poster

Nikdo mne nemá rád

  • francouzský

    Les quatre cents coups

  • anglický

    The 400 Blows

  • český

    Nikdo mě nemá rád

    (festivalový název)

Krimi / Drama

Francie, 1959, 99 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Malarkey
    ***

    Tak si tady čtu ty komentáře, a nechápu kde ty odborníci vzali ty názory, že jedna scéna určuje tohle a další scéna zase tamto. Takhle na film nekoukám a ani nechci. Nejsem žádný odborník a na film jsem koukal čistě jen ze zajímavosti a hlavně proto, že mě to v televizi dokázalo zaujmout. Jenže jak jsem se vžíval do toho kluka, tak mě začalo rozčilovat, že se vlastně příběh nijak zásadně dál neposouvá, hrozně pomalu to ubíhá a šíleně to nudí. Pravda je, že pár scén zajímavých skutečně je, ale proč mám koukat na film, kde mě každá postava strašně rozčiluje a hlavní hrdina, kluk, který neví co si počít, vlastně nedělá celý film skoro nic a na konci se to všecko semele? Má mě to uhranout a držet celou dobu, a ne mě to táhnout jak chlupatou deku po štěrku znaveně a otráveně jako tenhle film.(11.7.2009)

  • MarekT
    *****

    Na francouzské kinematografii jsem vždy obdivoval tu příjemnost, pohlazení po duši, které je pro tento národ typické stejně jako camembert a bourbon. Tento film ale je úplně odlišný - dobrý pocit z odehrávaného děje rozhodně nemám, průběh byl takový pochmurný. Zároveň mi ale jeho psychologie sedí, vzdáleně hlavního hrdinu chápu a soucítím s ním. Za další devizu filmu považuji nadčasovost - rodinné problémy odsud se hodí na skutečný život i dnes, na konci první dekády 21.století. Jako sonda do hloubi rodiny dobré, méně už však do školství, které je zde také zobrazováno. Je pěkné se podívat na tehdejší školní standardy, hlavně pro studenty, mezi něž se řadím, ale na druhou stranu je dnešní pojetí edukace výrazně liberárnější a učitelé se tak nechovají. Naštěstí tento film o školství není. I proto také znovu využívám možnosti hodnotit pěti hvězdami, všechny ostatní mnou jmenované plusy si je zasluhují též. Ovšem když se tak nad tím zamýšlím, byla to vlastně slabá káva, v souvislosti s filmem mě daleko více zaujaly tři věci - za prvé: tímto filmem Truffaut debutoval, málokterý režisér prožil takto spanilý začátek, vzpomínám si zpatra akorát na Miloše Formana. Za druhé: zde se patrně musel inspirovat při tvoření Mechanického pomeranče Stanley Kubrick (teoreticky i autor novely Anthony Burgess), protože pokud bych měl tento film někam žánrově řadit, spadal by, nutno dodat, že trochu vzdáleně, právě mezi Clockwork Orange. Jednu scénu dokonce Truffaut natočil na chlup stejně jako Kubrick. A naposledy, za třetí: líbil se mi hitchcockovský konec filmu (co pod tím skrývám, si nechám pro sebe, nechci spoilerovat), je vidět, že společné rozhovory vedli ti správní pánové. Jak jsem již psal, dávám pět hvězd, v (nejen) evropském filmu je snímek rozhodně špička.(18.4.2009)

  • Ligter
    *****

    Lehce spoileroidní komentář: Schopnost Truffauta vybudovat neobyčejně zdánlivě banální příběh je obdivuhodná, tím spíš jakoby nasazoval brýle pro své specifické vidění světa. Svým stylem vyjadřuje, že neexistují příběhy, které by byly filmařsky nezajímavé, ale samo zobrazení, způsob jakým je pomocí kamery příběh vytvářen je tím, co onen příběh ozvláštňuje. Zabírání kamerou příběh tvoří zajímavým či nezajímavým. // Snímek Nikdo mne nemá rád spatřuji právě jako všední příběh o jednom problematickém dospívání a hledání jeho příčiny, jemuž ovšem dodává Truffaut svou zvláštní eleganci. Pohledy na pařížské ulice v první sekvenci jakoby to potvrzovaly. Definují prostor, místo pro (budoucí) Antoinovu akci, místo jeho dobrodružství a problémů, tedy toho, na čem film stojí. Antoine ten prostor odhaluje a vyhledává v něm volnost a dobrodružství jako následek rodičovského autoritářství, kde se mu nedostává ani jednoho. Sami rodiče určují jeho nenápadnou cestu na zcestí – film je tudíž nejen obžalobou společnosti, ale i poukázáním na přehlížení vlastních chyb z pozice rodičů mající velký vliv na výchovu, potažmo na jeho dospívání. Rodiče mu nejsou přílišnou oporou, oporu musí hledat jinde, na jiném místě. Antoinovo hledání nových míst rozšiřuje scénickou stránku filmu a oživuje, film jakoby povstával spolu s ním a zase ''klesal'' s jeho návratem, na místo, kde je podřízen – ať už domů, do školy nebo později do polepšovny. Tyto dvě části do sebe efektivně zapadají, jako dva díly puzzle, jako střetnutí se obrazu A a obrazu B do jednolitého celku, kde jsou ovšem zdůrazněny rozdíly mezi oběmi částmi. // Závěrečný únik není jen únikem z podřízení se, je to únik naprosto všemu – okolnímu světu a jeho problémům, i kameře, která ho neúprosně dohání. Ústředním motivem je tolik neskrývaná, během filmu několikrát podaná a Truffautem zcela bez příkras zobrazená, touha.(7.3.2011)

  • charge
    odpad!

    Otravnej a ošklivej dement chodí po ulicích Paříže, navštěvuje základku, dělá neplechu, lže, krade, prostě debil. Prej obžaloba společnosti, že neumí dát lásku a náležitou pozornost dospívajícím, samý kecy. Nuda z toho prýští každym coulem filmovýho pásu, dialogy mučící, příběh mdlej, hodně hluchých pasáží, celý je to natočený prostě na sračku. Jen proto, že tuhle prázdnotu natočil Truffaut, to diváci uctívaj jak šalamounův shit.(22.10.2016)

  • Radko
    *****

    Bazin, ktorému je film v úvode venovaný, vo svojom vrcholnom románe Zmija v hrsti ešte svojmu detskému hrdinovi ešte dáva šancu na zmierenie a výchovný ústav použije len ako veľmi reálnu odstrašujúcu hrozbu. Truffaut vo filme podľa vlastného scenára, inšpirovaný detstvom, vymenil despotickosť matky za ľahostajosť zmiešanú s egoizmom a nezmyselnými príkazmi. Vo výslednici takýto prístup pôsobí ešte chladnejšie a necitlivejšie. Chlapec uniká zo stiesňujúceho prostredia výchovy-nevýchovy (terorizujúci učiteľ v škole, nefungujúca rodina) na ulicu, do kina. Dlhé zábery bez slov, úsporné dialógy sú vyjadrovacie prostriedky filmu, ukazujúceho ako dokáže spoločnosť zomlieť mierne neprispôsobivého jednotlivca. Pobiehanie medzi ulicami, občasné adrenalínové záškoláctvo, drobné krádeže, úteky z domova, falošné omluvenky - kto z nás nezažil aspoň niečo z týchto vzopretí sa systému, rodine ? Práve tieto šibalstvá sú v príbehu chlapca veľmi pekne ukázané , podopreté nezbedne pobehujúcou kamerou, spolu s hrdinami dynamicky obiehajúcimi parížske ulice. O to krutejší je spôsob, akým je tulácky život hrdinu zarazený.(21.3.2005)

  • - Juvenal (Decimus Iunius Iuvenalis) byl římský satirický básník 1. a 2. století našeho letopočtu. (džanik)

  • - Režisérovo cameo: Françoise Truffauta můžeme vidět na pouti na centrifuze hned vedle Antoinea, a poté jako muže s cigaretou u atrakce. (džanik)

  • - Hlavní postava filmu -trpící pubescent- se natolik podobala Truffautovi, až to jeho rodiče a nejbližší příbuzné urazilo. Truffaut se s nimi zpočátku udobřoval jen přes dopisy. Definitivní tečku za tímto sporem udělal, když řekl časopisu Arts: "Nikdo mne nemá rád není autobiografie. Mezi mladým Doinelem a divokým klukem, jímž jsem byl, sice existují tu a tam styčné body, ale podobnosti mezi filmovými rodiči a mými, kteří byli vynikající, jsou čistě náhodné." (Stegman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace