La Femme d'à côté
Žena od susedov
The Woman Next Door
The Woman Next Door
The Woman Next Door
Režie:
François TruffautKamera:
William LubtchanskyHudba:
Georges DelerueHrají:
Gérard Depardieu, Fanny Ardant, Véronique Silver, Henri Garcin, Michèle Baumgartner, Roger van Hool, Philippe Morier-Genoud, Muriel CombeauVOD (1)
Obsahy(1)
Madame Jouve vypráví příběh Mathildy a Bernarda, který žil šťastně se svou ženou Arlette a jejich synem Thomasem. Jednoho dne se přestěhovala do sousedství dvojice Mathilde a Phillippe Bachardovi. Bernard a Mathilde prožili před lety vášnivý vztah...a ten znovu ožívá. (oficiální text distributora)
Recenze (64)
Notně triviálně vystavěný příběh o jednom spletitém vztahu a dvojici milenců, jejichž největším problémem bylo, že se nedokázali vypořádat se svou vzájemnou minulostí a naopak opět zabředli při opětovném a předem jasném pokusu o lásku v přítomnosti. Na místech, kde by divák čekal jemné náznaky, je Truffaut neskutečně doslovný (scéna s navrátilcem z Nové Kaledonie) a ať už scénář odkazuje k jeho minulým režijním počinům jak chce, je to v tomto případě naprosto zbytečné, protože odkazy nikam dále nevedou. Ze snímku, od kterého by člověk čekal zralost a vybroušenou chuť dobrého vína, se vyklubal nemastný a neslaný výtvor, který zase jednou pojednává o destruktivní moci lásky. ()
Stejně jako v předchozích režisérových filmech o destruktivní lásce dospělých lidí i zde kulminují emoce do překvapivého finále. Bouřlivý vztah je vyprávěn bez zbytečného patosu a citového vydírání, Truffaut totiž užil jako (byť nespolehlivého) vypravěče ženu, která celý případ sleduje, aniž by do něj byla osobně zainteresovaná... Celý film je snímán v dlouhých polocelcích, ve kterých gradující napětí nenápadně narůstá a tragédie bublá pod zdánlivě idylickým povrchem. Občas film vzbuzuje pocit, jakoby Truffaut natočil volnou variaci na Představuji vám Pamelu, film, který natáčí režisér jeho Americké noci. Zdánlivě jednoduchý "harlekýnový" příběh je ale vyprávěn velmi chytře a promyšleně, především skrze silné (a výborně zahrané) postavy, od ústředních hrdinů až po jejich partnery a známé. S Americkou nocí jej spojuje řada témat, ať už je to hrdinka (jíž si manžel vzal i po naznačeném pokusu o sebevraždu z nešťastného předešlého manželství, ale ona mu proti své vůli nedokáže jeho obětavost a důvěru oplatit), nebo některé záběry (pokřikování postav na sebe po ránu z oken proti sobě postavených domů, případně letecký záběr v závěru filmu). Ale jde tu najít i motivy z Julese a Jima, Deníku Adély H. i z doinelovské série (vynikající vtípek s pošťákem, nervozita při odjezdu do práce, obsazené telefony), nehledě na takřka povinnou cestu postav do kina a spojení příběhu hrdinů s filmem, který právě sledovali... Hrdinů, kteří nedokázali žít ani spolu, ani odděleně. ()
„Ani spolu, ani bez sebe.“ Truffaut ve svém předposledním filmu výstižně pojmenoval jeho věčné téma (sebe)zničující lásky. Také Žena od vedle přepjatostí hrdinů připomíná román z 19. století a také ona je něčím mnohem víc. Hrdinové jsou tragičtí, ale režisérův přístup oplývá uctivou nadsázkou. Ty nejvyhrocenější momenty (milování v autě, souboj na zahradě) nás nutí sledovat skrze sklo. Zdůrazňuje tím náš voyerismus i vlastní odstup a tenkou bariéru bourá až během nejodvážnější erotické scény na samém konci. Zde už není co ztratit, jak vyplyne s hořkosladkou pointou. Ačkoliv není ani jedné postavě nadržováno a oba herečtí představitelé své role pojali s nesmírnou intenzitou, nadobyčejné zalíbení kamery v křivkách a předně ve tváři Fanny Ardant nelze přehlédnout. Pochopit ano (režisérovo okouzlení přetrvalo i mimo rámec filmu – Ardantová mu počala dceru). Možná právě z toho důvodu mi byla z dvojice milenců bližší Mathilda. Při její prosté chůzi okolo tenisových kurtů jsem sotva dýchal. Ano, asi jako čtenářka románu z 19. století. Ještě jednou, naposledy, děkuji, žes mne jí učinil, Françoisi. 85% Zajímavé komentáře: Douglas, mm13, sportovec ()
Já filmy FrancqiseTruffauta docela nerad komentuju. Mě přijde, že se ten kluk točí furt dokola kolem jednoho tématu jako pes kolem svýho ocasu a kdo už nějaký to Franqoisovo dílo na téma "láska po Truffautsku" tak ho konec snad ani nemůže nějak překvapit. Jasně filmařský dobrý, herecky taky, gradace láskošílneství rovněž, ale já bych do toho příběhu víc zapojil i vedlejší postavy (Arlette a Phillippe ) ať to není dějové tak čitelný a je tam trošku dusna. Jasně na Truffauta se nesahá, ale já mu ten tří hvězdičkovej pohlavek prostě dát musím i když z Fanny Ardant bych se asi taky zbláznil, kdyby si na mě dala záležet a ještě mě uvařila kus žvance jako bonus. ()
Brilantní studie sebedestruktivní lásky dvou milenců, kteří nedokázali být ani spolu, ani bez sebe. Už úvodní záběry naznačují blížící se tragédii, ke které se skrz jednoduchý, ale rafinovaně podaný příběh prokousáváme. Truffaut se na oba hlavní hrdiny dívá s odstupem, nehodnotí jejich jednání, jen zaznamenává. Fascinující drama s výtečnou dvojící Fanny Ardant - Gérard Depardieu. ()
O Truffautovi pořád někde čtu, jak patřil mezi ty NEJ NEJ NEJ režiséry Francie a že jeho filmy jsou jeden kultovní kousek vedle druhýho. Řikal jsem si, že bych se taky na nějakej ten jeho "kultovní" film mohl podívat. Zatim jsem viděl akorát 451°Fahrneheita. No takže vybral jsem si Ženu od vedle a to hlavně kvůli účasti mýho oblíbence Gérarda Depardieu. Začátek vypadal docela slibně, ale postupně se děj filmu smrskne na to, že Gérard Depardieu souloží s nějakou divnou madam, která mu pokaždý řekne, že už s nim souložit nebude, ale souloží s nim pořád znovu a znovu. V podstatě se z toho pro mě stalo akorát čekání na to, jak to teda nakonec vlastně dopadne. A dopadlo to více méně tak, jak jsem očekával. ()
Tak tento film jsem hrubě nepochopila. Truffaut si možná udržuje odstup od postav, ale rozhodně ne od zápletky. Celý film mi přijde hrozně zatížený a starý. Poslouchat svoje profesory hledat v tomto filmu skvělost, protože jsou tam točité schody a v nějakém jiném filmu jsou prý taky točité schody... To už je to trochu moc i na mě, a to si můj paranoidní mozek spojuje dohromady spoustu věcí. Jediné, co jsem ocenila, byl ten požár na obzoru. Docela mi také vadí, že je to popisované jako film o lásce, když je to jenom o sexu. Vždycky jsem si myslela, že tady ti Francouzi nejsou nic pro mě, a začíná se mi to potvrzovat. Navíc jsem ztracená, když nejsem schopná rozklíčovat autorský rukopis režiséra. ()
Syžet i scénář ŽENY budí dojem, že Truffaut se snaží filmem odreagovat a zvládnout některá vlastní životní traumata. Jádro jejího námětu nemá daleko do plytkosti. Protiváhou této tendence je režisérovo úsilí o získání kvality navíc kultivovaným vyprávěním, důvtipnou modelací fabulace a následně i scénáře a především špičkovým hereckým obsazením v hlavních rolích. I v tzv. lepších vrstvách bují vášně a city, které jsou pro jejich nositele nezvládnutelné. Tichost a jemnost jednoho i druhého má skončit společnou úspěšnou revoltou. Namísto toho nastupuje zoufalá rezignace na život. A vztahy zničené dvěma dalším lidem, kteří se neprovinili ničím než tím, že se stali partnery obou sebevrahů. I intimní sféra může být tematickým zdrojem velkého uměleckého činu. A těch není nikdy dost. ()
V Truffautově předposledním filmu je sice znát určitý posun v jeho tvorbě, ale rozhodně nejde o kvalitativní sešup. Jeho poslední filmy jsou už usedlejší a formálnější, ale takový formalismus si nechám líbit! Truffaut nic neztratil ze své schopnosti poutavě vyprávět zajímavý příběh a dá se zde také vystopovat Francoisův příspěvek k Nové vlně. Mezilidské vztahy a jejich popis prostupuje napříč jeho tvorbou - od Nikdo mě nemá rád a celou Doinelovskou pentalogii až k posledním kouskům. Žena od vedle je tragický příběh, který se leckomu může zdát na první pohled triviální, ale ve skutečnosti není nijak vyumělkovaný a je podán přesvědčivou a hlavně poutavou formou. Nehledě na to, že Depardieu a Fanny Ardant jsou skvělá volba pro ústřední postavy. Zkrátka takto nějak si představuju film zkušeného a vyzrálého filmaře. Nemusí nikomu nic dokazovat, ale přesto je stále skvělý... ()
Ačkoli si myslím, že to je veskrze dobrý film, subjektivně mě bohužel příliš neoslovil. Obsazení mi bylo nesympatické (Gérarda Depardieu jsem nikdy moc nemusel a Fanny Ardant mi prostě jen přijde pro svou roli nehezká; ani zbytek obsazení mě nijak neoslovil a připomněl mi filmy Woodyho Allena ze stejné éry, které jsou podobně obsazené samými ošklivými herci v příšerných účesech, brýlích i kostýmech) a námět mi obecně přijde velmi banální. Při sledování snímku jsem tak trochu netrpělivě vyhlížel závěr, který ve mně nakonec ani v podstatě nevyvolal žádné emoce - těžko litovat postavy, k nimž si člověk v předchozích minutách sympatie nenašel. ()
Ne zcela rozumím tak vysokému hodnocení téhle Rosamunde Pilchnerové se zvráceným koncem. Fanny Ardant v roli svérázně omdlévající a hroutící se fifleny, Bernardovy milenky, by přesvědčila i tu nejzarytější sufražetku, že se má na své poslání vykašlat, protože něco takového prostě nemůže mít volební právo. A Philippe snad pocházel rovnou z jiné galaxie, na pozemšťana měl příliš nepřirozené chování. Truffaut rozhodně natočil mnohem lepší filmy. ()
Jejich láska a vášeň byla silná. Možná až příliš. Nedokázali žít spolu, ani bez sebe….. Čekal jsem spíše nějaké bouřlivé drama, ale Žena od vedle je vlastně celkem poklidný film. Možná až na konec, ke kterému to celé vlastně směřuje už od začátku. Takových příběhů jsou kolem nás stovky, záleží jen na každém z nás, jestli na něho přistoupíme. ()
Truffautov predposledný film som si rád pozrel. Opätovné vzplanutie zdanlivo vyhasnutého mileneckého vzťahu v nových podmienkach poskytlo viacero motívov, ktoré Truffaut nenechal nepovšimnutými. Aj keď milenecký vzťah má skôr charakter pudovosti, než osudovosti, predsa len má v sebe zakódovaný prvok autodeštrukcie, ako aj v iných jeho filmoch. Neprekážal mi občasný akademizmus, neprekážalo mi, ako boli partneri mileneckej dvojice v druhej polovici filmu zatlačení do úzadia. Čo mi prekážalo, bol Gérard Depardieu. Nielen preto, že som na neho alergický, ale aj preto, že postava, ktorú stvárňoval sa do majetníckej a násilníckej polohy dostávala príliš náhle a málo uveriteľným spôsobom. Na rozdiel od Fanny Ardant, ktorej sa filmová Mathilda vydarila. ()
Ani s tebou, ani bez teba. Mne tam ale chýbalo to hlavné ... vášeň medzi Mathilde a Bernardom. 2,5* ()
Hned začátkem mi to opravdu hodně připomnělo nedávno viděný film z francouzského venkova, kde se do domu naproti nastěhuje nový pár, a pak přeskočí jiskra... začátek je opravdu stejný, o remake se však rozhodně nejedná, protože brzy se děj začne ubírat jiným směrem. Druhá půlka tak trochu vyšuměla, mohlo to být ještě násilnější a divácky náročnější, na druhou stranu - komu v tomhle příběhu fandit, že...? Nicméně francouzský venkov, to já můžu. Skvělý původní dabing Taťány Medvecké a Jiřího Štěpničky. ()
François Truffaut je jedným z najlepších režisérov, aký kedy žil. Ani jeden film nemá iný ako červený a škoda, že ich natočil "len" 25, kým predčasne odišiel. Má veľký cit pre drámy, hlavne tie vzťahové, a tú tragickosť dokázal stále zobraziť tak, že ju divák cíti osobne. Depardieu hrá svoj štandard, čo je u neho vždy špička, Fanny Ardant hrá presne to, čo má, femme fatale s nádychom Romea a Júlie - a prenieslo sa jej to aj do osobného života, keď práve na tomto natáčaní sa dala dokopy s režisérom Truffautom. Film je štúdiou obsedantnej lásky, ktorá môže niekoho aj nudiť, záver ale prinesie vyústenie, ktoré dáva odpoveď na to, že posadnutosť nie je už láska. ()
Zrovna presne tento cez 40 rokov starý film má značnú nevýhodu v tom, čo je mimochodom možnosť bádať hneď v úvodných záberoch, ktoré zároveň podtrhne i príchod vedľajšej postavy Odile Jouveovej, ktorá sa nám divákom prihovorí priamo do kamery, aby nás skrátka oboznámila s danou situáciou, čo jednoznačne vnímam, ako „rušivý element”, ktorý mi dosť pokazil celkový zážitok z pozerania filmu, keďže sa na mňa vyrútili zásadné informácie, ktoré radšej mali ostať skryté, t.j. vystrihnuté, kedy by sa v podstate dosiahol oveľa lepší efekt, než práve v tomto prípade, kde som vskutku často pozoroval i afektované, herecké výkony, čiže tá potrebná chémia medzi kľúčovými protagonistami sa z môjho pohľadu vôbec nedostavila, alebo celková nálada filmu je mierne roztržitá, tým chcem ďalej naznačiť, že kinematografický počin koľkokrát ani poriadne nevedel, čím chcel vlastne byť...? Dokonca ani po scenáristickej stránke sa nejedná o nič prevratné, tiež si mohli herci odpustiť niektoré repliky, napríklad príbeh okolo spomínanej Odile, kedy už naozaj nechýbalo veľa k tomu, aby to nakoniec o nej nevyhlásil i „obecný rozhlas”, kde si na druhej strane zase myslím, že sa to mnohí aj beztak dozvedeli. PS : Je mi to úprimne veľmi ľúto, ale opäť si nemôžem pomôcť, no tentokrát v opačnom chápaní, čo znamená asi tak to, že musím po prvýkrát udeliť môjmu obľúbenému režisérovi najnižšie hodnotenie, čo sa spomedzi 12 videných filmov doposiaľ nestalo. A to ešte netuším, čo ma ďalej čaká...? Našťastie už teraz prevažujú pozitívne dojmy, čiže môj postoj sa k nemu absolútne nezmení, ani po ďalších prípadných kiksoch, ktoré sa mi budú vyhýbať...? Uvidíme, nechám sa (ne)príjemne prekvapiť. ()
To je prvýkrát, čo mi nevadil Truffautov analytický prístup ani akademický odstup pri charakterizácii postáv, neprekážala tá jeho prílišná dôslednosť, schopnosť vyjadriť sa v geniálnych skratkách, umenie vtesnať do jedinej scény aj zo tri-štyri informácie - a z toho plynúca neschopnosť bezprostredne sa im priblížiť... Pretože tento príbeh si z môjho pohľadu ani nežiadal aby som sa s jeho hrdinami stotožňoval - neboli mi sympatickí, nerozumel som im, ale práve vďaka tomu, že mi tieto polohy nikto nevnucoval, iba sa postaral aby som o nich mal čo najviac informácií, tak to vo výsledku zafungovalo nad všetky očakávania! ...teším sa na ďalšie filmy od tohto režiséra, teším sa na návraty - veď to sa predsa pozná, keď s niekým stojí za to komunikovať, prehodnocovať svoje postoje, obohacovať predstavy a očakávania. ()
Drama dvou milenců, kteří nedokážou být spolu, ale ani bez sebe... ()
Čtvrtý Truffautův film a čtvrté čtyři hvězdičky. Delší dobu mi vrtalo hlavou, co mi brání dát některému z viděných snímků plný počet. Doinelovská série nepostrádá vtip a šarm, Nikdo mne nemá rád má krásnou kameru, Divoké dítě zvláštní poetiku a zajímavý příběh. To, že Truffautovy snímky mají odstup a nehrají moc na city mi taky nevadí. Zjistil jsem, že mě trochu rozčiluje nesoustředěnost vyprávění. Režisér zatěžuje film podrobnostmi, které nemají dějové opodstatnění a jsou jen ozdobami, které odvádějí pozornost. V tom jde Truffaut proti svému velkému vzoru Alfredu Hitchcockovi. Hitch, jak je známo, vypouštěl ze scénáře vše, co nemělo pro děj význam. Svým hercům zakazoval jakákoli gesta navíc, která by nesloužila příběhu. Postupoval tedy dostředivě. Truffaut stavý filmy odstředivě - dalo by se říct realističtěji. Zachycuje spousty víceméně banálních dialogů "ze života", zapojuje nedůležité vedlejší postavy, apod. Svým způsobem je to jako věšet novou kolekci baňek na vánoční stromeček tak dlouho, dokud se pod ozdobami neskryje poslední větvička. Ani Žena od vedle není výjimkou. Na začátku přichází novovlnný "stand up" výstup paní Odile, která se přímo do kamery deklaruje jako vypravěč, byť je zřetelné, že ne příliš spolehlivý. Už patnáct minut poté je jasné, že nebude ani nespolehlivým vypravěčem, protože nemá páky, jak by mohla fokalizovat děj. Nadto už se coby vypravěčka neukáže - až na samotný konec, kdy vyprávění uzavře. Což je svěží přístup, který potrápí divákovu hlavu. Pokud je takováto (promyšlená) nedůslednost jen jedna. Pokud je jí celý film, vracíme se ke stromečkové metafoře. Přesto, jsem spokojený. Fanny Ardant byla sexy a příběh nepostrádal spád a eskalaci napětí i citů. Zatím nejlepší Truffaut. ()