Hebká kůže

Popravde som si uvedomil, že ma film baví až v samotnom rozuzlení. To keď sa premiešajú karty a najavo vyjdu nielen prekvapenia pre zúčastnených, ale aj ich charaktery a spôsoby zmýšľania. Pierre môže pôsobiť ako sympaťák, ale v skutočnosti je to sebec. Okrem iného o tom svedčí aj nezáujem o zachovanie manželstva z dôvodu výchovy dieťaťa, ktoré sa objaví myslím v jedinej scéne filmu a je ponechané citovému nezáujmu. I keď otrepaná téma, nás baví sledovať, ako k nej pristúpia slávni režiséri a kto si poradí lepšie. Či Louis Malle, Adrian Lyne, alebo Truffaut. (19.10.2014)

Dobré, ale vzhledem k zoufale neoriginálnímu tématu trochu dlouhé. Manželský trojúhelník, muž zmítající se mezi pevnou a stálou, leč trochu uvadající láskou své manželky a osudovým poblouzněním krásnou letuškou, veliký příběh o lásce a nenávisti. Kolikrát jsme to už viděli? Jistě, Hebká kůže patří mezi ty lepší a díky svému konci snad i mezi ty nejlepší, ale stejně... (29.04.2007)

Nebýt skutečně precizní režie a výborné hudby, doprovázející celý snímek, byla by pro mne tato trojúhelníková hra celkem nezáživná. On+Ona-Ona. Kýčovitá rovnice, jejímiž činiteli bývají v základě jen přírodní pudy, může někdy vyústit tak překvapivě, že se o tom natočí film. I tímto faktem u mne snímek lehce ztrácí, ale celkový dojem a zpracování velmi rád ocením. (25.07.2015)

Klasický manželský trojuholník, v ktorom je jeden uhol zlikvidovaný v okamžiku, keď už trojuholník fakticky neexistuje, ale tušená nevera sa zmení na neveru dokázanú. Neoriginálnu tému Truffaut nepoňal netradične a napriek tomu vytvoril zaujímavý film, v ktorom má všetko svoje miesto, nič tam nechýba ani nie je navyše. Výsledok je solídny, dojem z filmu chvíľu ostane v hlave a vyprovokuje zopár otázok, ale po chvíli všetko vyprchá a je mi jasné, že som videl síce nadpriemerný, ale určite nie mimoriadny film. (22.02.2013)

Pro tento podivuhodný snímek se Truffaut nechal inspirovat skutečnou událostí a natočil jeden z nejzajímavějších pohledů na úděl muže zmítajícího se mezi racionálnem, citem a kdoví, zdali ne ještě hlouběji. Tak trochu jiný Truffaut - kam se poděla jeho ironie i s elegancí? Jenže právě takto "obyčejně" a "klasicky" je toho Truffaut schopen sdělit většinou nejvíce. (08.08.2005)