Malcolm & Marie
Malcolm & Marie
Malcolm & Marie
Malcolm & Marie
VOD (1)
Obsahy(1)
Filmař Malcolm (John David Washington) a jeho přítelkyně Marie (Zendaya) se po premiéře filmu vrátí domů a očekávají reakce kritiků. Jenže v průběhu večera začnou vyplouvat na povrch tajemství jejich vztahu a jejich láska projde tvrdou zkouškou. (Netflix)
Recenze (120)
Dle hodně slušných dialogů mezi Johnem Davidem a Zendayou jsem usoudil, že v Americe se chodí na filmy podle toho, zdali je točí černoch nebo bílej. Já teda koukám na filmy podle toho, jestli v nich hrajou dobří nebo špatní herci. A zde jsem si film pustil právě proto, že jediné role tu ztvárnili právě oni dva. A musím říct, že jsem si užil hodně solidní dialogovku, která sice střídá emocemi jak na běžícím páse, ale zase nehrozí, že byste se nudili. Skvělé herecké výkony a neméně zdařilý hudební podkres od Labrintha tuto dialogovku jen a jen umocňují. ()
Partnerská konverzačka rozhádané dvojice v jeden dlouhý večer, v jednom odlehlém baráku coby divadelním jevišti. Dvojice, která si projde ostrou emoční vybíjenou, aby si opět připomenula proč drží spolu. Herecké dvojce to spolu sedne, některé části jsou více osobní, jiné zbytečná vata, a motiv (ne)přijetí filmové kritiky (páreček se zrovna vrátil z premiéry jeho filmu) a jejího obsahu není na osobní konflikt dvojice nijak smysluplně napojený. Ani jako samostatná linka do filmu nic moc nevnese. Úvodní jednozáběrová expozice v kombinaci s černobílem načrtne vyšší tvůrčí ambice, ale film zůstane obsahově v monotónním průměru. Washington a Zendaya se ale snaží, o tom žádná. ()
Hezké herecké cvičení pro dva talentované herce, ale imho se to dost točí v kruhu a nic zásadního z toho nevyplyne. Profackoval bych je oba. ()
Velmi se líbil nápad, že film resp. jeho pitvání včetně pitvání ohlasu na něj slouží jako katerze vztahu a povah obou představitelů. Neměl jsem ani problém s kamerou, která se snažila různýma kompizicema ještě už tak silně dialogový příběh nadvyprávět. Co mě ovšem silně zklamalo byli dialogy, které vedli opakovaně ke stejnýmu náhledu na postavu, k čemu to mělo být dobrý, když totéž mě ukázala předchozí scéna. A John David Washington mě teda herecky nepřesvědčil, Zendaya na mě působila mnohem stravitelněji. ()
Film, který se hádá sám se sebou. Mladej Washington je pro mě hereckou obdobou makarónů se sýrem. Je ho všude hodně, ale hovno potěšení z toho. ()
Hezky to vypadá a hrají tam hezcí lidé a dobří herci zároveň. Bohužel to na mě působilo hloupě. Nemám rád, když se film snaží být chytrý a není. Když dělám film, který je celý jen o dialozích a ty jsou rádoby inteligentní a vyjadřující se k současné společnosti, ale ve skutečnosti pouze prázdné, nevěrohodné a tím pádem iritující, tak je to špatně. Nehodnotím, protože jsem to nedokoukal. ()
// Filmové cvičení spíš než plnohodnotná tvorba, ale zatraceně poctivé a upřímné, takže je z toho nakonec přece jen i něco víc než zapomenutelná lockdownová anti-romantika. Víc Zendayi prosím. 7/10 ()
Malcolm a Marie a jejich přes hodinu a půl trvající hádka, ve které se motají stále v jednom kruhu. Překvapivě mi ani nevadilo, že to nemá žádný vývoj, protože film je vizuálně hezký a i přes obsah a dialogy, ve kterých se ti dva snaží navzájem se co nejvíce ranit, jsem u sledování zůstala v klidu a pěkně jsem si odpočinula. Nevím, jestli by to byla pro Sama pochvala nebo urážka, ale já jsem radši, než kdybych naopak upadla do depky. Takže za mě dobrý. ()
Podobně jako filmy od A24 je toto art film pro lidi, co nikdy neviděli art film. Vlastně je to o něco horší, Malcolm a Marie je film, který vám ústy postav (ne)přímo ŘÍKÁ, že je autorským uměleckým dílem. A pokud to nepoznáte, jste blbý kritik, který nerozumí filmařským technikám a všechno mechanicky interpretuje skrze rasu nebo feminismus. Nic proti tomu, zrovna tenhle šleh na adresu kritické obce je celkem přesný a zčásti oprávněný. Protože pokud bych se rozhodl Malcolm a Marie v nějaké recenzi obhajovat, šel bych na to právě přes jeho estetiku. Jestli je na Levinsonově nabubřelém filmu něco podnětného, tak to, že jde vlastně o parametrický film. Jde o filmařské cvičení v možnostech toho, jak natočit a inscenovat dialog mezi dvěma postavami - rozhádanými partnery - pokaždé trochu jinak, pomocí jiných stylistických parametrů. Vodítkem k tomu je ostatně hned první okázale stylizovaný rozhovor po příchodu z premiéry, kdy Zendaya stojí ve dveřích a kouří a rozvášněný Washington krouží pokojem jako tygr v kleci. Přičemž kamera při tomto kroužení střídavě sleduje jeho a střídavě staticky pozoruje Zendayu a na konci celého dlouhého záběru dochází k drobným obměnám / narušením téhle normy. To je ukázková práce s opakováním a variací na rovině stylu, kterou pak film v průběhu dál rozvíjí, byť už ne tak originálně. Chtěl jsem vůči Malcolm a Marie být vstřícný, ale nakonec mě vyloženě otrávilo, jak se ten film bere vážně a přitom je uvnitř tak bezduchý a prázdný. Oběma postavám ve výsledku nevěřím ani Ň, protože jsou to do značné míry hlásné trouby Levinsonových scenáristických exhibicí a frustrací. Text tady vyhrává nad charakterizací, a budiž, může to být záměr, ale to neznamená, že mě to nemůže štvát. Když každé druhé slovo v rozsáhlých monolozích proložíte slovem "fuck", vážně z vás není druhý Tarantino. ()
Levinson sa miestami utápa v až príliš učesaných dialógoch, ktoré nepôsobia z pohľadu zvolených protagonistov dokonale prirodzeným dojmom a jeho dielo vyložene nedvíha ani úplný záver. Divadelný štýl však nie je vonkoncom na škodu a dôraz na ústredný pár sa vypláca vrchovatou mierou. Ako John David Washington, tak Zendaya totiž predvádzajú takmer dokonalý herecký koncert a je radosť sledovať v takmer každej chvíli - akokoľvek ich filmové postavy prežívajú skôr presný opak. 70% ()
Solidně napsaná, natočená i zahraná konverzačka pro dvě postavy a jeden barák. ()
Krásně nasnímané divadlo, kde na sebe křičí dva herci, jak se milují a nenávidí, ale po půlhodině to celé zabředne do celkem nudné a repetitivní smyčky, takže když to divák po třiceti minutách vypne, pořád může s klidným svědomím říct, že Malcolma a Marie viděl do konce. Žádný unikátní oblouk, zvrat ani silnější katarze se nakonec neodehraje. Zendaya je tahoun a příběh s lehkostí posouvá, ale co se někde celkem vytratilo je chemie s Washingtonem. ()
Jeden z těch sobeckých filmů (podpořený černobílou paletou), který si zřejmě Sam Levinson potřeboval natočit, ale kromě něj to nikomu dalšímu nic moc nepřinese. Washington se Zendayou to samozřejmě hodně herecky táhnou, vlastně jsem se nenudil, ale že by mi to něco dalo, to říct nemůžu a nevím, komu bych to doporučil jako oddechovku na večer. Ale sošky by se hrnout mohly...60% ()
Večierok skončil. Jeden film bol na ňom slávnostne uvedený. Intímne vzťahová after párty páru, rozoberajúca premiéru na súčiastky, začína. Čierno-bielo, komorne. Na atómy sa však nerozoberá len film, ktorého režisérom bol muž, ale aj vzťah, s ktorého podobou vyjaví nespokojnosť žena. Šijú to do seba neúprosne, s občasnými výdychmi, vycikaniami, bozkami. Skvele odpozorované, ešte lepšie zrealizované. K virdžiníowolfovskej línii kinematografie mám značné výhrady (šuštia papierom). K tomuto len minimálne. Pretože pri Márii a Malcolmovi cítiť len šušťanie listov, úchvatne pôsobiaceho radu mohutných, prastarých, stromov za oknami elegantnej, producentom filmu poskytnutej vily. ()
Ano, má za sebou pár filmů, ale vytáhnul se hlavně seriálem Euphoria. Scenárista a režisér Sam Levinson předložil těžká traumata a hledání sama sebe, Zendaya díky němu ukázala, že má zatraceně velký talent. Potkali se znovu, přibrali nejstaršího potomka Denzela Washingtona a předložili intimní konverzační drama. Milenecký pár se zrovna vrací do sídla na samotě z premiéry jeho filmu. Ona (zpočátku uzavřená do sebe) mu vaří makaróny, on (lehce arogantní) nervózně čeká na první kritiky na své dítko. Jednu poznámku vystřídá narážka, další už vyvrcholí ve vypjatou hádku. A nebude jediná. Průběh pozdního večera neustále mění tón, v jednu chvíli se on po ní sexuálně sápe a kouše ji na zadku, pak jí vytkne její závisláckou minulost, vzápětí se něčemu hloupě smějí. Oba otevřou nezahojené rány toho druhého, poukazují na trhliny jejich vztahu, kterých není zrovna málo. Problém je ve scénáři, který diváka neodrovná. Člověk by čekal, že právě tam budeme sbírat nejvíc bodů, ovšem po téhle stránce Levinson selhává. Jeho scénář se totiž brzy začne točit v kruhu. A začne nudit. Přitom se tváří zatraceně vážně a ambiciózně, ovšem chybí vrcholy i nějaké šokující odhalení, zvrat, cokoliv. Kdyby to skončilo po hodině, nic by se zřejmě nestalo. Ti dva na sebe ječí, ale celé to zabředne do jakési nemastné smyčky. Chybí emoce, chybí ta „správná“ autentičnost. Je to velká škoda, protože Levinson naopak vyniká v koketování se starými filmy a jeho černobílá volba je úchvatná. S kameramanem vytváří skvělé obrazové kompozice, hledá detaily i neotřelé úhly. John David Washington je konstantně velmi dobrý, Zendaya v dospělejší úloze dominuje vypjatým momentům, když jí má ale ukápnout slza, tlačí krapet na pilu zhruba jako zmiňovaný Levinson. Její šatník ovšem nemá chybu. Jisté čtyři to nejsou, ale dám je. ()
"I love You but I don't need You." Odpouštím tomu vtíravý šustění papírem, protože tu minimálně od trilogie Před soumrakem nebylo nic tak žhavě upřímnýho. Hořkosladkýho. Něžnýho i drsnýho. Prostě zamilovanýho se vším blbým i dobrým, co k tomu patří. Téměř až divadelní nirvána. [Netflix] ()
Pekne. Nic nove to sice neprinasa a ma to prvky exibicie (hereckej aj rezijnej), no niektore veci je stale dobre si pripomenut. 7/10 ()
Sam Levinson (syn Barryho Levinsona, režiséra Rain Mana) se po úspěchu se seriálem Euforie vrhl ve spolupráci s Netflixem k realizaci snímku Malcolm a Marie, který je z velké části inspirován i Levinsonovými osobními zážitky. Levinson sepsal scénář, který se po celou dobu odehrává v jednom domě a jeho hlavními hrdiny jsou mladý filmař Malcolm a jeho přítelkyně Marie, kteří čekají na recenze Malcolmova snímku. Během večera se krom recenzí ovšem též vyvalí na povrch jisté věci, které dost možná spějí k zániku vztahu této dvojice. Jde pro Levinsona po Euforii o další trefu do černého? Za mě určitě. Těžko ovšem říct, jak moc Malcolm a Marie sedne komukoliv jinému. Malcolm a Marie totiž více než cokoliv jiného připomíná divadelní inscenaci, kde se veškerý děj opravdu odehrává v jednom domě. John David Washington a Euforií osvědčena Zendaya tak pod Levinsonovým dohledem rozjíždí herecký koncert, který je ovšem opřen o těžce uchopitelný scénář. Scénář k Malcolmovi a Marii se v podstatě točí ve smyčce- Malcolm a Marie se postupně rozhádají, nakonec se uklidní, pak se opět pohádají, pak opět dojde ke klidnému období a pak se zase rozjedou hádky. Tohle přesně se v Malcolmovi a Marie děje dokola celých 100 minut a pravidla hry se po celou dobu filmu nemění. Jak už to tak navíc u obvyklých vztahových krizi bývá tak jsou některé oprávněné, některé jsou ovšem komárem, který se mění ve velblouda. Po celou dobu se tak řeší povaha obou hlavních postav, fakt, že Malcolm do hlavní role svého nového filmu neobsadil právě Marii nebo to, že Malcolm využil odvykání Marie ze závislosti na drogách jako inspiraci pro svůj nový film, což Malcolm zásadně odmítá. Po celou dobu tak dochází k více či méně vyhroceným konfrontacím, které znázorňují jediné- Malcolm a Marie se milují i nenávidí zároveň. Malcolm je arogantní a impulzivní, což Marie většinu času očividně toleruje. Právě večer po premiéře ale pohár vzájemné trpělivosti začíná přetékat z obou stran a večer, který je premiérou Malcolmova nového filmu je dost možná též zátěžovým večerem jejich vztahu. John David Washington i Zendaya se tu předvádí v nejlepší herecké formě, kdy naprosto využívají potenciál, který jim tahle na půdu komorní záležitost nabízí a jejich vzájemná chemie a herecká energie je něco neskutečného. K jejich postavám je těžké z několika důvodů hledat jakoukoliv formu sympatie a většinu času si může divák jen říct, že je Marie hloupá a toho arogantního idiota prostě a jednoduše neopustí. Přesto jsou tu ale i funkční momenty, které osvětlují kladné stránky jejich vztahu. Stejně jako každý vztah jde vztah Malcolma a Marie pojmout z různých úhlů pohledu a především jde na samotný film nahlížet i tak, že se dost možná dvojice vybouchnutím emocí snaží o nový start. Celou dobu ale máte pocit, že je ten vztah rozcupovaný zevnitř, že to snad ani nebude možné. A o to zajímavější je poté sledovat jakým směrem se Malcolma a Marie vydává. Malcolm a Marie se též mohou chlubit vynikající výtvarnou stránkou- Černobílá barva k celému tónu filmu neskutečně sedí, kameraman Marcell Rév předvádí fascinující obrazové hrátky a je to dohromady vyloženě překrásná podívaná. Labrinth dodal povedený soundtrack, střih je na vrcholné úrovni a celkově Malcolm a Marie působí jako film, který byl natočen s naprostou vášní. Pro Levinsona se očividně jedná o srdcový projekt, kterému věnoval maximální úsilí. Dost možná mě ale spíš mrzí jedna věc- Mrzí mě, že Levinson nenatočil konverzačku v podobném duchu, kde by Marii nahradil například Malcolmův producent. Krom vztahových filmů totiž film sází i na fakt, že je Malcolm filmař, sází jeden kulturní odkaz za druhým a nakonec se i dokáže neskutečně vyjádřit k filmovým kritikům. Tyhle vyloženě satirické momenty mě na Levinsonově novince neskutečně bavili a sám Levinson prozradil, že je konkrétně tato scéna inspirovaná jeho osobním zážitkem. Malcolm se rozzuří, odkazuje na Billyho Wildera, Jih proti Severu nebo Občana Kanea a je to neskutečně super. Tyhle momenty mě upřímně bavili z celého filmu nejvíce a klidně bych si dal celý film, který by byl založený pouze na rejpání do aktuálního filmového průmyslu, filmových kritiků a ambic mladých filmařů. Takže snad se nad něčím takovým v blízké době Levinson zamyslí. Dost možná by prospěla menší délka, právě i kvůli tomu, že se celý příběh točí ve smyčce a především je dost možné, že Levinson vlastně se žádným rozuzlením nepřišel. Dokážu si totiž dost dobře představit, že po konci Malcolma a Marie dojde k další sérii hádání a usmiřování. Levinson sice servíruje celkem silné dialogy (i když se musí nechat, že někdy jsou ty odkazy na filmy možná až příliš na sílu), navíc je očividně jako režisér vede s velmi silnou rukou, faktem ale zůstává, že příběh skutečně dost možná nikam nevede a navíc pro takové fanoušky Euforie, které seriál už kvůli stejnému tvůrčímu týmu a Zendaye v hlavní roli zaujme dle mého názoru půjde o hodně náročnou záležitost, kde si jen budou klást otázky, kdo je to Ed Wood a co za film je Jednej správně. Pro mě osobně skutečně Malcolm a Marie znázorňuje těžce uchopitelnou podívanou, má ale spoustu prvků, které mě osobně neskutečně zaujali. A tudíž Malcolm a Marie shledávám jako velmi fajn podívanou, která má navíc Washingtona a Zendayu ve vrcholné formě. A vidět jejich vzájemné herecké interakce jednoduše stojí za to....... () (méně) (více)
Keby žijem v takomto toxickom vzťahu, tak si podrežem žily manikúrovými nožničkami. Zendaya a John David Washington, klobúk dole. Obaja herci vo väčšine scén predvádzajú skutočné skvelé divadlo. Rozbeh bol pomalší, no keď som sa do vzťahu Malcolma a Marie vžil, tešil som sa z takmer každého dialógu. Ich debaty niekedy zachádzajú do záživných detailov, inokedy riešia iba zbytočnú vatu, no väčšina z nich ma bavila. ()
[VIDĚNO 6.2.] "Not everything I do is political because I'm black!" "Well, I think Angela Davis would disagree with you." ______ Kdybych měl snímek 'Malcolm & Marie' jednoduše popsat, definoval bych jej jako dokonalé konverzační drama, které svou atypickou zápletku strukturálně staví na dvou důležitých pilířích - 1) konfrontačních dialozích obou stěžejních protagonistů, které dynamicky eskalují do až iritujících hádek, 2) sofistikované komorní atmosféře. A přestože samotná premisa se může jevit lehce banálně, její děj se intertemporálně odehraje v průběhu jedné noci, což nabízí inovativní rozměr k interpretaci narace, která vyniká především na oné verbální bázi, díky níž režisér Levinson epistemicky ilustruje rozpad jednoho vztahu dvou impulzivních lidí - Denzela Washingtona, který se vtělil do role bohorovného umělce, a Zendayi, která ztělesňuje a zároveň symbolizuje onu umělcovu inspirativní múzu. Přesto se nejedná o standardní konverzačku plnou vyčpělých argumentačních přestřelek, ale o plnohodnotnou audiovizuální esej, která polemizuje o hodnotě lásky a významu filmového umění.... V čem ovšem snímek předně vyniká je bez debat nekompromisní dominance formy nad obsahem, kde není nouze nejen o řemeslnou preciznost a stylistickou rozmanitost jako v Levinsonově experimentální seriálové ódě 'Euphoria'. A totožně jako u 'Euphorie', i zde Levinson primárně sází na vizuální impresi - k tomu využívá černobílý a vysoce zrnitý formát, který diváka již v úvodní scéně intenzivně pohltí (a na konci sprostě vyflusne), a rovněž celkově dodává na šmrncu elegantní estetiky a melancholické atmosféry - zatímco kinetické snímání kamery pod taktovkou maďarského mazáka Marcella Révy umocňuje intimitu/erotičnost a kompozičně podmanivou hru světel a stínů…. Denzel Washington (jehož sláva a oblíbenost u diváků po snímcích 'BlacKkKlansman' a 'Tenet' raketově stoupá) se perfektně chopil role narcistického filmaře, jehož životní motivaci pohání jeho vlastní ego, které se nechce nijak podřídit pokrytectví hollywoodské smetánky - a neméně dokonale mu sekunduje femme fatale Zendaya, která díky tomuto nevídanému projektu bezprecedentně aspiruje o vstupenku do komorních artových snímků. Vzájemnou synergií obou hereckých talentů tak vzniká hotová exploze různorodých hereckých expresí a performačního chameleonství, které určitě nepodléhá žádné charakterové dichotomii, a nabízí tak famózní teatrální koktejl všemožných emocí, který staví na kontrastu milostných peripetií a citové pasivity onoho dua. Sice si jeden druhému občas projeví sympatie a náklonnost, ale častěji než něžnosti si navzájem vyměňují kanonádu vulgarit a agresivních invektiv - čímž snímek z hlediska narativní tonality poutavě osciluje mezi různorodými tenzemi - ačkoliv uznávám, že mnohdy ona gradace šla do až příliš extrémního afektu.... Každopádně největší negativa u 'Malcolm & Marie' vidím především v tristní dějové struktuře a v repetetivním fázování narativu - poněvadž namísto vypravěčského progresu se divák spíše dočká pásma nekončících variací jednotlivých scén. No a závěr je neuvěřitelně patetický. Nicméně tvůrce samotné nelze ověnčit ničím jiným než obdivným aplausem. Netflix zjevně zvedá kvalitativní laťku i artové ambice - prioritou však je, aby jeho tvůrci předčasně neusnuli na vavřínech - jelikož Levinson v rezoluci natočil vizuálně pohlcující a dramaturgicky provokativní konverzačku o exploataci a ambivalenci milostného pouta, která mi doslova vyřvala ďuznu do hlavy, a přesvědčila o tom, že hranice mezi láskou a záští je neuvěřitelně tenká. Vřele doporučuji pro všechny soudruhy cinefily.... // VERDIKT: 8,2 sýrových makaronů z 10 // ______ “Cinema doesn’t need to have a fucking message. It needs to have a heart and electricity.” () (méně) (více)