poster

Jules a Jim

  • Francie

    Jules et Jim

  • slovenský

    Jules a Jim

  • anglický

    Jules and Jim

Drama / Romantický

Francie, 1962, 100 min

Předloha:

Henri-Pierre Roché (kniha)

Kamera:

Raoul Coutard

Producenti:

François Truffaut
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Rob Roy
    ****

    Bohužel jsem film viděl ve špatné technické kvalitě ( navíc se slovenskými titulky, které se někdy nedaly přečíst ) a rušilo několik neukázněných diváků. Proto nemohu film plně docenit. Škoda. I tak se mi to líbilo a jsem vděčný, že se mi něco z francouzské nové vlny vůbec dostalo pod nos. Doufám, že to někdy uvidím v lepších podmínkách... doufám.(8.4.2005)

  • Aidan
    **

    Film mě otrávil stejně jako kniha: rozmazlená semetrika a údajná femme fatale Katty mě neskutečně dráždí a ač je snímek z objektivnějšího pohledu snad celkem dobře natočený, nedokážu pro zbytečné vztahové eskapády jeho protagonistů nalézt sympatii. Proč vlastně všechny ty milostné mnohoúhelníky, v nichž všechno je strašně vážné a přitom zároveň jako ve hře? Nebyl jsem vůbec schopen empatie, díval jsem se na příběh s ledovým odstupem jako by to bylo nějaké vyprávění o stém a sto prvním milenci znuděné Marie Antoinetty.(14.7.2007)

  • Lischai
    ***

    Výborné tempo v úvodu, které i na Novou vlnu frčí poněkud zběsile, se postupně rozmělní. Ve filmu je v zásadě pouze jeden dramatický zvrat, který se několikrát opakuje. Stejně tak fakt, že je film románovou adaptací způsobuje, že se po něm toulá spousta neuzavřených a nikam nevedoucích motivů (kreslení knírku, vylévání vitriolu, světová válka ;o) ). Truffaut je nepochybně frajer, ale zrovna Jules a Jim se mi líbili víc, když jsem je znal jenom z vyprávění a referenčních odkazů v jiných filmech.(10.3.2010)

  • lamps
    ****

    Láska je andělská mrcha. Snad jediná telenovela v historii kinematografie, kterou lze oslavovat coby výtvor intelektuálního a stylistického umělce, a jeden z mála filmů, který navzdory své lyričnosti představuje širší podstatu lásky a přátelství věrohodně, zároveň vesele (první polovina ve znamení dravého střihu a pomíjivých milostných eskapád) i tajemně až tragicky (pomalé tempo v druhé polovině, delší dialogy a sílící přítomnost citu, který nemůže být opětován). Hlavní ženská postava mě sice těžce iritovala a monolog vypravěče možná zbytečně prozrazoval i to, na co by bohatě stačili herci a Truffaut s Coutardem, ale přesto jsem zvědavě očekával každý další zvrat a s napětím vyhlížel finále, které nezklamalo a celou vztahovou mozaiku uzavřelo do důmyslně poetického rámu. A především, i to na oko hloupé jednání mužských protagonistů se dá pochopit, máte-li v životě svou vysněnou a ideální ženu, nic vás zkrátka neodradí, toho jsem si (bohužel?) vědom... 85%(3.2.2016)

  • Matty
    ****

    Dobovka, která i po letech vyvolává dojem, jako kdyby se odehrávala tady a teď. Stylisticky brilantní, zprvu milá a hravá, postupně temnější. Po prudkém startu a velmi hbitém střídání partnerek i prostředí dochází k pomalému utahování šroubů a zpomalování tempa. Záběry jsou delší, jejich návaznost plynulejší, hudba poklidnější. Podstatná část druhé třetiny je komorním interiérovým dramatem, stále ovšem ozvláštňovaným odkazy k němému filmu, různými způsoby vměstnávání tří figur do jednoho záběru nebo nenuceným opakováním kruhového motivu (který je v druhé polovině častější než lineární pohyb). Právě v osudovém kruhu neustálého rozcházení a scházení tři hrdinové uvízli, což jim nedává kdovíkolik možností volby. Potřebuje-li ušetřit čas nebo nasměrovat naši pozornost, přenecháTruffaut slovo autorovi předlohy, k němuž se nikdy neobrací jen pro to, aby si ušetřil práci. Film je pro něj stále přednostně vizuálním médiem, pročež náš zrak zaměstnává také během "literárních" scén psaní nebo čtení dopisů. Knihy sehrají významnou úlohu v závěru filmu, kdy jejich pálení značí konec jisté éry a současně předznamenává, jak vinou spalující vášně skončí dvě z postav. Klasický milostný trojúhelník u Truffauta nabývá podoby dialogu dvou mužů (kteří by klidně mohli být cinefilové), do jejichž spontánního dialogu vstoupila žena (která by klidně mohla být filmem), čím spontánnost vzala za své. Propadnutí falešné iluzi, že jedině ona je to pravou, je připravilo o možnost žít plnohodnotné životy. Jakkoli úspěšní jsou ve svých vnitřních bojích nebo v zákopech první světové války, femme fatale porazit nedokáží. 85% Zajímavé komentáře: Marius, Ruut(9.4.2007)

  • - Příběh novely, která posloužila jako předloha filmu, založil Henri-Pierre Roche na vlastních zážitcích. Skutečná Catherine se inkognito účastnila i premiéry filmu. (HellFire)

  • - Když Jim poprvé navštíví Julesův domov v Rakousku, Catherine mu ukazuje obraz Julese obléknutého jako Mozarta. Oskar Werner, který hrál Julese, ztvárnil předtím Mozarta ve filmu. (Kulmon)

  • - Natočeno se štábem čítajícím 15 lidí. (HellFire)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace