poster

Jules a Jim

  • Francie

    Jules et Jim

  • slovenský

    Jules a Jim

  • anglický

    Jules and Jim

Drama / Romantický

Francie, 1962, 100 min

Předloha:

Henri-Pierre Roché (kniha)

Kamera:

Raoul Coutard

Producenti:

François Truffaut
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Marius
    ****

    Jednoduchý príbeh netradičného milostného trojuholníku, ktorého strany okrem jednej (tej priateľskej) niekoľkokrát zmiznú aby sa opäť aspoň na chvíľu podľa vôle Katrin živelne objavili. Jedno z najznámejších Truffautových diel pôsobí i po viac ako štyridsiatich rokov formálne veľmi sviežo. Veľmi sa mi páčilo zastavovanie obrazu do akejsi ´fotografie´ zobrazujúcej rozdiel medzi náladami Katrin pred tým ako postretla svojské priateľské duo a potom čo sa s Julesom a Jimom zoznámila. Herecky bravúrne a vidieť, že je to ešte z dôb keď vo filme hrali herci a nie vyfabrikované hviezdy. Vadili mi len drobnosti - príliš veľa dokumentárnych záberov z vojny, ktoré priamo s príbehom a postavami vlastne nesúviseli , skutočne príliš veľa rozprávača a podľa môjho názoru príliš nasilu našraubovaný koniec. 9/10(31.12.2006)

  • sportovec
    ****

    "Artfilmy" se vyznačují tím, že na jedno zhlédnutí si člověk zpravidla nevytvoří jednoznačný závěr a nosný pocit. Ale i tam, kde k tomu dojde, to velmi často neznamená mnoho. Každé skutečné umělecké dílo obsahuje více hodnotových i ideových potencialit. A divákův věk a vzrůstající životní zkušenost mění i to, co se zejména v mládí zdá být jednou provždy dané. Trojúhelník, jemuž vévodí Jeanne Moreau svou krásou i zběsilou aktivitou svého pojetí svěřené role, je drama. Drama atypického trojúhelníku, které postupně obnažuje velkorysost mládí a jeho přirozeně dané rozevírání směrem k zralosti a dospělosti. Krajinné záběry, detaily kamery do tváří protagonistů, postupné stoupání napětí, to všechno naznačuje a posléze rozevírá pravdu, která se zdá být nečekanou: To ne oba muži, ale žena je tou silou, která určuje podobu vztahu, to ne muži, ale žena, na první pohled vzdělaná, veselá a sebevědomá vybírá pro sebe a tím i pro ostatní, co je a co není ve vztahu určující. A ženina veselost a ráznost se postupně proměňuje v diktát, který je současně jejím útěkem před nezadržitelně nastupujícím středním věkem a povinnostmi mateřství. Závěr filmu je v tomto ohledu symbolický: muž, který se vzepře své někdejší zamilovanosti a je s to říci ne, vyvolává v ženě řetězovou reakci gradujícího zoufalství, které řeší dosavadní paní vztahu pudově a zkratově: sebevraždou a vraždou spíše mužské povahy, která se pro ni stává únikem ze stále těsnější klece konvencí, povinností, ale také skutečné zodpovědnosti. Toto svědectví o odvrácené tváři na venek idylizující morálky doby Truffautových rodičů a prarodičů je odrazovým můstkem k morálnímu posunu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, nejvýraznějí vyjadřovanému odkazem osmašedesátého - tentokrát západoevropského a obecně globálního roku. Vřazenost do ještě hlubšího přediva moderního evropanství, obsažená v některých komentářích k tomuto filmu, jen zesiluje to, co jsem se pokusil popsat a zobecnit. Tím vším je dána cena i bohatost tohoto spíše ranějšího Truffautova "artfilmu". A také je tím ovlivněna kvalita oslovení, určená pozornému, naslouchajícímu divákovi.(20.10.2007)

  • FrodoF
    ****

    Film to byl skvělý, jen jsem měl problém s tou přílišnou literárností, přišlo mi to jako taková pěkná ilustrace ke knize. Když už nemluví postavy (což je celkem vyjímečně) tak převezme slovo voiceover, který je někdy nezbytný, ale spousta se toho dala odvyprávět filmovou řečí. Je vidět že Truffaut miloval předlohu (o jejíž kvalitách nepochybuji) a snažil ze z ní toho do filmu nacpat co nejvíce. Jinak ale postavy jsou skvělé, stejně jako jejich herečtí představitelé (vyniká především Jeanne Moreau). Příběh je nadmíru originální a dokonce se skvělým nečekaným koncem (když o tom tak přemýšlím tak to jinak opravdu ukončit nešlo).(1.4.2008)

  • Hejtmy
    **

    {375/1001} Film o docela vážných věcech natočený s typickou lehkostí a přezíravostí nové vlny, to skutečně není to, co by mě mohlo zaujmout. Tři hlavní postavy jsou krajně nesympatické a zvláště chovající se tak, že je těžké je považovat za reálné osoby a ne za karikatury (zejména u mužských postav, u ženských je i v reálu možné vždycky všechno). Celkově velké zklamání, leč zklamání očekávané, protože Francii a zejména její zlatá šedesátá léta ve filmu rozhodně nevyhledávám. 40 %(10.1.2016)

  • Aidan
    **

    Film mě otrávil stejně jako kniha: rozmazlená semetrika a údajná femme fatale Katty mě neskutečně dráždí a ač je snímek z objektivnějšího pohledu snad celkem dobře natočený, nedokážu pro zbytečné vztahové eskapády jeho protagonistů nalézt sympatii. Proč vlastně všechny ty milostné mnohoúhelníky, v nichž všechno je strašně vážné a přitom zároveň jako ve hře? Nebyl jsem vůbec schopen empatie, díval jsem se na příběh s ledovým odstupem jako by to bylo nějaké vyprávění o stém a sto prvním milenci znuděné Marie Antoinetty.(14.7.2007)

  • - Natočeno se štábem čítajícím 15 lidí. (HellFire)

  • - Když Jim poprvé navštíví Julesův domov v Rakousku, Catherine mu ukazuje obraz Julese obléknutého jako Mozarta. Oskar Werner, který hrál Julese, ztvárnil předtím Mozarta ve filmu. (Kulmon)

  • - Příběh novely, která posloužila jako předloha filmu, založil Henri-Pierre Roche na vlastních zážitcích. Skutečná Catherine se inkognito účastnila i premiéry filmu. (HellFire)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace