poster

Rodinný krb

  • Francie

    Domicile conjugal

  • Itálie

    Non drammatizziamo... è solo questione di corna!

  • anglický

    Bed & Board

  • Velká Británie

    Bed and Board

Komedie / Drama

Francie / Itálie, 1970, 100 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • ad-k
    ***

    Truffaut rozverně ve snaze koketně diváka oslovit, pobavit a zároveň jakoukoliv jeho ideální pohodu rozmělnit. Rodinný krb v sobě totiž nese jisté známky pochybností, které zažívá snad každý z nás u svých vztahů (zde jde především o ten "domácký"), ale zároveň komediální, chvílemi až zbytečně fraškovitý duch dodává všemu stále rozjařených barev. Bilancování mezi žánry mi přišlo zčásti kontraproduktivní (navrch vztah s údajnou femme fatale Kyoto zcela neopodstatněný), tradiční Truffautova nevyhraněnost, tentokráte však se zvláštním, ne úplně příjemným odérem. Říkají tomu někteří nuda... │50%(27.5.2008)

  • Tsunami_X
    ***

    Melancholický příběh o obvyklých trampotách a strastech manželství, které se musí vypořádat s „hlubokou“ krizí, tentokráte v poněkud odlehčenějším hávu. Přehršel figurek ze sousedství a epizodní sled scén úspěšně rozbíjí představu o klasicky vygradovaném komorním vztahovém dramatu plného různých neuróz, výčitek a slz. Nejasné dramaticko/komediální kontury jdou v tomto případě však poněkud proti sobě a i oné magické a těžko zachytitelné hořkosladké atmosféry je do některých pasáží vtěsnáno více, než by bylo záhodno. Výsledkem je tak slušný, na génia francouzského filmu však poněkud jednodušší snímek, jež si dokáže získat svou jemnou nostalgickou tóninou a několika gagy, nikoliv však celkovou pospolitostí a jednolitostí.(12.11.2005)

  • Marius
    ****

    Príjemne natočený príbeh o manželskom bočáku braný z veľkého nadhľadu. Nenudil som sa ani na chvíľu hlavne vďaka pitoreskným postavám zo susedstva. Horšie je, že pán režisér toho asi veľa o Japoncoch nevie, ale to je pochopiteľné pretože táto krajina sa prakticky svetu otvára viac až za posledných tridsať rokov. Celkovo vzaté Rodinný krb nie je nič svetoborné ale za nostalgickú atmosféru, výborných hercov a nadhľad dávam 7/10(11.6.2007)

  • gudaulin
    ****

    Od Ukradených polibků sice Truffautův hrdina o několik let zestárl, oženil se a zplodil dítě, ale nedospěl a jeho citová nezralost, která V Ukradených polibcích působila sympaticky, v Rodinném krbu už vypadá směšně. Jeho klukovský romantismus a zapálenost pro nové věci ho diskvalifikují v situaci, kdy by měl projevit odpovědnost a praktičnost při péči o svou rodinu. Komediálně laděný příběh o krizi jednoho manželství je zajímavá i vylíčením života v předměstském činžáku se spoustou zajímavých figurek - okno Doinelova bytu vede do dvora, takže kamera má kdykoliv možnost zachytit mikropříběhy nájemníků a jejich malá dramata. Celkový dojem 75 %.(9.8.2008)

  • LeoH
    ****

    Tak to je poprvé, co jsme si s Antoinem trochu padli do noty, co mi pohled do jeho světa nepřipadal nezúčastněně zlehčující, ale sympaticky odlehčený, co mi jeho drobné sviňárničky nezkazily potěšení z drobných poetických radostí, jako jsou klukovská zaměstnání barviče květin a lodičkového kapitána, sousedský cvrkot činžáku nebo cameo pana Hulota. Co já vím, možná je to tím, že má ten syčák tentokrát vedle sebe rovnocennou postavu, na které mu dokonce snad i malounko záleží, možná jsem k tomu jen sedl v té správné náladě. Úplně jsem dostal chuť vrátit se příležitostně na začátek k Les quatre cents coups, třeba už bych tentokrát věděl, jak se na ně koukat.(30.5.2016)

  • - Ti pozornější mohou ve filmu na krátký okamžik zaregistrovat Jacquese Tatiho. (Matty)

  • - Jeden z portrétů v Doinelově bytě zobrazuje herce Oskara Wernera, kterého Truffaut režíroval ve dvou filmech, Jules a Jim (1962) a 451° Fahrenheita (1966). (Matty)

  • - Antoine Doinel chce přes telefon mluvit s někým, kdo se jmenuje Eustache. Tuto osobu následně osoví „Jean“. Šlo tedy o Truffautova kolegu, mimo jiné režiséra slavného dramatu La Maman et la putain (1973). (Matty)