Reklama

Reklama

Střílejte na pianistu

  • Francie Tirez sur le pianiste (více)
Trailer

Obsahy(1)

Od koncertního křídla k barovému pianu podsvětí. Francouzský film noir vznikl jako pocta americkému žánru tohoto filmu, včetně osobitého tvůrčího uchopení s kořeny, které tkví v historii francouzské kinematografie. Ústředním hrdinou je na první pohled křehký a zranitelný Charlie, známý jako Edouard, kdysi velmi nadějný klavírista, který nyní sedí u piana – klimpru, jak se ozývá v dobovém, noirovsko-peoticky stylizovaném Truffautově jazyku. Muž unavený životem, ve kterém stále ještě nevyhasla touha po naplnění dávných tužeb, muž prchající před minulostí i gangstery. Typická noirovská postava, pohybující se v noci, v dešti, bělost sněhu, která do sebe vpíjí krev nevinné oběti. Málomluvní muži v baloňácích, skrývající zbraně i černé úmysly... Truffaut adaptoval knihu Davida Goodise z edice Série noire, kde vycházely romány amerických spisovatelů kriminálního žánru. Goodisův příběh slouží jako rámec, ve kterém zaznívají nejen francouzské šansony, ale i Truffatovy autobiografické tóny. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (81)

Oskar 

všechny recenze uživatele

Můj obecný problém s francouzskou novou vlnou je, že ve snaze o realističnost postav je zbavovala osobnostní atraktivity. Pianista, kterého hraje Aznavour, má ve mně jako v divákovi vzbuzovat zájem o jeho osud, jenže po celou dobu filmu neudělá nic, čím by si ho zasloužil. Potácí se dějem jako bezkrevný panák beze špetky smyslu pro humor a já někoho takového prostě nedokážu mít rád. 40% ()

Tsunami_X 

všechny recenze uživatele

Dramaticky poměrně rozbité vyprávění, které osciluje na pomezí běžné kriminálky a psychologického dramatu. K plnému hodnocení filmu ovšem hodně chybí, protože to žánrové přešlapování spíše drhne, stejně jako tempo první poloviny snímku. Alespoň to celé zachraňují herci a geniální vtípek s matkou v kruhové výseči. Truffaut natočil mnohem více lepších filmů a tohle mi připadá spíše jako nějaký stydlivý začátek /oproti vyzrálému Nikdo mne nemá rád/. Nejzajímavější pasáží filmu tak zůstává vyprávění o manželce hlavního protagonisty, tady se náznaky geniality projevují s velkou vervou. ()

Reklama

novoten 

všechny recenze uživatele

V první polovině příjemně (nejen žánrově) bloudivé, posazené čistě na bedra Aznavoura a jeho charismatického pohledu chlapa, který něco zažil a který právě tímhle pohledem dokáže ať už chtě či nechtě sbalit každou holku, kterou spatří. Od okamžiku únosu se ale Truffaut až moc ponoří do thrilleru, ve kterém najednou vůbec není doma. Do napínavých kolejí si nikdy pořádně nesedne a nejrůznějšími noirovými pravidly je až do samého konce spíše sešněrovaný než inspirovaný. ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Tak ještě jedno moje setkání s Truffautem (a nejspíš asi poslední)... 451° Fahrenheita mě moc nebavilo, u Ženy od vedle jsem se vyloženě nudil, ovšem při sledování tohoto nesmyslu jsem vyloženě trpěl. Dávám jednu hvězdičku za sympatickou hlavní dvojici Charles Aznavour a Marie Dubois. Jinak jsem v celym filmu nenašel vůbec nic, co by stálo za zmínku. Ta slavná francouzská nová vlna mě vůbec nebere. Sorry jako. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Truffaut mezi jednotlivými žánry přechází zcela nenuceně a sám údajně neměl jasnou představu, jakým směrem a jakým stylem se bude děj odvíjet. Pianistu nelze označit za příliš konzistentní film, ale jeho „rozháranost“ není výsledkem nějakého chladného formálního experimentu s divákem, nýbrž režisérovy mimořádné hravosti a obdivuhodné lásky k filmu. Kromě starých francouzských a amerických noirových kousků a filmů bratří Marxů odkazuje Truffaut stejnou měrou k dílu Alfreda Hitchcocka. Stejně jako ve většině Hitchcockových filmů, je také zde hlavním hrdinou (výčitkami svědomí) pronásledovaný nevinný člověk, který teprve pod tíhou okolností spáchá trestný čin a bere situaci do svých rukou. Smutným faktem však zůstává, že po naprostém propadu Pianisty u diváků, si Truffaut již nikdy nedovolil být tak hravý. 90% ()

Galerie (45)

Zajímavosti (2)

  • Charakteristický prvok francúzskej novej vlny bol aj nenútený humor. V snímke jedna z postáv vyriekne: "Ak nehovorím pravdu, tak nech moja matka zomrie." Vzápätí nasleduje strih na starú ženu, ktorá padá k zemi. (Biopler)
  • Film byl natočen v systému DyaliScope, což je francouzská obdoba amerického CinemaScope. (Matty)

Reklama

Reklama