Příběh Adély H.

Oscar 1 nominace: Herečka HR - Isabelle Adjani (09.04.2004)

Šíleně, celým srdcem a celým tělem milující žena na svém příkladu dokazuje, že ryzí láska ve své podstatě není normální. Adéla nedokáže iracionalitu stavu zamilovanosti skrývat a postupně se vzdaluje okolnímu světu. Okolní svět, reprezentovaný duchovně i hmotně režisérem (ten jeden přímý pohled, který Adéle věnuje, není zrovna chápavý) si zas od nemocné hrdinky drží zdravý odstup. Své varování, kam až může jindy vlídněji pojímána oddanost zajít, Truffaut opět obohacuje (expresivními) románovými prvky. Nešetří dopisy ani knižními popisy a díky propojenosti hlavní postavy s jistou významnou osobností literatury mohl příběh zničující lásky obohatit o zamyšlení nad nelehkým údělem umělcovým. Je to film drásavý, vzhledem ke svému knižnímu charakteru dobře čtivý, navzdory svému knižnímu charakteru velmi autentický a především výtečně obsazený. Proměna Adjaniové bere dech a žádá slzy. 85% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Cushing (19.12.2008)

Velice dobrá studie obsedantní posedlosti vlastní vidinou štěstí, která není ochotna přijmout realitu, jaká je. Konec je žel bohu nijaký a vyšumí příliš rychle. (24.09.2009)

Hluboká tůně oddané lásky žízeň nezažene. Pro tyhle oči by se měli muži prát, ne je nechat plakat. (16.11.2008)

Isabelle v nejlepší formě, hrála maximálně věrohodně. Bylo mně jí líto. Taková neopětovaná láska může být kostižerem a ztrátou ducha i duše, jak se to stalo právě Adéle. Ačkoli tady byla nádherná a jeden by se i divil, že poručík odolává, tak lásce zkrátka nelze poroučet. Já se touhle formou i dozvěděla víc o velikánu Victoru Hugovi a jeho smutcích v jeho rodině. Truffaut umí dosáhnout v nás místa tam, kam možná ani moc nechceme nakukovat, ale takovou formou, že si uvědomíme jak slabé je někdy naše tělo a mysl. Díky. (14.07.2017)

Další velmi neprogresivní, ale docela příjemný Truffaut. Stejně je zajímavé, že někdo, kdo tak symbolizuje novou vlnu, nakonec skončil u sice dobrých, ale vlastně "normálních" filmů. (20.10.2012)

Jak snadno lze si ze života udělat peklo... Jenže - kdo cosi podobného neprožil, nepochopí. Co je to posedlost, skrývající se za slovy o lásce. Vyznání, slzy, sliby, lži, výčitky, výhružky, křik... Neodbytnost, manipulace, intriky a vydírání... Dnes by se řeklo "stalking" a snadno určena diagnóza... . . . Truffautův film je z čistě uměleckého hlediska výtečně vystavěnou studií patologického vztahu jedné pošetilé a nešťastné hysterky k vysněnému muži, který snad(?) ji někdy dříve "miloval" (ach, co v oněch dobách se všechno dalo skrýt ve slovech "miluji Vás"...), ona pak přivlastnila si ho ve své víře v lásku, která však neopětovaná se jí (jim!) stává peklem. Věčný příběh, zde shodou okolností na podkladě jedné konkrétní skutečné události. . . . Sebetrýznící svéhlavičku Adélu (pomateně >milující< svého samce - "nejkrásnějšího Alberta" - tak, že mu i pošle holku na jednu noc, protože on "má právo na všechny ženy světa"...) hrající I. A. je ve svém mládí vskutku nádherná a navíc skvěle usazená ve své roli a naštěstí pod mistrovým vedením nepodlehla žádnému zbytečnému přehrávání, k němuž by podobně rozervaná postava sváděla. Zkrátka - stylové, brilantní kostýmní drama, tak jak jen F.T. umí natočit. Skvělé. Pět hvězdiček za příběh - i za úžasnou Isabelu Adélu... ;-) . . . A jen tak mimochodem - Adéla H. dožila se nakonec požehnaných pětaosmdesáti let. - - - P.S. Ano, film nemá žádné strhující tempo - ale (a) proč taky. Tohle přece není žádný hollywoodský psychothriller někdy z půle devadesátých... - - - - - Poprvé viděno 12.11.2008 na ČT2, komentář zde jako sedmý - 12.11.2008 (12.11.2008)

Dcera slavného muže tonoucí v neopětované lásce měnící se postupně v blouznivé šílenství. Truffaut opět o temných zákoutích nejsilnějšího lidského citu provázeného mnohdy slepou pošetilostí. Jako šťouravý hnidopich si neodpustím poznámku, že křehká Isabelle Adjani rozhodně nevypadala v průběhu filmu na 33 a více let.. (13.11.2008)

Nádherná Isabelle Adjani stvárňuje Adelu, dcéru veľkého spirovateľa Francúzska - Victora Huga. Nemilovaná, ale milujúca. Jej city však nikdy neboli opätované. Ona nepozná inú lásku, len tú jedinú - prvú. A chce sa jej zmocniť aj proti jeho vôli. Svojho vysnívaného milenca prenasleduje až na druhú koniec sveta.... A potom ešte ďalej. Jej klamstvá, ktorými chce získať srdce plukovníka naberajú na intenzite, až dosiahnú bod, kedy to jej mozog nevydrží a nervovo sa zrúti. Zošalie ... Film podľa skutočnej udalosti. (24.03.2012)

Setkání s nejosobitějším klasikem francouzského filmu režisérem François Truffautem má vždycky zvláštní filmovou příchuť. Jeho díla se vždycky zapíšou do povědomí. Způsob jakým je tento film natočen, aniž by se podbízel, je dokonalý. Příznivou okolností pro film je půvabná herečka Isabelle Adjani v hlavní postavě. Dokonce se mi zdá, že tvůrce François Truffaut s postavou Adély H. trochu sympatizoval s milostným zoufalstvím. Ať tak činil záměrně nebo nikoli, udělal to opravdu nenápadně a pojal film s přesvědčivou věrohodností. Co říci závěrem, možná byla postava Adély složitější a její láska měla více odstínů, kdo ví? Myslím, že tento příběh se klidně může odehrát nebo se může kdykoli přihodit i dnes. A teď ještě malou poznámku na adresu producentů DVD, nebylo by možná na škodu tento netuctový film uvést do prodeje, alespoň pro filmové fajnšmekry, protože má nesporně filmovou hodnotu. (24.12.2010)

Geniálně prosté a přeci velice hluboké a prostě profesionální.....to jest celý Truffaut...! (12.11.2008)

Definitívne mám radšej Truffautove neskoršie filmy. Adjani úchvatná. Trochu som mal obavy, ako jedna z najkrajších žien v histórii Mliečnej cesty zahrá odmietanú stalkerku a nakoniec to vďaka jej herectvu funguje snáď ešte viac, ako pre Truffautovu réžiu. Výborný film. (25.11.2020)

Tohle šlo zase nějak mimo mne. Svéhlavá, zamilovaná, čím dál více odtržená od reality, až se s ní rozešla úplně. Isabelle Adjani je sice krásná a hraje báječně, ale dojem, že jediné, co je na téhle historii zajímavé, je, že se opravdu stala, to nezachránilo. (22.08.2009)

Isabella Adjani je príkladom toho, kedy si poviete, že škoda, že čas nedokáže stáť. Našťastie tu máme filmy, ktoré nám jej krásu uchovali naveky. To bola fakt ženská krajšia ako obrázok. Skutočná Adele Hugo, takou nebola aspoň podľa fotiek. Každopádne ma tento príbeh prekvapil, nikdy som o ňom nepočul a nevedel som, že majster Hugo mal takúto vyšinutú dcéru, ktorá nakoniec prežila všetkých…Skvelé zahrané, dráma ako sa patrí, bez väčšieho príbehu, čisto sústredená na hlavnú postavu, ale o to zaujímavejšie. Nenápadný kvalitný film. (11.10.2021)

Autora Bedárov, čiže Victora Huga, môžem kľudne považovať za vôbec najväčšieho vo svojom obore, ale zase jeho dcéru Adélu by som charakterizoval, ako „neposednú” , ktorá trpela tzv. OBSESIOU, t. j. extrémnou posadnutosťou, duševnou chorobou, zároveň deštruktívnym stavom, že kvôli britskému poručíkovi Albertovi Pinsonovi nezávahala odísť ani do ďalekého Halifaxu v Novom Škótsku (Kanada), kam priplávala okolo roku 1863, kde sa stal jej hlavným terčom záujmu, skôr by som to popísal, ako objekt voyerizmu, akejsi túžby zmocniť sa jedinca akýmikoľvek zbraňami, takto mu nielenže písala množstvo milostných dopisov, ale taktiež uvažovala o jeho zmanipulovaní pomocou hypnózy, keď raz navštívila jedného “šarlatána” po vystúpení. Absolútny extrémizmus ohľadom nenaplnenej lásky, beštiálneho trápenia sa našej protagonistky, ktorá má síce stále pozitívne myslenie, že sa jej podarí zlomiť túto kliatbu, ale donekonečna takto fungovať nemôže, a tak skôr, či neskôr, ju to aj tak dobehne, zlomí ju to, poznačí ju to, a tento pozoruhodný, životopisný film francúzskeho mága Francoisa Truffauta za prispenia skvelej Isabelly Adjani, zobrazuje akúsi filmovú rekonštrukciu udalostí, ako sa to mohlo približne stať, keď si zrovna nemyslím, že to bolo presne podľa tohto scenára ! Musí tu byť skrátka určitá fikcia, všetko nemôže byť pravdivé, ale i napriek tomu mám fantastický pocit z tohto f. počinu, ktorý mi opäť raz dokázal, že Truffaut má niečo do seba ! Veľmi kvalitný snímok, za čo môžem poďakovať i Almedrosovi, ale nielen jemu ! (17.12.2019)

Musím konstatovat, že autoři označovaní jako "přínos světové kinematografii" nebývají zpravidla přínosem pro mě. A vyjímkou potvrzující pravidlo nebude ani F.Truffaut. Příběh Adély H. byl nudný jako představitel hlavní mužské role a kromě hereckého výkonu I.Adjaniové jsem neměla žádný jiný důvod, proč vydržet do konce. (01.03.2009)

Nejkrásnější je scéna s Truffautovým cameem. Ve chvíli, kdy si ho hrdinka splete se svým milým, režisér dokázal v jediném pohledu vyjádřit atmosféru celého filmu - překvapení, nepochopení, a současně snahu pochopit. Ale asi nemá cenu vyzdvihovat jednu scénu, když jich tu je tolik - v krásném souzvuku hudby, kamery a hereckého výkonu Isabelle Adjani. (03.11.2004)

Krásná a skvěle hrající Isabelle Adjani ve smutném příběhu o destruktivní neopětované lásce. Přesto mi ve scénáři něco chybělo - asi nějaké vysvětlení, proč se z ní stalo to, co se z ní stalo - třeba dispozice v rodině? Takhle mi to přišlo těžko uvěřitelné a chvílemi i nudné. (09.02.2006)

Podle mě naprosto nezajímavý příběh (jediné zajímavé na něm je, že se opravdu stal) natočený naprosto nezajímavým způsobem. Nemůžu si pomoct, ale stejně jako u Truffautových Dvou Angličanek a kontinetu jsem se příšerně nudil. (13.11.2008)

Obezřetný a diskrétní portrét soužení jedné nadobro ztracené duše, jíž Truffaut s citem a bez přehnaného melodramatického srdcebolu vyjádřil svou náklonnost a porozumění. Ačkoliv se skutečná Adèle dožila úctyhodných 85 let, její psychický stav se již nikdy nezlepšil a sám Victor Hugo o své dceři napsal, že je „mrtvější, než mrtví“. (12.09.2011)