poster

Rodinný krb

  • Francie

    Domicile conjugal

  • Itálie

    Non drammatizziamo... è solo questione di corna!

  • anglický

    Bed & Board

  • Velká Británie

    Bed and Board

Komedie / Drama

Francie / Itálie, 1970, 100 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • EdaS
    ****

    Oproti Ukradeným polibkům pozoruje Truffaut Antoina s větším odstupem, jeho pobláznění Japonkou Kyoto není zrovna pochopitelné, ale jinak jde o stejně kvalitní, příjemnou a pravdivou podívanou.(14.1.2008)

  • nascendi
    ***

    Rodinný krb som sa rozhodol pozerať, lebo mám záujem kompletizovať si Truffautovu filmografiu i keď mladícke očarenie jeho tvorbou už dávno vyprchalo. Problém bol, že v jeho filmoch často hrá Jean-Pierre Léaud, ktorého neznášam a v tomto filme išlo o konverzačku, v ktorej som nenachádzal takmer nič, čo by ma zaujalo. Tri hviezdičky sú za pocit prijateľnej nudy, ktorú som väčšinu filmu pociťoval.(17.3.2014)

  • DaViD´82
    ****

    Čtvrtá epizoda volné pentalogie. Do života Antoina Doinela se vracíme o dva roky později od událostí zobrazených v Ukradených polibcích. Nyní je již ženatý s Christine a jejich manželství prochází prvními problémy a zkouškami. Žijí v činžovním domě a jsou obklopeni velmi netradičními sousedy. Setkáme se mimojiné se starými známými a v popředí toho všeho se špičkuje naše novomanželská dvojice. Výsledek je typicky "truffautovský" se vším co k tomu patří. Uvolněná atmosféra ze začátku je skvělá, ale od narození Alfonse to chtělo přejít na poněkud vážnější notu vyprávění, jelikož takto ne zcela vyniká ona krize co následuje. Na Truffanta je zde až příliš slabých míst, ale i tak to zvedne náladu a navíc potěší tradičně milá Claude Jade. Ovšem výsledek je skvělý, tak jako tak, byť tentokrát s několika výhradami.(26.1.2007)

  • Tsunami_X
    ***

    Melancholický příběh o obvyklých trampotách a strastech manželství, které se musí vypořádat s „hlubokou“ krizí, tentokráte v poněkud odlehčenějším hávu. Přehršel figurek ze sousedství a epizodní sled scén úspěšně rozbíjí představu o klasicky vygradovaném komorním vztahovém dramatu plného různých neuróz, výčitek a slz. Nejasné dramaticko/komediální kontury jdou v tomto případě však poněkud proti sobě a i oné magické a těžko zachytitelné hořkosladké atmosféry je do některých pasáží vtěsnáno více, než by bylo záhodno. Výsledkem je tak slušný, na génia francouzského filmu však poněkud jednodušší snímek, jež si dokáže získat svou jemnou nostalgickou tóninou a několika gagy, nikoliv však celkovou pospolitostí a jednolitostí.(12.11.2005)

  • ad-k
    ***

    Truffaut rozverně ve snaze koketně diváka oslovit, pobavit a zároveň jakoukoliv jeho ideální pohodu rozmělnit. Rodinný krb v sobě totiž nese jisté známky pochybností, které zažívá snad každý z nás u svých vztahů (zde jde především o ten "domácký"), ale zároveň komediální, chvílemi až zbytečně fraškovitý duch dodává všemu stále rozjařených barev. Bilancování mezi žánry mi přišlo zčásti kontraproduktivní (navrch vztah s údajnou femme fatale Kyoto zcela neopodstatněný), tradiční Truffautova nevyhraněnost, tentokráte však se zvláštním, ne úplně příjemným odérem. Říkají tomu někteří nuda... │50%(27.5.2008)

  • - Ti pozornější mohou ve filmu na krátký okamžik zaregistrovat Jacquese Tatiho. (Matty)

  • - Antoine Doinel chce přes telefon mluvit s někým, kdo se jmenuje Eustache. Tuto osobu následně osoví „Jean“. Šlo tedy o Truffautova kolegu, mimo jiné režiséra slavného dramatu La Maman et la putain (1973). (Matty)

  • - Jeden z portrétů v Doinelově bytě zobrazuje herce Oskara Wernera, kterého Truffaut režíroval ve dvou filmech, Jules a Jim (1962) a 451° Fahrenheita (1966). (Matty)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace