poster

Jules a Jim

  • Francie

    Jules et Jim

  • slovenský

    Jules a Jim

  • anglický

    Jules and Jim

Drama / Romantický

Francie, 1962, 100 min

Předloha:

Henri-Pierre Roché (kniha)

Kamera:

Raoul Coutard

Producenti:

François Truffaut
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • lamps
    ****

    Láska je andělská mrcha. Snad jediná telenovela v historii kinematografie, kterou lze oslavovat coby výtvor intelektuálního a stylistického umělce, a jeden z mála filmů, který navzdory své lyričnosti představuje širší podstatu lásky a přátelství věrohodně, zároveň vesele (první polovina ve znamení dravého střihu a pomíjivých milostných eskapád) i tajemně až tragicky (pomalé tempo v druhé polovině, delší dialogy a sílící přítomnost citu, který nemůže být opětován). Hlavní ženská postava mě sice těžce iritovala a monolog vypravěče možná zbytečně prozrazoval i to, na co by bohatě stačili herci a Truffaut s Coutardem, ale přesto jsem zvědavě očekával každý další zvrat a s napětím vyhlížel finále, které nezklamalo a celou vztahovou mozaiku uzavřelo do důmyslně poetického rámu. A především, i to na oko hloupé jednání mužských protagonistů se dá pochopit, máte-li v životě svou vysněnou a ideální ženu, nic vás zkrátka neodradí, toho jsem si (bohužel?) vědom... 85%(3.2.2016)

  • Matty
    ****

    Dobovka, která i po letech vyvolává dojem, jako kdyby se odehrávala tady a teď. Stylisticky brilantní, zprvu milá a hravá, postupně temnější. Po prudkém startu a velmi hbitém střídání partnerek i prostředí dochází k pomalému utahování šroubů a zpomalování tempa. Záběry jsou delší, jejich návaznost plynulejší, hudba poklidnější. Podstatná část druhé třetiny je komorním interiérovým dramatem, stále ovšem ozvláštňovaným odkazy k němému filmu, různými způsoby vměstnávání tří figur do jednoho záběru nebo nenuceným opakováním kruhového motivu (který je v druhé polovině častější než lineární pohyb). Právě v osudovém kruhu neustálého rozcházení a scházení tři hrdinové uvízli, což jim nedává kdovíkolik možností volby. Potřebuje-li ušetřit čas nebo nasměrovat naši pozornost, přenecháTruffaut slovo autorovi předlohy, k němuž se nikdy neobrací jen pro to, aby si ušetřil práci. Film je pro něj stále přednostně vizuálním médiem, pročež náš zrak zaměstnává také během "literárních" scén psaní nebo čtení dopisů. Knihy sehrají významnou úlohu v závěru filmu, kdy jejich pálení značí konec jisté éry a současně předznamenává, jak vinou spalující vášně skončí dvě z postav. Klasický milostný trojúhelník u Truffauta nabývá podoby dialogu dvou mužů (kteří by klidně mohli být cinefilové), do jejichž spontánního dialogu vstoupila žena (která by klidně mohla být filmem), čím spontánnost vzala za své. Propadnutí falešné iluzi, že jedině ona je to pravou, je připravilo o možnost žít plnohodnotné životy. Jakkoli úspěšní jsou ve svých vnitřních bojích nebo v zákopech první světové války, femme fatale porazit nedokáží. 85% Zajímavé komentáře: Marius, Ruut(9.4.2007)

  • JayZak
    ****

    Na začátku mě film celkem překvapil rychlým tempem, které člověka donutilo dávat dobrý pozor, aby mu nic neuniklo. Tohle tempo si Truffaut drží až do konce, a co nechce, zbytečně nevysvětluje. Není zde nějaký velkolepý příběh, spíše popisuje život jedné přátelské dvojice a jejich femme fatale. Celý film je protkaný vypravěčem, který často "za režiséra" řeší emoce hrdinů a dodává mu takto formu. Zajímavým prvkem je taky několik chvilkových zastavení obrazu pro zvýraznění dané chvíle. Moje první zkušenost s F.Truffautem možná není tak vřelá, jak jsem očekával, hlavně ta rychlost vyprávění byla spíše ke škodě, ale věřím, že si k němu ještě najdu cestu. Rozhodně ne film pro každého a na poprvé těžko uchopitelný. 3,5*(5.2.2008)

  • movie
    ***

    65% Na můj vkus až příliš mnoho vypravěče a místy hodně otravná hudba Georgese Delerue, který umí i lépe. Truffautův záměr využívat prvky kinematografie třicátých a čtyřicátých let ubírá filmu na osobytosti, kterou by si ústřední téma dva muži, jedna divoženka zasloužilo. Méně naivismu bych také uvítal.(7.3.2016)

  • corpsy
    **

    Aj v Európe, resp. v európskom umení museli drogy hrať prim. Ináč si neviem predstaviť, v akom rozpoložení bol pán Truffaut pri adaptovaní diela Henri-Pierre Rochého. To, že bol talentovaným režisérom, v tomto prípade niet pochýb. Ale iba po vizuálnej stránke. Film zobrazuje trojicu čudesne sa správajúcich ľudí, ktorý u mňa nezískali sympatie ani za mak, ich činy, ich reči, všetko je to na hranici trápnosti, arogantnosti a nelogického chovania. A to je riadna do držky pre toto dielo.(20.4.2017)

  • - Natočeno se štábem čítajícím 15 lidí. (HellFire)

  • - Když Jim poprvé navštíví Julesův domov v Rakousku, Catherine mu ukazuje obraz Julese obléknutého jako Mozarta. Oskar Werner, který hrál Julese, ztvárnil předtím Mozarta ve filmu. (Kulmon)

  • - Příběh novely, která posloužila jako předloha filmu, založil Henri-Pierre Roche na vlastních zážitcích. Skutečná Catherine se inkognito účastnila i premiéry filmu. (HellFire)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace