilosrdný? Zvolím střední cestu. 60% Zajímavé komentáře: DaViD´82, liborek_, sportovec, GintrWinkr ()

Reklama

Tsunami_X 

všechny recenze uživatele

Absolutní dokonalost v Truffautově podání. Román v dopisech převedený na celuloidový pás, jenž se značí dokonalou gradací, dokonalým vypravěčem a dokonalými představiteli, které podporuje dokonalý scénář. Nemám slov a mohu jen konstatovat, že mě tento kousek naprosto složil. Milostný trojúhelník, který přináší do lidské /divácké-čtenářské/ mysli neskutečné množství otázek a úvah hodných zamyšlení. Klobouk dolů Mistře.... ()

CheGuevara 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv jsem Truffautovo vedení herců u jiných filmů kvitoval jako příjemnou změnu, tak ve Dvou Angličankách mi herectví Jean-Pierre Léuda ustavičně kazilo celý film. Jeho věčně kamenný, nezaujatý a hlavně chorobně nezajímavý výraz mi vytvořil natolik velký odstup od jeho postavy, že jsem v podstatě o jeho osudy záhy ztratil jakýkoliv zájem. Taktéž chápu, že filmový vypravěč je úlitba literární předloze, ale jeho neustálá vševysvětlující přítomnost mi znemožňovala jakoukoliv účast na filmu. Myslím, že trochu té vstřícnosti a srdečnosti by nikoho do příště nezabilo. ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

První z Truffautových snímků kde se mi autor netrefil do noty, byť pravda, že ne úplně jeho vinnou. Po "Jules a Jim" druhá režisérova adaptace knihy Henri-Pierre Rochého. Forma a navození dojmu, že se všechny události v průběhu oněch sedmi let dozvídáme z dopisů a deníkových záznamů jednotlivých postav je naprosto dokonalé. I téma skrývané a neopětované lásky v netradičním milostném trojúhelníku je dostatečně zajímavé, aby více jak dvě hodiny stopáže nenudilo. Energií nabitý francouz Claude, který si chce užívat života a oproti němu dvě ctnostně vychované a i přesto naprosto odlišné sestry Brownic z ostrovní strany kanálu La Manche. Vztahy mezi nimi se začnou postupem času stále více a více komplikovat, přičemž hlavní slovo nemá srdce, ale rozum ovlivněný výchovou, prostředím a názory rodiny. Můj problém s celým snímkem je, že mi bytostně vadila představitelka Muriel Stacey Tendeterová. Jejímu výkonu jsem při nejlepší vůli neuvěřil ani na chvilku. Fungující tedy pro mě byly pouze scény mezi Claudem a Annou, které jsou plné skrývané vášně. Rozhodně se nejedná o špatný či průměrný film. Jen jde ve výsledku o pouhou variaci na "Jules a Jim" a jako neznalý knižní předlohy neposoudím zda je chyba na spisovatelově straně či Truffauntově. ()

Galerie (16)

Reklama

Reklama