poster

Rodinný krb

  • Francie

    Domicile conjugal

  • Itálie

    Non drammatizziamo... è solo questione di corna!

  • anglický

    Bed & Board

  • Velká Británie

    Bed and Board

Komedie / Drama

Francie / Itálie, 1970, 100 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • gudaulin
    ****

    Od Ukradených polibků sice Truffautův hrdina o několik let zestárl, oženil se a zplodil dítě, ale nedospěl a jeho citová nezralost, která V Ukradených polibcích působila sympaticky, v Rodinném krbu už vypadá směšně. Jeho klukovský romantismus a zapálenost pro nové věci ho diskvalifikují v situaci, kdy by měl projevit odpovědnost a praktičnost při péči o svou rodinu. Komediálně laděný příběh o krizi jednoho manželství je zajímavá i vylíčením života v předměstském činžáku se spoustou zajímavých figurek - okno Doinelova bytu vede do dvora, takže kamera má kdykoliv možnost zachytit mikropříběhy nájemníků a jejich malá dramata. Celkový dojem 75 %.(9.8.2008)

  • nascendi
    ***

    Rodinný krb som sa rozhodol pozerať, lebo mám záujem kompletizovať si Truffautovu filmografiu i keď mladícke očarenie jeho tvorbou už dávno vyprchalo. Problém bol, že v jeho filmoch často hrá Jean-Pierre Léaud, ktorého neznášam a v tomto filme išlo o konverzačku, v ktorej som nenachádzal takmer nič, čo by ma zaujalo. Tri hviezdičky sú za pocit prijateľnej nudy, ktorú som väčšinu filmu pociťoval.(17.3.2014)

  • mortak
    ****

    Tak to bývá. Dívkasi vezme chlapce, stane se ženou, porodí dítě a čeká, že se z chlapce stane muž. Jenže čeká marně. Pro něho není partnerkou, ale náhradní maminkou, které může před spaním kontrolovat prsa. A tak, když se večer s exotickou milenkou vleče, komu pořád volá a pláče? Své ženě. Jenže ta už jedno dítě má a nepotřebuje k němu ještě dětského manžela. Truffaut kopíruje Strindbergovy Manželské historie, ale dělá to s nadhledem a lehkostí.(24.2.2009)

  • ad-k
    ***

    Truffaut rozverně ve snaze koketně diváka oslovit, pobavit a zároveň jakoukoliv jeho ideální pohodu rozmělnit. Rodinný krb v sobě totiž nese jisté známky pochybností, které zažívá snad každý z nás u svých vztahů (zde jde především o ten "domácký"), ale zároveň komediální, chvílemi až zbytečně fraškovitý duch dodává všemu stále rozjařených barev. Bilancování mezi žánry mi přišlo zčásti kontraproduktivní (navrch vztah s údajnou femme fatale Kyoto zcela neopodstatněný), tradiční Truffautova nevyhraněnost, tentokráte však se zvláštním, ne úplně příjemným odérem. Říkají tomu někteří nuda... │50%(27.5.2008)

  • Exkvizitor
    ****

    Rodinný krb je velmi podobný předchozímu snímku doinelovského cyklu, totiž Ukradeným polibkům. A oběma je jim společné to, že se zdaleka nevyrovnají prvotnímu Nikdo mne nemá rád. Možná bylo chybou měnit žánr a z poeticky laděného dramatu se dopracovat k čisté komedii, ale hlavní problém tkví v tom, že pozdější doinelovky jsou příliš schématické, chaotické a zřejmě poměrně na rychlo spíchnuté. Přesto musím dát i Rodinnému krbu čtyři hvězdičky, protože některé gagy a scénky jsou kouzelné - a ač opět musím konstatovat, že i tento film patří k slabším Truffautům, zvednul mi náladu.(6.12.2005)

  • - Jeden z portrétů v Doinelově bytě zobrazuje herce Oskara Wernera, kterého Truffaut režíroval ve dvou filmech, Jules a Jim (1962) a 451° Fahrenheita (1966). (Matty)

  • - Ti pozornější mohou ve filmu na krátký okamžik zaregistrovat Jacquese Tatiho. (Matty)

  • - Antoine Doinel chce přes telefon mluvit s někým, kdo se jmenuje Eustache. Tuto osobu následně osoví „Jean“. Šlo tedy o Truffautova kolegu, mimo jiné režiséra slavného dramatu La Maman et la putain (1973). (Matty)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace