Zločin pátera Amara

Tento film jistě velmi potěší ministra kultury Dostála. Snaží se totiž dokázat na příběhu mladého naivního kněze, že katolická církev je prohnilá a zvrhlá, zvláště v Americe. A to nejen severní, ale i jižní. Na malou farnost kdesi v jihoamerických horách přichází mladý kněz Amaro, který právě ukončil studia a místní biskup si od něho mnohé slibuje. Jeho první setkání s farností a starším knězem, jenž zde slouží již několik desítek let, mu však přinese různá překvapení, leckdy i vzpírající se všemu, čemu se učil v semináři. Vezměte si jen toho staršího kněze – zdá se to, nebo skutečně spí s hospodyní, která dochází poklízet na faru? A ta duševně zaostalá dívka, co je na řečech, že ji znásilnil v dětství kněz, který z ní údajně měl vyhánět zlé duchy exorcismem? A co je pravdy na údajných kontaktech staršího kněze s místními rebely z hor? Hozen do vody, musí se naučit plavat. Jeho zásady najednou musejí ustoupit konkrétní situaci a problémům, s nimiž nikdy nepočítal. Navíc i sám biskup mu poté, co se prozradí účast staršího kněze na křtu mafiánského bosse – místního drogového dealera (z jehož peněz stojí místní nemocnice), dává svoji důvěru, aby ve farnosti působil ve prospěch církve i za cenu lži... Ostatně samo jméno kněze patří ve španělštině k slovním hříčkám – může znamenat lásku a dobro, ale přidejte písmenko, aby znělo "amarqo" a znamená zatrpklost. Z výše uvedeného už je možná zřejmé, v čem spočívá velký problém tohoto filmu. Ačkoliv totiž povahy postav, prostředí, okolností působí poměrně autenticky a vykresleně, chybí mu vyváženost. Až přílišná jednostrannost ukázat všechny zápory a hříchy katolické církve v jednom totiž už postupem času přecházejí v parodii –nejhorlivější zpěvačka žalmů v kostele je stará bezzubá a bláznivá ženská, která doma hostiemi krmí nemocné kočky, aby se uzdravily; o v mládí knězem znásilněné dívce, nyní duševně narušené, jsme již mluvili; stejně tak že kněz spí se služebnou, mladý posléze s její dcerou, starší kněz je zapleten s místními povstalci a rebely, ale také dealery drog, kteří perou peníze tak, že jimi přispívají na chod místní charity, biskup svádí ke lžím... Ještě že místní ateista sbírá hříchy církve do svého deníku, aby je včas mohl použít. A tak společně s mladým nadějným novinářem zkoušejí bojovat články proti větrným mlýnům, aby si však vysloužili jen pohrdání. Dá se předpokládat, že tvůrci chtěli poukázat i na jiné problémy, spojené s jihoamerickou povahou a specifiky, naznačit, že není vše tak jednoduché a černobílé, jak se na první pohled zdá, a že i kontakty s bandity či dealery drog mohou mít své potřebné kladné výsledky, stejně jako ten kněžím chybějící sex není nutno brát tak tragicky. Ve své vlasti asi film oslovil – a pohoršil – mnohé a nejspíše se o něm vedly velké diskuze. U nás, vzhledem k tomu, že praktikujících katolíků by mělo být tak kolem 5 % obyvatelstva, asi žádné vzpoury a demonstrace nevyvolá, na straně druhé všechny spíše jen ubezpečí, jak je ta katolická církev prohnilá a nezaslouží si žádné slitování (s kterýmžto názorem by se dalo s úspěchem polemizovat), navíc některé církevní praktiky už budou mnohým na hony vzdálené, takže je nemusejí pochopit (např. kdo dnes tuší, co svatokrádežného by mohlo být na tom, že dáte hostii kočce?). Proto se velmi těžko přijímá Zločin pátera Amara i jako psychologické drama – abyste totiž mohli takovémuto žánru věřit, musí stát na relevantních a do hloubky prokreslených situacích i charakterech, kde jednostranný pohled nevytváří příliš možností k dalšímu rozvíjení. (13.04.2016) (méně) (více)